RNDr. Pavel Rusý
I. Východiska a opora v zákoně
Postup určení výše výživného vychází z § 85 odst. 2) ZOR ve smyslu podílu obou rodičů na výživě dítěte podle svých schopností, možností a majetkových poměrů (včetně adekvátního zohlednění dalších vyživovacích povinností, aby nebyla dotčena práva jiných oprávněných osob dle § 2 o.s.ř.). Díky principu vycházejícího ze zákonem stanovených poměrů minimálních životních nákladů respektuje podílení se dětí na životní úrovni obou rodičů, dále vychází z § 85 odst. 3) ZOR ve smyslu přihlédnutí k tomu, který z rodičů a v jaké míře o dítě osobně pečuje.
II. Postup stanovení výživného
Zjednodušeně: příjem každého rodiče se rozdělí mezi členy jeho půlky rodiny podle poměrů životního minima, na konkrétní dítě se příjmy sečtou od obou rodičů a přerozdělí podle podílu péče.
A teď podrobněji:
V prvém kroku se čistý příjem rodiče (bez zohlednění daňových odpočtů na děti) rozdělí úměrně částkám životního minima dle zvláštního předpisu takto: pro rodiče jako první osobu v domácnosti (pokrytí životních nákladů rodiče) a pro všechny rodičem vyživované děti v závislosti na věku, přičemž částka minima pro vyživované děti bude započtena jednou polovinou (na rozdíl proti první vyživované osobě v domácnosti se na děti skládají dva rodiče, proto se tyto náklady započítávají u každého rodiče jednou polovinou).
K takto stanovenému absolutnímu podílu v Kč z příjmu každého rodiče na dítě se u rodiče, který uplatňuje daňovou slevu na dítě, tato daňová sleva/bonus připočte k částce na toto dítě připadající, jakožto příjem dítěte, nikoliv rodiče. Stejným způsobem se naloží se sociálními dávkami vázanými na dítě. Takto je stanovena částka z příjmu každého rodiče, která by měla sloužit k zabezpečení nákladů péče o dítě.
Částky připadající na konkrétní společné dítě od obou rodičů se sečtou a činí podíl příjmů, který by měl být spotřebován na zajištění života tohoto dítěte z celkového příjmu obou rodičů.
Dále se stanoví podíl péče obou rodičů v podílu hodin péče v ročním vyjádření.
Vyšší náklady rodiče, který má děti v péči, na oblečení, sportovní vybavení, náklady spojené se školní a předškolní docházkou budou považovány za vyvažující zvýšené náklady rodiče, který děti v péči nemá, na dopravu dětí od a k rodiči, který má nezletilé v péči, a dále zohlednění faktu, že některé fixní náklady jsou nezávislé na poměru péče (náklady na bydlení dětí u rodiče, automobil pro dopravu apod.).
Na základě stanoveného poměru péče bude rozdělena celková částka připadající na dítě, kterou by měl ten který rodič disponovat pro zajištění potřeb dítěte. Kladný rozdíl částky připadající z příjmu daného rodiče na dítě a částky, kterou by tento rodič měl disponovat na úhradu nákladů dítěte, bude určen jako výživné.
Tento postup umožňuje i vyměření výživného od příjmově silnějšího rodiče, který má dítě v péči, vůči příjmově slabšímu rodiči, který má významný podíl péče, tak, aby i tento rodič měl dostatek prostředků na zajištění nákladů dítěte po dobu jeho péče, tj. povinným může být i rodič, jemuž bylo dítě svěřeno do péče.
Jelikož touto úpravou výživného je vyrovnán podíl prostředků na hrazení nákladů s péčí o nezletilé úměrně příjmům i podílu péče, lze sjednat dobrovolnou úhradu případných nadstandardních nákladů (např. pořízení dražší výpočetní techniky, příspěvku na zahraniční pobyt či studium dítěte apod.) v poměru jejich podílu na péči. Tento postup se uplatní v případě, kdy kterýkoliv rodič navrhne pořízení vybavení či služby dítěti, která přesahuje běžné náklady, budou na ní mít zájem oba rodiče a nebude v možnostech jednoho rodiče tento náklad nést samostatně.
III. Modelový příklad 1
Dítě 4 roky v péči matky, matka zaměstnaná, uplatňuje slevu na dani za dítě, příjem 35000 čistého bez započtení slevy na dítě, ta je ještě 1117 nad tento příjem.
Otec: čistý příjem 17000 Kč, vedle toho má jednu vyživovací povinnost k dítěti z předchozího vztahu ve věku 16 let. Podíl péče o 4leté dítě budiž 25 %.
Matka má ze zákona povinnost živit sebe a půlku 4letého dítěte, životní minimum tedy je 3140 za ní a 1/2 z 1740 za dítě, celkem 4010 Kč, index životního minima tedy je 35000/4010 = 8,728. Tedy z jejího příjmu by na ni mělo připadat 27406, na dítě 7594 Kč + 1117 Kč daňové slevy od státu (příjem dítěte). Matka tedy disponuje příjmem, z nějž by na dítě mělo připadnout 8711 Kč. Tento postup zohledňuje podíl rodiče na výživě dítěte dle příjmu a poměrů, dítě se podílí na životní úrovni rodiče prostřednictvím stejného indexu životního minima.
Otec má ze zákona povinnost živit sebe, půlku 4letého dítěte a půlku 16letého dítěte, životní minimum je tedy 3140 za něj, 1/2 ze 1740 na malé a 1/2 z 2450 na velké, tedy celkem 5235 Kč. Index životního minima je 3,247, takže na malé dítě připadá 2825 Kč (3,247 x 1/2 x 1740).
Celkově tedy na dítě by z příjmu obou rodičů mělo padnout 8711 + 2825 = 11536. Jelikož matka obstarává 75 % péče, měla by mít k dispozici 75 % z 11536 Kč, tj. 8652 Kč. Jelikož z jejího příjmu připadá na dítě 8711 Kč, pak by měla platit výživné ona otci ve výši 59 korun měsíčně. Otec by neměl platit nic.
Pokud by otec neměl dítě z prvního manželství, pak jeho index životního minima by byl 4,24, na malé by mělo připadnout 3688 Kč, takže celkem na dítě od obou rodičů 12399, z čehož 75 % (9299 Kč) by měla disponovat matka. Jelikož ze svého příjmu pokrývá 8711, měl by otec platit výživné 588 Kč.
IV. Modelový příklad 2
Nyní otočme příjmy, matka nechť má 17000 + daňovou slevu, otec nechť má 35000.
Pak z příjmu matky na dítě připadá stejným postupem 4805 Kč, z příjmu otce při dalším větším dítěti 5817 Kč, bez tohoto velkého dítěte 7594 Kč.
Bez otcova velkého dítěte by tedy matka měla disponovat částkou 75 % z (4805+7594) = 9299, po odpočtu části z jejího příjmu by od otce měla dostávat výživné 4494 Kč. Pokud by otec velké dítě měl, pak částkou 75 % z (4805+5817) = 7966, po odpočtu části z jejího příjmu by od otce měla dostávat výživné 3161 Kč.
V. Závěr
Podle mne je tento postup přesně podle zákona, tj. podílejí se oba, dítě sdílí životní úroveň obou rodičů v pozitivním i negativním smyslu, je zohledněn podíl péče. Perfektní mi na tom přijde, že postup vede i k výživnému od „oprávněného“ k „povinnému“ v situaci, kdy dítě má v péči příjmově silnější rodič a podíl péče příjmově slabšího je vysoký. Což má logiku – rodič s dítětem v péči s vysokým příjmem by tomu „chudému“ přispívat na péči měl. Podle mě je strašné, pokud by otec měl příjem 60 tis., dítě v péči, uplatňoval na něj slevu na dani, matka by u kasy v supermarketu dala dohromady měsíčně 8 tis. čistého a z toho by podle tabulek měla platit otci ještě 1000 Kč výživného a o dítě by třeba chtěla pečovat 40%, to by bylo kruté. Navíc systém v podstatě eliminuje dohady o tom, kdo uplatňuje daňovou slevu při střídavce, protože je to příjem dítěte, který se nedělí mezi jiné členy domácnosti.
Převzato z portálu VÝŽIVNÉ
20. 11. 2013 at 12:00
Pro Autora: Pavle, jednoznačně souhlasím s Návrhem a kvituji jej s povděkem. Neboť zohledňuje následující požadavky, po kterých už dlouho volám:
1) Není přijatelné, aby různé soudy stanovovaly výživné v různé výši v různých případech, kde jsou naprosto stejné všechny vstupy (příjmy rodičů, potřeby dítěte, věk dítěte, město stejné velikosti, stejný zdravotní stav, …).
2) Je třeba, aby byl zohledněn každý den, kdy je dítě v péči povinného rodiče – není přijatelné, aby výživné bylo stanoveno nezávisle na tom, zda se rodič o dítě nezajíma nebo zda s ním tráví třeba 45% všech dní v roce.
3) Nějakým podílem (rozuměj kladným podílem) na péči (na výdajích na péči) musí participovat každý z rodičů. Není přijatelné např. to, aby v případě, že mají oba rodiče průměrné příjmy, povinný rodič hradil 120 % veškerých potřeb dítěte, nota bene když navíc třeba pečuje o dítě v poměru 40 : 60).
20. 11. 2013 at 12:07
Pro Autora: Pavle, nabízím možnost – pokud formulář připravíš a dáš jej k dispozici – že bych jej předložil své 14leté dceři. Věřím, že by jej zvládla správně vyplnit a dobrat se správnému výsledku. Tedy po té, co bych ji seznámil s pravidly.
Jestli to zvládne i soudkyně … no, to zaškolení by muselo být opravdu důkladné – nemám iluze o matematických dovednostech běžných členů v populaci 😉
20. 11. 2013 at 12:58
A není 14 let už moc na komparaci se soudkyněmi?
20. 11. 2013 at 14:01
I kdybychom připustili možnost, že by se našel soudní personál schopný s dopomocí technických prostředků podobného výpočtu, nemá to význam právě s ohledem na variabilitu příjmů, změnu věku dítěte, region kde žije apod. Konstrukce minimálního výživného, které je nezpochybnitelnou povinností rodiče, stanovená jasně v podstatě jako životní minimum a zbytek závisí na rodičích, je jasná a přehledná. Zohledňovat „bohatost“ a „chudost“ rodiče je zbytečné a zcela kontraproduktivní, na základní životní potřeby prostě musí přispívat oba. Od tabulek se odchýlit jen v případech hodných zřetele – bránící matka, nestarající se otec apod.
20. 11. 2013 at 14:13
pro Han:
Dovolím si nesouhlasit, ale minimální výživné v situaci, kdy skutečně existují otcové věnující se své výdělečné kariéře a spokojující se s víkendovým stykem, hodící ženě na krk 3 děti, muchlající se s novou atraktivní milenkou, tak s tím mám skutečně morální problém. Mám pocit, že tací „otcové“, by měli ze svého příjmu na péči o děti oddělit více než pouhé minimum.
Ohledně změn v příjmech, ano, ale to je problém už teď.
20. 11. 2013 at 14:14
německé tabulky nebo algoritmus, oba návrhy jsou ok, problém je v tom, že se zvrácenému CZ systému jejich aplikace jaksi nehodí …
formulář v excelu za 0,5 miliardy, to je fakt dobrý … ale proč ne, když by to prospělo věci, tak ať si hoši na ministerstvu spravedlnosti na férovém a tvrdém výběrku vydělají, hlavně když by to prospělo věci.
20. 11. 2013 at 14:40
pro Stykač: po zkušenosti se státní správou jsem dospěl k závěru, že to je jediná cesta jak něco užitečného prosadit.
22. 11. 2013 at 9:08
Pane Pavle. Chápu, že jakýkoli jasně daný výpočet je lepší, než to, co je nyní. Ale přemýšlím asi jinak. Jak proboha donutíte někoho, kdo nemá až tak moc zájmu o dítě a velmi nerad platí výživné (a takových je dost) aby přispíval 23% na kroužky, tábory,…. Kdo to bude hlídat, jak se budou rozhádaní rodiče dohadovat? Většinou po rozchodu se nejsou schopni ani pozdravit, natož se konstruktivně domlouvat. Víkendový rodič prohlásí, že nechce, aby děcko navštěvovalo družinu (on to nepotřebuje, nemusí ho v týdnu hlídat), a že na ni nepřispěje, že nechce koupit lyže – stejně nelyžuje, apod.… A tak to všechno potáhne ten druhý a ještě bude podle soudního rozhodnutí přispívat, protože se snaží a vydělává?Jasný a závazný výpočet je nutný (aby si každý byl schopen spočítat, zda investuje do svého dítěte a jeho budoucnosti to, co by měl), ale nějak nevidím možnost převodu do praxe. Podle mě je to prostě utopie. A spravedlivé to také není. Příklad 3: Porodím dítě, nechám ho otci, najdu si bohatého milence, nebudu makat a bývalý manžel, protože pracuje, mi bude ještě přispívat (on bude obývat 1+kk a já honosné sídlo milence), abych si svoje dítě mohla na víkend vzít? Tak to podle mě skutečně není spravedlnost.
22. 11. 2013 at 13:58
K vašim příkladům. Pokud druhý rodič něco pro dítě nepotřebuje, skutečně není důvod ho nutit, aby to financoval navíc. Na to právě je to výživné, aby pokrývalo potřeby dítěte. Totéž dnes, pokud je stanoveno výživné a pečující rodič si potřebuje zařídit ve svém čase chůvu, musí ji hradit z výživného a svého příjmu a nikoliv jít žádat o další peníze nepečujícího.
Ohledně druhého příkladu, předně, pokud by otec byl s dítětem v 1+kk, těžko by měl takový příjem, aby z něho vyšlo výpočtem nějaké významné přispění na víkendy u matky, manželky miliardáře. Navíc míra závaznosti takto stanoveného výživného by měla být taková, že v případě odchálení se od tohoto výsledku by to musel soud řádně odůvodnit. Což dnes zcela chybí. Výše výživného se neodůvodňuje, případně k odůvodnění stačí konstatování příjmů povinného a výdajů oprávněného, ale neodůvodňuje se, jak soud došel ke konkrétní částce. Což by se mimochodem dalo napadnout jako protiústavní z důvodu nepřezkoumatelnosti.
23. 11. 2013 at 21:37
ale skutečnost je jiná,než uváděné příklady,mnoho otců potvrdí že se potíkají s finančními problémi se sami sebe uživit.