Stephen Baskerville, PhD
Nový matriarchát
Matriarchální logika sociálního státu se plně projevila neúprosným vpádem do střední třídy. Dosáhla toho nejlstivější a nejmocnější zbraní genderové války. Jde o stejnou zbraň, která přinesla obrovské problémy nižším vrstvám společnosti (závislým na sociální podpoře státu, jehož moc se tak rozrostla): rozvod.
Rozvodovost nikdy nebyla podrobena politické analýze. Obecně není vnímána jako politická záležitost nebo jako genderové bojiště, ani jí nebyla věnována velká publicita (zejména proto, že vítězství bylo dosaženo bez jakéhokoli odporu). Rozvod se stal v arzenálu genderových válečníků nejničivější zbraní, protože vnesl genderovou válku do každé domácnosti v západním světě. To, čemu se média nejapně vysmívají jako zábavné „válce pohlaví“, je ve skutečnosti smrtící politický aparát, jehož důsledkem jsou nenávist, chudoba, násilí a věznění.
Politici v pasti feministek
Konzervativci vůbec nepochopili, o co v rozvodové revoluci šlo. Lomí rukama nad vysokým počtem rozvodů, ale současně odmítají analyzovat jeho politické příčiny. Maggie Gallagherová jednou vysvětlila toto ticho jako „politickou zbabělost“: „Odmítat manželství homosexuálů nebo přítomnost homosexuálů v armádě je pro republikány snadné, šťavnaté a nerizikové téma,“ stěžovala si. „Rozvody rozhodně nejsou na pořadu dne a je třeba, aby to tak za každou cenu zůstalo.“
První drtivý útok na manželství nepřišel od homosexuálů, ale od feministek. Michael McManus z organizace Marriage Savers píše, že „ … rozvod je pro manželství mnohem bolestivější úder než požadavky homosexuálů.“
Žádný americký politik na národní nebo federální úrovni nikdy nekritizoval nedobrovolný rozvod. „Demokraté nechtějí rozhněvat své četné příznivkyně mezi ženami, které považují snadný rozvod za svou těžce vydobytou svobodu a výsadu,“ píše Barbara Dafoe Whiteheadová. „Republikáni si nechtějí odcizit své významněji postavené voličstvo ani své libertariánské křídlo, obě tyto skupiny spíše preferují snadný rozvod.“40
Ve své slavné kritice svobodného rodičovství viceprezident Dan Quayle pečlivě volil slova: „Nemluvím nyní o situacích, ve kterých figuruje rozvod.“41
Výjimka potvrzuje pravidlo. Když papež Jan Pavel II. vystoupil v lednu 2002 proti rozvodům, byl napadán politiky jak zprava, tak i zleva.42 Když už konzervativci k rozvodové tematice zaujali nějaké stanovisko, pak spíše papouškovali feministickou linii, podle níž jsou původci rozvodů nevěrní muži, kteří tím způsobují problémy „ženám a dětem.“
Feministky rozeznaly politickou sílu rozvodu mnohem dřív. Již v době americké revoluce byl rozvod chápán jako jeden z pilířů ženského vzdoru: „Vztah rozvodu a svobody žen společně s výsadami, kterých bylo dosaženo v těchto raných dnech, zůstal trvalým a podstatným rysem rozvodovosti v Americe,“ píše Whiteheadová. „V 19. století se míra rozvodovosti stávala stále důležitějším měřítkem politické svobody žen a současně i projevem ženské iniciativy a nezávislosti.“43
Přeložil Ondřej Höppner
40 Barbara Dafoe Whitehead, The Divorce Culture. New York: Vintage, 1998, p. 7.
41 Maggie Gallagher, The Abolition of Marriage. Washington: Regnery, 1996, p. 245.
42 Tunku Varadarajan, „Clash With the Titans“, Wall Street Journal online edition, 30 January 2002 (http://opinionjournal.com/columnists/tvaradarajan/?id=95001795).
43 Whitehead, Divorce Culture, pp. 15–16, 26.
Okomentovat