Stephen Baskerville, PhD
Osobní a politické
Rozvodové soukolí spojuje osobní a politické tak, jako nic předtím. Osobní rozměr rozvodů přitom zakrývá průraznost jejich politické moci. Rozvodovost přenáší státní moc (včetně trestního aparátu s policií a vězením) přímo do domácností a osobních životů.
„Osobní je politické“ již není pouhým teoretickým heslem, nýbrž kodifikovanou realitou, institucionálně vnucenou, a to tzv. „family“ courts (rodinnými soudy), které se rovnají feministickým tribunálům.
Protiotcovská hysterie
Tyto zbyrokratizované pseudosoudy umožňují zpolitizovaným manželkám, aby zinscenovaly svým manželům trestní postih za osobní chování, aniž by musely obvinit muže z jakéhokoli žalovatelného trestného činu, kvůli kterému by mohli být souzeni trestním soudem.
Rozvodová mašinerie proto rozšiřuje kádry feministické policie – např. centra služeb pro ochranu dětí, centra proti domácímu násilí, agentury pro vymáhání výživného. Tato policie je takřka bez výjimky zaměřena proti mužům a operuje mimo zákonné procesy ochrany osobnosti.
Aby odůvodnila svůj růst a financování, vládní mašinerie vyprodukovala vlnu hysterií proti mužům a otcům tak pobuřujících a odporných, že nikdo z levice ani z pravice se neopovažuje pochybovat nebo obhajovat obviněné: z pedofilie, týrání žen, neplacení výživného.
Zatímco zákon o rodině patří jasně do sféry vlivu vlády, je to Kongres, který silně podporuje rozpad rodin, způsobený agenturami zabývajícími se zneužíváním dětí, domácím násilím a vynucováním výživného. Kongres tohle všechno schvaluje téměř jednohlasnou většinou, neboť kongresmani mají strach, že je feministky obviní ze shovívavosti k „pedofilům“, „násilníkům“ a otcům „příživníkům“. Každá z těchto hysterií je úzce propojena se sociální péčí a umocňují ji stížnosti feministických sociálních pracovnic, které jsou placeny ze státních fondů. Každá z těchto hysterií souvisí s rozvody.
Přeložil Ondřej Höppner
Okomentovat