Stephen Baskerville, PhD
Zneužití dítěti hrozí spíš u matky
Množství zneužitých dětí je přímo úměrné počtu svobodných matek, které jsou zdrojem všech těchto problémů. Údaje Ministerstva zdravotnictví a sociální péče (Department of Health and Human Services, HHS) ukazují, že děti jsou v domácnostech neprovdaných matek vystaveny mnohem vyššímu riziku fyzického násilí a sexuálního obtěžování než děti, které žijí s oběma rodiči.56 Z jedné britské studie vyplývá, že u dítěte žijícího se svobodnou matkou je pravděpodobnost zneužití 33krát vyšší než v úplných rodinách.57
Hlavní obranou před zneužíváním dětí je tedy člověk, před kterým feministické organizace varují – otec. „Přítomnost otce … znamená pro dítě menší riziko sexuálního zneužití,“ uzavírá defenzivně jedna ze studií. „Ochranný vliv otcovy přítomnosti ve většině domácností je dostatečně silný, aby bohatě převážil riziko způsobené několika pachateli.“58
Ve skutečnosti je riziko, že se z otce stane násilník, minimální. Je spolehlivě prokázáno, že nikoli ženatí otcové, ale svobodné matky mnohem pravděpodobněji zraní nebo usmrtí své děti.59
Sexuálního zneužití, k němuž dochází mnohem méně často než k závažnému psychickému násilí, se dopouštějí většinou matčini přátelé nebo nevlastní otcové. Vládní statistika je ale často zahrnuje do kolonky „otcové“, aby zastřela fakt, že biologičtí otcové jsou v roli tak zvaných pachatelů nejméně pravděpodobní.60 Dokumenty PBS z roku 2005 bez důkazu prohlašují, že „Děti jsou nejčastěji ohroženy otci“. Zaměstnankyně feministické agentury ochrany dětí používají tuto propagandu jako politiku. Velká porota v San Diegu konstatovala, že křivá obvinění během rozvodových řízení jsou nejen tolerována, ale dokonce provokována.
„Systém je nakloněn rodičům, kteří vznesou takovou stížnost,“ stojí ve zprávě velké poroty, „trestní oznámení jsou často až neuvěřitelná a mají za cíl zneklidnit příslušné autority ve věci ochrany dítěte“.61
Přeložil Ondřej Höppner
56 Andrea Sedlak, and Diane Broadhurst, Executive Summary of the Third National Incidence Study of Child Abuse and Neglect. Washington, D.C.: US Department of Health and Human Services, National Center on Child Abuse and Neglect, September 1996, p. 8.
57 Robert Whelan, Broken Homes and Battered Children: A Study of the Relationship between Child Abuse and Family Type. London: Family Education Trust, 1993, p. 29.
58 David Rowland, Laurie Zabin, and Mark Emerson, „Household Risk and Child Sexual Abuse in a Low Income, Urgan Sample of Women“, Adolescent and Family Health, vol. 1, no. 1 (Winter 2000), pp. 2 9–39.
59 Patrick Fagan and Dorothy Hanks, The Child Abuse Crisis: The Disintegration of Marriage, Family, and the American Community. Washinton, DC: Heritage Foundation „Backgrounder“, 3 June 1997, p. 16; Murder in Families. Washington, DC: US Department of Justice, Bureau of Justice Statistics, July 1994; Bureau of Justice Statistics Publications Catalog 1994–95, NCJ 143498, pp. 5–6.
60 Child Maltreatment in the United Kingdom: A Study of the Prevalence of Child Abuse and Neglect. London, 2000; Leslie Margolin, and John L. Craft, „Child Sexual Abuse by Caretakers“, Family Relations 38 (1989); Martin Daly and Margo Wilson, „Child Abuse and Other Risks of Not Living with Both Parents,“ Journal of Ethnology and Sociobiology 6 (1985).
61 „Families in Crisis“, p. 10.
Okomentovat