Stephen Baskerville, PhD

–

Úřední mašinerie dětem ubližuje

Jen málokdy se stane, že se veřejná politika ocitne v přímém rozporu s neoddiskutovatelnou pravdou, tedy kdy dosáhne bodu, že se příčina problému vydává za jeho řešení a naopak. Soudci jsou si vědomi, že nejnebezpečnějším prostředím pro děti jsou domovy s jedním rodičem, které ale právě oni sami vytvářejí, když v rozvodovém řízení eliminují otce. Jen málokdy ale při odstraňování otce váhají, neboť vědí, že je nikdy nikdo nepovolá k zodpovědnosti.

Naopak, kdyby tak nečinili, mohli by být potrestáni feministkami, které ovládají právnické asociace a byrokracie sociální práce, jejichž provoz a dotace závisí na stálém „přísunu“ zneužívaných dětí. Byrokracie se často rozmnožují tak, že vytvoří právě ten problém, kvůli jehož řešení vlastně existují. I když to zní děsivě, nemůžeme se vyhnout závěru, že jsme vytvořili armádu úředních osob, které mají právně podložený zájem na zneužívání dětí.

Domácí násilí jako zbraň proti mužům

Zneužívání dětí není jediným „domácím násilím“, které je aktivováno a politizováno feministkami. Mamutí průmysl „domácího násilí“ vznikl převážně jako prostředek k násilnému vypuzení rozvedených otců z jejich domovů. „Je to snadný způsob, jak někoho vykopnout,“ uvádí jeden specialista na rodinné právo.⁶²

Podobně jako zneužití dítěte, ani „domácí násilí“ nemá žádnou přesnou definici. Právo ho neklasifikuje jako násilné napadení, ale jako konflikt mezi „intimními partnery“. Je tak popřen rozdíl mezi trestným činem a konfliktem, který nemusí být ani násilným, nebo dokonce fyzickým. Definice z Ministerstva spravedlnosti (US Justice Department) do domácího násilí zahrnují „žárlivost a majetnictví“, „oslovování různými označeními a stálou kritiku“ a „ignorování, odmítání nebo zesměšňování potřeb oběti“.⁶³ Za takové „zločiny“ jsou muži uvězňováni bez soudu.

Tyto definice obcházejí institut zákonné ochrany osobnosti. „Při zneužívání dětí a zneužívání partnerky není třeba nic dokazovat,“ učí rozvádějící se matky vedoucí lektor semináře. „Jediné, co musíte dělat, je obviňovat.“⁶⁴ Jeden vědec to nazývá „oblast zákona zabředlého do intelektuální nepoctivosti a nespravedlnosti a fiasko ve věci zákonného postupu“.⁶⁵

Feministky vykreslují domácí násilí jako politický zločin, který má potvrdit mužskou moc. To i přesto, že ve vědecké literatuře je již dlouho známé, že muži a ženy se dopouštějí domácího násilí ve srovnatelných počtech.⁶⁶

Přeložil Ondřej Höppner

POKRAČOVÁNÍ

PŘEDCHOZÍ ČÁST

62 Donna Laframboise, „Oh Dad, Poor Dad“, Toronto Globe and Mail, 12 April 1997, D1–2.

63 Grace Coleman, et. al. (eds.), 1999 National Victim Assistance Academy, ch. 8, „Domestic Violence“ (http://www.ojp.usdoj.gov/ovc/assist/nvaa99/chap8.htm; last updated on Sunday, January 16, 2000).

64 Eric Zorn, „A Seminar in Divorce, Down-And-Dirty Style“, Chicago Tribune, 4 November 1988, p. 1.

65 David Heleniak, „The New Star Chamber“, Rutgers Law Review, vol. 57, no. 3 (Spring 2005), p. 1009, 1036–1037, 1042.

66 Philip W. Cook, Abused Men: The Hidden Side of Domestic Violence. Westport, Connecticut: Praeger, 1997; John Archer, „Sex Differences in Aggression Between Heterosexual Partners: A Meta-Analytic Review“, Psychological Bulletin, vol. 2 6, no. 5 (September 2000), pp. 651–680; Murray A. Straus, „The Controversy over Domestic Violence by Women: A Methodological, Theoretical, and Sociology of Science Analysis“, in X. B. Arriaga, and S. Oskamp, Violence in Intimate Relationships. Thousand Oaks, CA: Sage, forthcoming, accessed 24 October 2004 at http://www.vix.com/menmag/straus21.htm. See also Martin S. Fiebert, „References Examining Assaults by Women on Their Spouses or Male Partners: An Annotated Bibliography“, Sexuality and Culture, vol. 8, no. 3–4 (2004), pp.140–177.