Stephen Baskerville, PhD
–
Falešná obvinění rozbíjejí rodiny
Důležitější než dosažení genderové vyváženosti je ale porozumět, jak je takové obviňování spojeno téměř výhradně s rozpadem rodiny.67 Odborníci potvrzují, že veřejné obvinění je v rozvodových procesech používáno rutinně a beztrestně, aby bylo možné oddělit děti od otců, kteří nespáchali žádný žalovatelný trestný čin.68 Křivá výpověď není považována za nic mimořádného69 a asociace právníků a dokonce soudy aktivně radí matkám, jak taková obvinění vypracovat.70
Domácí násilí je „pařeništěm tautologických pseudoteorií“, uvádějí Donald Dutton a Kenneth Corvo. „Žádná jiná oblast zavedené sociální péče, trestního práva, veřejného zdraví či behaviorální intervence nemá tak slabé a nedostatečné podklady na podporu nařízených praktik.“71
Feministky připouštějí, že většina obvinění vzniká v průběhu bojů o svěření dítěte do výchovy.72 Přesto se usilovně brání reformě rozvodových právních předpisů a reformě pravidel pro svěřování dětí do výchovy.73 Jejich literatura je zahlcena stížnostmi, že otcům (neobviněným z porušení pravidel) zůstává přístup k jejich dětem i poté, co se matky těchto dětí s otci rozvedly, a nikoli stížnostmi, že usvědčení násilníci chodí volně po ulicích.74
Soudní zákazy styku otců s dětmi jsou v průběhu rozvodových řízení vydávány rutinně, aniž by k tomu byl nějaký důvod nebo důkaz.75 Příslušné právní procedury jsou porušovány tak často, že jeden soudce radil kolegům: „Nezabývejte se ústavními právy muže, kterého soudíte … Nemusíme se jeho právy nijak zneklidňovat.“76
Specializované „soudy pro domácí násilí“ jsou zmocněny rozhodovat nikoli nestranně a spravedlivě, ale – jak říká hlavní newyorský soudce, neskrývaně feministický – „učinit násilníky odpovědné za jejich činy zodpovědnými.“77
Přeložil Ondřej Höppner
Okomentovat