Stephen Baskerville, PhD
Feministická vítězství
Triumfu feminismu nebylo dosaženo jeho extrémními ideology. Stejně jako stalinismus zdědil metody a praktiky carského absolutismu a ruského nacionalismu, vítězná fáze nové feministické a homosexuální politiky přišla jako důsledek nátlaků, přikazování a politizování těch hodnot, kterých se feminismus dříve zřekl: mateřství, manželství, rodiny, církve, státu.
Feministický útok na manželství a rodinu z raného období je už většinou zapomenut nebo smeten pod stůl. „Nemůžeme odstranit nerovnosti mezi muži a ženami do té doby, než zrušíme manželství,“ napsala v r. 1970 editorka časopisu Ms. Robina Morganová ve své knize Sisterhood is Powerful.11
I Sheila Croninová, předsedkyně National Organization for Women, řekla, že „Svobodu pro ženy nelze docílit bez zrušení manželství.“12 Linda Gordonová rozpracovala téma ve známém článku uveřejněném v roce 1969 v časopise WOMEN: A Journal of Liberation. „Nukleární rodina musí být zničena“, kde prohlásila: „Rozpad rodin se stal revolučním procesem … Rodiny podporovaly útlak tím, že separovaly jedince do malých, izolovaných jednotek, které se nemohly spojit, aby bojovaly za společné zájmy … Rodiny umožňují supervykořisťování žen tím, že je vedou k tomu, aby pohlížely na svou práci mimo domov jako na něco okrajového vůči jejich „opravdové“ roli … Ženy by si neměly odpírat žádnou z životních příležitostí kvůli výlučné odpovědnosti vůči svým dětem …
Rodiny se nakonec rozpadnou jen tehdy, když revoluční sociální a ekonomické organizace umožní, aby lidské potřeby lásky a bezpečí byly uspokojovány, aniž by lidé kdy byli nuceni k dělbě práce či jiných externích rolí.“13
Takové výroky bývají často odmítány jako extrémistické žvásty, ale pohled na dnešní situaci v manželstvích a rodinách ukazuje, že je to přesně to, čeho feministky dosáhly.
Podařilo se to však způsoby mnohem skrytějšími, než by tyto výroky naznačovaly. Germaine Greerová ve svém známém proslovu naléhala na ženy, aby se odmítaly vdávat, ale touto strategií ničeho nedocílila.14 Feministky manželství zničily tím, že v něm participovaly.
Homosexuálové feministkám v patách
Příkladu feministického vedení následují homosexuální aktivisté. Ti nejextrémnější odmítají instituci manželství úplně a ponechávají ho na pokoji. Pak jsou tu „umírnění“, kteří doufají, že změní instituci manželství podle svých představ, a to tak, že ji podkopají. Homosexuální manželství však dnes není tou největší hrozbou pro instituci manželství, a právě proto toto téma vyvolalo tak hlasitý nesouhlas.
Skutečně nebezpečné trendy jsou skryté a vyvolávají jen malý odpor; některé z nich se rozšířily dokonce i díky konzervativcům. Feminismus ve svém nejranějším, ideologicky čistém stupni vyžadoval „rovnost“ a „práva“. Dnes, kdy jsou ideologičtí puristé odsunuti na okraj, feminismus se vtírá, lichotí a hledá svoji cestu do středního proudu a konzervativní kultury tím, že si přivlastňuje tradiční morálku včetně samotných femininních „stereotypů“, proti nimž původně vystupoval. Současná feministická kampaň si přivlastnila mateřství a cynicky a pokrytecky zneužívá tradiční morálku a sentiment neinformovaných konzervativců.
Přeložil Ondřej Höppner
11 New York: Random House, 1970, p. 537.
12 Quoted in Patrick Buchanan, The Death of the West. New York: St. Martin’s Press, p. 41.
13 „Functions of the Family,“ WOMEN: A Journal of Liberation. Fall, 1969.
14 The Female Eunuch. New York: McGraw-Hill, 1971, p. 317.
Okomentovat