RNDr. Pavel Rusý
Bohorovnost soudkyň nalézacího Obvodního soudu pro Prahu 1 (Mgr. Kateřina Sedláková) a odvolacího Městského soudu v Praze (JUDr. Blanka Kapitánová, JUDr. Vladimíra Čítková, JUDr. Eva Škultétyová) při ignorování Ústavy a judikatury Ústavního soudu nezná hranic a jen potvrzuje zoufalou úroveň české opatrovnické justice.
Od jara loňského roku bojuje tatínek malého, dnes dvou a půl letého chlapečka, říkejme mu třeba Kubík, o střídavou péči. Po rozchodu rodičů si otec nejprve zajišťoval nové bydlení, matce zůstal původní byt a veškeré vybavení.
První úprava výchovy předběžným opatřením přisoudila Kubíkovi tatínka na jeden víkend s jedním přespáním a tři odpoledne za 14 dní, k tomu dva týdny o prázdninách. Tatínkovi se to nelíbilo, aby bez jakéhokoliv prokázání jeho neschopnosti se o Kubíka starat byla jeho péče omezena na pouhou 1/8 času, jediné přespání za 14 dní. Rozsah umožněné péče byl dokonce menší, než navrhovala matka! Podal tedy odvolání, ve kterém navrhoval rozšíření přizpůsobené jeho pracovním povinnostem s pěti přespáními Kubíka u táty ve 14 dnech a celkovým podílem 30 % péče.
Již v tomto odvolání tatínek odkázal na nález Ústavního soudu ČR, sp.zn. ÚS 618/05 ze dne 7.11.2006: „Ústavní soud ve věcech péče o nezletilé poukazuje na nutnost použití takové interpretace účelu předběžného opatření v souladu s čl. 32 odst. 4 Listiny základních práv a svobod a čl. 18 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte, jejímž výsledkem rozhodně nemůže být minimální míra ochrany základních práv jako určitého standardu. Jinými slovy, předběžné opatření upravující styk rodičů s dětmi musí být použito s ohledem na charakter a význam jím chráněného zájmu, kterým je umožnit i rodiči, který s dítětem trvale nežije, pravidelný a co nejširší kontakt…“
Odvolací soud ve výše uvedeném složení se s odvoláním vypořádal tak, že odvolání uznal za částečně důvodné a Kubíka svěřil otci na 3 noci (včetně víkendu) za 14 dní, rozsahem péče přesně doprostřed mezi původní úpravu a návrh otce. Odvolací soud sice přisvědčil otci v tom, že z odůvodnění Obvodního soudu nebylo jasné, proč upravil péči otce v nařízeném rozsahu, naproti tomu ale ani odvolací soud nijak neodůvodnil, proč rozhodl tak, jak rozhodl, tedy se dopustil téhož pochybení, které vytkl nalézacímu soudu. Zjevně proto, že proti jeho rozhodnutí již odvolání není možné. Podstatné je, že odvolací soud zde interpretoval účel předběžné úpravy výchovy jako úpravu v nezbytné míře, v přímém protikladu k citovanému judikátu. A samozřejmě se nijak nenamáhal se s tímto judikátem vypořádat, tj. odůvodnit, proč interpretuje zákon a rozhoduje odchylně od nálezu Ústavního soudu.
Otec nepodával proti tomuto zjevně protiústavnímu rozhodnutí ústavní stížnost v naději v brzké rozhodnutí ve věci. Soud probíhal poměrně rychle a dokazování dospělo do finále. Matka navrhovala svěření dítěte do její péče, otec do střídavé péče. K tomuto účelu si upravil i pracovní dobu u zaměstnavatele, takže v době navrhované péče o Kubíka mohl pracovat z domova, a to pouze 2 hodiny denně. Matka neuvedla jediný racionální důvod (nález Ústavního soudu III.ÚS 1206/09: “Nesouhlas matky se střídavou péčí může být relevantní pouze tehdy, je-li vybudován na důvodech, jež jsou způsobilé intenzivním způsobem negativně zasahovat do zájmu dítěte.”), který by vylučoval střídavou péči, naopak bylo prokázáno, že už praktikuje střídání domovů dítěte tím, že pravidelně třetinu času tráví s Kubíkem v domově svých rodičů, kde má svou postýlku i hračky. Ani jeden z rodičů a ani sociálka nezpochybnil výchovné schopnosti obou rodičů ani vztah k dítěti a dítěte k rodiči. Rodiče prokázali schopnost dohody v řadě dílčích úprav péče o dítě.
Na první pohled situace jak z učebnice, kdy soud podle četné judikatury by měl bez váhání nařídit střídavou péči. Ne tak pro soudkyni Mgr. Kateřinu Sedlákovou. Místo avizovaného nařízení rozsudku (dost možná s vědomím toho, že za dosaženého stavu dokazování by fakt musela střídavku nařídit) změnila svůj postup a proti vůli obou rodičů, opatrovníka i proti svému původnímu prohlášení nařídila znalecký posudek!
Po marném protestu otce proti protahování řízení a zafixování faktického stavu odpovídajícího svěření Kubíka do péče matky se otec odhodlal k podání nového návrhu na předběžné opatření v naději, že díky úpravě své práce, umožňující celodenní péči o Kubíka i ve všední dny, se soud odhodlá zvýšit podíl péče otce alespoň na půl cesty mezi návrh matky a střídavou péči. Svůj návrh podpořil řadou nálezů ÚS, citací Ústavy a rozhodnutí dokonce i samotného Městského soudu v Praze (Usnesení č.j. 15 Co 149/2011- 193 ze dne 25.3.2011: „Právo otce pečovat o nezletilé je ve své kvalitě i rozsahu stejné jako právo matky, a není proto důvodu jej zejména za situace, kdy není rozhodnuto o poměrech dětí rozsudkem, omezovat způsobem, který považuje matka za “vyhovující” a soud I. stupně za odpovídající pro “nezbytně nutnou míru” kontaktu.“), která jeho návrh podporovala, navrhl úpravu takovou, která by byla napůl mezi návrhem matky a střídavou péčí.
Asi nebude překvapením, že nalézací soud tuto úpravu zamítl, odvolací potvrdil, kdy hlavním důvodem obou odůvodnění opět byla pouze interpretace předběžného opatření ve věci výchovy jako úpravy v míře nezbytně nutné. Ani jeden soud se nevypořádal s jediným odkazem na judikaturu, nenamáhal se vysvětlit, proč v Praze neplatí judikáty Ústavního soudu a proč případ Kubík je posuzován Městským soudem v Praze odlišně proti výše uvedenému usnesení z března 2011.
Otec proto podal stížnost na všechny čtyři soudkyně k rukám předsedy Městského soudu v Praze a na Ministerstvo spravedlnosti, ve kterých se opírá o porušování soudcovské etiky z pohledu nestrannosti, odbornosti a chování nenarušující důvěru veřejnosti v soudnictví. Odkazuje i na legitimní očekávání, poměrně zdařile upravené v občanském zákoníku v § 13: Každý, kdo se domáhá právní ochrany, může důvodně očekávat, že jeho právní případ bude rozhodnut obdobně jako jiný právní případ, který již byl rozhodnut a který se s jeho právním případem shoduje v podstatných znacích; byl-li právní případ rozhodnut jinak, má každý, kdo se domáhá právní ochrany, právo na přesvědčivé vysvětlení důvodu této odchylky.
K tomu se váží i citace z další judikatury: „Legitimní očekávání stěžovatele je nutno chápat jako očekávání určitého postupu orgánů veřejné moci, které bude odpovídat jednoznačnému obsahu právního řádu. Přihlížení k legitimním očekáváním je nepominutelnou dimenzí zákonnosti (srov. odst. 45 nálezu ve věci sp. zn. Pl. ÚS 38/04, N 125/41 SbNU 551).“
„Ústavní soud opakovaně judikoval, že právní názor obsažený v odůvodnění jeho nálezů je závazný pro všechny orgány i osoby (srov. čl. 89 odst. 2 Ústavy), nerespektování právního názoru uvedeného v nálezu Ústavního soudu by vyvolalo nejen nejistotu, zda obecný soud skutečně poskytuje ochranu ústavně zaručeným právům, ale založilo by i porušení rovnosti, jakož i dotčení v právní jistotě občanů (srov. nález Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 700/05 ze dne 1. 11. 2006).“
Nález Ústavního soudu ČR, sp.zn. ÚS 618/05 ze dne 7.11.2006 ve věci předběžných opatření ve věci výchovy uvádí další důležitý závěr: „Navíc je nutno zdůraznit, že předběžné opatření v oblasti péče soudu o nezletilé by mělo být skutečně pouhým krátkodobým provizoriem a ne, z důvodu neúměrné délky řízení ve věci samé, “kvazidefinitivním” rozhodnutím, které nelze doplnit či nahradit novým, které lépe vystihuje ochranu základního práva.“
19. 3. 2014 at 9:32
Zajímalo by mne, jak ministerstvo vyřídí stížnost. Byla podána ještě za Benešové nebo už za Válkové? Sám jsem podobnou věc udělal za Benešové, která se mnou, slušně řečeno, vyběhla. Přemýšlím zkusit to za Válkové znovu, když je teď vůle kouknout se jinak na předchozí vedení ministerstva – viz. vyšetřování náměstka Voláka v dnešní idnes. Tento protistřídavkový mafián měl plné ruce práce s pomocí podvodníkům a opatrovnická justice mu neležela ani v patě, protože z otců nic nekápne. Autorovi článku fandím a budu rád za aktuální zprávy o vývoji věci.
19. 3. 2014 at 9:42
je to čerstvé, takže nové ministryni. Teď jsme ještě podali nový návrh na předběžko, které ještě více koresponduje s tím klíčovým judikátem, přímo v podání jsme už požadovali vysvětlení případného odchylného rozhodnutí podle §13 občana a souběžně jsme podali stížnost na obvodní soudkyni a návrh na dohled předsedkyni Obvodního soudu.
Pak jsme argumentovali ÚPD, kdy zájem dítěte má být předním hlediskem a tím pádem lepší ochrana ústavního práva dítěte je ve větším zájmu než pouze nezbytně nutná ochrana, tudíž interpretace nezbytnou mírou ochrany ústavních práv dítěte je v přímém rozporu s ÚPD. Uvidíme, příští týden bude rozhodnutí o novém předběžku. Očekávám, že to opět zamítnou, přece nepřiznají, že jednaly nezákonně. Na odvolání by snad už měl dohlížet předseda Městského soudu. Uvidíme, je to boj s větrnými mlýny.
19. 3. 2014 at 15:33
No a na Kraji na Vás čekají další specialistky na neodůvodněné odebírání dětí jednomu z rodičů (rozuměj tátovi) jako je paní Štolbová. Bojujeme na bojišti nikoliv s matkami našich dětí o naše děti, ale s jedním z pilířů státní moci, který nutně musí být regulován mocí zákonodárnou, tedy novými, jasnými zákony. Bohužel stav došel již tak daleko, že tato moc se moci zákonodárnédlouhodobě vysmívá formou nerespektování a pošlapávání základních lidských práv občanů této hodně zvláštní země. Vězte, že vše řešíte u těch soudů, pro které právo, zákony, o spravedlnosti již zde nemá smysl vůbec hovořit, nic, naprosto nic neznamená. Je to pošlapávání základních demokratických principů.
19. 3. 2014 at 16:14
Případ jako ze škatulky přes kopírák české opatrovnické mafie. Když je možné na základě čehokoliv otce zaříznout, jde to předběžkem ihned, aby dítě odvykalo a následně pak mohlo být konstatováno, že si zvyklo.
19. 3. 2014 at 21:33
tento stat si hodne koleduje. Vytvari si armadu chlapu, kteri ho (stejne jako ja) nenavidi, kteri nemaji co ztratit a kteri vyuziji kazde prilezitosti, jak tomuto pos…nemu statu vrazit kudlu do zad. Uz se tesim, az pri prvni prilezitosti tyhle opatrovnicke svine povesime:-)
20. 3. 2014 at 3:54
Autor s nickem “nenavidim CR” to vyjádřil dost přesně za táty, kteří prošli opatrovnickou justicí. Já jsem byl dřív velký vlastenec. Než jsem poznal hnus opatrovnické justice. Již nejsem. Také nenávidím ČR. Stát, který má tak špatnou justici, tak špatné soudkyně a nic s tím nedělá si zaslouží jen nenávist. A věřím, že jednou povstane nový Breivik a vystřílí to. To si si dovolují ty svině, které si říkají “soudkyně” si nic jiného nezaslouží.
20. 3. 2014 at 8:15
JUDr. Blanka Kapitánová a JUDr. Eva Škultétyová jsou dvě špinavé nacistické šm8dky. V mém řízení potvrdili usnesení soudu 1. stupně, i když bylo vydáno místně nepříslušným soudem a v době kdy vydali potvrzující usnesení měly ve spise založeno usnesení soudu 1. stupně, ve kterém sám vyslovil svou místní nepříslušnost. Ty dvě šm8dky se v odůvodnění usnesení tomuto vyhnuly a vůbec na to nereagovaly, jako by to nikdo nikdy nenamítl a neexistovalo to. Ty dve šm8dky jsou prostě kapitola sama o sobě. Nejspíš v mládí pohlavně zneužívané svými otci, jinak si nelze vysvětlit, jak dlouhodobě z nenávistí k otcům, pomáhají matkám rozvracet rodiny a ničit vztahy otců ke svým dětem.
23. 3. 2014 at 9:08
Kdyby nad soudci bděl nějakej dohled, začli by to dělat zodpovědnějc.Ne, podle toho (zvlášť u soudkyň), jestli jim to starej večer udělal či se jim podařilo sehnat novej model kabelky:)