PhDr. Eduard Bakalář, CSc.
Důvod mého doporučení je ten, že podstata, jádro toho, s čím se tak často setkáváme u opatrovnických soudů, je výstižně vyjádřeno termíny programující, zavrhující rodič – programované dítě a zavržený rodič, nikoli odcizený. Pokud někdo nevěříte mému doporučení, projděte si The International Handbook of Parental Alienation Syndrome autorů R. A. Gardnera, S. Richarda Saubera a Demonsthena Lorandose (Charles C. Thomas Publishers, Springfield, Illinois, 2006). Ve všech 34 kapitolách této publikace se pojednává o zavržených rodičích. Ani v jedné kapitole se nejedná o odcizení ve výše uvedeném smyslu. Všechny uvedené a analyzované kazuistiky jsou ty, v nichž jeden rodič vědomě (avšak spíše skrytě) programuje dítě tak, aby citově i chováním odmítalo či nenávidělo druhého rodiče. To vše z nezřízené sobecké touhy „vlastnit“ dítě a být výlučným architektem jeho duše. Pro tyto tendence takového rodiče – a zejména vzhledem k dopadům jeho snahy – je vskutku nejvhodnější termín syndrom zavrženého rodiče.
Další argument ve prospěch mého doporučení je, že psychologická, psychiatrická obec a i jiní profesionálové (advokáti, pracovnice OSPOD, soudci) termín SZR (užívaný již od r. 1996) přijali a že se tento termín objevuje v průběžně vydávaných publikacích. Tak např. v Rozvodových jedech R. Warshaka je SZR jedním z klíčových pojmů, užívá ho často publikující znalec tohoto problému brněnský psycholog Tomáš Novák a je také hlavním pojmem v připravované publikaci R. A. Gardnera: Terapeutická intervence u dětí postižených syndromem zavržení rodiče (vyjde na jaře 2010). Navíc, každým rokem přibývá 35, resp. 70 studentů psychologie, kterým o SZR přednáším ve výběrovém předmětu Soudně-znalecká práce psychologa u opatrovnických soudů. Nedodržení jednoty v terminologii by vedlo k matení terminologie a k poklesu prestiže našeho oboru.
Shrnutí celého vyjádření
Doporučuji striktní rozlišování obou diskutovaných termínů. V případech systematického emocionálního programování dítěte jedním rodičem proti rodiči druhému s cílem převrátit původně kladný vztah dítěte k rodiči ve lhostejnost nebo spíše v nenávist doporučuji užívat výhradně termínu syndrom zavržení rodiče.
Apeluji tímto zejména na nepočetnou, avšak hlasitou a propojenou skupinku kritiků mého původního překladu. Jako zajímavost uvádím, že tito kritikové namítají, že SZR není v seznamu DSM IV. Avšak to, že tam není ani jimi doporučovaný syndrom odcizeného rodiče, jim zřejmě nevadí.
Podle informací, které mám k dnešnímu dni k dispozici, je pravděpodobné, že SZR bude zařazen do DSM V.
Okomentovat