Lubomír Bouše, Aleš Hodina
Bohužel, milí čtenáři, je tomu skutečně tak, že 25 let po listopadových změnách roku 1989 se nám plíživě znovu vkrádá do našich životů nebezpečná státní totalita. Ta se mimo jiné projevuje zvráceným a nespravdlivým rozhodováním soudů, které se zcela vymknuly kontrole lidu. Nejotřesnějším způsobem se tato novodobá agresivní totalita projevuje u těch nejslabších, kteří se ještě neumějí bránit, u našich dětí.
Český opatrovnický systém se stal zcela bezprecedentní násilnou mašinerií na páchání zjevného bezpráví. Ústava republiky a Listina základních práv a svobod, které zakazují vylučovat rodiče z péče o své děti a nerespektovat práva dětí na rodičovskou výchovu, se pro české soudkyně staly pouhými cáry papíru, určenými nanejvýš k utření… slz ponižovaných a diskriminovaných rodičů. Nic jiného než pláč a zoufalství jim současná juvenilní justice totiž nenabízí.
V éře minulého režimu existovala významná občanská iniciativa, stojící proti tehdejší komunistické totalitě – Výbor na obranu nespravedlivě stíhaných (VONS). Dal si za cíl kontrolovat dodržování lidských práv poté, co komunistická ČSSR v roce 1975 přistoupila k Závěrečnému aktu helsinské Konference o bezpečnosti a spolupráci v Evropě. Tato chvályhodná iniciativa dostávala prostor v pravidelném vysílání Hlasu Ameriky, kde stateční aktivisté svými naléhavými zprávami přispívali k informovanosti občanů tehdejšího Československa.
Dnes nastává bohužel obdobná situace, kdy hrstka nikým nevolených a z kontroly občanů vyčleněných soudců rozhoduje o našich životech. A to i v obzvlášť emocionálně citlivých záležitostech, kam svěření dítěte po rozvodu manželství nebo rozchodu nesezdaných rodičů nepochybně patří.
Zatímco výkonná a zákonodárná moc jsou u nás jakž takž pod kontrolou lidu, třetí pilíř každé hodnověrné demokracie, tedy moc soudní, pod kontrolou občanů České republiky vůbec není. To je evidentně systémový paradox, protože například v USA a dalších zemích jsou soudci pravidelně voleni přímo lidem. Dokonce i v komunistickém Československu byli soudci voleni, přímo či nepřímo, vždy na dobu určitou několika let.
Od předlistopadových časů se za necelých 30 let doma i ve světě událo velmi mnoho. Svět se nám mezitím dvakrát doslova obrátil vzhůru nohama. Co bylo dříve pokrokové, humánní a demokratické, dnes se změnilo na reakční, nelidské a nedemokratické. A samozřejmě naopak.
Proto je na místě převzít iniciativu a začít jako odpovědní občané rozhodovací proces našich soudů pečlivě kontrolovat. V pondělí 19.1.2015 se jako veřejnost chystáme na ústní jednání jednoho ze soudů o svěření do péče dalšího nebohého dítěte. Zároveň dáváme našim angažovaným a nelhostejným čtenářům ke zvážení, zda po vzoru dobového protikomunistického VONS nevyvinout podobnou iniciativu k obraně práv rodičů a dětí. O práci by měla na dlouhou dobu nepochybně postaráno. Zájemci o spolupráci se mohou obrátit na adresu Mezinárodního institutu pro rodinu a dítě: MAIL@MIRD.CZ
16. 1. 2015 at 18:21
Povinný soudce z lidu (přísedící) u opatrovnických soudů? Nebo princip občanské poroty? Nebo jen občanská iniciativa dohlížející na práva rodičů a dětí, kterou by si rodiče mohli přizvat k jednání? Jaký status by měla mít? Nějaký formát připomínkového řízení k rozsudku? Tedy že by Soud musel nejprve rozsudek a odůvodnění předložit k občanské kontrole a s připomínkami se řádně vypořádat?
Myslím, že lze uvažovat o tom, že nejprve bude rozhodnutí “nanečisto”, ke kterému se budou moci vyjádřit rodiče, opatrovník a občanská iniciativa a rozsudek by mohl být vynesen jen po vypořádání se s připomínkami všech zúčastněných? Jakýsi první stupeň odvolání? Nebo něco na způsob případové konference, kde by si to všichni zúčastnění vyříkali, jak vidí navržené rozhodnutí soudem? A zkusili ještě dosáhnout dohody? A tím odlehčit krajským soudům?
16. 1. 2015 at 19:26
I Cochemský model vede rodiče k hledání dohody, ne aby nějaká osoba, která dítě třeba ani neviděla, od stolu rozhodovala, kdo ho smí a kdo nesmí vychovávat.
16. 1. 2015 at 23:21
I Chohemský model je o lidech – dnes mám čerstvou zkušenost s podobným postupem, kdy znesváření rodiče došli do rodinného centra, které prostě prohlásilo, že pokud se nedohodnou oni, že to rozhodnou za ně a navrhli řešení 1:2 ve prospěch matky jako zatímní úpravu (4 a 8leté dítě). No na to, jak rozhodují občas soudy, celkem překvapivě vstřícné k otci, ale pořád to neodpovídalo rozdělení péče v době soužití, kdy matka byla 3 dny v týdnu v zahraničí a o děti se staral otec.
16. 1. 2015 at 23:50
Samozřejmě, že nezbytnou podmínkou Cochemského modelu je prosazovat rovnoměrnou péči, pokud se rodiče nehodnou jinak nebo pokud zde nejsou jiné, mimořádně závažné důvody. Bez této podmínky by to byla zase jen svévole (tzv. Zbraslavský model).
17. 1. 2015 at 8:49
Stykači, ještě Tě drží ta iniciativa, jak jsme o ní komunikovali v prosinci ?
18. 1. 2015 at 14:32
na co je další bezzubá občanská iniciativa – když soudce je nezávislý, což u nás znamená, že může odsoudit absolutně cokoliv.
myslím že jediné co má smysl – je protlačit na ústavním soudu sjednocující stanovisko k prioritě nějakého modelu (například střídavé péče) za jasně definovaných podmínek.
jakási veřejná kontrola stádečka zbrkaných otců poslouží naším soudkyním leda ku pobavení-(se) u kávy.
problém přece není v tom, že by se o tomto tématu málo mluvilo nebo málo vědělo – problém je v tom, že soudkyně a ospoďačky, obvykle samy rozvedené a samy bojující proti právům otců svých dětí – nic nenutí. nedonutí je ani pětašedesátá inciativa nebo stotřináctá petice – donutí je jedině závazný výklad zákona.
18. 1. 2015 at 16:44
Jezevec, naprostý souhlas s tím, co jste napsal. Nicméně i tyto iniciativy nejsou zbytečné, neboť upozorňují, že lidem není jedno, co se v této zemi děje.
19. 1. 2015 at 12:56
To Jezevec: napsal jsi to přesně. Hyenám a zrůdičkám z OSPOD a soudů nepomůže k pochopení principu sdíleného rodičovství naprosto vůbec nic jiného, než jasná zákonná úprava, neboť do té doby si s otci budou vytírat prdele a nazývat to zájmem dítěte. Oni moc dobře vědí, jak svinstva vydávají za zájem dítěte, jsem přesvědčen, že některým z těchto deviantů to dělá i dobře.
19. 1. 2015 at 12:57
To PrašivýTaťka: všechno se má zkusit, jsem pro.
20. 1. 2015 at 13:54
Stykači, brzy se s tebou spojím.