PhDr. Eduard Bakalář, CSc.
Policie ČR, místní oddělení
Vážení,
sice nerad, ale musím Vás informovat o své neradostné situaci. U obvodního soudu pro Prahu … právě probíhá rozvodové řízení mého manželství s ……., nar. 19.., bytem na stejné adrese jako uvádím já. Jednací číslo rozvodového spisu je…
Celá záležitost je komplikována našimi dvěma dětmi (…., ….. a ..… let), kterým jsem se dosti věnoval a které mne mají opravdu rády. Projevily totiž přání zůstat po rozvodu se mnou. Když se to dozvěděla manželka, rozčílila se až do nepříčetnosti a začala dětem vyhrožovat, že půjdou do psychiatrické léčebny nebo do dětského domova. Zdá se, že ztratila zbytky běžné lidské soudnosti a slušnosti. To ale není důvod, proč Vám píši.
Minulý týden jsem se nečekaně a zřejmě neporozorovaně vrátil domů a slyšel jsem, jak manželčina přítelkyně, sama třikrát rozvedená, udílí mé ženě rady.
Měla si udělat nehty škrábance na krku, nejlépe do krve, a navíc si je ještě rozedřít („to se ti, holka, tisíckrát vrátí…“), rozervat si prádlo, zejména blůzu a kalhotky. Měla pak přiběhnout na nejbližší policejní stanici s tím, že jsem na ní vymáhal intimní styk „na usmířenou“ a že když mě odmítla, začal jsem ji škrtit a vyhrožovat jí zabitím.
Dostala i poučení, jak zápis z takového hlášení a z mého trestního postihu dostat do opatrovnického / rozvodového soudního spisu s tím, že tento trumf by si neměla nechat ujít. Obě ženy se pobaveně zasmály nad předpokládanou reakcí soudu, kdybych – jako takový násilník – žádal o svěření dětí do výchovy. Jak jsem se dozvěděl, spíše by mě čekalo vypuzení ze společného bytu (domu) do nějakého přístřeší. Matky s dětmi musí být před násilníky přece chráněny.
Informoval jsem o tom svého právního zástupce. Ten velmi naléhal, abych se v žádném případě nedopustil ani toho nejmenšího pohybu, který by se dal vysvětlit jako násilí (např. odstrčení od dveří), při provokování dal ihned ruce za záda a co nejrychleji odešel (nebo měl s sebou svědka). To se snáze řekne, než udělá, děti jsou na mně závislé a musím s nimi být. Jinak mi řekl, že ženám se v takových situacích dosti věří a že s tím muži mají vážné nepříjemnosti (např. absolvují vyšetřovací vazbu), i když se vůbec ničeho nedopustili, že se takový „případ“ opravdu dostane k soudu a že to vždy zhorší postavení manžela.
Můj právní zástupce mi sdělil i poznatek, o kterém jsem dříve nevěděl: že ženy bojují u soudu o děti i v případech, kdy o ně ve skutečnosti ani vlastně moc nestojí. Kdyby jim totiž soud nesvěřil děti do péče, okolí by je odsoudilo a jejich pověst a prestiž by značně poklesly (informace tohoto druhu se spolehlivě rozšiřují v místě bydliště i na pracovišti).
Pokud se má manželka s něčím takovým objeví, pak vás ujišťuji, že ničeho takového jsem se nikdy nedopustil – není to v mé povaze a navíc mne můj obhájce dostatečně informoval. Prosím však o následující – ať se takového případného hlášení ujme zkušený kriminalista a ať si dá udělat expertizu, při níž se něco účelově sehraného musí poznat. Kéž by raději k ničemu takovému nedošlo, ale to už není v mé moci.
Datum:
Jméno a příjmení
podpis, adresa, telefon
28. 1. 2011 at 17:24
Hmm,tak to ted bude policie zahlcená oznámeníma typu,Hele,kdyby si on/ona na mě něco vymyslel/a,tak mu/jí prosím vás nevěřte.