Tatove.info
Stát se v Česku otcem znamená asi 50 % pravděpodobnost, že do vašeho života zasáhne opatrovnický systém.
Opatrovnický systém je v Česku tvořený zejména SOUDY a “sociálkami” – OSPOD (orgány sociálně-právní ochrany dětí). O rozsahu systémové diskriminace otců se většina z nich dozví bohužel až při osobním setkání s tímto systémem. Rozhodující totiž není textace zákona, ale reálné rozhodování soudů.
Proč by se slušný otec měl ocitnout před opatrovnickým soudem? Jednoduše proto, že to něm a jeho kvalitách prakticky vůbec nezáleží.
Příčiny jsou velmi podobné jako u rozvodovosti. V Česku se ročně rozvádí asi 30 000 manželství (tzn. zhruba 90 každý den). Každé druhé manželství se rozvádí a přibližně 65 % veškerých návrhů na rozvod přitom dávají ženy. Znamená to snad, že jsou muži dvakrát horšími manželi než ženy? Jak si potom vysvětlit tu obrovskou touhu žen po vstupu do manželství? A jak to pak jde dohromady s obecně rozšířeným klišé, že příčinou většiny rozpadu rodin je nevěra manžela opouštějícího svou partnerku kvůli jiné, mladší?
Realita je taková, že rozchod či rozvod se zejména díky ustálené soudní praxi (judikatuře) českých soudů stal pro většinu žen bezrizikovou a často velice ziskovou záležitostí. Žena v případě rozchodu nebo rozvodu získává na úkor partnera naprosto vše: ve více než 90 % případů získá do své výhradní péče společné dítě, většinou získává společný byt a otci zbývá jen povinnost platit pravidelně zvyšované alimenty (výživné). Čím je partner šikovnější a čím více vydělává, tím pohodlnější život je své bývalé partnerce nucen zajistit.
Pokud byli partneři sezdáni, pak po rozvodu získává žena navíc polovinu majetku pořízeného za dobu manželství. V reálu je potom soudu úplně jedno, jestli po dobu manželství tvrdě pracoval pouze muž a manželka pouze užívala jím vytvořených prostředků. Podobný scénář je možné samozřejmě několikrát úspěšně zopakovat.
To je tedy vysvětlením zdánlivého paradoxu, proč ženy nejdřív tolik usilují o svatbu, aby následně s ještě větší vervou usilovaly o rozvod.
Před opatrovnickým soudem (soud o výživném a o péči o dítě) se však otec nemusí ocitnout pouze kvůli tomu, že natrefil na vypočítavou zlatokopku. Na rozdíl od mužů ženy v průběhu života procházejí mnohem výraznějšími hormonálními změnami, schopnými změnit psychiku i osobnost. I normální partnerka se v důsledku zásadních (zejména poporodních) hormonálních změn může osobnostně zcela proměnit. Ve většině případů však porod a následné vyčerpání pouze odhalí skutečnou povahu a záměry partnerky. To už je ale bohužel většinou pozdě.
Dokonce ani v případě bezproblémové dohody rozcházejících se rodičů, není soud jejich dohodou nijak vázán a často ji zamítne a rozhodne po svém. Rodiče se například společně dohodnou na oboustranně vyhovujícím výživném (alimentech), ale soudkyně je otci sama výrazně navýší. I v případech, kdy se rodiče dohodli na společné či střídavé péči o dítě po rozchodu, soud (nejčastěji opět z iniciativy sociálky) spustil opatrovnické řízení a navzdory dohodě rodičů svěřil dítě do výlučné péče matky.
Převzato z portálu TÁTOVÉ
1. 10. 2013 at 7:44
Je nutno podotknout, že tento článek je velmi tendenční, je spousta tátů, kteří prostě na rodinu kašlou, pak se o dítě ani nezajímají a ani neplatí alimenty. Je dost žen, které rozvod podávají proto, aby se vyvázaly z dělání dluhů partnerem, aby se zbavily násilníka či alkoholika. Dost žen se po rozvodu ocitá v dost svízelné situaci, i když rozvod iniciovaly. Takže by to chtělo trochu vyváženější pohled. Což by nic neměnilo na tom, že ve velké řadě případů platí to, co je napsáno v článku.
1. 10. 2013 at 8:08
Článek je převzat z rubriky “Rizika otcovství”. Má tedy upozorňovat na rizika, která mohou potkat normálního otce. Nevylučuje samozřejmě, že někteří otcové se chovají také špatně. I když to, co je uvedeno v článku o ženách, otcům systém obvykle neumožňuje. Ten podporuje spíš nezodpovědné otce nezajímající se o své děti.
1. 10. 2013 at 21:34
Já u sebe a ve svém okolí vidím zhusta tyto tendence žen. Že by se zbavily násilníka nebo alkoholika rozvodem… spíš nenápadným psychickým terorem z muže násilníka a alkoholika udělají a potom ze sebe dělají oběť. Nebo ze sebe dělají oběť, opuštěnou a utýranou a muž je naprosto slušný mírumilovný člověk. Zlatokopky jsou perfektní manipulátorky. Skutečnou oběť nějakého násilníka neznám.
6. 10. 2013 at 17:54
Je velmi smutné, že muži mají v současné České republice tak podřadné postavení, které mají.