Ing. Aleš Hodina, dr. h. c.
Vážený pane předsedo,
obracím se na Vás jménem svým, jakož i jménem mého syna Karla Hodiny, nar. …, jehož jsem zákonným zástupcem, tímto otevřeným dopisem.
Velmi se mne dotýkají tvrzení Vašich kolegů Filipa, Kůrky a Musila, obsažená v usnesení III.ÚS 3137/14:
„… stěžovatel v průběhu řízení podává (vznáší) další, často opakované a téměř vždy nedůvodné návrhy…, přičemž takovýto způsob výkonu práv lze již kvalifikovat jako “šikanózní”. Nedaří-li se za této situace obecným soudů rozhodnout v meritu věci, tj. ve věci péče o nezletilého, a dočasná opatření soudu tak nabývají trvalejšího charakteru, lze to přičítat jen samotnému stěžovateli.“
Ano, česká juvenilní justice považuje mé návrhy za nedůvodné. Bohužel. Pokud by tak nečinila, již dávno by věc byla vyřešená.
Po dobu téměř 7 let juvenilní justice zafixovává předběžnými opatřeními stav, kdy je můj syn protiústavně zbaven práva na mou péči. Za tuto dobu mohly obecné soudy i Ústavní soud již dávno tuto situaci změnit. A to i v meritu věci. Zachovat dítěti péči obou rodičů, tedy nejpřirozenější možný stav, nevyžaduje dlouhého rozhodování, zkoumání či znaleckých posudků, kterými si juvenilní justice jen navyšuje objem své práce. Soudy též mohly změnit tato diskriminační předběžná opatření, ukázat, že není třeba namítat jejich podjatost, a usnadnit tak cestu nejen k rychlému, ale především spravedlivému rozhodnutí.
Nestalo se tak. Obecné soudy diskriminační předběžná opatření potvrzují a nemají se ani k vydání meritorního rozhodnutí, které by tuto nespravedlnost odstranilo. Dokonce i Ústavní soud se předběžnými opatřeními odmítá zabývat (a to zdaleka ne jen v případě mém a mého syna). Za této situace je pochopitelné, že se dostupnými právními prostředky snažím tuto diskriminaci odstranit. Nikoliv od počátku této kauzy – „nezačal jsem si“. Až do vydání prvního předběžného opatření, které vytrhlo mého syna z jeho domova, jsem českým opatrovnickým soudcům naivně důvěřoval.
Juvenilní justice včetně Vašich některých kolegů se mne nyní snaží postavit do role jakéhosi „blázna“, který vznáší nedůvodné návrhy – protože je sama za nedůvodné označuje. Kdybych byl jediný takový, asi bych se nad tím vážně zamyslel. Avšak čím více se této oblasti věnuji, tím více zjišťuji, že je zde velké množství diskriminovaných rodičů, ze kterých juvenilní justice (si) také dělá „blázny“ a upírá jim a jejich dětem vzájemné právo na rodičovskou péči.
Snažím se proto i těmto rodičům pomáhat. A budu tak činit, dokud se situace u nás nezmění. Oceňuji přitom, že i Vy sám jste se v roce 2010 veřejně ozval na podporu péče obou rodičů. Bohužel to byl spíše takový výkřik do tmy, následovaný jen několika málo pozitivními ústavními nálezy. Juvenilní justice, včetně některých Vašich kolegů, brzy poznala, že ji zatím nic nenutí zaběhnutou praxi odstavování rodičů od dětí měnit.
Už jim to ale přestalo procházet tak hladce. Podařilo se proti tomu podnítit sílící vlnu odporu. Vaši kolegové Zemánek, Suchánek a Šimíček vedou průběžné pořadí ankety ŽBLEBT ROKU 2014… Zároveň ale jiní ústavní soudci, především ti z I. senátu, ukazují ostatním směr, jak by juvenilní justice měla začít zachovávat dětem péči obou rodičů. Budiž jim za to dík.
Aby to však nebyl jen další výkřik do tmy, nesměl by Ústavní soud odmítat řadu dalších stížností, poukazujících na odstavení jednoho rodiče od péče o dítě. Musel by také začít řešit diskriminační předběžná opatření, která již v průběhu řízení ovlivňují situaci v neprospěch péče jednoho z rodičů. Na druhou stranu, pokud by se takto podařilo špatnou justiční praxi změnit, Ústavnímu soudu by poté ubylo mnoho stížností.
Přál bych si, abych mohl stejně jako matka vychovávat svého syna, ne jen se s ním „stýkat“. Můj syn si přeje, aby mohl být se mnou více. Stejná přání má i mnoho dalších diskriminovaných rodičů a dětí. Není až tak složité jim to umožnit.
Reakce Ústavního soudu ČR:
Vážený pane inženýre,
pan předseda Ústavního soudu mě, jako adresát Vašeho otevřeného dopisu ze dne 16. 1. 2015, pověřil, abych Vám tlumočil, že se s jeho obsahem seznámil, leč že při tom jeho možnosti končí, neboť do rozhodování jednotlivých senátů není oprávněn jakkoli zasahovat. Pan předseda je především soudcem Ústavního soudu; mezi kolegy těšícími se při své rozhodovací činnosti plné autonomii, má, poněkud zjednodušeně vyjádřeno, de facto postavení prvního mezi rovnými a nepřísluší tedy dokonce ani dodatečné hodnocení či komentování jejich rozhodnutí.
S pozdravem
JUDr. Petr Chládek
poradce pro správní agendu
Anketa převzata z USTAVNISOUD.INFO
23. 1. 2015 at 13:26
Překlad: jsme neodvolatelní, neneseme naprosto žádnou zodpovědnost za nikoho ani za naše/jejich rozhodnutí. Když už nějaké vydáme, nemáme možnost dohlížet na jeho plnění. Obecné stolice na nás dlabou, my to víme, ale přece nemůžeme zasahovat do jejích zodpovědnosti, která také neexistuje, protože jsou také neodvolatelní. Hlavně když se v tom ročně protočí pár miliard, proti tomu je osud vašich dětí a nějaká lidská práva zanedbatelná maličkost.
Váš Ústavní soud.
23. 1. 2015 at 14:19
Myslím, že už pomale nastává čas s pokornými apely končit a začít přemýšlet o změně a samozřejmě i o její realizaci. I tento dopis ukazuje, že si z nás budou dělat blázny do nekonečna. To snad nechceme.
23. 1. 2015 at 14:27
a proto chceme Cochemský model, kde budou spolupracovat ti samí soudci, ospodky, mediátoři, psycholožky, a pozor, budou spolupracovat se střídavkou v zájmu dítěte. To je posun co, to je na oslavu! Uváčiková se už těší.
23. 1. 2015 at 15:12
Ale mění se, jenom slepý a malověrný nevidí změny. Pravda, jsou hodně pomalé, ale jsou.Každý k nim může přispět a podpořit je. I vy.
23. 1. 2015 at 15:29
To je přesně ono – legitimní snaha o přirozený stav je vydávána soudy za bláznovství, známe to všichni.
Říkám, je třeba začít realizovat ZCELA jiný postup! Kolik nás bude?
23. 1. 2015 at 16:49
Ja souhlasim s tatou, zmeny probihaji, a zdaji se mi v poslednich letech docela znatelne. Ani ta odpoved mi neprijde uplne spatna, je to v podstate tak. Je ovsem naivni predstavovat si, ze je to tak skutecne. Soudci si o pripadech povidaji, probiraji je spolu a zkusenosti sdileji, jako v kazde jine profesi. Tak myslim dlouho nebude trvat, nez bude ustavni soud opravdu jednotny, a nez si na “nova” pravidla hry zvyknou ti “dole”. Tatove jsou konecne slyest.
23. 1. 2015 at 18:07
Enigmat : Přesně tak, je potřeba principiálně změnit postup, protože petice a apely k ničemu nevedou a jejich adresáti si z nás dělají pouze šoufky.
24. 1. 2015 at 9:21
principiálně se s nimi společně pokochat Kochemem, pak se to změní tomu věřím, jedině Kochem to může zachránit tady
26. 1. 2015 at 14:39
opakovaně tady troubim, že jediná smysluplná nátlaková nebo mediační akce je v zájmu sjednocujícího stanoviska ústavního soudu. při vší úctě k majiteli zdejšího prostoru – napsal pěknou blbost a odpověď si mohl velice snadno dovodit.
je tady někdo schopen svolat relevantní iniciativu za sjednocující stanovisko US?
9. 4. 2015 at 18:00
Tak na co tam súdruh dřepí ? Když ho nikdo nerespektuje, nemůže nic změnit, komentovat ani se nahlas uprdnout ? Tedy má předseda ÚSTAVNÍHO SOUDU pravomoci uklízečky záchodů na nádraží ? Pobírá snad odpovídající plat úměrný jeho (NE)zodpovědnosti ? Na co pak tam vůbec dřepí ? Radu okresním soudům dám rád já sám a zadarmo.Hanba Ti Rychetský !