Martin Abrman
Vážené soudkyně a vážení soudci Ústavního soudu,
Váš úřad jsem vždy vnímal jako garanci základních práv občana České republiky. Poté, co jsem se rozešel se svou partnerkou a začal dvouletý boj o společného syna, zjistil jsem, jak velice naivní jsem byl. Zcela jsem ztratil důvěru v justici. Toto lze vztáhnout na celou českou justici, kde neexistují základní práva, která byla „vymyšlena“ již v době „kamenné“. Např. právo na spravedlivý proces, právo rovnosti před soudem, právo dětí na péči obou rodičů, právo obou rodičů na výchovou vlastních dětí. Asi jste nikdy nepocítili, co znamená soudně bojovat o své dítě proti zatvrzelé matce, která se dítěte promyšleně zmocní k překvapení otce, OSPODu, co hází klacky pod nohy a straní matce, šikaně od soudkyň obvodního a krajského formátu, lenosti úředníků Ministerstva spravedlnosti a proti alibizmu Ústavního soudu.
Vnímal jsem justici jako nástroj, který má pomoci v případě problému. Nikoliv. Justice se po lidech, co se snaží svá elementární práva vymáhat, akorát vozí. Člověka v nesnázích to stojí jen zbytečné nervy, ztracený čas, který mohl věnovat dítěti, výdaje a jediné, co z toho všeho odvozuji, je, že česká justice je zcela k ničemu, že „se hraje na kamarádičkování“ mezi soudci, mezi soudci a advokáty, mezi soudci a znalci, kteří pracují na zakázku. Vše je korunováno výsměchem Ústavního soudu, který si vše protizákonně a protiústavně dle libosti překrucuje s odůvodněním, že každý případ je nutno posuzovat individuálně. Prdlajz! Zvlášť opatrovnické spory mají velmi mnoho společných rysů, které Vy jako osoby nepostižitelné za své přehmaty, odmítáte evidentně vnímat a klidně jednomu dítěti dopřejete styk s rodičem v míře co nejvyšší a jinému dítěti pouze v míře nezbytně nutné.
Plně souhlasím s obsahem článku převzatého z deníku Právo „ÚSTAVNÍ SOUD ODMÍTÁ CHRÁNIT PRÁVA DĚTÍ“, který popisuje tristní realitu, jíž Vy jste součástí, avšak z hlediska vymahatelnosti práva ji zcela bojkotujete.
Rozhovor předsedy JUDr. Rychetského v otázkách Václava Moravce 26. 10. 2014 mě velice pobavil. Pan Rychetský si zde stěžoval, že jeho úřad je zavalen stížnostmi týkajícími se zejména opatrovnických sporů, kdy stěžovatelům se nelíbí práce okresních a krajských soudů. V mém případě stejně chybně jako tyto soudy reagoval i Ústavní soud a dokonce v osobní korespondenci i sám pan Rychetský. Chápu, že před médii musí pan předseda vypadat jinak. Pokud si stěžoval na to, že obecné soudy nerespektují závazné nálezy Ústavního soudu, měl by se především přičinit o to, aby je respektovali samotní soudci Ústavního soudu, což se zrovna v mém případě absolutně nestalo a II. senát rozhodl v přímém protikladu k závaznému nálezu I. ÚS 618/05, když můj případ byl ve všem buď zcela shodný, nebo ještě s větším porušováním práv, jak jsem následně předsedovi Rychetskému dokázal.
Můj syn měl štěstí, s vypětím všech psychických sil i finančních možností jsem obhájil jeho právo na mou péči, ale nikoliv s pomocí soudů. Je příznačné, že soudkyně obvodního soudu Mgr. Kateřina Sedláková nakonec shledala střídavou péči, ke které jsem matku musel doslova donutit proti její vůli, za řešení v zájmu dítěte. Táž soudkyně, která za zcela stejného skutkového stavu účelově prodražila a protáhla řízení o rok nařízením zcela zbytečného posudku, který nikdo nežádal, a odmítal ho i opatrovník dítěte a který samozřejmě nepřinesl vůbec nic nového. Netroufám si odhadnout, zda za tímto postupem paní Sedlákové je neschopnost, alibismus nebo něco jiného. A toto její jednání II. senát ÚS posvětil a označil mizernou práci soudkyně Sedlákové za pečlivou.
Pevně doufám, že alespoň můj syn se dožije toho, kdy soudce bude za svou špatnou práci po zásluze „odměněn“ tak jako drtivá většina občanů tohoto státu pracujících v soukromém sektoru, kteří Vás, vážení páni a paní soudkyně, tučně živí!
Vážené soudkyně a vážení soudci Ústavního soudu, žádám vás důrazně, abyste přehodnotili svůj přístup k opatrovnickým řízením, zejména s ohledem na nezákonnost svěřování dětí do péče matek předběžným opatřením se současným vynulováním nebo drastickým omezením péče otce o dítě bez skutečně velmi závažného důvodu. Této zhoubné praxi, rozkládající vztahy dětí a otců, poskytující matkám obrovský prostor pro vydírání a trestání otce a pro protahování soudů s cílem dítě a otce definitivně odcizit, prostě musíte zamezit. Pokud otec má o péči zájem a není prokázán zcela zásadní důvod pro jeho vyloučení z péče, je povinností obecných soudů do rozhodnutí ve věci zajistit stejný podíl péče o dítě otcem i matkou k ochraně práva dítěte na oba rodiče. Právo dítěte na péči rodičů a zájem dítěte, aby bylo v péči obou rodičů, platí i v průběhu soudního řízení. A vy jste, vážený Ústavní soude, morálně odpovědni za to, že jsou práva dětí takto zásadním způsobem pošlapávána.
Tento dopis byl zaslán všem soudcům Ústavního soudu v polovině ledna. Dosud na něj nepřišla žádná reakce.
Anketa převzata z USTAVNISOUD.INFO
6. 2. 2015 at 9:45
Když se jednalo o těch platech soudců, měli taky do doby rozhodnutí ve věci zatímně ochráněna práva na příjem jen v míře nezbytné, tj. minimální mzdu, bez narovnání proporcionality práv zpětně, jako to dělaj u péče o děti? Tak to jsou fér, měří sobě i ostatním stejně.
6. 2. 2015 at 11:29
Ústavní soud skutečně má možnost měnit zákony, jak ostatně už předvedl.Místo toho řeší výběrově jen některé případy a v mnoha jiných ústavní právo na rodičovskou péči nechrání.
6. 2. 2015 at 11:47
Milí přátelé, upozornil bych, že Ústavní soud zákony měnit zásadně nemůže, k tomu je ze zákona určen pouze parlament, ale pouze označené zákony nebo jejich části může Ústavní soud rušit. K tomu je nezbytné, aby stěžovatel-tatínek podal ve své opatrovnické právní věci stížnost a současně onu část zákona, která není v souladu s ústavním pořádkem ČR, navrhl zrušit.
Už to někdo z vás, milí kolegové, učinil ?
6. 2. 2015 at 12:20
No, on totiz problem neni v zakone, ale v jeho aplikaci a vykladu. A tuto aplikaci ustavni soud pouze v nekterych pripadech narovnava, dava do souladu se zakonem a zakon prislusnym zpusobem vyklada, tak aby to bylo nadale navodem pro rozhodovani nizsich soudu.
6. 2. 2015 at 12:27
Problem ustavniho soudu je v jeho nejednotnosti, a nepredvidatelnosti rozhodnuti (uplne stejne, jako u nizsich soudu, ze. No co se divit). Je smesne argumentovat odlisnosti pripadu a rozhodovat jinak, kdyz se pripady ve vsech hlavnich rysech shoduji.
Na zakonech nic neustavniho neshledavam. Dulezite je, aby soudy (pocinaje ustavnim) konzistentne rozhodovaly tak, ze svereni ditete do pece jednoho rodice proti vuli druheho je zalezitosti zcela vyjimecnou, pozadujici velmi padne duvody, vcetne znaleckeho zkoumani pouze ve vyjimecnych pripadech, a to cele velmi rychle.Ne jako dnes.
6. 2. 2015 at 14:22
protiústavním shledávám vyřazení rodičů ze zastupování dětí při opatrovnických sporech jen při pouhém možnosti střetu zájmů, nikoliv v okamžiku, kdy je střet zájmů prokázán a je dokázáno rodiči, že jedná proti zájmům dětí. Tohle považuji za rozpor s Úmluvou o právech dítěte, konkrétně myslím čl. 5, čl. 18, a do jisté míry i článku 12., ale je nutné najít konkrétní případ, kdy k takovému zásahu došlo. Bez konkrétního případu nelze podat stížnost.
6. 2. 2015 at 16:22
Nejsem si jist, nakolik jsou soudci schopni posuzovat otázky, se kterými nemají celoživotní praktické zkušenosti a ve kterých se pak s ohledem na příval informací nemohou orientovat. Je pak logické, že místo soudu rozhodují ve stále větší míře znalecké posudky, jejichž relevantnost nejsou pouze právně vzdělaní lidé schopni posoudit. Myslím ,že soudci by měli mít (a to i s ohledem na jejich manažérské platy) 2 VŠ, přičemž ta druhá by se měla krýt s jejich soudní specializací. Jiná je, nakolik jsou věkovití ústavní soudci schopni rozeznat a posuzovat otázky společenského vývoje 21. století a nakolik se v důsledku svého mentálního uvíznutí v minulosti nestávají brzdou tohoto vývoje. Nezanedbatelné v jejich postojích může být i celkové odtržení od běžných problémů společnosti za stavu, kdy 97% lidí má výrazně nižší plat.
6. 2. 2015 at 23:56
http://www.k213.cz/PETICE-ZA-ZRUSENI-SOUDCOVSKE-DEFINITIVY
7. 2. 2015 at 9:10
2alharahadza: Ano, hlavne v tomhle bych videl ten problem, v absolutni vetsine pripadu soudkyn a soudcu to nebude ve zlem umyslu. Jako dulezite bych bral pri kazdem obraceni se na soud zduraznovani, ze spolecensky vyvoj pokrocil, ze starajici se otec neni vyjimkou, ale normou, a ze by v souladu se zakonem melo byt normou tuto jeho peci nejen umoznit, ale i vyzadovat.
Soudci ale neziji uplne izolovane, poradaji se mimo jine pro ne skoleni, v oblastech psychologie, atd. Bohuzel pokud se v tehle oblasti (skoleni) pohybuje napr. Klimes .. 🙁
Podle me ta zmena probiha, i me prekvapuje jak v posledni dobe rychle. Nesmi se prestat tlacit, vysvetlovat, argumentovat ..
7. 2. 2015 at 22:54
Díky za odkaz na pěknou petici. Očividně má hlavu a patu, navrhované řešení by mělo zlepšit situaci. Právě jsem ji podepsal.