Prava-deti.cz
–
Rodičovská odpovědnost zahrnuje povinnosti a práva rodičů, která spočívají v péči o dítě, zahrnující zejména péči o jeho zdraví, jeho tělesný, citový, rozumový a mravní vývoj, v ochraně dítěte, v udržování osobního styku s dítětem, v zajišťování jeho výchovy a vzdělání, v určení místa jeho bydliště, v jeho zastupování a spravování jeho jmění; vzniká narozením dítěte a zaniká, jakmile dítě nabude plné svéprávnosti. Trvání a rozsah rodičovské odpovědnosti může změnit jen soud.
Komentář
Domnívám se, že z počátku je tato teoretická formulace relativně dobře srozumitelná. Rodiče (tedy matka i otec, zákonodárce neurčuje, že by některý z nich byl nadřazený) mají oba stejnou odpovědnost za:
- zdraví (návštěva lékařů, rozhodování o lékařských výkonech, očkování…),
- vývoj dítěte po stránce fyzické (růst),
- citové (pozitivní vztah k dítěti, jeho rodičům, prarodičům, sourozencům…),
- mravní (rozpoznávání co se sluší, nesluší, je nemravné, nezákonné…),
- vzdělávání (jak školní příprava, tak i předškolní),
- zázemí domova (bezpečné a klidné místo, kde se dítě cítí dobře),
- …
Současně oba rodiče jednají jménem dítěte ve vzájemné rodičovské shodě, právně ho zastupují a spravují jeho majetek. V této části už zákonodárce pominul fakt, že dítě se nějakým způsobem vyvíjí v průběhu dětství (od narození převážně do 18 let věku). Podle pravidla zákonodárce, dokud dítě nenabude plné svéprávnosti, tak fakticky nemá žádný majetek a nesmí vůbec s ničím nakládat. Jak se má tedy dítě naučit spravovat svůj majetek, když dle zákonodárce nemá právo žádný majetek vlastnit, to už nám ty moudré hlavy zapomněly sdělit. Naštěstí dobří rodiče nepostupují podle zákona, ale dle zdravého rozumu a přistupují k dětem spravedlivě, tedy uznávají lidská práva dětí (i právo něco vlastnit) ještě před dovršením svéprávnosti. Díky bohu většina rodičů je moudřejší než naši zákonodárci.
„Trvání a rozsah rodičovské odpovědnosti může změnit jen soud.“ To je nejkontroverznější část tohoto ustanovení. Soudy opravdu zcela běžně ruší jednomu z rodičů (nebo oběma) velkou část jeho (jejich) odpovědnosti, tj. práva i povinnosti, ale dělají to často prapodivně hybridně, a především v rozporu se zákonem. Stává se tak často v situacích, kdy dojde k rozpadu vztahu rodičů. To je okamžik, kdy by teoreticky měly nastoupit instituce jako je OSPOD a soud a měly by začít hájit práva dětí, zejména právo dítěte na péči obou rodičů. Bohužel v praxi je to ve většině případů právě naopak. Namísto toho, aby se tito státní úředníci snažili v zájmu dítěte přesvědčit oba rodiče, že rozchodem rodičů nekončí jejich rodičovská odpovědnost a že dítě má státem garantované právo na oba rodiče, tak úředníci za naše peníze v drtivé většině případů dělají přesný opak, než jim ukládají zákony. Snaží se totiž přidělit děti výhradně pouze jednomu z rodičů, a to v drtivé většině případů matce. Otcům pak soudy určí tzv. „právo na styk“. Všimněte si, že už ne povinnost, ale jen právo, a ne na péči, ale už jen styk, což je samozřejmě obrovský rozdíl. A najednou nám soudci udělají ze zákona trhací kalendář a vše je jinak, než říká zákon.
To ale není bohužel vše. Otcové sice přijdou fakticky o právo vychovávat děti (povolen jim bývá jen styk, nikoli už péče), ale přibude jim povinnost platit tzv. výživné. Ve skutečnosti ty peníze nejsou určené na výživu, jak by se mohlo mylně zdát z názvu, ale je to i jakási daň z majetku otce placená k rukám matky. Více se dočtete v samostatném článku.
Závěrečné shrnutí
Paragrafové znění je sice jednoznačné, ale v obrovském množství případů není vůbec respektováno jak ze strany soudců, tak i ze stran sociálních pracovnic OSPODů. Pokud by se občan spoléhal, že podle tohoto ustanovení bude postupováno, tak se dočká stejného rozčarování jako dítě při zjištění, jak je to s Ježíškem. Rozhodně ale lze s tímto ustanovením argumentovat v situaci, kdy ho budou úředníci porušovat.
Převzato z webu PRAVA-DETI.CZ
16. 11. 2017 at 10:06
Četla jsem na internetu příspěvek jedné matky, že otec dítěte je opustil a odmítá se o dítě starat, ačkoli k tomu má dobré podmínky. Ona by chtěla střídavou výchovu, ale pro začátek dokonce výhradní péči otce, aby si mohla najít nové zaměstnání, protože původní kvůli dítěti nemůže dělat a nový byt, protože na stávající sama nemá dost peněz. Otec to odmítá a tak si musí poradit sama. Co s tím? Takových případů je spousta.
16. 11. 2017 at 10:19
Podobný případ jsme řešili zde: https://www.stridavka.cz/poradna-61-stridava-pece-pres-nesouhlas-otce.html
16. 11. 2017 at 12:02
2jella – Ano, takove pripady existuji. Dokonce bych se nebal rict, ze jsou castejsi nez kdyz odejde matka a odmita se starat. Je to (mimo jine) zapricineno dlouhodobe zazitym “o dite se stara matka, otec plati”. Je to spatne. Ospod i soud by mel rodice bez rozdilu pohlavi nutit jeho dil odpovednosti a pece prevzit. Nemusi dokazat ho donutit – ale nemel by na snahu rezignovat. Je to pravo ditete.
Kazdopadne existence podobnych smutnych pripadu nijak nezaklada pravo predpokladat ze nejaky jiny rodic pecovat nechce, ze je v poradku vyrazne omezovat cas ktery dite muze travit s jednim rodicem na ukor druheho.
16. 11. 2017 at 21:34
… ano. tento “otec” je ostudou. Bohuzel pak nahrava feminscistkam o kterych je clanek. co s nim? tezko rict. snad ho jednou dozene osud.
16. 11. 2017 at 23:04
Zásadní problém je vazba na § 865, který říká, že rodičovská odpovědnost náleží oběma stejně, tedy v kvalitativním i kvantitativním smyslu. V kombinaci s § 858, který říká, že rozsah rodičovské odpovědnosti (opět v kvalitativním i kvantitativním směru) může omezit pouze soud, pa zákon zakazuje komukoliv jinému do stejné rodičovské odpovědnosti zasahovat, tedy to nesmí dělat ani OSPOD, tím spíše ne jeden z rodičů. Diktát matky, kdy si smí otec dítě půjčit, je rozšířeným porušením zákona, fakticky trestným činem přisvojení si pravomoci úřadu, ale zkuste tohle napadnout trestním oznámením nebo jen stesky u OSPODu nebo soudu. Hovno, všichni toto nezákonné jednání matek plně tolerují a dokonce podporují, viz tvrzení ospodbab – maminko, dokud to není dané soudem, nemusíte dítě otci dávat. Je to tak rozšířené protiprávní jednání, že se stalo normou.
18. 11. 2017 at 8:45
Kde autor přišel na to, že děti nemohou vlastnit majetek? Samozřejmě že mohou. A podle názoru Ústavního soudu není rozdíl mezí péčí a stykem, takže vše je v pořádku. Problém je v tom, že jediný rozdíl styku a péče je v tom, že otec na péči přispívá finančně, matka na styk nikoliv, i když jde podle Ústavního soudu o totéž.
19. 11. 2017 at 4:31
Krajský soud Brno, Rooseveltova 16, 21.listopad (úterý) v 13,°° hodin, místnost 203B/II.patro,
zasedá senát bývalých komunistických soudců ve věci – k rukám matky stanoveným likvidačním zpětným výživným otci zletilé. Přátelé, vážená veřejnosti. Dovoluji si Vás poprosit o dohled přítomností protisvévoli postkomunistické justice. Kdo, když ne my, kdo když ne teď? Karle Kryle – zase ryjeme držkou v zemi. Díky za potřebnou podporu Vaší účasti. Jirka Bastl.
22. 11. 2017 at 8:35
to JTR. Jak to dopadlo?
22. 11. 2017 at 17:56
Také mě zajímá jak to dopadlo?