Kdejsitato.cz

… aneb jak odolat nástrahám spravedlnosti

„Zodpovědným otcovstvím rozhodně není placení výživného, jak se nás snaží dnes a denně přesvědčit mnohá feministická sdružení, nevyzrálé matky, ale i hloupé sociální pracovnice a líné soudkyně.“

Dle statistik jsou to většinou ženy, které podávají žádost o rozvod a také více usilují o svěření dětí do své péče. Skutečnost, že česká justice svěřuje dětí výhradně matkám (dle ČSÚ až v 90%) bývá prezentována tak, že otcové o výchovu dětí nemají zájem. Je to samozřejmě nesmysl, který si každý otec může snadno před soudem ověřit, když bude o výchovu usilovat.

V tomto odstavci bychom chtěli napravit nedostatečnou informovanost českých tátů, kteří neznají svá práva, nevědí, na co mají nárok, co mohou a také by měli při rozchodu rodičů žádat, a nebo se dokonce stydí své přesvědčení říci v soudní síni nahlas. Často takový otec skočí na lep nejen své bývalé partnerce, ale také sociálním pracovnicím a soudkyním, které se ho snaží přimět ke kapitulaci –> k dobrovolnému zřeknutí se svých práv na rodinný život. Lze říci, že otcové nevychovávají své děti proto, neboť VYKLÍZEJÍ POZICE ještě dříve, nežli k nějakému boji o dítě vůbec dojde. Často se nechají obelstít tvrzením, že když nyní „nebudou dělat problémy“, rozuměj, přistoupí na návrh matky, budou moci dítě vídat kdykoliv se jim zlíbí, budou mít malé výživné a vše bude v tom nejlepším pořádku. Nebude! Tak jako není radno vyjednávat s násilníky, únosci a teroristy, není radno vyjednávat ani s těmi, kteří podlým způsobem chtějí získat prospěch pouze pro sebe na úkor druhých.

Rada je jediná, nenechat se obelstít! Vaše práva na rodinný život a na výchovu vlastních dětí jsou základní ústavní práva, která jsou nezadatelná, nezcizitelná, nepromlčitelná a nezrušitelná. Nikdo Vás těchto práv nemůže zbavit, ani nezávislý soud. Tato práva jsou Vaše a Vaše i zůstanou, je jen na Vás, jak se o ně dokážete poprat. Otcové, proč se vzdávat bez boje? Bojujte o svá práva, nebo zůstanou jen na papíře.

Podpora právního sebevědomí otcovské populace

„Zodpovědné otcovství, stejně tak jako zodpovědné mateřství, je poskytnout svým dětem péči – osobní a soustavnou.“

Práva a povinnosti rodičů, tedy i otců, dle zákona, Ústavy, Listiny i mezinárodních dohod jsou shrnuta v článku ÚSTAVNĚ GARANTOVANÁ PRÁVA RODIČŮ A DĚTÍ V OPATROVNICKÝCH SPORECH.

Nástrahy opatrovnického řízení

Pasti na OSPOD

Manipulace: Líčení hrůzostrašných historek o střídavé péči.

• „Každá druhá střídavá výchova do roka selhává.“
• „Střídavá výchova klade vysoké nároky na rodiče.“
• „Střídavá výchova dítě stresuje.“
• „Dítě má dva domovy, neví, kde je doma.“
• „Dítě chodí s batůžkem.“
• „Dítě má dvoje hračky a oblečení.“

Pravda: Skrytý motiv zabránit aktivnímu přístupu otce ve výchově, plně uspokojit potřeby matky, soucit s matkou. Názor a zájem dítěte není podstatný. Vyvrácení podobných úvah naleznete v článku MÝTY A BLUDY O STŘÍDAVÉ VÝCHOVĚ.

Manipulace: Podmiňování střídavé výchovy chováním rodičů.

• „Nedoporučujeme střídavou výchovu, protože vztahy mezi rodiči jsou napjaté.“
• „Rodiče spolu nekomunikují a nespolupracují.“
• „Střídavá výchova vyžaduje zodpovědný přístup rodičů.“
• „Rodiče musí být schopni se na výchově domluvit.“
• „Rodiče si nesmí dělat naschvály, musí spolupracovat.“
• „Rodiče nebyli schopni překonat křivdy způsobené rozvodem.“
• „Ve vašem případě střídavá výchova vůbec nepřipadá v úvahu.“

Pravda: Zájem dítěte je podmiňován chováním rodičů. Střídavá výchova je prezentována jako odměna rodičům, nikoliv přínos pro dítě. Všimněte si, že se neustále hovoří o rodičích – když rodiče budou, když rodiče nebudou, apod. Přitom se ale nerozhoduje o tom, který z rodičů bude dítě vychovávat, nýbrž zdali bude a nebo nebude výlučná péče matky. Jinými slovy, práva otce i dítěte závisejí na matce – matka je zákon.

Manipulace: Dítě patří matce.

• „Matka měla právo s dítětem odejít.“
• „Ono někdy stačí, že to matka tak nějak cítí.“
• „Budeme navrhovat výlučnou péči matky.“
• „O výši výživného se ještě pobavíme s vedoucí.“
• „Střídavou výchovu my nikdy nenavrhujeme.“

Pravda: Popírání základních práv a svobod garantovaných Ústavou. Lidé jsou si rovni. Základní práva a svobody náleží všem bez rozdílu pohlaví. Stejně tak rodičovská zodpovědnost náleží oběma rodičům.

Manipulace: Přesvědčování o své nekompetentnosti.

• „My tady nejsme od toho, abychom řešili problémy rodičů.“
• „To musíte řešit prostřednictvím svých právních zástupců.“
• „Nemůžete nahlédnout do spisu, my musíme hájit zájem dítěte.“
• „Matka se odstěhovala a my spis co nevidět předáme jinému OSPOD.“
• „My vám nemůžeme nic říkat do telefonu.“

Pravda: Snaha zbavit se problému i zodpovědnosti za jeho řešení. Neochota hledat řešení v zájmu dítěte – lenost. Naprostá neznalost práva i svých povinností.

Manipulace: Zastrašení otce z pozice moci.

• „Vy jste vůbec nedospěli do střídavé výchovy.“
• „Už chápu, proč s vámi matka nemluví“.
• „Život s vámi musel skutečně být strašný.“
• „Já že křičím? To teprve uslyšíte, až budu křičet!“

Pravda: Otevřené zastrašování.

Nesmyslnost tvrzení OSPOD vyplývá např. z těchto odkazů:

• MÝTY A BLUDY O STŘÍDAVÉ VÝCHOVĚ,
• ZÁKON Č. 359/1999 SB., o sociálně-právní ochraně dětí,
• nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 1206/09,
• TISKOVÁ ZPRÁVA VEŘEJNÉHO OCHRÁNCE PRÁV ze dne 14. července 2011.

Pasti doma

Manipulace: Vzbudit dojem snadného řešení, přistoupí-li manžel na „dohodu“.

• „Pokud přistoupíš na dohodu, můžeš vídat děti, kdy budeš chtít.“
• „K čemu právníka? Jen sepíšeme u notáře dohodu, necháme ji schválit u soudu a bude po starosti.“
• „Tobě nikdy nešlo o dítě, když ho teď chceš tahat po soudech.“
• „Chci dítě do péče, nic víc.“

Pravda: Promyšlený útok dobře informované matky na naivního, nezkušeného a důvěřivého otce. Onou dohodou se rozumí výlučná péče matky schválená soudem. Soud sám stanoví otci výživné, i když to nebude v původní dohodě výlučně uvedeno. A nebo matka otci navrhne nízké výživné, na které on ochotně přistoupí. Není přitom nic snazšího požádat soud o zvýšení výživného, třeba z důvodu nástupu dítěte do školky, školy, gymnázia, apod. Upravení styku otce s dítěte nevyžaduje schválení soudu, a proto nemusí být součástí dohody. Pokud se otec nechá tímto způsobem obelstít, stává se dítě rukojmím matky, která mu ho bude dávat, jak se jí zlíbí. Než se otec vzpamatuje, buď dítě na otce samo zanevře v důsledku každodenního programování dítěte matkou (viz SYNDROM ZAVRŽENÉHO RODIČE) a nebo s ním matka uteče hodně daleko. Pomoci u českých soudů se otec v těchto případech nedomůže (viz např. příběh OTAKARA ZATŘEPÁLKA).

Manipulace: Snížení sebevědomí otce za pomoci vyčítacích pastí.

• „ A co u toho soudu budeš vykládat? Jak ses o dítě nestaral?“
• „Od narození jsi o dítě nejevil zájem.“
• „Ty jsi tak nezodpovědný… Třeba jaks loni…“
• „Jak chceš vychovávat dítě, když seš furt závislý na své mamá.“
• „Vždyť ty se neumíš postarat ani sám o sebe.“
• „Jsi neschopný! Nechápu, jak jsem to s tebou mohla tak dlouho vydržet.“
• „Obětovala jsem ti ty nejlepší roky svého života, tak co bys ještě chtěl?“

Pravda: Typická manipulace, mající za cíl snížit sebevědomí a schopnost samostatného myšlení a rozhodování. Snaha dosáhnout svého za každou cenu! Používání lží a intrik je samozřejmostí. Z psychologického hlediska se jedná o skrytou agresi, nízké sebevědomí, skrývání opravdových emocí, neupřímnost, sobeckost, přesvědčování okolí o vysněném já. To poslední, po čem takoví lidé touží, je spravedlnost a dohoda.

Manipulace: Vzbuzení lítosti a odzbrojení muže.

• „Celý život jsem se o děti starala a ty mi je teď chceš vzít?“
• „Děti ti nedám!“
• „Proč se mi mstíš na dětech?“
• „To byl zase nápad tvé matky, že?“
• „Přestaň už konečně dělat problémy!“
• „Co na mě řveš? Tys byl vždycky hulvát!“
• „Jen se mě dotkni a volám policii.“
• „Jsi násilník, já to u soudu všechno řeknu.“

Pravda: Manipulace hysterických žen – herectví, dramatizace okamžiku, dělání z komára velblouda – přímým útokem nebo pláčem. Strategií je muže odzbrojit, vzbudit u něj soucit a přesvědčení, že byl skutečně špatným manželem a otcem dětí nemajícím nárok vůbec na nic. Opět snaha dosáhnout svého za každou cenu formou bravurního hereckého výkonu na téma ponižované, utlačované a týrané ženy, tím zlým, falešným a násilnickým partnerem. Racionálně orientovaný muž, jehož verbální schopnosti zdaleka nedosahují kvalit partnerky, nemá u soudu sebemenší šanci zapůsobit. Bude zformován do malé bezcenné kuličky a po skončení soudního jednání ani pes od něj kůrku nevezme.

U soudu

Manipulace: Snaha přesvědčit otce, že to co navrhuje matka je standardní řešení, aneb co ten otec vlastně chce?

• „Souhlasíte s standardním návrhem matky?“
• „Rozšířený styk otce s dítětem bude vyžadovat znalecký posudek z oboru psychologie.“
• „Vypracování znaleckého posudku je pro dítě psychickou zátěží.“
• „Stále trváte na tom znaleckém posudku?“
• „Soud nemůže nikoho k ničemu nutit.“
• „A vy budete žádat co? Asi střídavou výchovu, že?“
• „Jste si jistý, že dokážete prát a žehlit?“
• „Jste ochoten se přistěhovat blíže k matce dítěte?“

Pravda: Snaha soudu ušetřit si práci, rozhodovat bez přemýšlení, dlouhého zkoumání, bez namáhání mozkových závitů, zkrátka jako přes kopírák. Standardní uspořádání (dítě ve výlučné péči matky a otci stanoveno výživné) je laciná a ověřená praxe, kterou si soud vždy obhájí (pozn.: pozor, máme na mysli procesní praxi, to ale vůbec neznamená, že je tato praxe funkční a pro dítě ta nejlepší). Jakýkoliv vyšší podíl otce na výchově, nebo snad dokonce vyživovací povinnost matce, je trnem v oku, který je třeba podložit minimálně jedním znaleckým posudkem. Tomu se soud snaží samozřejmě vyhnout i ze skryté obavy, co kdyby snad náhodou vyšla výchovná způsobilost otce lépe nežli matky? Soudce si vybírá znalce dle své libosti, a proto tuto možnost uváženým výběrem snadno minimalizuje.

U advokáta

Říká se: „Za peníze v Praze dům.“ Vypočítavý právník bude vaším jménem psát jedno podání za druhým, ale jen tehdy, pokud mu za ně budete platit. O nějaké strategii, popřípadě usilovnému prosazování spravedlnosti a hájení vašich práv, nemůže být často ani řeč. Stojí to mnoho úsilí a na rodinných sporech si advokát příliš nevydělá. Spíše bude přesvědčovat otce, že on za žádných okolností nemůže zaručit úspěch, a že standardní model „dítě patří matce“ je skutečně standardní. A pokud pozná, že spor už zašel příliš daleko a v podstatě nemáte šanci, nebude už ani příliš ochotný vám nadále pomáhat. Některé advokátky se dokonce vůbec netají názorem, že matka má právo odcestovat s dítětem od otce jen na základě svých pocitů. S ohledem na právní vzdělání těchto lidí je to často smutné zjištění. Ale zkuste to, zkušenosti to budou jistě k nezaplacení…

Pár slov ke znaleckým posudkům

Běžnou strategií opatrovnických sporů je strašení otců, že znalecké posudky mají negativní vliv na děti, že jsou pro děti škodlivé, že jim ubližují a psychicky je zatěžují. A pokud otec chce střídavou péči, musí se tyto posudky udělat a je to tedy na otci, aby se rozhodl, zdali chce ty nebohé děti vystavit takovému zacházení. Je to samozřejmě celé nesmysl, citové vydírání, past, do které je snadné se lapit.

1. Žádné znalecké zkoumání nemůže být destruktivní, a už vůbec ne k dětem. Takové počínání by dokonce bylo trestně postižitelné. Smutné je, že těchto fabulací se bohužel často dopouštějí sami soudci. Právě naopak, pomocí znaleckého posudku s oboru psychologie lze zjistit spoustu zajímavých věci o osobnosti rodičů, jejich vztahu k rodině a dětem. Zejména však o vztahu dítěte k nim – děti malují obrázky, povídají si a hrají, psycholog je pozoruje, povídá si s nimi.
2. Znalecký posudek si žádá soud, aby mohl objektivně rozhodnout, nikoliv rodiče, ti ho mohou pouze navrhnout. Veškerá odpovědnost za výběr znalce, způsob zkoumání a vyšetření tedy leží na soudu, nikoliv na otci.
3. Je zajímavé a smutné zároveň, že k výlučné péči matky není třeba žádného zkoumání, ale pokud chce otec, který do dané chvíle o dítě převážně pečoval, ve výchově pokračovat, je třeba znaleckého posudku.
4. Místo toho, aby soud vytvořil takové podmínky, kde oba rodiče mohou i po rozvodu manželství o své dítě pečovat, vyhlašuje soutěž o lepšího rodiče. Rozuzlením tohoto nesmyslného soupeření má být znalecký posudek. Každému racionálně uvažujícímu člověku musí být jasné, že taková soutěž je zcela iracionální, kde se porovnává neporovnatelné. Připomeňme výrok české psycholožky Prof. PhDr. Lenky Šulové, CSc. a odkaz na článek VÝCHOVA V RODINĚ.

„Mateřská a otcovská role jsou vzájemně vůči dítěti nezastupitelné. Nelze rozhodnout, kdo je pro dítě a jeho zdravý psychický vývoj významnější rodičovskou postavou… Dítě má oba rodiče. Oba rodiče mají k dítěti specifickou roli. Některé matky se domnívají, že otec je jakási jejich náhražka, že je to nedokonale fungující matka. Otec prostě není matka. Otec je otec, matka je matka. Jejich chování vůči dítěti je nezastupitelné, specifické a pro dítě životně potřebné.“

Příklad zadání znaleckého posudku soudem, když otec prohlásil, že chce vychovávat své vlastní dítě:

Shrnutí nejčastějších chyb nepoučených otců

Lež: „Po odstěhování se zpočátku tvářila bývalá strašně rozumně, tvrdila, jak se na všem dohodneme, že nechce ani právníka, jen sepíšeme u notáře dohodu, necháme ji schválit u soudu a bude po starosti.“

Pravda: Za vašimi zády partnerka navštěvuje nejen právníka, se kterým vše dopodrobna konzultuje, ale také své kamarádky, rodiče i kartářky, a společně připravují frontální útok na překvapeného otce.

Lež: „Nikdy jsi nebyl schopen se o dítě postarat, jsi nezodpovědný bordelář.“

Pravda: Jste dobrý otec a partnerka to ví. Má strach, že dítě bude tíhnout k vám a ne k ní. Zkušení tátové, kteří odolali těmto nástrahám, naopak radí: „Takže tatínkové, pečovat o děti vůbec není tak vyčerpávající a strašné, jak se vám okolí bude snažit před rozvodem namluvit.“

Lež: „Nikdy neskočte manželce na lep s tím, že budete rozumní a určitě se domluvíte, když ji podepíšete návrh na rozvod a dohodu o výchově dětí a výživném, a že vám pak bude děti dávat, jak budete chtít.“

Pravda: Chyba lávky! Až to bude mít partnerka černé na bílém, děti uvidíte, jak se to jí bude hodit. Ona bude diktovat podmínky, a když vám nebude chtít děti dávat, také vám je nedá. Náprava tohoto stavu právně trvá roky, bude to drahé a výsledek je velmi nejistý.

Doporučené postoje v opatrovnickém řízení

„Při dohodě v jednoznačném zájmu dítěte je žádoucí, aby se rodiče přizpůsobili potřebám dítěte. Nikoliv, aby se dítě přizpůsobovalo sobeckým zájmům rodičů.“

Výsledkem popisovaných strategií je přenesení zodpovědnosti za budoucí uspořádání v rodině na otce. Je bohužel smutnou pravdou, že otcové často neustojí nátlak feministických žen v soudní síni a až příliš často se dobrovolně vzdají svých práv k dítěti. To vše ke všeobecné spokojenosti žalobkyně a zejména soudu samotného, kterému otec usnadní práci. Ten nebude muset nic zdlouhavě zkoumat, nic dokazovat, lámat si hlavu s rovností rodičů před zákonem, apod. Otec se sám vzdal svého práva na výchovu, otec s návrhem souhlasil, otec byl srozuměn se všemi důsledky svého rozhodnutí, apod. Proč to dělat?

Lze radit jediné, v žádném případě soudu nijak neulehčujte jeho práci! Nikdy neberte dobrovolně jakékoliv své podání zpět, i kdyby vás soud přesvědčoval, že to nemá cenu, že on stejně něco nemůže, nebo může. Ne! To je věcí soudu, jak se s tím vypořádá, nechte to na něm. Vy trvejte na svém návrhu! Pokud to chce soud zamítnout, tak ať to zamítne a náležitě svůj krok odůvodní.

Nevzdávejte se, buďte jako „bejk“, trvejte na svém! Jen tak si zjednáte respekt a zajistíte výhodnou vyjednávací pozici. To neznamená, že se budete bránit dohodě, ale k dohodě musí být oboustranná vůle. Dohoda neznamená diktát, nýbrž projev svobodné vůle, kdy obě strany získají maximum při zachování vzájemných vztahů. Dohoda musí být výhodná pro obě strany, nikoliv jen pro někoho. Aby k dohodě mohlo dojít, musí být vyjednávací pozice, pokud možno, rovnocenné. Pokud tedy jedna strana trvá na výlučné péči, nezbývá mi nic jiného, než žádat totéž. Vzájemnými ústupky jsme pak schopni nalézt řešení ve vzájemné spolupráci při výchově dítěte i po rozvodu manželství, tedy v jednoznačném zájmu dítěte.

Setkali jste se v průběhu rozvodového (opatrovnického) řízení s dalšími pastmi? NAPIŠTE NÁM JE! Pomůžete tím ostatním.

Převzato z webu KDE JSI TÁTO?