Stridavka.cz

11Co 61/2014

Česká republika

Rozsudek
Jménem republiky

Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Emilie Štěpánkové a soudců JUDr. Věry Oravcové, Ph.D. a Mgr. Ivana Šindlera ve věci péče o nezletilou L. S. F., nar. 14.5.2008, zastoupenou Městem Plzeň jako opatrovníkem, dceru Bc. J. Š., nar. 5.8.1972, bytem Plzeň, P. 62, zastoupené JUDr. Petrem Morongem, advokátem se sídlem Plzeň, Skrétova 8, a MUDr. J. F., nar. 4.7.1977, bytem Plzeň, Studentská 81, zastoupeného JUDr. Josefem Hlaváčem, advokátem se sídlem Plzeň, Martinská 8, o změnu výchovy, k odvolání matky proti rozsudku Okresního soudu Plzeň – město ze dne 05.12.2013, č.j. 99 P 22/2010 – 1163,7,

takto:

Rozsudek soudu I. stupně se ve výrocích pod body I, II a IV m ě n í takto:

I. Nezletilá L. S. F., nar. 14.05.2008, se svěřuje do střídavé péče obou rodičů.

II. Střídavá péče bude realizována tak, že v péči otce bude nezletilá vždy v lichém týdnu v kalendářním roce a v péči matky vždy v sudém týdnu v kalendářním roce, když ten z rodičů, který má nezletilou ve své péči, předá nezletilou do péče druhého rodiče vždy v neděli v 18.00 hod. ve svém bydlišti.

III. Nezletilá se v každém sudém roce po dobu měsíce července svěřuje do péče matky, a to od 08:00 hod. prvého dne do 19:00 hod. posledního dne a po dobu měsíce srpna se svěřuje do péče otce od 19:00 hod. posledního dne měsíce července do 19:00 hod. posledního dne měsíce srpna a v každém lichém roce se po dobu měsíce července svěřuje do péče otce, a to od 08:00 hod. prvého dne do 19:00 hod. posledního dne a po dobu měsíce srpna se svěřuje do péče matky od 19:00 hod. posledního dne měsíce července do 19:00 hod. posledního dne měsíce srpna s tím, že ten z rodičů, který má nezletilou ve své péči, ji předá do péče druhého rodiče vždy ve svém bydlišti.

IV. Nezletilá se v každém lichém roce od 24.12. od 08:00 hodin do 25.12. do 12:00 hodin svěřuje do péče matky a v každém sudém roce od 24.12. od 08:00 hodin do 25.12. do 12:00 hodin se svěřuje do péče otce, s tím, že ten z rodičů, který má nezletilou ve své péči, ji předá do péče druhého rodiče vždy ve svém bydlišti.

V. S účinností od 20.5.2014 je otec povinen přispívat na výživu nezletilé částkou 5.000,-Kč měsíčně splatnou vždy do každého 15. dne v měsíci předem k rukám matky.

VI. S účinností od 20.5.2014 je matka povinna přispívat na výživu nezletilé částkou 1.000,-Kč měsíčně splatnou vždy do každého 15. dne v měsíci předem k rukám otce.

VII. Tím se mění rozsudek Okresního soudu Plzeň-město, ze dne 10.9.2009, č.j. 22 Nc 177/2008-325, ve znění rozsudku Krajského soudu v Plzni, ze dne 8.12.2009, č.j. 11 Co 580/2009-381.

VIII. Ve výrocích pod body III a V se napadený rozsudek potvrzuje.

IX. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

Odůvodnění

Soud prvého stupně napadeným rozsudkem odejmul nezl. Lindu z péče matky a svěřil ji do výchovy otce (výrok I). Matce uložil s účinností od právní moci výroku I. přispívat na výživu nezletilé částkou 1.500,- Kč měsíčně se splatností do 15. dne v měsíci předem k rukám otce (výrok II). Oběma rodičům uložil povinnost uhradit na účet soudu na náhradu nákladů řízení zálohově hrazených státem každému jednu polovinu těchto nákladů (výrok III). Dále rozhodl, že tím se mění rozsudek Okresního soudu Plzeň-město, sp. zn. 22 Nc 177/2008, ve znění rozsudku Krajského soudu v Plzni, sp. zn. 11Co 580/2009, které nabylo právní moci dne 28.12.2009 (výrok IV). Žádnému z účastníků nepřiznal náhradu nákladů řízení (výrok V).

V odůvodnění rozsudku soud uvedl, že naposledy byla nezletilá rozhodnutím soudu svěřena do péče matky. Otec návrh na změnu výchovného prostředí podával jako reakci na opakované návrhy matky na zúžení styku otce s dítětem. Nezletilá je po dobu 4 let opakovaně vystavována situaci, kdy se matka domáhá výrazného zužování styku otce s dítětem. Posledním argumentem matky pro zúžení styku bylo údajné pohlavní zneužití dítěte otcem, které nebylo prokázáno. I ze znaleckého posudku vypracovaného v trest. řízení vyplývá, že toto podezření není důvodné. Soud k návrhu matky přistoupil k důkazu znalcem z oboru sexuologie, který jednoznačně vyloučil jakoukoliv deviaci otce. Ani poté matka nezměnila svůj postoj k možnosti realizace styku otce s dítětem. Učinila tak až poté, kdy soud v říjnu 2012 rozhodl v tomto řízení o změně výchovného prostředí dítěte. Od té doby matka bez výhrad respektuje pravomocnou úpravu styku otce s dítětem. Soud se přiklonil k názoru znalce, že změna postoje matky je vyvolána reálnou hrozbou změny výchovného prostředí. Provedenými důkazy měl soud za prokázané, že matka výchovu dítěte po stránce bazální i podnětové zvládá. I přes dřívější snahy matky omezovat styk otce s dítětem je prokázáno, že vztah dítěte k oběma rodičům je pozitivní, což je zejména zásluha otce. Soud dále konstatoval, že dosavadní výchovné působení matky na dítě, pokud jde o vztah k otci, je výrazným způsobem poškozovalo. Přihlížel i ke skutečnosti, že matka má zletilého syna F., kterého však nemá v péči. Oba rodiče pracují ve zdravotnictví, otec musí pracovat ve směnách. Ani toto pracovní vytížení však neznamená, že by nebyl schopen zajistit péči o dítě. I matka, pokud nemůže sama zajistit péči o dítě, využívá pomoci bližší rodiny. Otec svým dosavadním přístupem k výchově dítěte v rámci umožňovaného styku dostatečně prokázal, že jeho postoje jsou neměnné, že je schopen stabilní a důsledné výchovy. Na základě provedených důkazů a zejména s přihlédnutím na dosavadní výchovné působení matky na dítě dospěl soud k závěru, že je namístě změnit výchovné prostředí dítěte. Přihlédl i k vyjádření znalce, že pro další výchovu nezletilé je větším rizikem ponechání v péči matky než změna výchovného prostředí. Soud dále řešil otázku úpravy vyživovací povinnosti matky. S ohledem na majetkové poměry rodičů, jejich příjmy, počet vyživovacích povinností a potřeby nezl. L. soud za přiměřené považoval výživné ve výši 1.500,- Kč měsíčně.

Proti tomuto rozsudku podala včasné odvolání matka nezletilé, která namítala, že návrh na zúžení styku podala celkem dvakrát, v prvním případě z důvodu problémů zjištěných dětskou psycholožkou PHDR. KOTRČOVOU, kdy nezletilá trpěla celkovým přetížením, ve druhém případě z důvodu projevů svědčících o pohlavním zneužívání, kdy se rozhodla k oznámení policejnímu orgánu na základě doporučení dětského psychologa, dětské lékařky a orgánu sociálně právní ochrany dětí. Znalecký posudek MUDr. Procházky nevyloučil, zda k oznámenému jednání došlo. Soud zcela pominul zprávy PHDR. KOTRČOVÉ, která považovala za pravděpodobné, že k závadnému jednání otce došlo. Pokud v posledním období r. 2012 matka dceru otci nepředávala podle soudní úpravy, bylo to vyvoláno jejími obavami a chybějícími údaji z policejního spisu. Matka dále namítala, že znalec Mgr. Bořík hodnotil údajné nevhodné působení matky na dceru ve vztahu k otci nikoliv na základě vlastního zkoumání, ale na základě sporu v minulosti. Nevhodné působení matky na dceru by jistě mělo vliv na vztah dcery k otci, což se neprokázalo. Má-li dcera účastníků pozitivní vztah k oběma rodičům, je to zásluhou především matky. Z vyjádření znaleckého ústavu PL Praha Bohnice vyplývá, že znalecký posudek Mgr. Boříka trpí závažnými vadami, neboť neobsahuje validizační škály. V rozsudku absentuje vyhodnocení znaleckých posudků PhDr. Nichtburgerové, znaleckého ústavu a Mgr. Boříka v souvislostech a z jakého důvodu soud opřel své rozhodnutí pouze o posudek Mgr. Boříka. Matka dále poukázala na rozhodnutí soudu o předběžném opatření ze dne 23.8.2012, podle kterého prováděné důkazy svědčí o citové fixaci dítěte na matku a je zde obava o možném ohrožení příznivého psychického vývoje dítěte jeho radikálním předáním do péče otce. Rovněž vznesla výhrady, že soud vůbec nepracoval s návrhem opatrovníka, aby dítě bylo ponecháno v péči matky, příp. svěřeno do střídavé péče. Uzavřela, že rozsudek trpí závažnými vadami a provedené dokazování nesvědčí pro závěr, že by matka neposkytovala příznivé prostředí pro život dítěte. Navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil a návrh otce zamítl, event. rozsudek zrušil a věc vrátil soudu prvého stupně k dalšímu řízení a dokazování.

K odvolání matky se vyjádřil otec nezletilé, který rozsudek soudu prvého stupně považoval za správný. Souhlasil s konstatováním soudu, že matka zasahuje do života dcery zcela nevhodnými prostředky, které dceru poškozují. Též souhlasil se soudem, že těžiště jeho rozhodnutí může být jen v aktuálním znaleckém zkoumání Mgr. Boříka, nikoli v posudcích starých několik let, a dále, že změna v chování matky je vyvolána hrozbou změny výchovného prostředí a vlivem projednání jejího závadného chování před trestním soudem. Navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek potvrdil.

Opatrovník nezletilé uvedl, že nejvhodnější pro L. by byla střídavá péče, sama se takto opakovaně vyjadřuje. Pokud jde o neshody rodičů, měli by si uvědomit, že by se především měli podrobit zájmu nezletilé a pokud nedokáží své vztahy zlepšit sami, měli by vyhledat odbornou pomoc. Navrhl proto změnu rozsudku a svěření nezletilé do střídavé péče.

Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek podle § 212, § 212a občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31.12.2013 (dále jen „o.s.ř.“) včetně řízení, které předcházelo jeho vydání, přihlédl k odvolání matky i k vyjádření otce, doplnil dokazování listinnými důkazy o aktuálních poměrech účastníků a dospěl k závěru, že jsou splněny podmínky pro změnu rozsudku.

Podle § 907 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“) soud může svěřit dítě do péče jednoho z rodičů, nebo do střídavé péče, nebo do společné péče; soud může dítě svěřit i do péče jiné osoby než rodiče, je-li to potřebné v zájmu dítěte. Má-li být dítě svěřeno do společné péče, je třeba, aby s tím rodiče souhlasili (odst. 1). Při rozhodování o svěření do péče soud rozhoduje tak, aby rozhodnutí odpovídalo zájmu dítěte. Soud přitom bere ohled na osobnost dítěte, zejména na jeho vlohy a schopnosti ve vztahu k vývojovým možnostem a životním poměrům rodičů, jakož i na citovou orientaci a zázemí dítěte, na výchovné schopnosti každého z rodičů, na stávající a očekávanou stálost výchovného prostředí, v němž má dítě napříště žít, na citové vazby dítěte k jeho sourozencům, prarodičům, popřípadě dalším příbuzným i nepříbuzným osobám. Soud vezme vždy v úvahu, který z rodičů dosud o dítě řádně pečoval a řádně dbal o jeho citovou, rozumovou a mravní výchovu, jakož i to, u kterého z rodičů má dítě lepší předpoklady zdravého a úspěšného vývoje (odst. 2). Soud při rozhodování o svěření dítěte do péče dbá rovněž na právo dítěte na péči obou rodičů a udržování pravidelného osobního styku s nimi, na právo druhého rodiče, jemuž dítě nebude svěřeno, na pravidelnou informaci o dítěti, dále soud bere zřetel rovněž ke schopnosti rodiče dohodnout se na výchově dítěte s druhým rodičem (odst. 3).

Především lze konstatovat, že soud prvého stupně v přezkoumávané věci provedl dostatečné množství důkazů, provedenými důkazy v podstatě správně zjistil skutkový stav v souladu s § 120 o.s.ř., a odvolací soud z něj rovněž mohl po doplnění dokazování vycházet. Odvolací soud proto, pokud jde o skutkové závěry, v podrobnostech odkazuje na odůvodnění napadeného rozsudku. Soud prvého stupně rovněž nepochybil, pokud pro nadbytečnost nepřipustil další, matkou navržené důkazy. Neprovedení důkazů též správně zdůvodnil podle § 157 odst. 2 o.s.ř.

Odvolací soud ještě doplnil dokazování listinnými důkazy o současných poměrech účastníků. Z potvrzení o příjmech otce zjistil, že jeho průměrný čistý měsíční příjem v období listopad 2013 až duben 2014 činil u Lékařské fakulty v Plzni 12.616,- Kč a u Fakultní nemocnive v Plzni 50.639,- Kč. Z výpisů z účtů otce zjistil, že otec v období listopad 2013 až duben 2014 zaplatil na výdaje nezletilé (na školku, angličtinu, pojištění, plavání a obuv) celkem částku 17.270,- Kč, dále měsíčně platil internet 300,- Kč, hypotéku 8.466,- Kč, fond oprav 3.591,- Kč, životní pojištění 1.614,- Kč, investice 3.000,- Kč, platby na kreditní kartu a čtvrtletně elektřinu 1.750,- Kč. Z potvrzení o příjmech matky odvolací soud dále zjistil, že její průměrný čistý měsíční příjem v období listopad 2013 až březen 2014 činil 12.272,- Kč. Dále matka sdělila, že měsíčně platí nájemné 4.400,-Kč, plyn 1.500,- Kč, elektřinu 400,- Kč, životní pojištění 410,- Kč, penzijní připojištění 1.000,- Kč, pojištění bytu 120,- Kč, výživné pro zletilého syna 2.500,- Kč, telefon 750,- Kč a splátky pokuty udělené jí soudem 500,- Kč. Z žádosti otce o přijetí nezletilé k povinné školní docházce ze dne 16.1.2014, rozhodnutí 4. základní školy v Plzni ze dne 3.2.2014, přípisu této školy ze dne 14.3.2014, odvolání matky proti uvedenému rozhodnutí, rozhodnutí Krajského úřadu Plzeňského kraje ze dne 14.4.2014 a rozhodnutí 28. základní školy v Plzni ze dne 18.1.2014 bylo zjištěno, že nezletilá L. byla k žádosti matky přijata k základnímu vzdělávání do 28. základní školy v Plzni od školního roku 2014/2015, přičemž k odvolání matky bylo zrušeno rozhodnutí o přijetí nezletilé do 4. základní školy v Plzni, o které žádal otec.

Odvolací soud dále zjistil postupem podle § 100 odst. 4 o.s.ř. aktuální názor nezletilé ve věci. Při pohovoru dne 7.5.2014 nezletilá vyjádřila přání, aby se s otcem i matkou vídala nastejno. V tomto případě byly splněny podmínky pro zjištění názoru nezletilé prostřednictvím orgánu sociálně – právní ochrany dětí, neboť s ohledem na věk nezletilé a na množství psychologických vyšetření a jednání před různými orgány, které byla nezletilá nucena v průběhu řízení podstoupit, by její výslech soudem nebyl vhodný, neboť by ji mohl nadbytečně psychicky zatěžovat, nezletilá navíc své přání být v péči obou rodičů formulovala v průběhu řízení opakovaně, kdy při pohovorech s pracovnicemi opatrovníka dne 29.5. a 5.11.2013 shodně uváděla, že má ráda oba rodiče a chtěla by s nimi být stejně, na střídání.

Pokud jde o právní posouzení věci, soud prvého stupně správně vycházel z právní úpravy zákona o rodině, účinné v době vydání napadeného rozsudku. Odvolací soud však rozhodoval poté, co dne 1.1.2014 již nabyla účinnosti nová právní úprava, zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, jímž byl zákon o rodině zrušen, a proto v dané věci aplikoval tuto novou právní úpravu podle jejího přechodného ustanovení § 3028 odst. 2.

Podle ustanovení § 909, § 923 obč. zák. a § 163 odst. 2 o.s.ř. změní-li se poměry, může soud změnit rozhodnutí týkající se výkonu povinností a práv vyplývajících z rodičovské odpovědnosti nebo rozhodnutí o výživném pro nezl. dítě. Musí jít přitom o změnu závažnějšího rázu, která je důsledkem podstatné změny v těch skutečnostech, které tvořily podklad pro původní rozhodnutí soudu. Změna poměrů odůvodňuje změnu rozhodnutí o péči o nezletilé dítě jen tehdy, jestliže jiné okolnosti převažují nad požadavkem stálosti výchovného prostředí nezletilého dítěte. Tak tomu je obvykle v těch případech, ve kterých se dříve provedená úprava péče o nezl. dítě stane, s ohledem na změnu poměrů, úpravou, která nadále nezajišťuje nejpříznivější podmínky pro zdárný vývoj dítěte.

Bránění rodičem, který má dítě v péči, bezdůvodně trvale či opakovaně druhému rodiči ve styku s dítětem, je podle § 889 obč. zák. důvodem pro nové rozhodnutí soudu o tom, který z rodičů má mít dítě ve své péči. Avšak pokud soud dospěje k závěru, že oprávněnému rodiči bylo opakovaně bezdůvodně bráněno ve styku s dítětem, neměl by automaticky rozhodnout o změně výchovného prostředí, tj. o svěření dítěte do péče druhého rodiče, kterému bylo ve styku bráněno. Je třeba též přihlédnout ke kritériím uvedeným v ustanovení § 907 obč. zák. a především se zabývat otázkou zájmu dítěte (§ 866 obč. zák.). S ohledem na ustanovení § 867 obč. zák. je třeba přihlédnout i k názoru dítěte, jestliže je s ohledem na stupeň svého vývoje schopno vytvořit si vlastní názor a tento sdělit.

V projednávané věci bylo prokázáno, že v období do října 2012 matka opakovaně bezdůvodně bránila otci ve styku s nezletilou, upravenému soudním rozhodnutím, které matka nerespektovala a k jeho plnění musela být donucována ukládáním pokut v rámci výkonu rozhodnutí. Toto svoje jednání matka odůvodňovala obavou z pohlavního zneužívání nezletilé ze strany otce. Avšak v trestním řízení vedeném proti otci nezletilé z podnětu matky nebylo prokázáno, že by se otec vůči nezletilé dopustil trestné činnosti, tvrzené její matkou, a proto bylo jeho trestní stíhání odloženo. Matkou tvrzenou trestnou činnost otce neprokazují ani důkazy provedené v tomto řízení, naopak znalecký posudek z oboru sexuologie vyloučil, že by kontakt otce s nezletilou byl ze sexuologického a psychiatrického hlediska možným zdrojem nebezpečí. Odvolací soud se proto ztotožnil se soudem prvého stupně, že byly splněny podmínky pro nové rozhodnutí soudu o péči o nezletilou.

Odvolací soud se však neztotožnil se závěrem soudu prvého stupně, který z důvodu jednání matky v minulosti, tedy bránění ve styku otce s nezletilou a „nevhodné výchovné působení, jdoucí proti vývojovým zájmům dítěte a tudíž do jisté míry dítě poškozující“, odňal nezletilou z dosavadního, v současné době bezproblémového a stabilního výchovného prostředí u matky, která o dceru řádně pečuje a dlouhodobě, od října 2012, již respektuje otce jako rovnocenného rodiče s právem na styk s nezletilou, a svěřil ji do péče otce. Takové rozhodnutí podle názoru odvolacího soudu není v zájmu nezletilé, kdy odvolací soud má za to, že v dané věci jsou splněna zákonná kritéria § 907 obč. zák. pro svěření nezletilé do střídavé péče obou rodičů, kterou odvolací soud považuje v dané věci za nejvhodnější řešení.

Kritériem pro svěření dítěte do střídavé výchovy je především zájem dítěte, který je podle čl. 3 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte předním hlediskem při jakékoliv rozhodovací činnosti týkající se dětí. Podle judikatury Ústavního soudu se soudy při rozhodování zároveň musí snažit nalézt takové řešení, které nebude omezovat ani právo rodiče zaručené v čl. 32 odst. 4 Listiny, přičemž zájem dítěte vyžaduje, aby na jeho výchově participovali matka i otec (srov. nález z 11.5.2005, sp. zn. II. ÚS 554/04). Zájmem dítěte tedy nepochybně je, aby, jsou-li pro to splněny podmínky, bylo v péči obou rodičů (viz např. nález z 23.2.2010, sp. zn. III. ÚS 1206/09). Střídavou výchovu je pak třeba chápat jako snahu o co nejúplnější naplnění práva dítěte na oba rodiče, pokud spolu oba rodiče nežijí, neboť tato forma výchovy umožňuje dítěti nejen zachování fungujících vztahů s oběma rodiči, ale rovněž mu umožňuje zůstat součástí běžného každodenního života obou rodičů (viz usnesení z 18. 3. 2014, sp. zn. II. ÚS 437/14).

Z provedených důkazů vyplývá, že oba rodiče jsou schopni o nezletilou řádně pečovat, oba mají dobré podmínky pro zajištění péče o ní. Byť se znalecké posudky provedené v průběhu řízení v této věci ve svých závěrech o výchovných předpokladech a osobnostních charakteristikách rodičů různily, žádný z nich nevyloučil z výchovy žádného z rodičů. Nezletilá má k oběma rodičům stejný citový vztah a odloučením od matky, na jejíž péči je zvyklá, by jistě strádala. Doposud realizovaná péče rodičů o nezletilou, s ohledem na široký rozsah soudem upraveného styku otce s nezletilou, se fakticky blíží střídavé péči a nezletilá je tak zvyklá na situaci, kdy o ní v podstatě stejným dílem střídavě pečují oba rodiče. Sama nezletilá si takovou péči, rozdělenou stejně mezi oba rodiče, přeje zachovat a k tomuto jejímu přání odvolací soud též přihlédl. Názor (přání) samotného dítěte je přitom (s přihlédnutím k jeho věku a rozumové vyspělosti) dalším hlediskem při rozhodování o návrhu na změnu výchovného prostředí. Podle judikatury Ústavního soudu je toto hledisko nepochybně relevantní a obecně platí, že je nutno mu přikládat značný význam, není-li v rozporu se zájmem dítěte (srov. rozhodnutí sp. zn. III.ÚS 707/04, IV. ÚS 288/04, III. ÚS 2150/07, III. ÚS 3007/09, I. ÚS 2661/10). Shodné stanovisko jako nezletilá prezentoval v řízení před odvolacím soudem i opatrovník nezletilé a nakonec se k němu přiklonila i matka. Faktická realizace střídavé péče se s ohledem na dobu jejího trvání již osvědčila a je zcela v zájmu nezletilé. Nezletilá je spokojená, že může vyrůstat s oběma rodiči a rodičům nezletilé nezbývá, než tuto situaci akceptovat a jednat v zájmu své dcery. Jak vyplývá z právní úpravy § 907 obč. zák., pouze v případě, že dítě je svěřováno do tzv. společné péče, je třeba souhlasu obou rodičů. U střídavé péče takový zákonný požadavek stanoven není. Je tedy na rodičích, aby respektovali především zájem nezletilé a umožnili jí vyrůstat v harmonickém prostředí s oběma rodiči. Nedostatky v komunikaci mezi rodiči nemohou jít k tíži nezletilé, které střídavá péče vyhovuje a rodiče se v tomto ohledu zájmu nezletilé musí přizpůsobit.

Podle § 913 obč. zák. pro určení rozsahu výživného jsou rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného (odst. 1). Při hodnocení schopností, možností a majetkových poměrů povinného je třeba také zkoumat, zda se povinný nevzdal bez důležitého důvodu výhodnějšího zaměstnání či výdělečné činnosti nebo majetkového prospěchu, popřípadě zda nepodstupuje nepřiměřená majetková rizika. Dále je třeba přihlédnout k tomu, že povinný o oprávněného osobně pečuje, a k míře, v jaké tak činí; přihlédne se popřípadě i k péči o rodinnou domácnost (odst. 2).

Při rozhodování o výživném odvolací soud vycházel podle § 913 odst. 1 obč. zák. z odůvodněných potřeb nezletilé, jakož i ze schopností, možností a majetkových poměrů obou rodičů. Nezletilá je zdráva, nemá žádné zvýšené výdaje v souvislosti se zdravotním stavem. Náklady na výživu nezletilé jsou zvyšovány jejími mimoškolními aktivitami (plavání a angličtina), které spolu s výdaji na školku dosud hradí otec. Odvolací soud vycházel z prokázaných příjmů rodičů, kdy otec má příjem ve výši cca 63.000,- Kč, matka ve výši cca 12.000,- Kč. Otec je vlastníkem bytu, splácí však hypotéku ve výši cca 8.500,- Kč. Matka je nemajetná, má navíc další vyživovací povinnost k synovi F., na kterého platí výživné ve výši 2.500,- Kč. Poměry otce jsou tedy výrazně lepší než poměry matky. Za takové situace dospěl odvolací soud k závěru, že v možnostech a schopnostech otce je platit výživné ve výši 5.000,- Kč, matky ve výši 1.000,- Kč měsíčně. Při stanovení počátku účinnosti ke dni 20.5.2014 vycházel odvolací soud ze zjištění, že oba rodiče se doposud podíleli na úhradách potřeb nezletilé a svou zákonnou vyživovací povinnost dosud plnili.

Z výše uvedených důvodů odvolací soud napadený rozsudek ve výrocích o péči o nezletilou a její výživě podle § 220 o.s.ř. změnil.

Výrok o nákladech řízení před soudem I. stupně, kdy bylo rozhodnuto podle § 146 odst. 1 písm. a) o.s.ř., dle kterého žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení podle jeho výsledku, jestliže řízení mohlo být zahájeno i bez návrhu, odvolací soud rovněž jako věcně správný potvrdil podle § 219 o.s.ř., neboť neshledal žádné okolnosti případu, odůvodňující přiznání náhrady nákladů řízení. O nákladech odvolacího řízení rozhodl s použitím § 224 odst. 1 o.s.ř. shodně. Jako věcně správný a v souladu s § 148 odst. 1 o.s.ř. potvrdil i výrok o nákladech státu na znalečné, kdy u žádného z rodičů nebyly zjištěny předpoklady pro osvobození od soudních poplatků a každý z nich by tak měl hradit polovinu.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku není odvolání ani dovolání přípustné.

V Plzni dne 20.05.2014

JUDr. Emilie Štěpánková, v.r.
předsedkyně senátu

Za správnost vyhotovení:
Dana Nápravníková