Ing. Veronika Mindlová, RNDr. Pavel Rusý

Návrh iniciativy Reverzní výživné řeší podíl péče jednoho rodiče a možnost styku dítěte s rodičem druhým. Absence společného řešení terminologie styku a péče pak dle názoru iniciativy Reverzní výživné generuje problém upřednostňování jistoty v podobě výměry vyššího výživného na úkor realizace nejistého styku. Mnohým rodičům tak není dopřáno právo péče o jejich děti a je jim dáno pouze právo styku, které není přednostní před samotnou úhradou platby výživného. Přestože doba styku dítěte a rodiče povinného odpovídá 20 – 45 % celkového času a logicky se tak nejedná o styk, kdy si rodič převezme najedené a po všech stránkách zabezpečené dítko a vrátí jej špinavé a hladové, ale vykonává též podíl péče, vypravuje do školy, zajišťuje mu svačiny, kupuje a pere mu oblečení atd.

Iniciativa Reverzní výživné se domnívá, že pokud by i při současném nastavení soudu (např. každý druhý víkend a polovina prázdnin) došlo ke změně v rozsudcích a děti by byly dávány místo do výlučné péče s právem styku do střídavé péče s povinností péče rodiče ve stanoveném čase, tak i při zachování stejného rozsahu (např. každý druhý víkend a polovina prázdnin), by nebyly spory rodičů tak vyhrocené a soudy jimi tak zatížené.

Motto:

„Děti potřebují oba rodiče a pokud se oba rodiče chtějí starat, nelze dát jednomu povinnost péče a druhému povinnost platby a doufat, že se s tím smíří.“

———————————

Návrh na změnu § 907 o.z. vč. definice pojmů „péče“ a „styk“ rodiče a dítěte (výlučná péče, upravená péče, neupravená péče)

Situace a důvody:

Občanský zákoník č. 89/2012 Sb. (dále jen „o.z.“) používá pojmy společná a střídavá péče, aniž by tyto pojmy jasně definoval. Dále legislativa používá pojmy péče a styk, kdy definován je však pouze pojem péče. Obsah pojmu styk je neurčitý. Není dáno, zda pojem styku zahrnuje i péči, nebo zda jde pouze o osobní kontakt rodiče a dítěte, přičemž tento výklad je asi nejbližší původnímu smyslu termínu styku.

Vzniká tím nesoulad ustanovení § 907 o.z. s čl. 7 Úmluvy o právech dítěte a čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, kdy zasáhnout do práva na rodinný život (zde do vzájemného práva dítěte a jednoho z rodičů, na rodičovskou výchovu a péči, svěřením dítěte pouze do péče jednoho rodiče) lze výhradně k ochraně práv a svobod jiných. Tento závazek ČR není zakomponován do ustanovení § 907 o.z. a míjí se i praxí, kdy svěřování dítěte do péče jednoho rodiče nebývá odůvodněno ochranou práva jiného. Pro ilustraci viz nález I. ÚS 1554/14, který vyjmenovává jednotlivé důvody pro možnost vyloučení svěření dítěte do péče obou rodičů, a to zpravidla okolnostmi, které právě znamenají ochranu jiného práva dítěte.

Je potřeba zohlednit opomíjenou změnu s nástupem nového o.z., kdy svěření do výchovy se stalo svěření do péče, tedy je zde přímá vazba na ústavní právo dítěte na péči obou rodičů. Svěření dítěte do péče pouze jednoho z rodičů je tak vždy zásahem do tohoto ústavního práva dítěte, přeneseně do jeho rodinného života, který musí být řádně odůvodněn.

Zákon definuje péči v § 858 o.z. takto: „péče o jeho zdraví, jeho tělesný, citový, rozumový a mravní vývoj“. Pokud se dnes rodič s dítětem stýká v jakkoliv „rozšířeném/širokém“ styku (ačkoliv zákon tento pojem nezná, je v praxi hojně využíván), pak fakticky vykonává péči. Styk je něco zcela jiného, to je převzetí zaopatřeného dítěte k nějaké aktivitě a následné odevzdání zpět pečujícímu rodiči. Již z této úvahy je zjevné, že pravidelný styk s přespáváním dítěte u druhého z rodičů není stykem, ale řádnou péčí dle zákonné definice. Současná soudní praxe obchází svěření dítěte do péče obou rodičů tím, že se dítě svěří do tzv. výlučné péče pouze jednoho rodiče, druhému se určí tzv. „styk“, který ale je často svým rozsahem a zejména náplní fakticky výkonem péče o dítě.

Nejsou výjimkou úpravy, kdy „stýkající“ se rodič pravidelně obstarává 40 % i více péče. Dochází tak k nedůvodnému překryvu úpravy dosavadní střídavé péče v nestejném rozsahu péče obou rodičů a úpravy širokého styku, které jsou svým obsahem totožné, ale z hlediska práva zvýhodňují jednoho rodiče na úkor druhého a na úkor práv dítěte. Například „stýkající“ se rodič o dítě pečuje, aniž by druhý rodič v této době jakkoli přispíval na výživu dítěte nebo dochází k omezení možnosti osobní samostatné péče příbuzných ze strany stýkajícího se rodiče (styk je právem osobním). K absurdním důsledkům pak soudy dojdou v okamžiku, kdy styk nařídí jako povinnost rodiče, pak se už z hlediska rozdílu proti právní úpravě střídavou péčí rozdíly fakticky vytrácejí, kromě transferu výživného a nerovných práv a povinností obou stran. Odkazujeme na rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 1. 9. 2015 č. j. 83 Co 210/2015-260, kterým otci uložil povinnost styku s dětmi, aniž by jakkoliv (zajistil) upravil výživu dítěte v době povinného styku s otcem. Zmatení pojmů péče x styk, právo a povinnost pak dovršil Ústavní soud v usnesení III.ÚS 3789/15, který na této úpravě neshledal nic divného, ačkoliv dosud se Ústavní soud držel výkladu, že styk je pouze právem rodiče (srov. nález I. ÚS 3216/13, bod 31.: „v pojetí českého rodinného práva není faktický rozdíl mezi péči o dítě a výkonem práva styku (vyjma toho, že první je zároveň povinností a druhé pouze právem, které není nutno vykonat)“).

Je třeba zohlednit to, že při svěření dítěte do péče jednoho rodiče se širším stykem pro druhého rodiče není zajištěno ústavní právo dítěte na péči (čl. 7 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte) ani na styk (čl. 9 odst. 3 Úmluvy) s druhým rodičem, protože je zajištěno pouze právo rodiče, nikoliv dítěte.

Kolizi úprav asymetrické střídavé péče a svěření do péče jednoho rodiče s právem styku pro druhého rodiče a zajištění ústavně garantovaných práv dětí i rodičů, řeší níže navržená úprava nových tří typů péče. Upřednostňuje takové formy úpravy péče, které jsou výrazně menším zásahem do práv všech třech účastníků (rodiče, dítě), přitom plní účel řízení. Jde o úpravu ve smyslu minimalizace zásahu státu do práv rodičů a posílení promítnutí Úmluv do právního řádu ČR.

Řešení:

Změna § 907 o.z. – zavedení nových tří typů péče:

• péče obou rodičů soudem neupravená – stav, kdy rodiče si sjednávají péči o dítě sami mezi sebou (tj. bez nutnosti stanovování rozsahu péče soudem) a pečují oba společně nebo i samostatně. V současné době je pro tento typ péče používán termín „společná péče“.
• péče obou rodičů soudem upravená – je v současnosti nejčastější úpravou péče o děti stanovovanou soudem, pokud oba rodiče mají zájem o dítě pravidelně pečovat, i když pro ni soudy využívají dvě právní formy pro stejný faktický obsah, a to právní formu střídavé péče v jakémkoliv poměru péče obou rodičů a právní formě svěření dítěte do péče jednoho rodiče s právem styku (jakéhokoliv rozsahu) pro druhého rodiče. Např. „styk“ v rozsahu každý druhý víkend a ½ prázdnin znamená, že „stýkající“ se rodič de facto pečuje o dítě v rozsahu 25 % času. Ačkoli je z uvedeného zřejmé, že oba rodiče, takto o dítě pečují, nejsou jim dána stejná práva a povinnosti. V ochraně zájmů dítěte by oba rodiče měli dostat v dohodnutém nebo soudem stanoveném rozsahu povinnost péče a povinnost výživy dítěte pro dobu péče druhého rodiče. Péče soudem upravená může být poměrově upravena jakkoliv, od víkendů jednou za 14 dnů do péče v poměru 50:50 % času. Tento poměr času – tedy péče a styku by stanovil soud na základě svého uvážení, vyjádření znalců a lékařů, zájmů dětí a návrhů rodičů. Základním kritériem pro tuto úpravu je zájem obou rodičů o dítě pravidelně pečovat včetně zajištění péče o jeho zdraví, tělesný, duševní a mravní vývoj.
• péče jednoho rodiče – pokud jeden rodič není ochoten, nebo na základě lékařského či jiného potvrzení schopen o dítě pravidelně pečovat, případně péče tohoto rodiče dítěti škodí, pak tomuto rodiči může být dáno právo styku s dítětem, kdy mu nevznikne povinnost o dítě pečovat či finančně zabezpečovat jeho potřeby nad rámec soudem určeného výživného. Výživné by se vyměřovalo pouze stýkajícímu se rodiči a svou výší by kompenzovalo nulový podíl péče ze strany stýkajícího se rodiče, nejde-li z jeho strany o objektivní překážky v péči. Tedy půjde o situace, kdy tento rodič převezme plně zaopatřené dítě, realizuje s ním v určené době nějakou aktivitu a bez nutnosti o dítě pečovat jej následně vrátí do zaopatření rodiče pečujícího. Tato varianta péče by tedy měla být stanovena tehdy, pokud je tímto opatřením chráněno nějaké základní právo dítěte (na péči, na zdraví, na vzdělání apod.)

Původní znění:

§ 907 o.z.

Soud může svěřit dítě do péče jednoho z rodičů, nebo do střídavé péče, nebo do společné péče; soud může dítě svěřit i do péče jiné osoby než rodiče, je-li to potřebné v zájmu dítěte. Má-li být dítě svěřeno do společné péče, je třeba, aby s tím rodiče souhlasili.

Navrhované znění:

§ 907 o.z.

Soud může svěřit dítě do neupravené péče, nebo do upravené péče obou rodičů. Soud může svěřit dítě do péče jednoho z rodičů, nebo do péče jiné osoby než rodiče, je-li to nezbytné v zájmu ochrany jiných základních práv a svobod dítěte. Má-li být dítě svěřeno do neupravené péče obou rodičů, je třeba, aby s tím rodiče souhlasili. Má-li být dítě svěřeno do upravené péče obou rodičů, soud určí, v jakém rozsahu bude každý z rodičů o dítě pečovat a jak bude každý z rodičů přispívat na výživu dítěte.

Převzato ze stránky REVERZNÍ VÝŽIVNÉ