DomůPodporujte ženy – ale ne na sto procent

Podporujte ženy – ale ne na sto procent

PhDr. Eduard Bakalář, CSc.

PhDr. Eduard Bakalář, CSc. (1934 – 2010) vystudoval psychologii na Filozofické fakultě UK v Praze. Publikoval řadu knih s psychologickými hrami (Psychohry) a na různá další témata, např. Úvahy o motivu moci, Průvodce rozvodem, Průvodce otcovstvím aj.

Podjatost je neschopnost nebo neochota posuzovatele nestranně rozhodnout mezi účastníky sporu. Nejčastěji bývají podjatí posuzovatelé nebo posuzovatelky sporů mezi mužem a ženou – vždy ochraňují ženu. Tento příklon má hluboké kořeny v evoluci a je součástí strategie přežití druhu. Jestliže byly ženy chráněny, mohly rodit a plně se věnovat dětem – jestliže chráněny nebyly, generace početně slábly, až tlupa vymřela. Evoluční biologové a evoluční psychologové tendenci chránit ženy považují za genetickou dispozici získanou přírodním výběrem, která je strategií přežití druhu zabudovanou v našich genech.1 Běžně není našemu vědomí přístupná, dává však o sobě vědět v desítkách životních situací (viz rámeček dole). Úřední místa o tomto druhu podjatosti mlčí, oficiálně tedy neexistuje.

Dvojí druh podjatosti

Podjatá je většina občanů, chránit ženy odpovídá zmíněnému přirozenému příklonu. Proč se touto problematikou vůbec zabýváme? Kvůli podjatosti nadměrné, nekritické, ideologické – zbytnělé.

Představitelem běžné, normální podjatosti je například bývalý prezident Václav Havel. Ženy omilostňoval pětkrát častěji než muže, ale muže také shledává hodné udělení milosti. Představitelem druhého druhu podjatosti, tedy zbytnělé, je např. prof. J. Švejcar. Citujeme z rozhovoru, v němž otázky kladla Jarmila Škulová.

J. Škulová: „A kde je místo muže?“
J. Švejcar: „Úkolem muže je udržovat pevný celoživotní svazek. Jestli jsou někde nějaké problémy, pak musí hledat, kde jsou. Vždycky je vinen on.“
J. Škulová: „Vždycky?“
J. Švejcar: „Vždycky. Protože on nakonec má svůj hlavní životní cíl – a to je cíl rozumový. A když něco špatného dělá, je to proto, že tento svůj cíl nesdílí se svou ženou, poněvadž ona ho vždy dobře zkritizuje. A on tu kritiku nezbytně potřebuje, dělá mu dobře, nemůže bez toho být.“

Povšimněte si jasné odpovědi na pochybovačnou otázku: „Vždycky“. Vinu svaluje na muže ve 100 procentech případů.

Zbytnělá podjatost

Pro společnost je zbytnělá podjatost škodlivá, představuje dělení na bílé hyperanděly a černé agresivní ďábly. Čím škodí?

  • Uplatňuje ideologická hlediska některých směrů radikálního feminizmu. Ve svých poučkách a v boji o moc nevychází z vědeckých poznatků, ale ze spisů Engelse, levicových utopistů a radikálů.
  • Ten, kdo je chráněn absolutně, bude absolutně zkorumpovaný. Ztratí sebekritičnost, sebereflexi, vyšší morální city, schopnost pokory. Nositelé zbytnělé podjatosti jsou mistři v zdůvodnění, proč žena, která spáchala něco zlého, za to nemůže. (Že kradla a podváděla? K tomu ji, chuděru, donutili mužští: otec, manžel, partner. Tak je to vždycky, ve 100 % případů…)
  • Působí ekonomické škody. Kdyby nebylo zbytnělé podjatosti:

    • Policejní vyšetřovatel v případu Heleny Čermákové z Kladna by brzy zjistil, o koho jde, a nemusely se promrhávat peníze na to, aby stovky vojáků a policistů pročesávaly okolí a hledaly tělo její dcery.
    • ČR by nehrozily pokuty vyměřené Evropským soudem ve Štrasburku. První ze sedmnácti otců žalujících ČR, že jim netečností soudů nebylo umožněno stýkat se s vlastními dětmi, již dostává odškodné ve výši 160 000 Kč. Je pravděpodobné, že ČR zažalují mnozí z desetitisíců až statisíců otců se stejným osudem.
    • Nechyběly by preventivní medicínské programy pro muže, tudíž by nevznikala společnosti škoda předčasnými úmrtími obyvatel.2

    Jací lidé mohou být nositeli zbytnělé podjatosti?

    • Syn, jehož matka zapudila „zlého“ tatínka. Ochraňoval nejdříve matku, pak další ženy, nakonec ženy obecně.
    • Muž toužící po přízni žen, který není úspěšný, a proto kritizuje nedostatky jiných mužů, jejich nečestné záměry, nízké pudy. V skrytu duše doufá, že se mu konečně dostane uznání, obdivu a sladké odměny.
    • Muž nebo žena, jejichž vnitřní hlas „chraň ženu“ zbytněl. Může se to stát muži i ženě. Asi tak jako zbytní naše přirozená tendence – po dávných předcích – uschovávat různé již málo potřebné předměty s tím, že se „někdy hodí“.
    • Muž s přemírou mužských hormonů (zejména testosteronu). Všechny ostatní muže vidí jako nenávistné rivaly a všechny ženy jako velmi atraktivní nebo andělské.
    • Žena, která měla špatného otce. Zanedbával ji, ponižoval, zraňoval či jinak týral, popř. z něj „udělala netvora“ matčina interpretace. Ať tak či onak, léty nakupený vztek se musí uvolnit. Osoba otce už nestačí (nebo již zemřel). „Odskáčou“ si to za něj všichni muži v jejím životě.

    Homo ideologicus nezmizel

    Zneklidňující je, že jedinci se zbytnělou podjatostí ve stále větším počtu pronikají do médií, na akademickou půdu i do legislativy a ohlupují naši společnost. Jak naivní bylo myslet si, že s pádem totality v roce 1989 zmizí i homo ideologicus. Tento druh je velmi životaschopný, v přebarvování a v pseudohumanistické scestné argumentaci mimořádně dovedný. Problém podjatosti by zasloužil seriózní, široce koncipované výzkumné šetření, realizované některou nezávislou institucí.

    Jistěže tento článek pluje proti proudu, který v současnosti zdůrazňuje křivdy páchané na ženách či rozdíly v platech mužů a žen,3 popř. argumentuje tím, že se více peněz věnuje na výstavbu fotbalových hřišť než na tělocvičny pro rehabilitaci žen. Přenecháme soudnému čtenáři, aby hledal rozmezí různých pravd (viz rámeček), vážil proporce a učinil si vlastní úsudek.

    1 Stejný výraz použil i Irvin D. Yalom ve své knize Máma a smysl života (Portál, Praha 2001).

    2 Z. Veselský: Komplexní péče o muže, Urologie pro praxi, 2003/5. V tomto článku Z. Veselský poukazuje na úplnou absenci preventivních medicínských programů pro muže nejen u nás, ale i ve vyspělém světě. Uvádí data z Velké Británie: ročně se na specifické preventivní programy u žen vynaloží 6 milionů liber sterlinků (tj. přibližně 3 miliardy Kč), u mužů ani libra.

    3 Tato studie se týká ochranitelsko-pečovatelsko-podporovatelských tendencí v nás – netýká se obsazování důležitých a vysoce placených míst muži!

    4 H. E. Nass: Testamenty slavných a bohatých, Faon, Praha 1995.

    Převzato z časopisu Vesmír 1/2006

    Související články

    10 mýtů o manželství

    Úhrada nákladů zmařené cesty pro dítě

    Sourozenci mají právo vyrůstat spolu

    Průtahy v řízení u soudů

    4 Responses to “Podporujte ženy – ale ne na sto procent”

    1. Odpovědět

      Skvělej článek. Jde na podstatu celého problému. A protože ta podjatost je daná, je ze své povahy nespravedlivá a plodí nespravedlnost, je třeba nastolit spravedlivější pravidla a dát povinnost se jimi řídit. Všem akterům, kteří mají podíl na rozhodování mezi mužem a ženou.

    2. Odpovědět

      Moc chytrý pán, škoda, že už není mezi námi..

    3. Odpovědět

      Eda Bakalář byl skvělý a moc chytrý člověk, jsem rád že jsem ho znal. Byl to super hlavolamář, a děkuju za ty kousky ze sbírky které mi přenechal.

    4. Odpovědět

      A není to vlastně naše výhoda, že umíráme dřív? Kdo by s těmi satóriemi chtěl vydržet??? smajlík 5
      smajlík 1

    Okomentovat