JUDr. Simona Corradiniová

Rodinné vztahy jsou jedním z příkladů komplexních společenských vztahů, které může právní úprava regulovat víceméně rámcovým způsobem. Mnohem důležitější roli hrají v běžném životě obory sociologické, psychologické či lékařské a pozitivní právo svou regulační úlohu plní zejména v případech, kdy se v rodinných vztazích objevují nežádoucí prvky.¹⁾

Rodinné právo pracuje s řadou obecně formulovaných pojmů, jejichž obsah se s vývojem společnosti (a tedy i rodiny) mění a není závislý ani tak na právní vědě, jako spíše na praktickém životě. Jedním z takových příkladů může být i pojem „řádné přípravy dítěte na styk“ s rodičem, prarodičem, sourozencem či jinou osobou, s níž je styk nezletilého dítěte upraven, ať už dohodou, anebo rozhodnutím soudu.

V souladu se zákonem²⁾ rozhoduje soud mj. o styku rodiče nezletilého s dítětem, které s ním trvale nežije. V rozsudku, kterým soud tyto vztahy upraví, je standardně obsažena formulace „matka/otec nezletilého/nezletilou na styk s otcem/matkou řádně připraví“. V praxi se nezřídka objevují spory dotčených rodičů (či jiných povinných osob, kterých se rozhodnutí soudu týká) o tom, jak je pojem řádné přípravy na styk definován a jaká práva, resp. povinnosti, s sebou nese. Na některé souvislosti s danou problematikou spojené se pokouší odpovědět tento příspěvek, který je z důvodu přehlednosti postaven na vztazích mezi rodiči³⁾ a dětmi; závěry v něm uvedené je ovšem možné přiměřeně vztáhnout i na postavení jiných osob než rodičů, pokud je jim rozhodnutí soudu určeno.

Pojmové a právní vymezení řádné přípravy dítěte na styk

Povinnost řádné přípravy na styk dítěte s druhým rodičem není stanovena zákonem výslovně, nicméně ji lze chápat jako konkrétní případ povinnosti vyplývající z obecných ustanovení zákona o rodině či jako logický důsledek některých ustanovení občanského soudního řádu. Stanovení povinnosti řádné přípravy dítěte na styk s druhým z rodičů je příkladem založení práv a povinností úředním rozhodnutím. Zatímco subjekty takto zakládaného komplexu práv a povinností jsou jasné⁴⁾, konkrétní podoba či způsob přípravy již zřejmé nejsou. Považuji proto za vhodné si tyto pojmy alespoň rámcově vymezit.

V pojmu „příprava“ je nepochybně možné shledávat prvek vyžadující aktivitu povinného rodiče, tj. jeho cílevědomé konání směřující k vytvoření předpokladů pro splnění konkrétního cíle, zde bezproblémové realizace styků dítěte s druhým rodičem. Těžko by byla myslitelná taková příprava, která by se obešla jen s pasivním postojem povinného rodiče, neboť právě nečinnost může vést k právně relevantnímu porušení povinností založených soudním rozhodnutím, a to se všemi zákonnými důsledky (od ukládání pokut až po nové soudní rozhodnutí o svěření dítěte do péče jednoho z rodičů).

Příprava je „řádná“ tehdy, pokud je jejím výsledkem bezproblémová realizace styků nezletilého s druhým rodičem, posuzováno ve vztahu ke všem subjektivním a objektivním skutečnostem či okolnostem, které jsou s tímto stykem spojeny. Jinými slovy, realizace styku s druhým rodičem musí pro dítě znamenat zcela běžnou, normální a přirozenou věc, prostou negativních konsekvencí (viz níže).

Řádná příprava je v rámci soudních rozhodnutí vztažena ke „styku“ s druhým rodičem. Tento pojem bych vykládala spíše extenzivně a chápala bych styk jako součást komplexu vztahů dítěte s jeho druhým rodičem, jakožto jeden z článků řetězu vytvářejícího osobní, citové a výchovné vazby mezi nimi.

Styk dítěte s rodičem, s nímž dítě nežije, nemůže být chápán pouze jako izolovaný a konečný účel. Daleko spíše by se mělo jednat o prostředek, kterým druhý rodič realizuje svá práva plynoucí z rodičovské zodpovědnosti, a především o nezbytný prvek plného rozvoje osobnosti dítěte, pokud jde o jeho zdravotní (duševní, fyzický), citový a ve svém důsledku i celkový společenský život⁵⁾. Takovému styku je poskytována právní ochrana na vnitrostátní i mezinárodní úrovni⁶⁾. Příkladem budiž standardní víkendový styk, který slouží jak dítěti, tak jeho rodiči k vybudování trvalého vztahu, přetrvávajícího i přes období, kdy tento styk není realizován.

Řádná příprava na konkrétní styk dítěte s druhým rodičem

Je jisté, že v praxi nejviditelnějším příkladem řádné přípravy je bezprostřední příprava na konkrétní (víkendový, prázdninový, sváteční apod.) styk dítěte s druhým rodičem. Touto přípravou se rozumí především příprava materiální.

Jak jsem již předeslala, řádnost přípravy je třeba poměřovat s konkrétním stykem dítěte s druhým z rodičů, tj. se specifickými charakteristikami prostředí, v němž se bude dítě pohybovat, resp. s programem, který má absolvovat. Povinný rodič tak musí zohlednit takové faktory, jakými jsou roční období, aktuální předpověď počasí, místo, kde bude dítě styk trávit (příroda, domácí prostředí), zařízení, které dítě navštíví (koupaliště, zimní bruslení) apod. Jinými slovy, je povinností rodiče obstarat dítě takovým způsobem, aby pro ně styk nepřinesl žádné těžkosti, byl pro ně přínosem, znamenal pro ně příjemné vzpomínky apod.⁷⁾

Základním předpokladem pro realizaci jednotlivých styků dítěte s druhým rodičem je bezesporu vzájemná komunikace a informovanost obou rodičů, která se tak pochopitelně promítá i do plnění povinnosti řádné přípravy dítěte. Mělo by být standardní, aby povinný rodič obdržel od druhého rodiče v dostatečném předstihu všechny informace o tom, jaký program s dítětem plánuje, jaké vybavení je k tomuto třeba, a následněby měl dítě náležitě vybavit.

V naprosté většině případů by tento přístup nemusel v praxi působit problémy; bohužel, zejména z důvodů vzájemné animozity rodičů dítěte vypadá realita jinak. Ve své praxi jsem se setkala s případy, kdy povinný rodič vědomě a systematicky postupoval tím způsobem, aby styk dítěte s druhým rodičem co nejvíce ztížil. Jednání jako takové spočívalo např. v záměrném a dlouhodobě opakovaném neposkytnutí věcí pro sportovní vyžití dítěte (brusle, ochranná přilba), jeho odpočinek (DVD s pohádkami, oblíbená hračka) či dokonce v neposkytnutí předmětů nutných k zajištění bezpečnosti dítěte (autosedačka). Takové obstrukční kroky, vedené s cílem znepříjemnit situaci druhému z rodičů, ovšem ve svém důsledku poškozovaly zejména dítě samotné, a nepochybně vybočily z mezí náležité péče o dítě⁸⁾.

Nicméně, nejedná-li se o takto extrémní případy, jsem přesvědčena o povinnosti rodiče pečujícího o dítě poskytnout dítěti pro styk s oprávněným rodičem veškeré vybavení běžné v jeho normálním životě. V opačném případě by totiž bylo možné dovodit porušení soudem stanovené povinnosti řádné přípravy.

Odkaz na vybavení běžné v normálním životě dítěte považuji za relevantní zejména vzhledem k možným požadavkům oprávněného rodiče vůči rodiči povinnému. Po povinném rodiči nelze oprávněně požadovat takové vybavení dítěte, které není v jeho dispozici (např. snowboard), jehož pořízení je spojeno s nepřiměřenými náklady nebo těžkostmi či které by mělo být využito jen jednorázově. V takových případech by bylo na oprávněném rodiči, aby vlastními náklady a vlastní aktivitou zajistil pro dítě takové vybavení, které je vzhledem k plánovanému programu dítěte nezbytné. Podle mého názoru není v těchto případech možné požadovat po povinném rodiči, aby toto vybavení pořizoval z poskytovaných částek výživného na dítě.

U přípravy na konkrétní styky dochází svého uplatnění i psychická příprava dítěte na styk s oprávněným rodičem. Ta se sice v hlavní míře realizuje v období mezi jednotlivými styky a je o ní řeč dále, nicméně před konkrétním stykem je jejím cílem navození pozitivní nálady u dítěte tak, aby se toto na čas se svým druhým rodičem těšilo a bylo na něj připraveno⁹⁾.

Období mezi styky dítěte s druhým rodičem

Dosah řádné přípravy dítěte na styk s druhým rodičem je třeba vztáhnout nejen na období bezprostředně před jednotlivými konkrétními styky, ale na celé období péče povinného rodiče o dítě. Podoba, kvalita či vůbec realizace jednotlivých styků dítěte s druhým rodičem závisí totiž do značné míry na tom, jak se ke styku dítěte s tímto rodičem staví rodič, který o dítě pečuje (příprava psychická a sociální).

Právě z tohoto důvodu jsem výše uvedla, že styk dítěte s druhým rodičem je třeba chápat nikoliv jako izolovaný cíl sám o sobě, nýbrž jako prvek, na němž se staví celý komplex osobních vztahů mezi dítětem a jeho rodičem, s nímž trvale nežije. Prostřednictvím obstrukcí konkrétních styků s dítětem tak může povinný rodič narušit nejen víkendový program, ale v dlouhodobém horizontu i podobu vztahu mezi dítětem a jeho druhým rodičem.

Povinný rodič je proto v popsaném smyslu odpovědný za to, že vztah dítěte k druhému rodiči bude podporovat a přispívat k jeho pozitivnímu rozvoji. Tomu ostatně odpovídá zákonem stanovená povinnost dítěte respektovat své rodiče a potažmo i povinnosttoho rodiče, s nímž dítě trvale žije, tento postoj dítěte podporovat.

Otázkou je, kam až povinnost psychické a sociální přípravy sahá. V praxi jsou totiž časté případy, kdy rodič pečující o dítě chová negativní vztah vůči druhému rodiči či jeho novému partnerovi, a ten projektuje i ve vztahu k dítěti¹⁰⁾.

Omezení povinného rodiče plynoucí z povinnosti řádné přípravy

Je otázkou, nakolik je příkaz soudu ve formě řádné přípravy dítěte na styk s druhým rodičem pro povinného rodiče omezující, tj. zda z něj lze vyvodit zákaz nějakých činností povinného rodiče, pokud by tyto mohly vést k porušení povinnosti řádné přípravy. V praxi se totiž lze setkat s případy, kdy rodič pečující o dítě provádí s dítětem takové aktivity, které vedou k jeho zdravotní indispozici a následnému zmaření styku s druhým rodičem.

Osobně se kloním spíše k negativní odpovědi, tj. že povinnost rodiče řádně připravit dítě na styk nesahá tak daleko, aby omezovala činnost rodiče před realizací styku dítěte s druhým rodičem. V případě, že by se tak stávala dlouhodobě a pravidelně, šlo by spíše o porušení povinností souvisejících s odpovědnou péčí o dítě, které by mohlo vyústit ve změnu výchovného prostředí, nikoliv o nerespektování příkazu soudu s následně možným soudním výkonem rozhodnutí.

Závěr

Je třeba si uvědomit, že rodič, jemuž byl styk s dítětem upraven soudním rozhodnutím, má největší možnost výchovného působení na dítě a budování svých vztahů s ním právě v rámci styků realizovaných dle rozsudku soudu. Předpokladem ovšem je, aby se dítě na tyto vztahy těšilo a jejich průběh nebyl zatížen žádnými problémy. Právě k tomu směřuje soudem upravovaná povinnost řádné přípravy.

Domnívám se, že těžištěm povinnosti řádné přípravy dítěte na styk je zejména období mezi jednotlivými styky, nikoliv konkrétní příprava na styk v tom kterém případě. Důvodem je, že zatímco pochybení povinného rodiče v „materiální“ přípravě dítěte na konkrétní styk je možné často poměrně jednoduše zhojit (úprava programu dítěte, nákup či jiné obstarání chybějící části vybavení apod.), potom nesplnění povinnosti „psychické“ přípravy dítěte v mezidobí jednotlivých styků dokáže zcela zmařit účel vzájemných styků dítěte s druhým rodičem.

Jsem tak přesvědčena o tom, že zvláště tomuto způsobu neplnění povinnosti řádné přípravy by se měla věnovat odpovídající pozornost a případný zásah orgánu sociálně-právní ochrany dítěte, případně i soudu by měl přijít rychle a rázně. Jen tak se lze pohybovat v rámci prevence poškození vztahů dítěte s druhým rodičem a předejít takovému zhoršení jejich vztahu, které by se jen těžce hojilo. Jistě není třeba v této souvislosti polemizovat o názoru, že preventivní, obecně kuratelní, případně i sankční opatření vůči rodiči, který neplní své zákonem či mocí úřední stanovené povinnosti, je mnohem přijatelnějším řešením než zatahování nezletilého dítěte do úředních, psychologických, psychiatrických či jiných procedur.

Podstatné je totiž uvědomit si i fakt, že zejména u malých dětí může zanedbání odpovědného přístupu znamenat i nechuť dítěte stýkat se se svým rodičem v pozdější době, či dokonce i rozvoj syndromu zavrženého rodiče, ochuzení dítěte o část jeho identity a v neposlední řadě též o společné zážitky a vzpomínky na šťastné chvíledětství prožité s milujícím rodičem.

Převzato z časopisu Právo a rodina 8/2010

Poznámky:

1) Za upozornění v této souvislosti stojí čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, podle kterého má každý mj. právo na respektování svého soukromého a rodinného života, a státní orgán nemůže do výkonu tohoto práva zasahovat kromě případů, kdy je to v souladu se zákonem a nezbytné v demokratické společnosti v zájmu národní bezpečnosti, veřejné bezpečnosti, hospodářského blahobytu země, ochrany pořádku a předcházení zločinnosti, ochrany zdraví nebo morálky nebo ochrany práv a svobod jiných.

2) Viz ustanovení § 176 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád.

3) Pro účely tohoto článku označuji rodiče, který s dítětem trvale žije (bylo mu svěřeno do péče) jako rodiče povinného, a to ve smyslu povinnosti řádné přípravy dítěte. Rodiče, kterému byl upraven styk s dítětem, označuji jako rodiče oprávněného (ke styku).

4) Lze je vyčíst ze standardní věty nacházející se v rozsudku soudu, kterým se úprava styku s dítětem provádí a která zní „matka/otec nezletilého/nezletilou na styk s otcem/matkou řádně připraví“.

5) Takové chápání jistě odpovídá i přístupu Evropského soudu pro lidská práva, který v případech porušení práva na rodinný život (např. i ve formě soudně upravených styků rodiče s dítětem) dovozuje povinnost státu aktivně přispívat k realizaci styků mezi rodiči a dětmi a v případě porušení tohoto závazku přiznává dotčeným osobám finanční odškodnění mj. i morální újmy.

6) Srovnej např. čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (Právo na respektování soukromého a rodinného života).

7) Logicky je třeba, aby rodič vybavil dítě všemi pomůckami nezbytnými z hlediska jeho zdravotního stavu (zdravotní pomůcky, léky) a druhého rodiče informoval o všech relevantních skutečnostech.

8) Povinný rodič argumentoval stylem „není důvod, aby dítě jezdilo na kole“, „pohádky si může prohlížet doma“, „nemusíte nikam jezdit“.

9) Klasickým případem porušení povinnosti řádné přípravy dítěte po psychické stránce bezprostředně před stykem s oprávněným rodičem je záměrné zaujetí dítěte sledováním oblíbené pohádky v době, kdy by mělo být připraveno k odchodu s oprávněným rodičem.

10) Typickým příkladem je titulování nové partnerky otce dítěte slovem „macecha“, které je zejména v chápání menších dětí spojeno s výrazně negativním významem (zlá macecha z pohádek). Dítě se následně ocitá v osobně velmi složité situaci, kdy je pro ně styk s druhým rodičem spojen i se stykem s onou macechou. Zvláště složité je pro dítě pochopit, proč matka k nové partnerce otce, která se k dítěti chová velmi hezky, chová tak negativní vztah. Jedním z mnoha důsledků je například nechuť dítěte svěřovat se matce s pozitivními zážitky, které ve společnosti „zlé macechy“ zažívá.