Ing. Aleš Hodina, dr. h. c.
„Není dítě, nebudou peníze… Jestliže já tady mám rozsudek soudu, který jasně říká, kdy mi má matka předávat děti, a s tím rozsudkem si doslova můžu vytřít zadek, tak není nejmenší důvod, proč bych měl respektovat jakýkoliv jiný rozsudek téže justice.“
Postoj tohoto otce, který zazněl v nedávné televizní debatě, je pochopitelný. Děti přivádíme na svět i proto, aby nám přinášely potěšení, kterým nás odměňují za naši starost a péči, abychom vychovali pokračovatele našeho rodu, aby se o nás postaraly ve stáří (tak to dříve bývalo normální a snad zase bude). Nepřivádíme je na svět proto, aby je od nás druhý rodič izoloval a naše rodičovská úloha se smrskla jen na roli dárce spermií a následně chodící peněženky.
Pro některé matky podporované naší justicí je ovšem ideálním otcem ten, kdo se o své děti nezajímá, pouze na ně bez reptání platí. Jen se opovaž neplatit! Tvrdě si na tebe došlápneme: exekuce majetku, vězení pro dlužníky… A že bys chtěl své děti vychovávat stejně jako matka? Tak to je opovážlivost pomalu ještě větší. Však on už ti nějaký soudem určený „znalec“ vysvětlí, že děti patří matce. Že ty jsi jako vychovatel vlastních potomků naprosto nevhodný a můžeš být rád, když je smíš aspoň občas vídat (a ještě si takový znalecký posudek, či spíše odsudek, hezky zaplatíš).
Podpora nezodpovědných otců a sobeckých matek
Rodinné vazby jsou u nás chráněny hůř než vlastnictví mopedu. Sobecké matky mají v naší zfeminizované společnosti zelenou, stejně jako otcové bez zájmu (pokud platí výpalné). Zatímco ti zodpovědní, kteří chtějí o své děti pečovat, mají smůlu. K tomu ještě slýchají hraběcí rady, že se neměli rozvádět – za situace, kdy dvě třetiny návrhů na rozvod dávají ženy. No jo, milý pane, ale ona k tomu určitě měla nějaký důvod… (aneb když odejde chlap, je špatný chlap, když odejde žena, je špatný také chlap).
Rozvedené matky by přitom ani tolik peněz pro děti nemusely potřebovat. Kdyby se otcové o své potomky starali a zajišťovali jim tak sami po významnou část doby stravu, ošacení a další potřeby. Rozumné matky to chápou a podporují. Jiným je však přednější, že mohou být „výlučnými architektkami duše dítěte“. Otcovou péčí pohrdají. Ne tak ovšem jeho penězi.
Ty jim často pomáhají zvyšovat životní úroveň nejen dítěte, ale i vlastní. Proč by však „osvobození ženy z tyranie manželství“ (jak o něm s oblibou hovoří feministky) mělo být financováno z mužových peněz? Být v tomto rytířem, galantním trubadúrem, znamená spíše stát se trubcem.
Převzato z portálu VÝŽIVNÉ
23. 8. 2015 at 10:20
Přesně tohle máme. Otec, usilující o vlastní péči, nakonec vyživujeparazity. Matku a jejího nového přítele. Matka nemusí prokazovat, jak s penězi od otce naložila. Je to třetí příjem do nové rodiny a ten se přece hodí.
23. 8. 2015 at 10:28
Fakt je, že otec je od svých dětí izolovaný. Vidí jak na jeho děti nový chlap kašle. Přeroubovat velké děti na nového chlapa? Jak mohou dopadnout tyhle pokusy? Jde jenom o peníze!
24. 8. 2015 at 15:45
Ano, tak to mám stejné, i když děti tedy na rozdíl od Vás vídám, jen si musím za styk zaplatit výpalné pro jejich parazitující matku a jejího mrdáka. Takový otec je pro českou justičně ospoďáckou žumpu nepostradatelný, neboť bez nás by ty lůzy líny neměly co dělat a jinak by se neuživily, v tom je ten problém, chybí tu jasná, jednotná a hlavně závazná pravidla pro určování výživného. Pak plebs utře a skončí tyhle svině parazitující na neštěstí dětí.
24. 8. 2015 at 16:27
Výživné matce by mělo pomoci překlenout nevýhodné postavení, do kterého se mohla dostat, pokud místo budování kariéry strávila delší dobu na rodičovské dovolené. Pokud otec dále pracoval a má nyní díky tomu větší příjem, než matka, která má nižší příjmy kvůli přetržce způsobené rodičovskou dovolenou, je to fér. Ostatně by to mohla alespoň částečně vyřešit povinná účast obou rodičů na rodičovské dovolené, byť u některých třeba jen symbolicky dvouměsíční. Zároveň by tím padl argument, že se otec nedokáže postarat – vždyť to na rodičovské dovolené dělal. Podobně to funguje v diskriminaci na trhu práce, kde jsou matky dost často považované za horší zaměstnavatele, protože se předpokládá, že to ony si budou vybírat OČR při nemoci dítěte – nikoli otcové. Až se toto vyrovná, nebude potřeba v případě střídavé péče stanovovat různě velké výživné.
24. 8. 2015 at 22:13
Saro, byla jsem s dětmi doma 5 roků. V kariéře mě to rozhodně neohrozilo. Nakonec ženy žijí déle jak muži. Dokonce jsem vydělávala více jak muž.
26. 8. 2015 at 13:28
2sara: Ano, s tim souhlasit mohu. Dulezite je pro me v Tvem prispevku “preklenout” a “mohla dostat”. Tedy nemelo by to byt pri srovnatelnych prijmech standardem, mela by se vzdy zkoumat duvodnost. Nicmene vyse vyzivneho pro otce co muze dostatecne byt s detmi zpravidla problem neni. Dalsim duvodem k frustraci byva v pripadech, kdy deti takrka vidat nesmi, svych prav se nedomuze i kdyby se na hlavu stavel, kdezto vyzivne je vymahatelne ve vetsine pripadu snadno.
26. 8. 2015 at 15:43
Dovolím si nesouhlasit. To kdo vychovává (vychovával) děti není jediný faktor, ale je jich tu více, jako např. vzdělání apod.
Střídavá péče naopak maminkám umožní se osamostatnit a budovat kariéru. Jenže některým parazitkám se nechce makat a mají dítě jako rukojmí a zdroj bezpracných příjmů, v tom je ten problém. Když jsem soudkyni spočítal poměr výplat mé a nebožky, v poměru podílu péče (styku), čuměla jak vrána, která neumí pracovat s procenty. Myslím si, že záměrně, protože se jí to nehodilo do krámu.
Jedině jasná pravidla výživného vedou ke SP a ne žádné feministické bláboly o příležitostech nebo kvótách. Ten kdo je v tomto státě systematicky diskriminován nejsou ženy, už dávno ne.
26. 8. 2015 at 17:04
asi je třeba rozlišovat výživné matce (kompenzace, za výchovu apod.)
a výživné dítěti (na jeho výlučné potřeby)
27. 8. 2015 at 8:12
Musím souhlasit s tím, že střídavá péče umožňuje maminkám se osamostatnit a budovat kariéru.
30. 8. 2015 at 7:52
Matky získávají spoustu času, na to aby se mohly vzdělávat a mohly na sobě pracovat, ale to by se jim muselo chtít. Raději “uváží” děti k sobě a nedovolí jim aby se osamostatnily.