JUDr. Oldřiška Luňáčková
Zajímá mě jakým způsobem rozhodují soudy. Jsme s bývalou partnerkou dohodnuti na střídavé peči, oboustraný návrh bude projednáván soudem. Problém je však v frekvenci střídání. Naše představa s bývalou partnerkou je každý týden od pátku odpoledne do pondělí rána já, zbytek týdne partnerka. Tento model ostatně reálně uskutečňujeme již delší dobu cca 1 rok. Dítě má 2 roky a opravdu nám to velmi vyhovuje a hlavně máme spokojené dítě. Jediný problém je v tom, že údajně takovou frekvenci soudci neaplikují a požadují u střídavé péče nejméně týden a týden. Což opravdu nechápu z jakého důvodu, právní oporu toto nikde nemá. Naopak jsme přesvědčeni že naše frekvence střídání cca po 3 – 4 dnech je zcela vyhovující, dokonce tento model doporučují i odborníci pro malé děti. Co myslíte, schválí nám soud tento model střídavé péče, jaké jsou zkušenosti?
M. K.
Zákon o rodině v § 49 upřednostňuje dohodu rodičů o podstatných věcech při výkonu jejich rodičovské zodpovědnosti před rozhodnutím soudu. Pokud vámi uváděné rozdělení péče o dvouleté dítě vyhovuje oběma rodičům a pokud jej již uskutečňují více než jeden rok a dítě prosperuje, není zde zřejmě žádný zásadní důvod, proč by soud nemohl rozhodnout o střídavé výchově, byť by poměr péče rodičů o nezletilého nebyl zcela symetrický a frekvence střídání byla v řádu dnů. Dle mých zkušenností je pravděpodobné, že by soud takovouto dohodu schválil. Samozřejmě je vždy třeba brát v úvahu individuální okolnosti každého případu.
Občas setkávám se situací, kdy jeden z rodičů se střídavou výchovou nesouhlasí a druhý žádá v opatrovnickém řízení co nejširší styk s dítětem a pak je ochoten akceptovat formální rozhodnutí o výlučné výchově jednoho z rodičů a hodně širokým stykem s rodičem druhým – např. v poměru 60/40. Soudem bývá namítáno, že se již nejedná o výlučnou výchovu, ale rozsah péče obou rodičů se blíží výchově střídavé. A pokud ji jeden z rodičů odmítá, častěji o ní soudy proti vůli tohoto rodiče rozhodnout nechtějí. V důsledku to pak znamená, že výsledkem může být i zmenšení rozsahu styku dítěte s nerezidenčním rodičem, byť to původně ani rezidenční rodič nenavrhoval a s takto širokým stykem souhlasil.
Rovněž jsem se setkala s názorem soudu, že rodičům schválí „jednoduchou“ dohodu o střídavé výchově, nejlépe s frekvencí střídání po jednom týdnu, ale nebude vytvářet výrok se „složitou“ konstrukcí se střídáním po několika dnech s tím, že se následně stejně rodiče mohou dohodnout, jak chtějí. Zde je třeba mít na zřeteli, že rozhodnutí soudu musí být vykonatelné a výrok proto musí být určitý a srozumitelný, což někdy rodiče ve svých návrzích opomíjejí.
Další nikoli nevýznamnou zkušenností z praxe například je, že různé soudy a různí soudci rozhodují v rámci opatrovnických řízení různě, neboť mají odlišné životní i profesní zkušennosti a postoje, a nejlepší zájem dítěte mohou spatřovat v jiných skutečnostech. I u laické veřejnosti je situace taková, že pro někoho je požadavek na střídavou výchovu vždy podezřelý a pro jiného jde o nejlepší řešení při rozchodu rodičů nezletilého dítěte z těch špatných, neboť je mu tak zachováno zázemí obou rodičů.
V každém případě pokud přesvědčíte soud a též orgán sociálně-právní ochrany dětí, který bude s největší pravděpodobností ustanoven kolizním opatrovníkem dítěte, že je dohoda rodičů v realizovaném modelu v nejlepším zájmu dítěte, neexistuje žádná zákonná překážka, která by bránila schválení takovéto dohody rodičů soudem.
Otázky do Poradny pište na e-mail: PORADNA@STRIDAVKA.CZ
20. 11. 2013 at 9:07
Taky vidím největší (nejen, že je největší, ale současně je i obrovsky fatální) problém v tom, že – cituji: „různí soudci rozhodují v rámci opatrovnických řízení různě, neboť mají odlišné životní i profesní zkušennosti a postoje, a nejlepší zájem dítěte mohou spatřovat v jiných skutečnostech.“ To je naprosto neprofesionální a nepřijatelné!
20. 11. 2013 at 9:31
Michale, ano, ale je to bohužel realita.
Mě tedy šokovalo to, že na argumentu blízkosti širokého styku střídavé péči lze postavit odůvodnění o redukci styku. Kdybych zrovna včera nečetl judikát, který přesně tohle posvětil, dokonce argumentoval tím, že úprava neumožňuje rezidenčnímu rodiči uplatnění jeho výchovných záměrů (proboha, kde je v zákoně, že při výlučné péči má jeden z rodičů mít menší možnost výchovně působit na dítě?!!!), tak bych paní Dr. Luňáčkové nevěřil. Ale v našem státě je skutečně možné i nemožné.
A docela mě to vyděsilo, protože mám právě velmi široký styk blízký střídavce a ex usiluje o redukci.
20. 11. 2013 at 13:27
Každopádně je třeba si JAKOUKOLI dohodu s matkou dětí včetně VŠECH domluvených podmínek nechat schválit soudem a vše musí být písemně. Pokud je dohoda postavena na tom, že se rodiče dohodnou a podmínky nejsou dány písemně, tak vězte, že matka vše poruší a popře. To, že kontakt do uzavření dohody umožnuje, nejzamená, že je to vstřícná a rozumná matka, ale že před uzavřením vágně specifikované dohody vás chce nějakm dotlačit a potom všem porušit. Pak zjistíte, že dohodu porušuje a budete se několik let marně soudit, zatímco děti budou vyrůstat jen pod jejím neblahým vlivem.Jsou to mé osobní hořké zkušenosti, ale nejen mé. Řada otců má podobné zkušenosti.
20. 11. 2013 at 13:57
Ja byt puvodnim tazatelem, dohodnu se s byvalou partnerkou (protoze podle soucasneho praktikovani stridani a nesporneho rozvodu to vypada, ze domlouvani nastesti mozne je) ze k soudu podame navrh stridani tyden/tyden a ten nechame schvalit. Jak to budeme praktikovat, je pak jen na nas, jak to nam i diteti bude vyhovovat. Protoze stejne myslim, ze popisovany model neni udrzitelny – dite poroste,oba budou zamestnani a dite ve skole …. Co pak? Zadat soud o upravu?
Schvaleni tyden/tyden bych obema vysvetlil jako rozumne opatreni, kdyby jeden z nejakeho duvodu chtel ztratit rozum (ale doufejme, ze jim vydrzi)
20. 11. 2013 at 14:20
pro 4U: přece jsi již slyšel tu hodnou paní, co teď dokonce vyjednává o vládě, že dítě, pardon, ehm pes má mít jen jednoho páníčka … ne? A o tomhle zvráceném myšlení celé společnosti to je.
20. 11. 2013 at 14:47
Ano, a tomu odpovídá i názor Nejvyššího soudu, že dítě ve střídavé péči nemůže sdílet dvě společné domácnosti. Že se rodiče musí dohodnout, která domácnost bude pojata jako společná, a pokud se nedohodnou, rozhodne soud. Podle čeho, když je to fifty fifty, už se jaksi nepraví. Pokud to vezmu ad absurdum, je nezákonné střídat se v uplatňování slevy na dítě, protože to smí uplatňovat pouze rodič, se kterým dítě žije ve společné domácnosti. A střídání společných domácností je z principu nezákonné, protože společná domácnost je trvalé ekonomické společenství. To je taky slušný bordel.
20. 11. 2013 at 21:52
To, že dle zákona každý člověk je součástí právě jedné domácnosti je nesmysl! Správné by bylo, kdyby ta jednička šla rozdělit, třeba na 0,5+0,5 (při rovné péči), ale třeba i v jiném poměru a teoreticky si dovedu představit, že by se to neomezovalo jen na 2 domácnosti, ale klidně i na víc. Prostě by člověk (dítě) bylo současně částečně součástí jedné domácnosti a současně částečně součástí druhé (třetí, …) domácnosti. Pak by každý uplatňoval daňovou slevu na dítě s tímto koeficientem. Bylo by to spravedlivější a stát by to stálo stejně peněz a k dítěti by se stejně peněz dostalo.
20. 11. 2013 at 22:12
Michale, ono to není dáno zákonem, ale judikáty, to je ta sranda. Zákon neomezuje počet společných domácností, jichž může být osoba členem, ale Nejvyšší soud tak opakovaně usoudil.
Moc zajímavý byl případ důchodce, který žil se svou manželkou dlouhá léta, ale jeho sestra vyžadovala celodenní péči a byla na tom finačně špatně, takže se důchodce sebral a šel k sestře o ni pečovat, společně uhrazovali potřeby, ale zároveň nezrušil společnou domácnost s manželkou, jezdil za ní, jak mohl, taky společně uhrazovali potřeby a v obou domácnostech hodlal žít trvale, neboli do smrti kohosi, buď sestry, manželky nebo vlastní.
Jiný příklad, populární Rath se svou manželkou a milenkou, s oběma žil trvale, po víceméně dohodě, s oběma uhrazuje společně výdaje na domácnost. Takových případů, kromě střídavé péče, kdy člověk je skutečně členem více společných domácností, vykazuje prvky společné domácnosti jako trvalý ekonomický svazek s úmyslem trvale ho udržovat, podílením se na společných nákladech domácnosti a užívání vybavení společné domácnosti, je vícero a různých. A je ostudou soudu, že není schopen tuto společenskou realitu reflektovat, navíc když mu to zákon naprosto umožňuje.
Ovšem případ střídavé péče je nejkřiklavější a skutečně by to chtělo někoho, kdo se do toho opře a judikaturu změní. Třeba přes hromadnou žalobu na vrácení slevy na dani na děti ve střídavé péči od rodičů, co si ji uplatňovali.
21. 11. 2013 at 11:09
verim, ze drtiva vetsina statni spravy a spol. neumi pracovat s procenty ani trojclenkou.
21. 11. 2013 at 21:28
Být Vámi tak požádám o tzv. společnou výchovu. Do toho Vám soud nemůže nijak kecat.