Mgr. Hanuš Volf
–
V poslední době se na Střídavce objevily informace o reakcích potenciálních (a v době zveřejnění tohoto článku již v některých případech zvolených) senátorů a senátorek k tématu těchto stránek. Především samozřejmě o jejich postojích vůči aktivitám usilujícím o zrovnoprávnění postavení otců a matek v opatrovnických řízeních a zachování péče obou rodičů po jejich rozchodu – pokud oba rodiče projevují vůli dítě vychovávat a jejich rodičovská způsobilost není nijak snížena nebo omezena.
Osobně se domnívám, že je velmi důležité komunikovat s osobnostmi veřejného života a politiky. Ptát se na názory a postoje, prostě pomáhat udržovat a rozvíjet společenskou diskusi, která nakonec musí vést k překonání rigidních předsudků. Jen tak se můžeme pohnout dále, jen tak je možné se v budoucnu přiblížit spravedlivému modelu péče o děti, podpořit skutečné zájmy našich dětí a zrovnoprávnit jejich rodiče.
Také já jsem před nedávnem oslovil několik známých osobností – tentokrát se jednalo o osobnosti, které vážně oznámily svou kandidaturu na úřad prezidenta České republiky. Neoslovil jsem všechny potenciální prezidentské kandidáty a kandidátky, protože jich je opravdu pestrá paleta. Ale ty, o kterých jsem se na přelomu srpna a září subjektivně domníval, že by mohli mít reálnou šanci být do funkce hlavy státu zvoleni, eventuelně o jejich názor stojím (a zároveň se mi podařilo na ně bez problémů najít kontakt).
Určitě by stálo za to oslovit všechny kandidáty, hned jak budou ukončeny sběry podpisů a u mimoparlamentních kandidátů tak bude potvrzeno, že mají dostatečnou podporu veřejnosti a skutečně se voleb zúčastní. U mnou oslovených kandidátů je jejich účast ve volbách již, pokud vím, jistá.
Všem jsem krátce předestřel problematiku střídavé péče o děti, své dosavadní zkušenosti s přístupem především úředních osob v České republice, vážnost nálezů Ústavního soudu a dostupné informace o jejich přezírání. A také stav ve vyspělých státech typu Německa, kdy se nemusíme přesvědčovat, že tam věci fungují a je to ku prospěchu všech (jistě i tam dochází k excesům a existují výjimky, u nás je však situace opačná – v ČR se zatím zdá výjimečná spíše situace, kdy systém zafunguje správně).
Požádal jsem oslovené, zda by mi jako kandidáti a kandidátky, kteří mohou v budoucnu zastávat úřad prezidenta republiky, mohli sdělit, zda hodlají v této funkci využít vážnosti, kterou prezidentský úřad ve společnosti požívá a alespoň v obecné rovině podpořit rodiče, kteří se s vážným úmyslem chtějí rovnocenně a důstojně podílet na výchově svých potomků. A to i přes to, že druhý rodič s tím bez racionálních důvodů nesouhlasí a státní úřady se, bohužel, rigidně drží zažitých zvyklostí „dítě vždy matce“. Místo aby vedly rodiče k domluvě a snaze o překonání bezdůvodných překážek pro zachování péče obou rodičů. Požádal jsem o sdělení, zda se mají v úmyslu aktivně vyjadřovat a podporovat rovnost mužů a žen, a to i ve věcech péče o děti a práva dětí na oba rodiče, případně zda i oni zastávají názor, že dětem má být zachována péče obou rodičů.
Ze šesti oslovených kandidátů mi odpověděli čtyři. Níže uvádím odpovědi, které mi na můj dotaz přišly:
Vladimír Dlouhý: „Chci Vás ujistit, že již delší dobu vnímám diskuzi ohledně práv otců mít odpovídající postavení z hlediska možné péče o děti. Mám celkem jasný názor (byť nejsem právník), že tato práva jsou v současné době vychýlena v neprospěch otců.“
Přemysl Sobotka: „Souhlasím s Vámi v tom, že jsme dali příliš mnoho do rukou státu, že jsme náš systém učinili příliš složitým, a že právo je někdy až na hodně dlouhém konci složité cesty. Zjednodušení legislativy je nutné, stejně jako je nutné zapomenout na tradiční představy, že pro dítě je dobrá vždy jen matka, každý případ je nezbytné posuzovat individuálně, neboť každý takový případ má svá vlastní, nezobecnitelná kritéria a okolnosti. Pokud budu prezidentem, budu rozhodně prosazovat rovnost mužů a žen nejen před zákonem, ale i v praxi, při hodnocení běžných životních záležitostí. Tedy i v oblasti péče o dítě a práv dítěte.“
Zuzana Roithová: „Na rozdíl od např. USA u nás skutečně soudy předpojatě přistupují k svěření dítěte do péče matky. Pokud jde o střídání péče jako institut – vyžádala jsem si nedávno stanoviska odborníků, ta nejsou jednotná. Souhlasím s Vámi, že to je téma, které je potřeba řešit, a že je potřeba aby bylo více slyšet odborníky. Já nejsem příznivkyně péče, kdy dítě putuje týden co týden do jiné domácnosti, má jinou postýlku…. Nedávno jsem četla řešení, které se mi líbí. Střídavá péče byla s ohledem na pohodu dítě domluvena tak, že dítě bydlelo stále v jednom bytě a po týdnu se u něj střídali rodiče – tomu říkám ohleduplné řešení vůči dítěti. Možná by to mohla obsahovat předsvatební smlouva.“
Karel Schwarzenberg: „Je bohužel pravda, že i u soudu někdy existují předsudky, ale nejen u nás vidím, že se soudy klaní obyčejně k tomu, aby matka byla, co se opatrovnictví týče, preferována. Obávám se, že to bude potřebovat ještě delší čas, než se u nás prosadí rovnoprávnost, tak jak je to v jiných evropských zemích. Vždy jsem zastával právo dítěte na oba rodiče. Kdokoli tomu brání, proviňuje se na dítěti.“
Jan Fischer a Jana Bobošíková na můj dotaz nereagovali, ovšem dlužno uvést, že jsem je kontaktoval přes jejich sekretariáty a nemám proto potvrzeno, že jim byl můj dotaz skutečně předán a nezůstal zachycen v nějakém „filtru“. Obávám se, že je to možné. S paní Bobošíkovou byl na Střídavce nedávno obsáhlý rozhovor a její názor proto známe.
Osobně považuji za potěšitelné, že žádný z kandidátů, kteří na dotaz odpověděli, nevnímá současný stav jako bezproblémový a správně fungující. Vnímám to jako důležité pro společenskou diskusi.
6. 11. 2012 at 2:36
Hlavně by mělo platit pravidlo: Soudce musí být muž ! Potom by soudy mohly fungovat. Muži maji smysl pro čest, právo, spravedlnost. Žena – to je faleš, sobectví, nevěra a lži.
6. 11. 2012 at 9:33
Výborně, je to dobrá aktivita, jen bych nebyl tak nadšený z toho, že to nikdo nevnímá jako bezproblémový stav. Žádný kandidát si neodežene voliče a neodpoví stěžovateli, že si stěžuje zbytečně, vždy ho trochu uchlácholí, jak má pochopení. Přeložím do běžné mluvy. Dlouhý: Jo, je to nespravedlivý. Tečka. Všichni si dál můžeme naříkat, jací jsou otcové chudáci. Sobotka: Je to všechno složitý, a každý případ je individuální (to říkají soudci už dnes). Jako prezident budu prosazovat rovnost (že by chodil na jednání a znalecká zkoumání?) Roithová: Ano, je to u nás předpojaté, a i já jsem proti klasické střídavce. Navrhuji navenek spravedlivý model, na který u nás skoro nikdo nemá zdroje, a tím se střídavkou pěkně vyběhnu. Schwarzenberg: Je to u nás nespravedlivý, a určitě ještě dlouho bude, aspoň za mého života, tak co bych se honil. Z dalších prezidentských kandidátů se mi jeví nadějně Tomio Okamura, odpověděl velmi dobře v rámci senátní kampaně. Pišme co nejvíce všem, ať se o problému hodně mluví.
6. 11. 2012 at 9:49
Bezva iniciativa, jen doplňuji, jak já si dešifroval výše uvedená stanoviska:
Sobotka: PRO STŘÍDAVKU (aktivně podpořil už Staňkovu novelu)
Schwarzenberg: PRO STŘÍDAVKU (aktivně podpořil už Staňkovu novelu)Okamura: PRO STŘÍDAVKU (aspoň tak odpovídal při volbě do Senátu)
6. 11. 2012 at 10:32
Já bych ocenil hlavně závěrečnou větu Karla Schwarzenberga o provinění na dítěti, je to docela silné vyjádření a plně na místě. Samozřejmě víme, že prezident toho v reálu příliš udělat nemůže, proto je důležité alespoň to jasné stanovisko.
6. 11. 2012 at 10:37
Pro omve: Ano, tito tři, pokud by jim přinesl tajemník na stůl novelu zákona, schválenou v obou komorách, tak by ji asi podepsali. Ale to je málo, zatím je to v rovině slibů: Když si postěžujete, tak si zaskuhráme s Vámi, protože Vaše hlasy se nám hodí. Skutečně pomůže ten, kdo řekne a udělá něco konkrétního, například: Až budu jmenovat soudce, budu je důrazně upozorňovat, že … nebo Moje právní oddělení bude sledovat Vaše stížnosti a v případě opodstatněnosti … nebo Budu si pravidelně povolávat ministra spravedlnosti na konzultace a chtít po něm kroky k nápravě, .. atd. I já budu psát kandidátům, a budu se jich právě ptát na konkrétní kroky – nejen, co si myslíte, ale také – co uděláte?
6. 11. 2012 at 16:29
Díky za položení odpovědí a přesný jejich výkladjedním diskutujícím. Pan hrabě zrovna kandiduje, tak se snaží vyjímečně tazatelům odpovědět, jinak obvykle zarputile mlčí. Škoda, že se paní Roithová nepochlubila jmény těch odborníků s negativním stanoviskem, jinak její oporutinismus a lavírování je typické. Každému ani neodpoví, co by se obtěžovala.
Prezident může naopak velmi mnoho, jenom by musel chtít. Např. místo omilostňování matek a žen by mohl dát milost všem neúmyslným neplatičům výživného. To jsou vlastně všichni. Kdo by nezplatil, kdyby měl z čeho, aby nemusel do báně.To by byl počin, ovšem Klaus ho není schopen a hlavně by mu z toho nic nekáplo. To radši uražený ješita nejmenuje soudcem jednoho nejúspěšnějšího justičního čekatele, který měl vlastní názor.
6. 11. 2012 at 20:18
To soudnost: Naprostá pravda!
8. 1. 2013 at 0:54
muži soudci v opatrovnických sporech jsou možná ještě větší neštěstí než ženy soudkyně…. přestaňme už si nalhávat že v tom nelegálním obchodu s dětmi figurují pouze ženy, ministři spravedlnosti, soudce, šéfové sociálek jsou velice často muži, senát jsou většinou muži, parlament jsou zase většinou muží….. a ti moc dobře vědí koho si pod sebe vybírají a proč….. hlavní heslo je největší část koryta musí zůstat pro nás….a zůstává…..