Mgr. Tomáš Zdechovský
Výbor pro práva dítěte Rady vlády pro lidská práva přijal před několika dny stanovisko k otázce střídavé péče (výchovy). Prý proto, aby střídavá péče mohla naplňovat podmínky dítěte. Když jsem si přečetl s několika spolupracovníky hlavní body tohoto stanoviska, nevěděl jsem, zda mám brečet, nebo se smát. Stanovisko mělo být připravováno řadou „odborníků“ na danou problematiku.
Rozeberme si proto hlavní sporné body. V první řadě je vyžadována „schopnost rodičů komunikovat spolu o základních věcech týkajících se dítěte a vyměňovat si potřebné informace.“ To je sice hezké, bohužel problémem je, že lidé si takové informace často nevyměňují ani v případě, kdy jsou manželé. Tak proč by s tím měli začít až po rozvodu?
Ano, je to v zájmu dítěte či dětí, aby spolu rodiče komunikovali, ale pokud jeden prostě nebude komunikovat a bude střídavou péči bojkotovat, není možné ji ihned vyloučit. Právě samotná střídavá péče může být jedním z nástrojů k tomu, aby rodiče spolu komunikovat začali. Mohu uvést desítky příkladu, kdy to k tomu tak bylo.
Při rozvodu se lidé shodnou na péči o děti lépe?
Jako další podmínka se uvádí „shoda v základních rysech výchovných stylů rodičů.“ Platí zde totéž, co při první výtce. Totiž, že řada lidí se v tomto neshodne ani v normálním jinak bezproblémově fungujícím manželství. Snad nikdo nečeká, že se na tom lidé shodnou až po tom, co se rozvedou. Podle mě jiný styl rodičovství může dítě na druhé straně velmi obohatit.
Posuňme se ale dále. Potom jsem se dočetl cosi o „vybavenosti dítěte přiměřenými adaptačními schopnostmi, na něž střídavá péče klade zvýšené nároky.“ Bohužel se v materiálu nikde nedočtete, jak taková schopnost má vypadat. Samozřejmě, že chápu případy dětí s různými poruchami osobnosti, kde střídavá péče není vhodná. Ale těch je opravdu malé procento.
Úplně zbytečná mi přijde pasáž o „zachování základních parametrů prostředí, ve kterém dítě v rámci střídavé péče žije: mateřská školka, základní škola, kontinuita zájmových aktivit dítěte, vrstevnických vztahů aj.“ Děti mají na rozdíl od dospělých velmi vysokou adaptabilnost, proto pro ně není takovým problémem přizpůsobit se novému prostředí. Tento psychologický argument zmiňují v nálezech i ústavní soudci.
Četl výbor nálezy Ústavního soudu?
Po pravdě mi přijde zbytečné usnesení jako celek. Jen se ptám, co bylo záměrem toho dokumentu. Bylo snad jeho jediným účelem ukázat veřejnosti, že zmíněný Výbor pro práva dítěte Rady vlády pro lidská práva, jak zní jeho krkolomně dlouhý název, vykazuje nějakou činnost? Jiné vysvětlení mě opravdu nenapadá.
Ústavní soud to vyjádřil zcela pregnantně: Při rozhodování o svěření dítěte do střídavé výchovy rodičů, je třeba vycházet z premisy, že zájmem dítěte je, aby bylo především v péči obou rodičů, pokud každý z nich poskytuje dítěti láskyplnou péči a každý svým dílem přispívá k osobnostnímu vývoji dítěte… pokud jsou oba rodiče způsobilí dítě vychovávat, pokud oba mají o jeho výchovu zájem a pokud oba dbali o jeho výchovu po stránce citové, rozumové a mravní, svěření dítěte do střídavé péče by mělo být pravidlem, zatímco jiné řešení je výjimkou, který vyžaduje prokázání, proč je v zájmu dítěte jiné řešení. (Ústavní soud, Brno, TZ 30/2014)
Střídavá péče není všelék a neaplikoval bych ji vždy a všude. Nicméně pokud má dítě oba rodiče zdravé a oba se chtějí o dítě starat, neměli bychom hledat důvody pro to, proč jim střídavou péči neumožnit. Naopak bych zmíněnému výboru doporučil, aby napsal druhý materiál, kde se zamyslí nad tím, kdy dítěti naopak umožnit žít ve střídavé péči obou rodičů.
Výzkumy ze Skandinávie jednoznačně ukazují, že tento model péče o děti po rozvodu se výborně osvědčil a je daleko vhodnější než současný model výchovy dětí jedním rodičem. Pevně tedy věřím, že si je přečtou i členové výše zmíněné komise. Možná by se měli zamyslet nad tím, jak pomoci střídavou péči co nejvíce aplikovat namísto toho, že jí budou házet klacky pod nohy.
Přeji hezký den a veselou mysl!
Převzato z ZDECHOVSKY.BLOG.IDNES.CZ
Nesmyslným stanoviskem tohoto výboru jsme se před několika dny zabývali i ve vlastním článku „VÝBOR PRO PRÁVA DÍTĚTE PROTI PRÁVŮM DÍTĚTE“
5. 11. 2014 at 7:36
A co kdyz rodic co chce stridavou peci nekomunikuje a nehodla komunikovat? Ani o zdravotnim stavu, ktery je u ditete narocny.
5. 11. 2014 at 7:53
Otazka je, co si ten co se stridave peci brani predstavuje jako komunikaci. Casto pod pojmem komunikace vnima plneni jeho pokynu.
Neverim tomu, ze by se nekdo co teprve chce stridavou peci branil komunikaci. Dobre totiz vi, ze pokus obratit to proti nemu a proti stridave peci probehne. Naopak je to bezne, protoze branici rodic vi, ze kdyz se nekomunikuje, da se to jako argument proti pouzit.
Bohuzel vybor pro prava ditete si zde smutne plete pricinu a nasledek.
5. 11. 2014 at 8:48
Jak pisu. Rodic jedna chce stridavku a vubec O NICEM NEKOMUNIKUJE s rodicem dve. O co tedy jde rodici jedna?
5. 11. 2014 at 9:21
Paní „Reakce“, asi se všichni shodneme, že jestliže jeden z rodičů záměrně a bez racionálního důvodu odmítá o výchově komunikovat, má být dítě svěřeno do péče odpovědného rodiče, tedy nikoli realizována střídavá výchova. A je jedno, co onen rodič „chce“. Bude 1000x více případů, kdy by tímto o výchovu přišla naprosto iracionálně nekomunikující matka, jíž její odporný přístup podle názorů podobných šašekvýborů jako výše zmíněný v článku zaručuje výlučku, než tatínků, kteří by se takto chovali přesto, že chtějí dítěti zachovat péči obou rodičů. Ten kdo není schopen komunikovat, nemůže být schopen ani řádně vychovávat. Střídavka ke komunikaci motivuje, výlučka proti vůli jednoho z rodičů je obyčejná socialistická totalita.
5. 11. 2014 at 12:33
Ja bych rad od reakce slysel nejake priklady, v cem ona „nekomunikace“ spociva. Napriklad „zeptam se, jak mala, jestli vcera nekaslala – a on neodpovi“. Bylo by mozne tech prikladu uvest vic, co mu pisete vy, a co on na to? Zda neco sdeluje i on vam, a co vy na to?
5. 11. 2014 at 13:53
Výzkumy ze Skandinávie??? Tímto bych se tady moc neoháněla. Vzpamatujte se, všichni známe norskou sociálku, tam byste se pánové měli vydat na průzkum, hodně rychle byste se vraceli do pro vás příšerné ČR, kde se vás nikdo nezastane. Myslím, že se u nás už začíná chápat pojem otcovská role, ale…. Znám i případy, kdy střídavá péče je úplně mimo a děti toho začínají zneužívat (nedovolí to mamka, dovolí to taťka, žádnej problém…a v rámci klidu, kdy si rodič ve vymezeném týdnu, kdy má děti u sebe si je chce hlavně užít, povolí až příliš). Myslím, že češi jako národ nejsou na střídavku naprogramovaní a ani s ní neumí zacházet.
5. 11. 2014 at 15:21
to ???: vědecký výzkum je otázkou metody sběru dat a jejich zpracování bez ohledu na předmět zkoumání. Se sociálkouto tudíž nemá nic společného. že jeden z rodičů je přísnější a druhý méně je zcela běžné i ve fungujících rodinách a děti se učí vyjednávacím a koaličním strategiím. A že si rodič dítě užije? To je přece fajn, neboť to znamená, že dítě si užívá i svého rodiče a má možnost vnímat způsob řešení životních situací. Jednotný způsob výchovy si dokáži představit třeba v KLDR, tam je to skoro otázka přežití – odchýlení se od stranické linie nebývá tolerováno. Ale proč by děti měly mít přísně jednotnou výchovu? Co tak strašnéhose jim stane, že je nutné je izolovat od druhého rodiče? A otázka společenské připravenosti.. Klasický argument těch, co se nechtějí vzdát aktuálních výhod. Za takové situace by tady komunisté vládli nejen skrze justici, neboť by se určitě našly argumenty, že v 89 nebyla na změnu režimu společnost připravena.
6. 11. 2014 at 13:30
Úsměvné je, že jmenované standardy pro možnost střídavé péče, již popřené Ústavním soudem, výbor pro jistotu označil jako minimální požadavky. Lze tedy očekávat, že členky výboru mají další skvělé nápady, čím střídavou péči podmínit.
10. 11. 2014 at 10:49
Stačí se podívat na osazenstvo výboru a bude vám jasné, proč to tak je. Kuplířky, parazitky, femosadistky, až na výjimky odpad společnosti, který je především na vině současného stavu. Ryba smrdí od hlavy.