Luboš Meszner
Pohlavní zneužívání dětí je velmi přísně postihováno. Ale proč? Vždyť soulož sama o sobě není trestným činem. Podívejme se tedy nejdříve na definici pohlavního zneužívání.
Podle platného českého trestního zákona (§ 187 tr. z.) se trestného činu pohlavního zneužívání dopustí ten, kdo vykoná soulož s osobou mladší než patnáct let nebo kdo takové osoby jiným způsobem pohlavně zneužije, jakož i ten, kdo zneužívaje závislosti osoby mladší než osmnáct let nebo osoby svěřené jeho dozoru, přiměje ji k mimomanželské souloži, nebo kdo takové osoby, zneužívaje její závislosti, jiným způsobem pohlavně zneužije.
Podstatou trestného činu tedy není samotná soulož, ale především zneužití závislosti dítěte. Pro další úvahy jsem tento trestný čin zvolil záměrně, kdy samotné zneužití závislosti je rovněž trestným činem (útisk § 177 TZ), ale škodlivost takového jednání není na první pohled až tak zřetelná.
Somatické následky sexuální zneužívání v dětství
Dítě, které je sexuálně zneužíváno, prožívá nepříjemné pocity, se kterými se většinou nemá komu svěřit. Při sexuálním zneužívání se nejedná pouze o zneužití dítěte k uspokojení sexuálních potřeb, ale především o zneužití moci. Dítě se tak naučí skrývat a později nevnímat své emoce a tělesné pocity, protože kontrolu a moc nad ním i jeho pocity má zneuživatel. Tento obranný mechanizmus, v tu chvíli jeden z mála, který může a umí dítě použít, si poté přenáší a nadále jej posiluje a používá i v dospělosti.
V případě, že zneužívání probíhá opakovaně, naučí se dítě „vypínat“ spojení mezi sebou samým a svým tělem a tento mechanizmus se opakováním posiluje. Pokud se u oběti dále rozvíjí posttraumatická stresová porucha a trauma je nadále znovuprožíváno, je tento mechanizmus, který se více či méně osvědčil, nadále využíván a posilován. „…člověk se připraví o tak důležitý původní somatický základ své osobnosti, o který se může opřít v těžkých situacích. Tak se často vlastní tělo vnímá jako přebytečné břímě, které se nanejvýš používá, lépe řečeno zneužívá, že se na ně něco projikuje či přenáší ve smyslu vytěsnění nepřijímaných zážitků do tělesné sféry, což vede právě k psychosomatickému onemocnění.“
Dlouhodobé následky sexuálního zneužívání dětí:
- trvalé a hluboké poruchy emočního ladění, nejčastěji ve smyslu depresivního ladění
- emoční labilita, problémy s projevováním emocí
- neurotické problémy jako anxieta, fobie, obsese
- poruchy sebevnímání, snížené sebehodnocení, nízké sebevědomí, potíže se sebepojetím a sebeakceptací
- poruchy spánku, koncentrace a paměti
- pocity samoty, izolace, opuštění
- pocity odlišnosti a poznamenanosti
- sebevražedné myšlenky, pokusy a dokonané sebevraždy
- poruchy příjmu potravy
- psychosomatické potíže
- nadužívání drog, drogové závislosti
- neschopnost navázat a udržet partnerský vztah
- navazování partnerských vztahů s prvky výrazné asymetrie či závislosti
- opoždění psychosexuálního vývoje
- sexuální promiskuita
- sexuální dysfunkce
- negativní vztah k vlastnímu tělu, někdy odpor ke genitáliím či prsům
- poruchy komunikace
- poruchy navazování sociálních vztahů
- neschopnost ve vztazích stanovit a udržovat hranice
Více ZDE
Naprosto stejné nepříjemné pocity, se kterými se nemá komu svěřit, prožívá i programované dítě (syndrom zavrženého rodiče). Dítě se tak naučí skrývat a později nevnímat své emoce a tělesné pocity, protože kontrolu a moc nad ním i jeho pocity má zneuživatel. Tento obranný mechanizmus, v tu chvíli jeden z mála, který může a umí dítě použít, si poté přenáší a nadále jej posiluje a používá i v dospělosti. Pro příklady nemusíme chodit nikam daleko, kdy ukázkovým příkladem duševně zmrzačeného dítěte syndromem zavrženého rodiče je můj syn Petr Meszner. Když matka dítěti správně vysvětlí chování otce, kterým se jen chrání proti křivému nařčení z psychického trýznění dítěte, je pro to dítě schopno nenávidět svého otce až do smrti (viz KDYŽ NEJDE SYN ZA OTCEM, MUSÍ JÍT OTEC ZA SYNEM).
Podle statistik amerického ministerstva zdravotnictví a sociálních služeb jsou děti vyrůstající bez otce ohroženy především následujícími riziky:
- 5x větší pravděpodobnost, že spáchají sebevraždu,
- 32x větší pravděpodobnost, že utečou z domova,
- 20x větší pravděpodobnost, že budou trpět poruchami chování,
- 20x větší pravděpodobnost, že se dostanou do vězení,
- 14x větší pravděpodobnost, že se dopustí znásilnění,
- 10x větší pravděpodobnost, že se stanou závislými na drogách,
- 9x větší pravděpodobnost, že nedokončí školu,
- 9x větší pravděpodobnost, že skončí v diagnostickém ústavu
Pokud samotná soulož není znakem trestného činu pohlavního zneužívání a jde především o zneužití moci, které pak má nedozírné následky na duševní stránku dítěte, je tedy stejným perverzním činem programování dítěte proti druhému rodiči. Přesto takové jednání není trestným činem a do vězení jsou uvrhování otcové, kteří byť třeba i z nemravných pohnutek řádně nepřispívají na výživu svých dětí a omezují tím jejich životní podmínky, ale nijak je tím celoživotně duševně nemrzačí. Spíše je tím učí skromnosti, což rozhodně není špatná vlastnost.
Programování dítěte proti druhému rodiči (syndrom zavrženého rodiče) je stejně perverzní jako pohlavní zneužívání dětí a musí být postihováno stejně tvrdými tresty. Jako u každého jiného trestného činu musí být tvrdě trestány i osoby, které pro takové jednání vytvářejí podmínky, zde především opatrovnická soudní stolice, která děti převážně svěřuje do výlučné péče matek, přestože nic nebrání tomu, aby o dítě stejnou měrou pečoval i otec.
Převzato z WWW.ADIKIA.CZ
13. 8. 2012 at 14:18
Rád bych se zmínil o určitém mém specifickém případu, kdy chování matky dětem škodí, ačkoli klasický
Syndrom zavrženého rodiče se ji vybudovat nedaří. Děti jsou z rozpadu rodiny zmatené a nerozumí mu.
Vždy jsem se o ně hodně staral a rozvod děti odmítaly a říkaly, že jsem nejlepší a nejhodnější tatínek na světě.
Protože u nás nebylo žádné nasílí a ani velké hádky, jako rodina jsme fungovali dobře, tak děti vůbec nechápou proč se
rodina rozpadla a ony přišly o tatínka a najednou žijí s cizím chlapem.
S chlapem, o kterém jim maminka vykládá, že je nejlepší, protože ji na pouti vystřelil růže, což tatínek nikdy neudělal.
Dětem vykládá, jaký jsem špatný. Děti vidím jednou za půl roku protože je odvlekla za svým chlapem do ciziny.
Vždy když jsou děti se mnou, tak vidí jaký jsem skvělý otec a člověk. Od matky však slyší něco jiného, ví že to není pravda, ale jsou
z toho zmatené.
13. 8. 2012 at 16:31
Eduarde, nemohl byste o svém případu napsat více? Zajímalo by mne, kdo Vás soudil, kdo dělal opatrovníka, na základě čeho šly děti do ciziny, kam byly uneseny, jak vypadá jejich znalost češtiny, apod.
13. 8. 2012 at 18:15
Jako u každého jiného trestného činu musí být tvrdě trestány i osoby, které pro takové jednání vytvářejí podmínky. Souhlas !!! Jak to vypadá v praxi ? Takto:
Švedský soud rozhodl o návratu dětí domů do ČR. Následně česká soudkyně schválila předběžné opatření, které říká, že děti mají v cizině zůstat a konstatovala, že vše je v požádku,
protože s otcem se vidí (jednou za půl roku !).
Samozřejmě jsem na soudkyni trestní oznámeni. Okresní státní zastupiteství mi sdělilo, že soudci jsou nezávislí a tak si mohou dělat co chtějí.
Krajské státní zastupitelství mi pak následně sdělilo, že otci se nelíbí, že matka dostala děi to péče a to není zločin.
Lež. Já jsem si nestěžoval, že matka dostala děti do péče, ale stežoval jsem si na předběžné opatření, které nchává děti v cizině !!
A stížnost na ústavní soud ? Po půl roce žádná odpověď. Prostě je to vše VÝSMĚCH. Žádné právo, žádný zájem dětí. Prostě tvrdá ultrafeministická mafie vládne našemu systému a nedovoláte se nikde ničeho.
13. 8. 2012 at 21:32
Jeden ppřípad jako druhej. U mě dítě před 3týdny nechtělo k matce. Domlouvali jsme se, že za 14 dnů budeme zase spolu. A to bylo na základě soudního rozhodnutí. Za 14 dnů dítě záhadně změnilo chování a prý ke mě nepůjde. Přitom se toto nikdy nestalo. To je ale zvláštní, že dítě absolutně změní názor na tátu aniž by s ním bylo v kontaktu. Myslím, že se to nazývá SZR. Je to opravdu odporné, jak dokáže matka ubližovat svému dítěti.
13. 8. 2012 at 22:53
A také je dobré když čtete zprávu OSPOĎAČKY, která na přání matky napíše zprávu, že otec má na dítě špatný vliv.
Taková drobnost, že dítě prakticky a prokazatelně půl roku neviděl, ji nezajímá.
13. 8. 2012 at 23:54
Říkám doma že mám radši maminku.Tak ji příště řekni,že máš rád tátu i mámu.Konec debaty.Za čtyry dny jsem si vzpomněl na to,jak mně zdánlivě nelogicky Majitelka dítěte do reproduktoru u vchodu řekla,že můj syn ke mně nechce jezdit,asi tři minuty po jásavém uvítání.Natáčim všechny převzetía předání,ale nikdo to nechce vidět.Důkazní nouze je součástí taktiky mocných.Zeptal jsem se tedy syna po těch čtyrech dnech po informaci o programování,-říkáš u maminky i že ke mně nechceš už jezdit?Jo,říkám,ale já nechci to říkat.Konec debaty.Jdem zas dál,bez negativity.Klukovi budou čtyry roky za dva měsíce.Všechno,co jsem si říkal,že ta žena nebude schopna,že prostě tak ubohá,osobnostně malá, -nebude schopna-tak přesně toho schopna je.Odůvodní si doslova vše.Bude velký rozdíl mezi realitou a tím co povídá maminka,těžcetím klukabude psychicky zatěžovat.Jen vlastní chorobnou touhou vypudit rodiče.Toto je produkt totalitního opatrovnictví.