Mgr. Erika Olbertová

5. Jak k sobě najít cestu

„Zdravý a silný jedinec je ten, kdo umí požádat o pomoc, ať už má bolavé koleno nebo duši.“

5.1 Jak pomoci?

Kladu si otázku, jak se společnost zajímá o neúplné rodiny a děti v nich žijící. Mají-li osamělí rodiče dobře vychovat své děti, měly by pro ně být vytvořeny co nejlepší podmínky. Měli by mít možnost využít poradenské služby, aby si mohli s někým popovídat, někomu svěřit problémy a starosti, které s výchovou mají. Osamělí rodiče by se neměli uzavírat světu, ale naopak. Měli by se scházet s jinými rodinami, navštěvovat sousedy, víc poznat spolužáky svých dětí a podporovat je v jejich aktivitách i mimo rodinu… (Mertin, 1998)

Z odpovědí respondentů dotazníkového šetřená vyplynulo, že si lidé svoje partnerské problémy snaží vyřešit nejprve sami nebo se svými přáteli. Žena, 27 let: „Asi bych problémy zkusila řešit sama, možná u přátel se stejnými zkušenostmi, možná v poradně? Nevím, asi podle závažnosti problému a okolností.“

Většina dotazovaných také odpověděla, že odbornou pomoc zatím nepotřebovali, a proto ani nevyhledali. Několik jich sice navštívilo buď manželskou poradnu nebo psychologa, ale uvádějí, že odborníci vlastně moc nepomohli. Žena, 32 let: „Pomoc jsem vyhledala u náhodně vybraného psychoterapeuta na poliklinice. Využila jsem jeho služeb dvakrát. Poprvé při partnerské krizi, ve které jsem nebyla spokojená. Řešila jsem sama sebe a jak z toho. Úspěšně jsem se se sebou naučila pracovat a partnerský vztah jsem vyřešila tak, jak jsem sama chtěla. Podruhé opět partnerská krize (tentokrát s otcem mého dítěte). Původně jsem chtěla, aby jeho služby využil on, ale nakonec jsme tam skončili oba. Bezvýsledně… partner v něj neměl důvěru, nedokázal přiznat, že by z jeho strany byly jakékoliv chyby a neměl zájem cokoliv na sobě měnit.“

Ženy se většinou shodují na tom, že pokud se partner odborné pomoci brání a odborníkům nevěří, pomoc se ani dostavit nemůže. Myslím, že neochota mužů účastnit se terapie pramení ze způsobu mužského uvažování. Žádost o pomoc berou jako svoji prohru, neúspěch. Muž, 45 let: „Bylo to ještě v době před revolucí, tehdy byly jen manželské poradny a nepomohli, připadal jsem si jako idiot.“

Při studiu literatury jsem se dozvěděla o nabídce pomoci formou rodinné mediace. Na toto téma jsem zaměřila i třetí část svého dotazníku a chtěla jsem zjistit, zda mají lidé o této službě nějaké povědomí. Pouze jediná respondentka (35 let) uvedla: „Pomoc jsem potřebovala, obrátila jsem se na odbor sociální péče – problém je v kontaktu nezletilých dětí s otcem. Sociální pracovnice mi dala kontakty na mediační centra a dětské krizové centrum. Pomoc jsem zatím nevyužila, nemám sílu s otcem dcer (sedmiletá dvojčata) chodit společně na terapii. Prozatím komunikujeme neverbálně a čekám, až bude platný rozsudek opatrovnického soudu. O centrech vím dlouhodobě.“ Ke střídavé péči se vyjádřila takto: „Zásadně s ní nesouhlasím. Dcery jsem od narození vychovala prakticky sama a nyní jejich otec žádá střídavou péči. Dcery jsou již samostatné a nyní již tolik péče nevyžadují. Domnívám se též, že dcery mají k matce blíže než k otci.“

5.2 Rodinná mediace

Je rozvod vždy nezbytně nutný? A může v těchto případech pomoci tzv. rodinná mediace⁸? Ta totiž může nabídnout obnovení komunikace mezi členy rodiny, redukci konfliktů, vytvoření přátelského urovnání sporů nebo konfliktů, poskytnutí kontinuity osobních kontaktů mezi rodiči a dětmi, snížení sociálních a ekonomických nákladů a zkrácení doby k urovnání rozepře.

Podobné způsoby ohrožování vývoje dítěte (jako v případě Jitky – viz kapitola 4.3) nejsou jen záležitostí České republiky. Řešení těchto otázek je obsahem konferencí a seminářů orgánů Rady Evropy a Evropské Unie. V roce 1998 bylo přijato doporučení o rodinné mediaci s vědomím, že počet rodinných rozepří s výsledkem oddělení či rozvodu narůstá. Doporučení č. R(98)1 dává návod, jak spory mezi rodiči řešit. Mediace je metoda mimosoudního řešení konfliktů a sporů, která se uskutečňuje prostřednictvím třetí osoby, tzv. mediátora (česky prostředníka). Smyslem je dovedení k dohodě, která bude přijatelná pro řešení společného problému.

Mediátor musí být odborně vzdělaný, nestranný, musí umět zprostředkovat mezi stranami vzájemnou výměnu informací, sdělit odborný názor, dát stranám prostor k vyjádření pocitů o vnímání situace kolem sporu a pomoci při hledání řešení přijatelného pro všechny strany. Dalším předpokladem úspěšné mediace je dobrovolná účast všech, tedy projev vůle řešit problém dohodou a mimosoudně. Význam mediace tkví v operativnosti řešení sporů a možnosti vyhnout se soudnímu sporu, který je mimo jiné i finančně nákladnější.

„Mediace by se měla uskutečňovat před, během nebo po soudním řízení a státy by měly stanovit podmínky, za kterých mohou být soudní nebo jiná řízení přerušena pro konání mediace. V takovém případě se budou moci uskutečnit též neodkladná opatření za účelem ochrany účastníků mediace. Státy by také měly zakotvit povinnost informovat soudní nebo jiné orgány, zda strany budou či nebudou pokračovat v mediaci a zda dosáhly dohody. Státy mají také zajistit podmínky výběru, tréninku a kvalifikace mediátorů a stanovit standardy dosahované a dodržované mediátory.“ (Novotná, 2004, s. 37)

5.2.1 Výhody mediace oproti soudnímu řízení

• Rychlost a efektivita,
• nízké náklady,
• udržení kontroly nad procesem jednání a podobou výsledku,
• vyšší spokojenost s dohodou a pravděpodobnost jejího dodržování,
• důvěrnost a dobrovolnost procesu,
• neformální a bezpečné prostředí pro jednání,
• možnost zlepšení vztahů a případné budoucí spolupráce,
• možnost být pochopen a pochopit druhou stranu,
• možnost ujasnit si své zájmy, potřeby a očekávání.

5.2.2 Mediace v České republice

Rodinná mediace se v ČR uskutečňuje v manželských a rodinných poradnách či v poradnách pro mezilidské vztahy a v orgánech sociálně-právní ochrany dětí při obecních úřadech obcí s rozšířenou působností. Ve srovnání s množstvím dysfunkčních vztahů je však odborníků na rodinnou mediaci velice málo. Přitom do poradny většinou zavítají ty páry, které jsou dohody schopné a partnerské problémy řešit chtějí. Ti, kteří nejsou dohodě přístupní, se do poradny nedostaví, ačkoli právě pro ně by mohla sehrát významnou roli.

V České republice zatím nedochází k rozvoji mediace tak, jak by bylo zapotřebí, nicméně mezi odborníky je toto téma diskutováno a dokonce se doporučuje zakotvit mediaci do právního systému, který by absolvování mediace v určitých případech přímo ukládal. (Novotná, 2004)

Pro odborníky, kteří se věnují mediacím i v dalších oblastech – pracovněprávní, obchodní, v oblasti občanského soužití nebo v trestním řízení – existuje sdružení s názvem Asociace mediátorů České republiky. Od konce 90. let 20. století již existuje několik míst, kde se mediace nabízí jako placená služba. V rámci Asociace nabízí službu pouze akreditovaní mediátoři.

Jedná se o nový obor, který v sobě zahrnuje právní, psychologická, sociální a sociologická specifika. Na několika fakultách v Praze, Brně a Olomouci se učí jako jedna z možných metod řešení konfliktů. V mnoha případech je využívaná jako jedna z metod sociální práce.

V ČR již není neznámým pojmem, i když ještě není plně zapojena do obecného povědomí, tak jako v západních demokraciích. Tam se mediace využívá v 60-70% pracovních, obchodních, rodinných či komunitních sporů, přičemž zhruba dvě třetiny končí uzavřením výsledné dohody. V některých státech je mediace upravena právním řádem jako způsob mimosoudního vyjednávání a je běžné, že kauza je před soudním jednáním mediována a soud dohodu akceptuje. U nás mnoho lidí stále využívá soud jako jedinou instanci v situacích, kdy své konflikty nedokáží efektivně řešit sami. O možnostech alternativního řešení konfliktů mimosoudní cestou má naše společnost ještě nedostatek informací a vyškoleno je zatím kolem 350 mediátorů. Přestože zatím není zákon o mediaci v netrestní oblasti schválen, dávají naše občansko-právní, rodinně-právní a obchodní normy již nyní přednost dohodě účastníků před dalším projednáváním věci a rozhodnutí rozsudkem po provedení úplného dokazování.

5.2.3 Kdy je situace vhodná k řešení rodinnou mediací?

• Obě strany souhlasí s účastí na mediaci,
• strany včetně jejich právních zástupců nezastávají názor, že ve sporu nutně musí být jedna strana vítězem a druhá poraženým,
• strany, které jsou ve vzájemném vztahu, jsou závislé na vyřešení sporu, jinak bude jen na dobré vůli druhé strany, aby udělala něco pro stranu, která se cítí poškozená,
• obě strany mají jistý pocit zodpovědnosti za konflikt mezi nimi,
• spor a jeho potenciální řešení dává prostor pro hledání dohod, které vyhovují oběma stranám, což znamená, že existuje více něž jedna či dvě možnosti řešení,
• strany jsou spolu schopny komunikovat alespoň na minimální úrovni tak, aby byla možná výměna nových informací.

„Konflikt je normální. Kdyby neexistoval, věci by se nevyvíjely. Jedním z produktů konfliktu je i to, že jsme nuceni konfrontovat své pravdy s postoji jiných lidí, ujasňujeme si, co je pro nás důležité a objevujeme své hranice. Konflikt není pouze problém, je to i příležitost – třeba ke změně něčeho, co už nefunguje. … Mediátor je odborník v oblasti efektivního vyjednávání. Řídí proces mediace, jedná nestranně a uchovává si neutralitu. Jeho role spočívá v profesionálním vedení procesu a vyvážené podpoře všech účastníků mediace tak, aby sami mohli nalézt konstruktivní řešení sporu. … Mezi zásadní principy mediace patří důvěrnost /mediátor je vázán mlčenlivostí/ a dobrovolnost /nikdo vás k ní nemůže nutit/. … Mediaci je vhodné použít například v situaci, kdy mají obě strany zájem spor řešit nebo jsou na jeho vyřešení závislé, případně když mají za konflikt jistý pocit zodpovědnosti. Aby mohlo k mediaci dojít, musí být strany ochotny sednout si spolu za kulatý stůl. V určitých případech, například tam, kde je spor provázen násilím, není mediace vhodným prostředkem.“ (Mediátorka.net [online]. [cit. 2010-02-28].)

5.2.4 Kolik času a peněz je třeba investovat

Někdy lze spor vyřešit během jednoho sezení, někdy je jich potřeba více. Zásadou je, že dohoda platí po dobu, kdy se nemění podmínky a možnosti účastníků mediace. S každou změnou je pak vhodné požádat o novou mediaci. Největší počet jednání mívá obvykle mediace v rodinné oblasti nebo v interetnických kauzách, kde si strany potřebují vysvětlit mnoho věcí, situací a pohledů.

Ideální je, když se oba účastníci podílejí společně i na platbě. Cena se vždy s mediátorem vyjednává. V asociaci platí zásada, že za hodinu mediace se platí nejméně 1000 Kč – každá strana tedy 500 Kč. Garantem první platby je většinou iniciátor, kterému záleží na mediaci a dohodě. Většinou to bývá strana, která se na Asociaci obrátí jako první. Druhá strana na placení obvykle přistoupí buď ke konci mediace nebo navrhne, že zaplatí další sezení. Mediace obvykle trvá tři hodiny. Za kratší čas se nestačí vše vyslovit a zároveň najít návrhy na nové řešení situace. Může být i bezplatná, pokud je nabízena v rámci grantu. (Asociace mediátorů České republiky [online]. [cit. 2010-02-22]. Dostupné na AMCR.CZ)

5.3 Kompetence soudu

Zákon o rodině ukládá soudu dbát při rozhodování o svěření dítěte do výchovy rodičů na to, aby vše, co se děje kolem dítěte, bylo v jeho zájmu. Soud má dále povinnost přihlížet k citové orientaci a zázemí dítěte, výchovným schopnostem a odpovědnosti rodičů, stabilitě budoucího domova a též k hmotnému zabezpečení ze strany rodiče včetně bytových poměrů.

Nelze zpochybňovat, že ve výchově nezletilých dětí mají rodiče rozhodující úlohu – prioritní a společnou. I po rozvodu zůstávají stále rodiči svých dětí, takže to, že se mezi nimi něco stalo, by nemělo hrát roli významné skutečnosti. V nemálo případech je však opak pravdou. Rodiče úpornými spory mezi sebou a svým chováním vlastní děti velmi ohrožují.

Rozhodnutí soudu není neměnné a pokud není dodržováno, lze je nejen vynutit, ale také změnit. Soud upravuje styk rodičů s dětmi a pokud je v tomto opakovaně bezdůvodně bráněno oprávněnému rodiči, je toto jednání považováno za důvod pro nové rozhodnutí o výchovném prostředí. Jestliže je to nutné v zájmu dítěte, může soud styk také omezit nebo dokonce zakázat. Nejrychlejším způsobem, jak se domoci svého práva dítě vídat, je podání návrhu na tzv. předběžné opatření. Jedná se o zvláštní zrychlené soudní řízení, které upraví určitý poměr ještě dříve, než dojde ke konečnému rozhodnutí. Soud je povinen rozhodnout nejpozději do sedmi dnů od podání návrhu. Je důležité v návrhu zmínit veškeré náležitosti a řádná odůvodnění. Soud musí rozhodnout v krátkém čase, proto se jednání nenařizuje. Navrhovatel je v tomto případě osvobozen od placení soudního poplatku, který obvykle činí 500 Kč. Usnesení, jímž bylo nařízeno předběžné opatření, je vykonavatelné vyhlášením nebo doručením tomu, komu ukládá povinnost. Partner bránící v kontaktu dítěte s druhým rodičem je prakticky ihned povinný respektovat toto rozhodnutí, aniž by se čekalo na nabytí právní moci. Může se stát, že soud návrhu vyhoví pouze částečně nebo nevyhoví vůbec. V takovém případě má navrhovatel možnost výrok napadnout a odvolat se. (Poslední, 2007)

5.4 Důležitá pomoc prarodičů

Prarodiče mohou dětem nabídnout bezpečné útočiště před rozvodovými zmatky. Jejich jednání by mělo být uvážené a citlivé, aby pomoc byla co nejúčinnější. V přích by se neměli přidávat na ničí stranu. Umění odmítnout spojenectví s rodiči dítěte zaručuje pro vnoučata prospěch. Zároveň je ale prospěšné neodcizit si ani jednoho z nich a zachovávat vůči nim neutralitu. Neznamená to však, aby svému dospělému dítěti nebyli nablízku, když procházejí rozvodovými bolestmi.

V přítomnosti vnoučat by neměli kritizovat jejich rodiče. Děti jsou většinou k rodičům vázáni silnou loajalitou, takže jejich shození prarodiči by velmi ublížilo vztahu k nim. Jedinou výjimku snad tvoří případ, kdy rodič dítě zneužije. Pak je třeba zaujmout jasné stanovisko a dítěti vysvětlit a ujistit ho, že se rodič zachoval vskutku špatně.

Milujících dospělých v životě dítěte není nikdy dost, a tak je dobré v dětech podporovat a povzbuzovat vztahy nejen ke svým rodičům, ale i druhým prarodičům a také nevlastním rodičům.

Rodiče, kteří procházejí po rozchodu mnoha změnami a jejichž emocionální stav je narušen, jistě budou vděční, když odpovědnost za děti na čas převezme někdo jiný. Dětem jistě pobyt ve známé, stabilní a nekonfliktní atmosféře prospěje. Pokud prarodiče žijí příliš daleko na to, aby se s vnoučaty mohli vídat častěji, je důležité děti ujistit svou láskou alespoň prostřednictvím dopisů nebo telefonických hovorů.

Rozpadá-li se rodina, je přirozené, že se v chování dětí může vyskytovat více problémů, než je obvyklé. Proto je vhodné poněkud slevit ze svých požadavků na ně. V období, kdy se rodiče rozcházejí, je také nutné dětem připomínat a ubezpečovat je, že jsou milovány. Když se rodičům narodily, byli v té době rodiče šťastní. Rozvod je tedy něco, co se stává dospělým, kteří se přestanou mít rádi, ale nikdy nepřestanou mít rádi své děti.

POKRAČOVÁNÍ

PŘEDCHOZÍ ČÁST

8 česky zprostředkování – označuje způsob pokojného řešení sporů, jehož cílem je dohoda