Mgr. Erika Olbertová

8. Závěr

„Láska hýbe nebem, hvězdami, lidmi, květinami, hmyzem a nutí každého, aby kráčel po nebezpečné ledové ploše, naplňuje nás radostí i strachem, ale dává všemu smysl.“

Paulo Coelho (Záhir)

Je veliký rozdíl mezi tím, co si o sobě myslíme, a jací jsme doopravdy. Je důležité, abychom si nacházeli příležitosti k zamýšlení, příležitosti uvědomovat si některé souvislosti a sledovat některé trendy. Lidé zřejmě nedokážou žít bez snahy věci a jevy uchopit, pochopit, vyložit. Lidská psychika má „strach z informačního vakua“. Pokud nemáme k dispozici relevantní výklady, sami si je dokážeme vytvářet. Takto v minulosti vznikaly všechny mýty a bohužel to platí i nadále. V dnešní „užvaněné“ době se tak otevírá ohromný prostor pro demagogie nejrůznějších typů.

V naší situaci by pro nás mohlo být přínosné, pokud se pokusíme více věnovat a poučit se ze starších východních kultur. Měli bychom opustit názor, že svět je jednoduchý, snadno vysvětlitelný a jednoduše ovladatelný stroj. Měli bychom připustit, že ve světě existují a fungují také rozmanité energie a že žijeme v téměř nepoznatelné síti nejrůzněji provázaných řetězců, významů, vlivů a sil, které vytvářejí pohyblivou rovnováhu. Vše se neustále mění, vyvíjí, umírá a rodí. I my jsme nedílnou součástí vývoje vesmíru a i za nás probíhá vývoj Země. Jsme jejím produktem a její nedílnou součástí se vším všudy. Dějiny neskončily. „Pokud chceme přežít, budeme muset dozrát a naučit se znovu žít s pokorou. Budeme se muset znovu naučit přijímat přirozenou rozporuplnost života jako danost.“ (Bakalář a kol., 2005, s. 279)

Po dobu minulých desetiletí jsme se domnívali, že výhradní péče matek po rozvodu je pro děti tím nejlepším řešením. Doufám, že se mi podařilo doložit, že tento předpoklad není ničím podložen a že se čím dál více budeme setkávat s radikálnějším obratem ve způsobu provádění rozhodnutí o svěření dítěte do péče. Prokázalo se, že jednostranné preferování matky nemá nic společného s dosažením optima pro dítě. Vznikají tím problémy pro všechny členy rodiny a zejména je poškozován vztah rodič – dítě. Výzkumy jasně dokazují, že otcové jsou pro vývoj dětí stejně důležití jako matky. Muži jsou k péči a výchově dětí kompetentní a povinnosti spojené se svěřením dítěte do jejich péče zvládají stejně dobře jako ženy.

Výzkum prováděný doktorem Warshakem v USA dokládá, že nebyly zjištěny žádné rozdíly v míře přizpůsobení mezi dětmi žijícími po rozvodu s otcem oproti dětem žijícím s matkou. Děti se však v průměru lépe přizpůsobují, je-li rodič stejného pohlaví. Děti, jež udržují smysluplné vztahy s oběma rodiči i po rozvodu, mají výrazné výhody v adaptaci na novou životní situaci. Základním a nejdůležitějším předpokladem úspěšné adaptace je nízká míra konfliktů mezi rodiči. Mediační služby při rozvodových sporech a možnost společné péče mohou výrazně snížit porozvodové napětí a komplikace. Adverzivní systém s sebou přináší výrazná negativa, z čehož vyplývá, že je nutné přehodnotit náš přístup k rozhodování o dětech.

Je nutné vybudovat nový systém, kdy bude ukončena diskriminace otců, kteří se chtějí na výchově svých dětí podílet aktivně a i matky budou nakloněny většímu podílu péče svých bývalých manželů. Každá rodina je jedinečná a přístup k ní tuto jedinečnost musí respektovat, neboť nelze tlačit rodinu do schématu péče, která se pro ni nehodí. Musíme mít na paměti především zájmy dětí a v co největší míře jim dopřát láskyplné vztahy s oběma rodiči a následně i prarodiči. Vždyť rodina je tou nejdůležitější institucí, ve které se učíme hodnotám, lidskosti, vzájemné odpovědnosti, solidaritě, vděčnosti.

Forma společné péče nemusí být vyhovující pro každou rodinu, ale měla by se ve společnosti stát normou. Jednostranné působení není pro dítě výhodné a je zapotřebí, aby byla dětem dána možnost pobývat určitou dobu i s druhým rodičem o samotě. Časový rozvrh setkávání by měl být pružný a otevřený pro změny v rodině. Není dobré trvat na stálém a neměnném systému. Adverzivní systém, tedy jeden vítěz a jeden poražený, by měl být v řešení sporů spíše nahrazen mediačními službami s cílem nalézat řešení co nejvýhodnější pro všechny zúčastněné. Rodinnou mediaci považuji za přínosný způsob, jak ulehčit nejen soudům, ale především jak lépe zvládnout těžkou životní situaci při rozchodu s partnerem a jak lépe zajistit péči o děti s ohledem na jejich potřeby. Doufejme, že v zájmu nich půjdou změny vpřed a že nebudou i nadále přetrvávat názory a postoje z minulého století.

Považuji za velký posun, že stále více rozvedených žen přestává skrývat svoje stesky a nespokojenost se současným systémem, kdy se od nich vyžaduje pracovat za dva, a mají čím dál méně zábran ke zveřejňování svých stížností. Jsem ráda, že i otcové hlasitěji odmítají roli druhořadého rodiče v životě svých dětí a jejich výchovu zvládají dobře.

Dnešní děti nemají snadné časy, protože úroveň rodinného života poklesla. Pro děti je úplná rodina útočištěm důvěry, bezpečí a útěchy, a tak bychom jim měli prominout jejich potíže ve chvíli, kdy musejí přijmout nevyhnutelnost rozvodu rodičů. Můžeme vytvořit takovou rodinnou strukturu, která jim zajistí, že se s nimi nikdo nerozvede a která jim ochrání nezadatelné právo na dva rodiče. A musíme doufat, že společnost tuto snahu podpoří.

Příloha B – Příklad využití rodinné mediace z praxe – příběh první

Rozchod – vše začíná jinak

Autor neuveden, neupraveno.
Zdroj: Asociace mediátorů České republiky [online]. [cit. 2010-02-22]. Dostupné na WWW:.

Popis situace: Pan Roman a paní Magdaléna spolu žili několik let, narodila se jim dcera. Nyní se rozcházejí a potřebují si vyřešit především péči o dceru, její financování aj. Pan Roman se v současné době ocitl ve složité situaci. Aby mohl být dceři blíž, pronajal si poblíž jejího současného domova byt. Pracuje však nadále v Praze a zde i nadále bydlí. Potřebuje tuto situaci vyřešit co nejdříve, aby si mohl případně hledat nové zaměstnání v blízkosti nového bydliště a mít tak více času na dceru. Na řešení sporu mediací je s partnerkou dohodnutý.

Průběh mediace: V průběhu mediace vychází najevo, že mezi klienty byl před lety velmi silný citový vztah. Oba dva si přáli přivést na svět dítě až ve chvíli, kdy ho budou moci i ekonomicky zabezpečit. Nedorozumění se začala objevovat až po narození dcerky. Pan Roman v této době rodinu víceméně finančně zajišťoval – často bral i práci o víkendech, aby nikdo z jejich rodiny ničím nestrádal. Nyní pociťuje křivdu za to, že do vztahu vložil tolik energie a nyní ho paní Magdaléna opouští z důvodu, že se ani o ní, ani o dceru dostatečně nestaral. Nerozumí této situaci. Klient je schopen akceptovat odchod paní Magdalény, ale na péči o jejich dceru se chce podílet i nadále rovným dílem tak, jak tomu bylo doposud. Rád by se domluvil na střídavé péči. Vysvětluje, že i z tohoto důvodu si pronajal byt poblíž místa, kde nyní paní Magdaléna s dcerou bydlí. Je rozhodnutý změnit i práci – najít si něco poblíž, aby když se bude o dceru starat on, nemusel denně dojíždět za prací takovou vzdálenost a mohl se jí plně věnovat. Když nyní zůstane sám, nebude potřebovat ani tolik finančních prostředků jako tomu bylo doposud. Proto si může dovolit pracovní místo změnit.

Paní Magdaléna je z celé vzniklé situace také nešťastná. Byť žádost o rozvod podala ona, ani pro ní toto rozhodnutí nebylo lehké. Dává vinu panu Romanovi především za to, že se celá ta léta nestaral, jak se ve skutečnosti ona a dcera cítí. Finančně je zabezpečil dobře, což uznává, ale na úkor společně stráveného času. O dceru se po celou tu dobu v podstatě vůbec nestaral. Veškerý čas s ní trávila paní Magdaléna sama nebo za pomoci jejích rodičů. Cítila se tak ve vztahu především citově zanedbávaná. Pro ní se narozením dítěte život zcela změnil, ale pro něj ne. Nemusel slevit z ničeho, ani ze svých koníčků, kterých se ona ale vzdát musela. Dokonce měla i jednu chvíli podezření na nevěru. Došlo tak k vzájemnému citovému ochladnutí a následně naprostému odcizení. Odmítá střídavou péči, neboť nevěří, že by se pan Roman byl schopen nyní o dceru postarat.

Během prvního mediačního jednání byly formulovány tyto předměty jednání:

1) Péče o Kačenku
2) Komunikace o Kačence
3) Časový harmonogram
4) Výchovné principy

Nejprve byl sestaven časový harmonogram toho, kdy má Kačenka školu, kroužky a volný čas. Dále jsme se věnovali tomu, kdy má kdo z klientů práci a volné chvíle. Oba dva tak zjistili, že v současné době ani jeden z nich není schopen zcela pokrýt volný čas Kačenky, ani její vodění na kroužky a z kroužků. Pan Roman si tak uvědomil, že na výchovu dcery má opravdu minimálně prostoru. Paní Magdaléna však nahlédla i to, že pokud na výchovu dcery zůstane sama, nebude jí moci věnovat ani zdaleka tolik času, který jí mohla věnovat, dokud byli rodina. Oba klienti se dohodli na pokračování mediace.

Další mediační jednání: Klienti přicházejí ještě s dalšími návrhy na předměty jednání:

5) Finance
6) Co si Kačenka přináší s sebou
7) O čem spolu budeme vždy mluvit
8) O čem budeme vždy společně rozhodovat

Pan Roman přichází s tím, že od minulého jednání trochu přehodnotil situaci, že se domluvil v současné práci na tom, aby si v některé dny bral práci domů nebo práci přizpůsobil a vynahradil ji ve dnech, kdy nebude nikam pospíchat. Případně o některých víkendech. Neusiluje již za každou cenu hned o střídavou péči, ale byl by rád, kdyby mohl podle časového harmonogramu, jaký jsme udělali na minulém jednání, mít Kačenku mimo jednoho víkendu za 14 dní i některé všední dny. Na kterých by se rád domluvil předem, aby si podle toho mohl uzpůsobit práci. Paní Magdaléna s tímto návrhem souhlasila. Stanovili si prozatím dva dny v týdnu, ve kterých pan Roman Kačenku vyzvedne ze školy a druhý den ráno jí do školy zase odvede. Paní Magdaléna bude moci tyto dny mít jen sama pro sebe, popřípadě bude moci zůstat déle v práci, aby si zase ona mohla někdy vybrat volno a být dříve s dcerou. Klienti se domluvili také na důležitých věcech, o kterých budou vždy společně rozhodovat a o kterých budou mluvit. Také se domluvili, že budou podle potřeby plánovat i osobní setkání, na kterých vždy proberou ty nejdůležitější věci ohledně jejich dcery. Ohledně financí paní Magdaléna slíbila, že nebude požadovat alimenty v takové výši jako měla v úmyslu. Klienti se shodli na tom, že pokud by se vyskytly případné další nesrovnalosti mezi nimi – budou je řešit pomocí mediace.

Důležité momenty:

• Uvědomění si vzájemné oběti a nedostatku vzájemné komunikace.
• Porozumění situaci, ve které se ocitli.
• Uvědomění si svých možností a hranic v současné situaci.
• Nahlédnutí výhod a nutnosti vzájemné kooperace.

Příloha C – Příklad využití rodinné mediace z praxe – příběh druhý

Vadí – nevadí… řekneš – neřekneš

Autor: Dr. Lenka Holá (upraveno, zkráceno)
Zdroj: Asociace mediátorů České republiky [online]. [cit. 2010-02-22]. Dostupné na WWW:.

Účastníci: Manželé Procházkovi – Jiří, 39 let, lékař a Iveta, 39 let, lékařka. Nepřímými účastníky mediace byly jejich dvě děti – Petr (10 let) a Martina (8 let)

Stručný popis situace: Jiří a Iveta se poznali během studií na lékařské fakultě. Studentská láska přerostla v hlubší vztah a v posledním ročníku medicíny i v manželství. Iveta Jiřímu imponovala svou praktičností, organizačními schopnostmi, komunikativností, šarmem, zájmem o vědu, osobní i profesní růst, péčí o něj a později i o děti. V Jiřím Iveta viděla zejména muže, autoritu, sportovce, zajišťovatele rodiny, skvělého tátu a spolehlivého partnera. Během manželství si oba zařídili své soukromé lékařské praxe, rekonstruovali dům na vesnici a po několika letech budování kariéry se jim narodily dvě zdravé děti. Jiřímu stačily dosažené profesní úspěchy a volný čas rozděloval mezi sport a děti, Iveta na své kariéře pracovala dál. Volného času jí příliš nezbývalo. Byla studijně často mimo domov, pohybovala se v prostředí sympozií, zahraničních vědeckých konferencí a společenských událostí. Rodina se setkávala čím dál vzácněji, péče o děti postupně přecházela na Jiřího, on sám začal strádat nedostatkem péče a pozornosti manželky. Když byla Iveta doma, snažila se rodině vše nahradit, měla však narůstající pocit neoceněnosti. Manželé se vzdalovali a manželská krize se prohlubovala. Jiří se čím dál více uzavíral do sebe, Iveta navázala mimomanželský vztah a konflikty s manželem stále častěji řešila alkoholem. Oba došli k tomu, že – zejména v zájmu jejich dětí – nechtějí v takovém svazku pokračovat a rozhodli se manželství ukončit.

Přípravná fáze: Po nezdařených pokusech dohodnout se na věcech kolem dětí a majetku se každý z manželů obrátil na svého advokáta. Veškerá komunikace se omezila na výčitky, hádky, osočování a nadávky, manželé si z obavy z ohrožení nesdělovali své potřeby a přání, vyčkávali, s „čím přijde ten druhý“ a konfliktní vztah se prohluboval. Spolupráce s advokáty jim nepřinášela to, co očekávali – tedy pomoc s domlouváním a domluvou. Iveta proto pátrala po jiných možnostech, jak rodinnou krizi řešit. Na internetu našla informace o mediaci, Asociaci mediátorů a kontakt na mediátora nejblíže jejich bydlišti. Nebyla to však ona, kdo mediátora oslovil. Informace předala svému manželovi, požádala ho, aby sjednal schůzku a odjela na dovolenou. Jiří měl při prvním telefonickém rozhovoru snahu vše podrobně vylíčit a očekával, že se s mediátorkou setká dříve, než se Iveta vrátí z dovolené. Svou snahu získat si mediátorkou na svou stranu nijak nezastíral. Po poskytnutí základních informací k mediaci a principům, na kterých je postavená, pochopil, že tady nepůjde o boj, ale o spolupráci nás všech a první společnou schůzku i s Ivetou začal vnímat „jako možná dobrou“. Byla naplánovaná na nejbližší termín po Ivetině návratu z dovolené.

Vlastní mediační jednání: K mediaci přicházejí dva velmi kultivovaní lidé, střídmě, elegantně oblečení, žena vypadající o několik let mladší než muž. Jsou zakřiknutí, zdrženliví, navzájem komunikují jen úsečně, spíše jen gesty a mimikou. Na jakékoliv dotazy mediátorky k organizaci sezení moc nereagují – tak jak se „naučili“ za poslední měsíce – vyčkávají, s „čím přijde ten druhý“ a zříkají se zodpovědnosti za cokoliv. Po úvodních informacích k mediaci, jejímu průběhu a rolím všech zúčastněných přecházíme ke sdělování vlastního příběhu. Tahle část je pro klienty i pro mediátorku velmi náročná. Bariéry se protrhávají, emoce jdou na povrch a oba klienty silně ovládají. Je toho tolik, co prožívají a co si nedokázali říct! Jen obtížně drží stanovená pravidla pro společné jednání. S postupným sdělováním se nahromaděné emoce pomalu uvolňují, rozhovor se zklidňuje a dostává věcnější ráz. Ukazuje se, že ač byla žádost o rozvod podána asi před třemi lety, dodneška nic „nevyřešili“. Vlastně ani neví, co by ten druhý chtěl a potřeboval, jak by si to vše přál. A za týden jsou pozvaní k opatrovnickému soudu ve věci jejich nezletilých dětí! Mediační jednání je na přání klientů zaměřeno zejména na toto téma a jejich hlavní potřebou nyní je dozvědět se, jak by si to ten druhý „představoval a přál“. Úkolem mediátorky je tedy vytvořit příznivou atmosféru a podmínky k otevřené komunikaci a konstruktivnímu jednání. To posiluje a oceňuje vyváženě k oběma partnerům. Výsledkem mediačního jednání je soupis všech možných variant, jak, kým a kde zajistit péči o jejich děti. Jde o citlivé téma a manželé žádají čas na zvážení. Sezení končí sdělením o užitečnosti jednání a oceněním druhého – to, co se od sebe dozvěděli během jednoho sezení, se nedokázali dozvědět za mnoho měsíců. Dohodli se, že soud budou informovat o probíhající mediaci a požádají o odložení jeho rozhodování na dobu, kdy budou dohodnuti na všech podstatných věcech. Soud jim v žádosti vyhověl. Časem mu pak mohli předložit mediační dohodu a zažít pocit zodpovědných rodičů a spolupracujících rozcházejících se partnerů.

Důležité momenty:

• Zájem obou partnerů na ukončení manželství kultivovaným způsobem tak, aby byly co nejméně poškozeny jejich děti.
• Zájem a schopnost Ivety nalézt možnost řešení rozvodu mediací, získání potřebných informací na internetu.
• Zájem obou partnerů uspořádat po rozvodu vše tak, aby to co nejvíce vyhovovalo potřebám jejich dětí.
• Zájem obou manželů o potřeby toho druhého, schopnost jim naslouchat a přemýšlet o nich.
• Schopnost obou manželů přicházet s vlastními návrhy na řešení a brát je jako jedny z možných.
• Snaha obou partnerů se dohodnout co nejrychleji a co nejšetrněji.

V rámci této kauzy proběhla 4 mediační setkání po 3 hodinách.

Příloha D – Doporučení Rady Evropy č. R(98)1

Doporučení č. R(98)1

Výboru ministrů členským státům k mediaci ve věcech rodinných

(přijato Výborem ministrů dne 21. ledna 1998 na 616. jednání ministerských zástupců)

Výbor ministrů ve smyslu článku 15b Statutu Rady Evropy na závěr preambule doporučuje vládám členských států:

1. iniciovat nebo podporovat mediaci v rodinných věcech nebo v případě potřeby posílit mediaci již existující;

2. zavést nebo posílit všechna opatření, která jsou považována za nezbytná proto, aby byly zavedeny a používány následující zásady odpovídající potřebě řešení rodinných sporů.

I. Oblast použití mediace

a) Mediace v rodinných věcech by měla být používána ve všech sporech mezi členy téže rodiny, tvořené buď pokrevním příbuzenstvím nebo vzniklé uzavřením sňatku, a mezi osobami, které žijí nebo žily v rodinných vztazích podle předpisů národního práva.

b) Státy však mají právo svobodně rozhodnout, v jakých otázkách nebo případech bude mediace použito.

II. Organizace mediace

a) Mediace by zásadně neměla být povinná.

b) Státy mají právo svobodně organizovat a provádět mediaci způsobem, který samy považují za vhodný prostřednictvím veřejného nebo soukromého sektoru.

c) Bez ohledu na to, jak je mediace organizována a prováděna, státy by měly přihlížet k tomu, zda je užíváno vhodných mechanismů zjišťujících existenci:
– postupů pro výběr, vzdělávání a kvalifikaci mediátorů;
– předpisů zajišťujících „dobrou praxi“, kterými se mediátoři budou řídit.

III. Proces mediace

Státy by měly zajistit to, aby byly přijaty vhodné mechanismy, umožňující provádění mediačního procesu podle následujících zásad:

1) mediátor je vzhledem ke stranám sporu nestranný,

2) mediátor je po celou dobu mediačního procesu neutrální,

3) mediátor respektuje názory stran a udržuje jejich rovnost při vyjednávání,

4) mediátor nesmí vnucovat stranám řešení,

5) podmínky, za kterých bude mediace provedena, musí zaručovat respektování soukromí,

6) diskuse v průběhu mediace jsou důvěrné a nemohou být následně použity, s výjimkou případu, kdy strany s jejich zveřejněním souhlasí nebo v případě, kdy to umožňuje národní právo,

7) mediátor by měl ve vhodných případech informovat strany o možnosti poradit se o svých problémech v manželské poradně nebo o možnosti použít jiné formy poradenství jako prostředků k řešení jejich manželských nebo rodinných problémů;

8) mediátor by měl postupovat zvláště ve prospěch dětí a chránit jejich zájmy, měl by se soustředit na to, aby v rodičích posílil zájem o potřeby dětí a měl by jim připomenout jejich odpovědnost za spokojený život jejich dětí a za jejich výchovu;

9) mediátor by měl věnovat pozornost zejména tomu, zda v minulosti došlo mezi stranami k násilí nebo zda nehrozí takové násilí v budoucnu, a snažit se v tomto směru o řešení dohodou mezi stranami a posuzovat vhodnost mediace i z tohoto pohledu;

10) mediátor by měl podávat informace z oblasti práva, ale tyto informace by neměly mít povahu právní rady. Ve vhodných případech by měl informovat strany o možnosti poradit se s právníkem nebo jinou profesionálnězpůsobilou osobou.

IV. Povaha dohod o mediaci

Státy by měly usnadnit proces schvalování dohod o mediaci prostřednictvím soudu nebo jiných příslušných orgánů, které strany sporu o schválení požádají, a prostřednictvím národní právní úpravy zajistit výkon takto potvrzených dohod.

V. Vztah mezi mediací a projednáním věci před soudem nebo jiným příslušným orgánem

a) Státy by měly uznat autonomii mediačního procesu a možnost použít mediace před, v průběhu nebo po skončení soudního jednání.

b) Státy by měly postupovat následovně:
– umožnit přerušení soudního jednání tak, aby mohlo dojít k mediaci;
– zajistit, aby soud nebo jiný příslušný orgán využíval svého oprávnění, vydat neodkladné rozhodnutí směřující k ochraně stran nebo dětí nebo jejich majetku;
– informovat soud nebo jiný příslušný orgán o tom, že strany mají či nemají zájem pokračovat v mediaci a zda strany dosáhly dohody.

VI. Podpora a přístup k mediaci

a) Státy by měly podporovat rozvoj mediace ve věcech rodinných, zejména pomoci zveřejňování informačních programů, aby řešení rodinných sporů touto cestou bylo více srozumitelné.

b) Státy podle vlastního uvážení stanoví metody, které poskytnou stranám dostatečné informace o mediaci jako alternativním řešení rodinných sporů (například povinné setkání stran s mediátorem) a tak usnadní stranám zvážit, zda je pro ně možné a vhodné řešit spor mediací.

c) Státy by také měly usilovat o přijetí nezbytných opatření umožňujících stranám přístup k mediaci v rodinných věcech, včetně mediace mezinárodní,aby přispěly k rozvoji řešení rodinných sporů cestou dohody.

VII. Jiné prostředky řešení sporů

Státy mohou zajistit vhodnost použití zásad pro mediaci obsažených v tomto Doporučení i pro jiné způsoby řešení sporů, než je mediace.

VIII. Mezinárodní otázky

a) Státy by měly ve vhodných případech zřídit mechanismy pro použití mediace ve věcech s mezinárodním prvkem, zvláště týkajících se dětí a zejména takových, které se týkají dohledu nad dětmi a práva navštěvovat je v případech, kdy rodiče žijí nebo se chystají žít v jiných státech.

b) Mezinárodní mediace by měla být považována za vhodný proces usnadňující rodičům organizovat či reorganizovat dohled nad dětmi nebo je navštěvovat nebo řešit spory, vzniklé v důsledku rozhodnutí, jež byla učiněna v takových věcech. Avšak v případech nedovoleného odnětí dítěte nebo jeho nedovoleného zadržování, je použití mezinárodní mediace vyloučeno, je-li zde riziko prodloužení doby vrácení dítěte.

c) Pro mezinárodní mediaci platí všechny shora uvedené zásady.

d) Státy by měly, jak jen to je možné, umožnit spolupráci mezi existujícími službami v oblasti mediace v rodinných věcech s cílem usnadnit použití mezinárodní mediace.

e) S ohledem na zvláštnosti mezinárodní mediace, mediátoři v těchto věcech činní, by měli absolvovat doplňující zvláštní školení.

Zdroj: Informační kancelář Rady Evropy [online]. Uloženo 3. 4. 2009.

PŘEDCHOZÍ ČÁST