Stridavka.cz
Doc. MUDr. Roman Šmucler, CSc. je známý lékař a majitel soukromé kliniky. Učí také na vysoké škole, přednáší, účastní se vědeckých výzkumů… Je vskutku renesanční osobností – účinkoval i v řadě televizních a rozhlasových pořadů, koketoval také s politikou. Poté, co vyšel najevo vztah jeho ženy s Dominikem Haškem, se rozvedl. Má třináctiletou dceru.
Pane docente, co pro vás znamenal rozvod?
Příjemná záležitost to není pro nikoho. Ale člověk to musí brát jako nový start a novou příležitost.
Jak je upravena výchova vaší dcery?
Střídavá péče po týdnu. Na svátky a dovolené se domluvíme.
Dohodli jste se, nebo o péči musel rozhodnout soud?
Dohodli jsme se v první minutě. Své představy jsme sladili hned a soud byl vzhledem k dohodě formalitou.
Slyšel jste o střídavce už dříve, než jste se rozváděl?
Samozřejmě, že jsem o tom slyšel. Mnoho mužů si to neprosadilo, popřípadě o to neměli zájem, ale tak málo toho nyní není.
Střídavá výchova je u nás zatím jen asi ve 4 % případů. Jak na ni reagovalo vaše okolí? Setkal jste se s předsudky, že by dítě mělo být hlavně s matkou?
Nesetkal. Všichni to úplně chápali jako logický krok.
Jak dcera vnímala rozvod a to, že bude mít dva domovy?
Ze začátku to pro ni bylo citlivé téma, nyní to myslím není téma vůbec. Konečně, takových dětí je dnes mnoho. Dnes myslím má i radost z možnosti žít dva životy ve dvou prostředích.
Dětem ve střídavé výchově se někdy hanlivě říká baťůžkáři. Jak vypadá batoh vaší dcery? A jak řešíte školní povinnosti?
Základní věci nepřenáší, ale leccos ano. To je samozřejmě nevýhoda, kterou musí snést. Chodí do stejné školy, tak v tom není problém. Úkoly dělá u toho, kam dle termínu patří.
Děti z rozvedených rodin obecně, nejen ve střídavé péči, mohou také zkoušet rodiče citově vydírat nebo hledat jiné úlevy…
Ne, to se neděje. Zejména proto, že s bývalou manželkou nesoutěžíme.
Je o vás známo, že jste pracovitý člověk a máte spoustu aktivit. Organizujete si práci podle toho, kdy máte dceru v péči?
Samozřejmě, že v týdnu, kdy mám dceru, si uzpůsobím program. Vždyť je to radost. Leč dcera je možná zaměstnána více než já.
Co byste po vašich zkušenostech doporučil mužům, kteří se rozvádějí a zvažují střídavku?
To záleží na schopnosti muže se o dítě postarat. Já si moc nedovedu představit, že bych se dítěte vzdal, a tak to nemělo alternativu.
Děkujeme za rozhovor.
Připravili Aleš Hodina a Tomáš Jadlovský
7. 2. 2014 at 19:18
Niko: ten článek, z internetove verze Rudého práva, ačkoliv není úplně špatný, jsem četl již v den, kdy vyšel.
Podminovat SP dohodou, pokud se na ni, téměř vždy, nechce dohodnout mentálně zaostala matka, není možné. Co radis v takovém případě? Vykaslat se na vlastni děti a založit novou rodinu?
7. 2. 2014 at 21:30
To se právě trochu pletete, otec se o dítě vlastně starat ani nemusí i když jsou rodina, matka pečuje o dítě a otec se víceméně veze, má všechno pod jednou střechou. Někdy tam může být i nějaké to násilí nebo týrání a všechno klape, ale najednou matka už nemůže, tak se rozejdou a otec zjistí, že přišel o matku i dítě a začne bojovat, ačkoliv zájem nejevil za společné domácnosti. I takovéto modely fungují a většinou se jedná o mstu … Pokud se oba rodiče podílejí na péči a o dítě mají skutečně zájem, jsou schopni se domluvit, projevuje se to rozhodně jinak než výhrůžkami a boji právní cestou.
7. 2. 2014 at 21:40
Michal24 a já zas pokračuji dále a cituji
Velké nároky na komunikaci
Střídavá péče klade mnohem větší nároky na komunikaci mezi rodiči, zdůrazňuje Eva Kneblová. Je totiž rozdíl, když je dítě ve výhradní péči jednoho rodiče, anebo když se v ní matka s otcem střídají. Když se totiž o dítě stará jeden rodič a druhý se s ním vídá např. o víkendech, mohou si rodiče předávat jen minimální množství informací. Pokud je ale péče rozdělena mezi otce a matku rovným dílem, musí spolu oba mnohem více komunikovat.
„Rodiče si předávají informace o tom, jaká je situace ve škole, jaké má dítě povinnosti pro následující týden, zda je nutné zajít k lékaři, kdy má jaký kroužek apod. Rodiče v tomto uspořádání spolu obvykle mnohem více konzultují chování dítěte, čímž vzniká více prostoru pro třecí plochy a třeba i vznik konfliktů na téma, kdo nese větší podíl viny na ‘zlobení’ dítěte. V každé komunikaci si sdělujeme informace, ale promítá se do ní i vztah. Rodiče pak mají těžký úkol odfiltrovat osobní problémy a držet komunikaci na věcnější informační rovině,“ říká psycholožka s tím, že je jisté, že ke konfliktům mezi rodiči může dojít a dochází.
8. 2. 2014 at 11:08
Diskutérka Nika je bohužel opět mimo. Rodiče si musí předávat informace i ve výlučce a stejně tak se domlouvat o tom, jak řešit záležitosti dětí. Je bohužel omylem některých lidí, že rodič, který má dítě ve výlučce, může o něm rozhodovat bez druhého rodiče. Nyní je tato problematika upravena v § 865 a 877 občanského zákoníku.
8. 2. 2014 at 13:10
Pokud nefunguje komunikace a někdo se domluvit nechce, všechna práva jdou stranou. Nikdo nemůže nikoho do ničeho nutit. Právo a morálka jsou dvě odlišné věci.
8. 2. 2014 at 13:15
KOMUNIKACE je nejdůležitejší ze všech a pokud nefunguje, v podstatě už je jedno proč, nelze aplikovat SP. Tvrdá realita. Život není o právech jak prosazuje Střídavka a pokud pro někoho ano, je to hodně smutné.
8. 2. 2014 at 13:55
Tyto klony jsou smutné zvenku i uvnitř.
10. 2. 2014 at 15:08
Niko: když bývalka nechce komunikovat, protože je to pro ní výhodnější, mařit komunikaci a tedy i SP? Co radíš? Vykašlat se na vlastní děti a založit novou rodinu? Fakt dobrá rada, v zájmu dětí, že? Hlavně že budou mít jeden pokojíček.
10. 2. 2014 at 17:06
Vzdyt Ti to napsala, ne ? 🙂 … “Kdyz komunikace nefunguje … vpodstate je jedno proc …. je stridavka vyloucena”:-) Vzdyt to vsichni od souduzname. Protoze to takhle u soudu prochazi (nejen silny tlak Klimesovych “seminaru”)–> je to navodem pro ostatni. Nechcete stridavku =nekomunikujte a co nejvic vsechny spory vyhrotte, a mate to v kapse. S lidmi nazoru jako Nika nelze diskutovat a nelze dojit k rozumnemu kompromisu. Jedine co pomuze – az jejich syn bude ve stejne situaci. Pak stejnou plamennou silu obrati druhym smerem. Ale nejhorsi je, ze o svem spravnem nynejsim, i budoucim postoji jsou a budou skalopevne presvedceny.
11. 2. 2014 at 10:11
Problém je v tom, že a priory svým smýšlením poručuje zákon. Zákon hovoří jasně: OBA RODIČE JSOU SI ROVNI. Není schopna připustit, že jsou také případy, kdy otec je vzorným rodičem a přesto matka chce dítě do své péče. Že jsou matky, které se takto mstí. Že otec může být sebelepší, ale pokud je matka např. průměrná (a samanechce přiznat otci rovná práva), nemá otec šanci se těchto alespoň rovných práv domoci. A samozřejmě, že to pak je špatné i pro to dítě. A konečném důsledku také pro společnost. Je to špatné i pro mnohíé single ženy, hledající kvalitního partnera. Atd. Vše je špatně!