Stridavka.cz
–
Plzeňanka Ing. Jana Mottlová sama aktivně propaguje střídavou péči, o této její aktivitě jsme psali v článku Žena hájí zájem dětí. Na její názory jsme se proto vyptali podrobněji:
Co si myslíte o rozšíření střídavé výchovy u nás?
Nejsem zastáncem celoplošné střídavé péče. Ale myslím, že v Česku je tento nástroj porozvodové výchovy extrémně málo využíván. Myslím, že v cca 25 – 30 % případů by měla být stanovena střídavá péče. Těch 5 % případů, které jsou ročně nařízeny, vlastně popírá to, že páry si „pořizují“ děti společně. Proč tedy vlastně s muži zakládáme rodiny, když se jich údajně tak málo dokáže starat o své děti? To ztrácí logiku, že?
Uvedla jste už dříve, že máte zkušenosti s opatrovnickým systémem v Česku. Jaký je váš názor na něj?
Z mého pohledu stále tento systém diskriminuje převážně otce, kdy jsou jim nesmyslně odebírány děti. Bohužel těch případů mám okolo sebe mnoho, kdy otec přišel o děti téměř úplně. Matky mohou lživě napadat, pomlouvat, obviňovat a nic jim v tom nebrání, protože soudní systém u nás v těchto případech nezasahuje ani neusměrňuje. Soudci nemají prostor ani prostředky pro to, aby zjišťovali, co z předložených tvrzení je nebo není pravda. A některým z nich to asi tak i vyhovuje, protože málokterá soudkyně dá protistraně prostor pro argumentaci a případnou obhajobu. Tento prostor pro lži a křivá obviňování zbytečně vyhrocuje situace a nahrává konfliktům.
Ve vyspělejších zahraničích státech jsou většinou jasná pravidla. Kdo je poruší, o děti přijde. To si tam ale nikdo nedovolí a ve většině případů dochází k dohodě, kterou oba rodiče dodržují. Zde žádná pravidla nejsou, vše se překrucuje k obrazu systému, který tady je nastaven z dob totality. Místo toho, abychom se inspirovali státy, kde fungují dohody, raději stále uplatňujeme systém soudů a táhlých sporů, kde vítězem nemůže být ani jeden. Při vzájemné dohodě přitom vyhrávají všichni a především dítě.
Také si myslím, že výchova dětí se za posledních 20 let posunula hodně dopředu a otec už není ten, co především vydělává peníze a občas o víkendu vezme rodinu na výlet. Jsem ráda, že když se rozhlédnu kolem sebe, vidím stále více tatínků, kteří jsou součástí každodenní péče o děti. Vodí své potomky do školky, do školy, připravují jim snídani, program na odpoledne, zajdou s dětmi na dětské hřiště, čtou jim pravidelně pohádky nebo s nimi píší domácí úkoly – dělají prostě to, co se dříve očekávalo především od maminek. Proto jsou i dnešní děti více fixovány na tatínky, než tomu bylo dříve. Pak je smutné, že když nevyjde vztah mezi rodiči, snaží se maminky většinou utnout i vztah mezi tátou a dítětem. Ani já bych nechtěla svého tatínka vidět pouze jedenkrát za 14 dní na víkend.
Pojďme k vašemu osobnímu případu. Můžete jej našim čtenářům přiblížit?
V roce 2009 jsem se seznámila s přítelem, který se právě začal rozvádět. Měl v té době tříletou dceru, o kterou se vzorně staral. S manželkou se domluvil na neoficiální střídavé péči. Rozvod proběhl hladce po vzájemné domluvě: kontakt, výživné i majetkové vyrovnání. Přítel se zadlužil a koupil byt 800 metrů od své dcerky, aby se o ni dál mohl starat a podílet se na její výchově. Přestože se mohl přestěhovat zpět do svého vlastního bytu cca 10 km od bydliště dcerky. To by asi udělal málokdo. Dcera si velmi rychle zvykla na to, že se o ni stará otec v novém bytě a po pár dnech začala mluvit o tom, že má domov u maminky i tatínka, a také, že s oběma chce trávit stejně času.
Přítel byl závislý na shovívavosti matky, kdy mu dceru nechá, a proto dal po půl roce návrh na střídavou péči. Šlo tedy jen o to, aby se neoficiální střídavá péče stala oficiální. Nakonec neoficiálně probíhala vlastně téměř 2,5 roku, než rozhodl soud. Byla jsem přesvědčená, že když něco funguje a dítě je spokojené, soud nemůže rozhodnout jinak než pro střídavou péči. Bylo proto tedy jak pro mne, tak pro všechny v rodině a okolí velké překvapení, že střídavá péče nebyla nařízena. Tři soudní znalci byli pro střídavou péči, dva opatrovníci byli pro střídavou péči a také samotná dcerka dlouhodobě mluvila o tom, že chce být stejně s tatínkem i s maminkou. Přece každé dítě, ať už 3leté nebo 10leté, má právo říct, co si přeje. Pokud tedy chápu zájem dítěte správně, tak jeho názor by měl být brán v úvahu hned v první řadě.
Co rozhodlo o zamítnutí střídavé péče?
Podle názorů odborníků šlo o to, že soudkyně Mgr. Dobroslava Žižková interpretovala i vcelku neutrální informace znalce nepříznivě vzhledem k otci i k střídavé péči. Dle nich rozhodnutí soudu nemá oporu ve faktech, ale naplňuje letitou tradici, konvenci, lze v něm spatřovat tradiční solidaritu s ženou – matkou. Psychologicky je rozhodnutí soudu zcela neodůvodněné. S tímto názorem se ztotožňuji nejen já, ale i další lidé z mého okolí. Dle mého názoru soudkyně také, ač se opírala o psychologické argumenty, porušila základní pravidlo psychologie a znaleckých posudků, které se snad učí v prvním ročníku na střední škole zabývající se psychologií. Bez povšimnutí to nechal být i krajský soud a nevyjádřil se k tomu ani OSPOD.
Jaké pravidlo?
Soudkyně Žižková jmenovala soudního znalce – psychologa, ke kterému chodila přítelova bývalá manželka ještě v manželství, když pociťovala krize. Navštívila ho opakovaně. To přiznala jak matka, tak i soudní znalec, když dal přítel návrh na podjatost.
Psycholog přiznal, že poskytoval služby bývalé manželce, a přesto dělal soudní znalecký posudek?
Ano, dělal. Myslím, že je to neetické a je to snad i na odebrání licence soudního znalce. Co se jeho týče, měla jsem k němu i já velké výhrady. Vyšetření jsem se také účastnila. Přítelova dcerka byla u doktora Bröckla nejdříve s tatínkem a poté se mnou. Vyšetření tedy pro ni bylo neúměrně dlouhé a doktor Bröckl dle mého názoru také neumí příliš jednat s dětmi. Výsledkem byl například jeho závěr, že dítě se v přítomnosti tatínkovy přítelkyně předvádí. Další věcí byla skutečnost, že v posudku změnil nebo zkreslil některé mé odpovědi. Pozitivní věci samozřejmě úplně vynechal. Vzhledem k tomu, že máme s dcerkou otce velmi dobrý a přátelský vztah, velmi mne překvapilo, co jsem se v posudku pana Bröckla dočetla. Můžu jen spekulovat, zda to byla jeho neprofesionalita či záměr. Každopádně ani jedno mezi charakteristiky soudních znalců, kteří se podílejí na rozhodování o osudech dětí v 21. století, by patřit nemělo. Samozřejmě jsem sepsala své připomínky a dala k dispozici soudu, ale zda se tím někdo vůbec zabýval, to opravdu netuším.
Neříkáte to jen proto, že soud nedopadl podle přání dcerky, jejího tatínka a vás?
Neříkám, obrátili jsme se s přítelem na odborníky jak na akademické půdě, tak i z řad nezávislých odborníků z oboru psychologie. Všichni byli nemile překvapeni tím, jak vypadal soudně znalecký posudek a jak následně soud použil některé lživé věty v posudku. Podle posudku, který jsme si nechali udělat z Institutu forenzní psychologie, měl být v tomto konkrétním případě ustanoven nový soudní znalec, který by neměl s případem nic společného a jehož posudek by tak mohl skýtat záruku objektivity. Stávající znalec se měl sám z něj vyloučit.
To jsou poměrně šokující informace…
Ano, ale je to těžké, tito lidé jsou prakticky nepostihnutelní, soudní systém je hodně zkostnatělý. A nejsmutnější, že rozhodují o osudech dětí a absolutně je nevnímají. Navíc málokdo si dovolí veřejně říct, že jeho kolega udělal něco špatně. Tento případ byl ale tak extrémní svým přístupem proti otci, že se hodně znalců rozhodlo pomoci tomu, co považovali za správné. Za to jim patří velký dík.
Jak ve věci vystupoval OSPOD?
Musím říci, že u soudu o střídavou péči zastupovali dcerku velice nezávisle a s poměrně dobrým nadhledem. Navrhovali střídavou péči, a to i s důrazem na velmi pracovně vytíženou matku, která se dle mého názoru nezvládá plnohodnotně starat o dceru. Určitě ji má velmi ráda, ale vzhledem ke své pracovní době musí dcerku často hlídat prarodiče, sousedky a kamarádky. Tento čas by mohla trávit se svým taťkou, což se i dcerka opakovaně vyslovila, že toto je jejím přáním. V prvních dvou letech, pokud jsme šli navštívit nemocnou dcerku, byla snad jednou doma s maminkou. Jinak byla v drtivé většině jinde – přestože otci v době nemoci odmítla několikrát dcerku dát z důvodu, že se musí léčit v domácím prostředí a přechod mezi domovy by jí neprospěl. Je zvláštní, že tohle soudy a systém v Česku nazývají „mít jednu kotvu“ a „mít jeden domov“… OSPOD Plzeň tedy v prvním kole soudů příkladně hájil zájem dítěte – pan Kolouch a Bc. Pánková pracovali profesionálně, za což jim patří veliké díky.
Říkáte, že v prvním kole – bylo víc soudních řízení?
Ano, matka posilněná zamítnutím střídavé péče šla proti všem závěrům psychologů a navrhovala radikální zúžení kontaktu s tatínkem na minimum, asi 16 % času. Zdůvodňovala to dokonce i svou pracovní dobou. Zdravě uvažující soud by vyhodnotil, že je to matka, kdo nemá dostatek času na péči o dítě. Alespoň v případě otců se rozhodnutí o úzkém kontaktu často opírá o pracovní vytíženost otce. Bohužel jsme v Čechách, tak rozsudek vypadal tak, jak vypadal. Soudkyně dala otci kontakt na 7 dní ze 14, ale z toho 2 dny jen na odpoledne. Kontakt na odpoledne soudní znalec přitom nedoporučil, ba naopak měl výhrady.
Jak se k tomu stavěl opatrovník?
V této fázi byl opět, už potřetí, změněn opatrovník a na ověření výchovného prostředí přišla paní Olga Hájková. Sama jsem byla svědkem – byla jsem ve vedlejší místnosti – jak přišla v den soudního jednání a chválila prostředí, pokojík, a vypadalo to, že bude dál hájit zájem dcerky. Na soudním jednání ale doporučila poměrně razantní zúžení kontaktu dcerky s tatínkem. Bylo zřejmé, že případ dostala na poslední chvíli a absolutně neznala soudně znalecké posudky, celou situaci. To bylo asi měsíc po negativním rozhodnutí o střídavé péči. Bohužel, po doporučení paní Olgy Hájkové, dcerce ještě jeden den kontaktu sebrali na základě odvolání u Krajského soudu v Plzni. Odvolání podala matka. Zde opět soudci, dle názoru odborníků i mého, vytrhovali věci z kontextu, aniž by si někdo dal věci do souvislostí. Dokonce tam matka argumentovala svou pracovní vytížeností. Přesto nelogicky soud otci vzal ještě jeden den, místo aby to bylo naopak.
Co si o tom všem zpětně myslíte?
Na jedné straně je velký úspěch, že to dopadlo aspoň takto a dcerka vidí otce 6 dní ze 14, i když někdy jen na odpoledne. Na druhé stránce vidím bezmocné postavení všech otců. A to i v případech, kdy má otec daleko lepší předpoklady pro výchovu a nemá šanci dostat ani střídavou péči. Přítel se tomu musel věnovat, vynaložil spoustu energie, času a peněz. Nechtěla bych vidět případy, kdy normální tátové chtějí vídat své děti častěji než jednou za 14 dní o víkendu. Myslím tím otce bez času, energie a finančních zdrojů, ale s chutí vychovávat své dítě – ti jsou téměř bez šance. Absurdní také je, že argumentem proti střídavé péči bylo i to, že otec je důsledný a precizní – zkrátka úspěšný muž, který má sladěný život. Matka je dvakrát rozvedená, pracovně vytížená a péči o dítě by bez pomoci sousedek a široké rodiny nezvládala. Přesto je brána za vzor pro výchovu dítěte. Klesli jsme hodně hluboko a je čas něco s tím provést.
Souhlasíme. Děkujeme vám za rozhovor.
31. 5. 2013 at 13:39
Hane a Voku – na Vašem místě bych dal na OSPOD stížnost, že nedbá zájmu dítěte, nadržuje jednomu rodiči, nerespektuje zákony a normy. Nejdříve jít za vedoucím, potom za tajemníkem úřadu, a nakonec se dá napsat ombudsmanovi. Mně se to osvědčilo, opatrovník mého syna po šetření ombudsmanových právníků u nich rychle hodil zpátečku. Když to nejde po dobrém, musí se trochu zatlačit. Pokud byste chtěli, dám Vám svou stížnost pro inspiraci, najdete mne na střídavkových kontaktech pod jménem Tomáš.
1. 6. 2013 at 9:21
stížnosti na OSPOD lze samozřejmě dávat, akorát Vás upozorňuji, že oni si je soudružky samy vyhodnotí na pracovišti, kde podáte stížnost.dokonce jsou až tak drsní, že mi napsali že styk 22% i 78 s mou dcerou je vyvážený styk. mé odvolání okecaly neuvěřitelným blábolem, že rovnoměrným stykem myslely styk rodičů se sociálkou…. (což je kromě jiného lež)prý šikana mé osoby je v zájmu urychlení jednání (nutili mne 45 minut podepsat co si na mne připravili) Napsal jsem jim jasné dotazy napsal jsem jim desítky §, judikátů, které oni porušily na cokoliv napsaly že jednají v zájmu dítěte…. ony mají zadání diskriminaci otců a dle mého názoru jsou na to školení, je to stát ve státě. Jakmile s nimi začnete nesouhlasit pomstí se vám u soudu,SP ne protože u matky nebyly shledány nedostatky… nebo navrhnout takové výživné, že spadnete šokem ze židle, nebo když máte dva znalecké posudky na SP , chtějí třetí…. a mohl bych vyprávět dále…. střídavka je taky dobrý zdroj informací … Ombudsmanova právnička mi napsala, že ombudsman není pro střídavou péči v případě konfliktů rodičů…. tím mi taky dali jasně najevo, jak věc dopadne. Na závěr v soudním spisu mám 2 posudky doporučující střídavou výchovu a styk s dcerou 30:70……soudkyně navádí matky aby uhnuly od dohody s otcem.a staly se majitelkami dítěte a otcových peněz….BOJUJTE TO ANO JEN POČÍTEJTE S TÍM ŽE VÁS BUDOU PONIŽOVAT ŠIKANOVAT DÁTE DO TOHO SPOUSTU ČASU I PENEZ A VÝSLEDEK SE NEMUSÍ DOSTAVIT !!!!!. Jediné řešení je dle mého názoru zmedializování kauzy nebo vstup do politiky….. Každopádně doporučuji mluvit co nejvíce s tatínky co si tím prošli pochopíte mnohé (teda možná, protože to co uslyšíte a uvidíte je vlastně nepochopitelné….) a hlavně budete se moci rozhodnout na zákkladě informací, které vás často ani nenapadnou, že by se něco takového mohlo dít….zaměříte se na podstatné věci a nebudete si tak často připadat jako Alenka v říši divů
1. 6. 2013 at 9:28
jinak moc děkuju autorce za popis tragického stavu opatrovnického systému v Čechách, kde zájem dítěte je to poslední co by ho zajímalo. A kluci mluvte o tom s ženami, požádejte je o veřejná vystoupení a hlavně jim vysvětlujte, že to co se děje diskriminovaným otcům se stejně tak může dít v budoucnu jejich synům, vnukům, partnerům, manželům….některéžny pochopí, není jich moc ale jsou…. a pomohou ať už povzbuzením, podporou ochotou sdílet či vyjímečně i veřejnou angažovaností. HOLKY POTŘEBUJEME PŘEDEVŠÍM VAŠÍ PODPORU POTŘEBUJEME ABY MATKY MAJITELKY DĚTÍ BYLY SPOLEČENSKY A SOCIÁLNĚ NEPŘIJÍMÁNY A PAK BUDE ZCELA JISTĚ NAPLNĚN SKUTEČNÝ ZÁJEM DĚTÍ BÝT VYCHOVÁVÁNY OBĚMA RODIČI!!! Systém děti neřeší jen se za to shovává a propagandisticky o tom hovoří, je to stejné jako z korupcí.
1. 6. 2013 at 9:31
JANO MOC DĚKUJEME!!!!! potřebujeme další holky 🙂 co nám pomohou, kdybyste o nich věděla, budeme za ně moc rádi a budeme si je hýčkat 🙂
Hezký den všem
1. 6. 2013 at 12:11
Dobře si to popsal kamikadze1,výborně situaci samozřejmě popisuje i článek.Já dodávám ještě jména z krajského soudu v Praze a je to jedno odkud jsou,jedou v jedné šabloně-martina štolbová,zdenka krupová,olga píšová.
1. 6. 2013 at 15:40
Uvidíme jak bude tatáž Motttlová mluvit, až si s tímto přítelem (bývalým manželem) pořídí děti a budou mít třeba problémy a rozvedou se. Teď je paní celá hin, že má chlapa, chce se ukázat v lepším světle než bývalka (klasická věta „Matka je dvakrát rozvedená, pracovně vytížená a péči o dítě by bez pomoci sousedek a široké rodiny nezvládala.“), ale pak? Kdo ví…..
2. 6. 2013 at 13:05
Motll: PŘESNĚ na to jsem myslel. Ale tak nějak se mi to tu nechtělo napsat. Ona moje bývalka také dřív odsuzovala matkay, které se rozvádějí, a ty, které brání styku s dětmi bynechala zavřít. Ale když se sama zamilovala do kolegy v práci, tak se začala chovat jako ta nejhorší mrcha, jako jediná majitelka dětí.
3. 6. 2013 at 7:54
Ombudsmana nemohu nikomu doporučit. Sám jsem se ba ně obracel, protože mně soc. pracovnice vyhrožovaly – např. trestním oznámení, zpochybňováním psychické normality, vyhrožováním zákazem styku s dětmi. Sociálka mně opakovaně odmítala sdělit, co konkrétního na jejich návrhu na úpravu péče, např. zúžení péče otce,svěření dětí do péče matce v den, kdy pracuje do 18.00, úprava péče na přelomu srpna a září tak, že bych děti měsíc neviděl. Ombudsman to šetřil rok a vše na straně sociálky bylo vždy v pořádku.
6. 9. 2016 at 9:26
Není vám hanba? Až se bude jednat o vaše dítě, budete to vidět jinak. Jak si vůbec dovolujete vtirat se do této záležitosti? Pro vás je to cizí dítě a vždy bude, tak si nechte ty kydy a hodnocení toho, jak se matka měla nebo neměla starat o své dítě. Vypadá to že matka ani neměla problém svěřit dítě otci ale to že u toho budete i vy, a jak to čtu, ani se jí nedivim. A to, že otec, i když vlastně střídavou péčí de facto měl musel nutně iniciovat soudní jednání, honit dítě po psychologach a kde co aby dostal něco co ve skutečnosti už měl, taky nesvědčí v jeho prospěch a že mu šlo o dítě. Tady je evidentně ten problém, a to i dalších skuhrajicich urazenych rádoby otců. Nejsou schopni jednat s matkou slušně a s respektem, a pak sklízí ovoce.I
6. 9. 2016 at 10:09
Zajímavé je, že se paní Inka v diskusi nezamyslí, proč matka bránila vyřešení situace tím, že by akceptovala střídavou výchovu (zvlášť když už de facto fungovala). Že by podle paní Inky musel otec akceptovat nadřazenou roli matky a pokud na ní matka trvá a otec chce pouze rovnoprávnost, je to v očích Inky nikoliv matka, ale otec, který situaci komplikuje?