Ing. Aleš Hodina, dr. h. c.
Helena Jílková, 36letá Plzeňanka, dle svých slov zároveň aktivní i trochu flegmatická. Má celkem tři vlastní děti. Dvě starší vychovává už čtvrtým rokem ve střídavé péči s bývalým manželem.
Heleno, jak jste ke střídavce dospěli?
Poslední rok manželství byly hádky (ne časté, ale byly), ironické chování z obou stran… Ale fungovali jsme. Pak najednou nastal velký přelom. Hádky ustaly, žili jsme spolu už jen jako rodiče, ale nějaká úcta mezi námi stále byla. I na dovolené jsme byli s dětmi, běžné rodinné záležitosti jsme vyřizovali, včetně rodinných nákupů. Po jednom velkém rozhovoru u večerního vínka jsme se rozhodli, že si promluvíme s dětmi a šli bychom od sebe. Manžel tehdy řekl: „Žijeme trošku zvláštně, i když v klidu, a nechci, aby přišel opět nějaký zlom a nedej bože nenávist. Měli bychom od sebe jít, dokud se máme trošku rádi.“ Myslím, že v tu chvíli měl pravdu jako nikdy.
Na péči jste se domluvili bez problémů?
Manžel chtěl střídavou péči, nic jsem proti neměla. Pár večerů jsme si s dětmi občas promlouvali, jak to bude, že budou chvilku s taťkou, chvilku s mamkou. Bydleli jsme ještě spolu a já si zařizovala pomalu bydlení. Tam jsem pak odešla, ještě před samotným rozvodem. Na soud jsme odnesli společně žádost o rozvod a dohody o majetku a péči o děti. Rozvod proběhl celkem rychle, ani jeden z nás neměl zájem na nějakém zbytečném prodlužování. Stání ve věci péče ani rozvodové stání netrvalo více než 10 minut.
Kolik bylo tehdy dětem?
Kubíkovi šest a Fildovi čtyři roky.
Jak to reagovaly?
Děti snáší střídavou péči od začátku velmi dobře. Spíš my dospělí jsme měli chvíle velkého stesku, ale v kontaktu s dětmi jsme vždy byli.
Vy ale máte celkem tři děti…
Honzíkovi jsou teď dva roky, toho mám s mým druhým, nynějším manželem.
Jak vám tedy funguje střídavá péče?
Máme ji psanou od středy do středy, s tím, že děti ráno jdou do školy (tehdy ještě do školky) a odpoledne už k taťkovi. Pokud taťka nebyl doma, vyzvedla jsem je já a k němu jsem je k večeru odvezla s hotovými úkoly. Nyní to funguje nadále, jen bohužel vzhledem k životní situaci taťky je střídavá péče teď trochu nepravidelná. Ale bere si je, jak může.
Jsou více u mě, ale vždy se nějak domluvíme, i co se týče odvozu na hasičské závody nebo na fotbalové tréninky. Chodíme pravidelně na zápasy FC Viktoria. Pokud jsem náhle nemohla, šel s nimi taťka. Nejednou jsme měli lístek navíc, tak jsme šli oba dva s dětmi.
Zdá se, že vaše spolupráce je skoro idylická. Je to tak i s penězi?
Nic si neplatíme navzájem, už to tak bylo v dohodě při rozvodu. Když jsou děti u mě déle, bývalý manžel mi dá nějakou korunu, zeptá se, jestli něco aktuálně potřebujeme. V dohodě také máme, že já platím náklady na mladšího, on na staršího, ale nikdy se to nedodrželo. Například jsem dala příkaz v bance k úhradě za školní obědy za oba, bývalý manžel jim pak třeba zaplatil školu v přírodě. Tábor zaplatím já, on mi pak dá půlku. Tak nějak je vše jinak, než před čtyřmi lety bylo psáno, ale domluvíme se. Věci do školy kupuji já, ráda to mám pod dohledem. Ale samozřejmě, že když jsou kluci u táty a dojde jim pero, koupí ho…
Máte vůbec se střídavkou nějaké problémy?
Obtíže byly ze začátku to skloubit časově. Odvézt je někam a domluvit se, jestli ten druhý je vyzvedne, nebo kam je odveze. Trošku úskalí je učivo. Děti ho mají v aktovce vždy na aktuální den a když po škole jdou k tomu druhému, mají vedle v igelitce další učebnice. Ty jim připravujeme my, ale občas na něco zapomeneme… Pokud to nehoří, hodíme si to druhý den do práce, nebo dětem do školy. Bývalý se moc nevěnuje kontrole aktovky, takže občas malý píše SMS ze školy, že nemá pití, ale vždy se to nějak udělá. Někdo tam z nás dojede, nebo si ho dokoupí sám ve škole.
A jak je pro vás složité zvládnout všechny tři děti?
Momentálně jsem s malým na rodičovské dovolené. Můj současný manžel je od rána do večera pryč, ale starší kluci jsou dnes už mí velcí pomocníci. Dá se říci, že všechno zvládáme dobře, včetně školy, odpoledních aktivit, to nejmenší batole k tomu a ještě si zahrajeme večer hru.
Máte také zkušenosti se střídavou péčí a chcete se o ně podělit s ostatními? Napište nám: INFO@STRIDAVKA.CZ
28. 4. 2015 at 9:28
Kéž by takové mravné matky byly všechny ! Ale nejsou a nebudou. Dokud těm 95 % sobeckých a nemravných bude stát jejich sobectví a amorálnost tolerovat. A státem jsme my občané.
28. 4. 2015 at 9:57
Výborně. Gratuluji dětem takto vyzrálých a rozumných rodičů. I já se chtěl takto dohodnout. Bohužel, v našem případě nebyli takto rozumní a ohleduplní oba rodiče, ale jen jeden. 🙁
29. 4. 2015 at 21:27
Akorát řeším něco podobného, tak snad to bude v poho. Charakter člověka se pozná na konci vztahu a ne na začátku ………..Každopádně doufám, že to u nás dopadne podobně.