Mgr. Tomáš Jadlovský, Ph.D.
Vážený pan
Bohuslav Sobotka
předseda vlády
Úřad vlády ČR
nábřeží Edvarda Beneše 4
118 01 Praha 1
Jerevan, 18. října 2015
Vážený pane předsedo,
obracím se na Vás se stížností na nečinnost českých úřadů ve věci mého syna Mirka Jadlovského a nezákonného zatykače vydaného na mne. Navazuji tím na svou korespondenci s Vámi a s českými institucemi za poslední roky. Od října 2014 do srpna 2015, kdy jsem žil v ilegalitě v Arménii a Náhorním Karabachu, si s Vámi v zastoupení psal můj otec Josef Jadlovský (viz např. článek SELEKTIVNÍ NEZÁJEM ČESKÝCH ÚŘADŮ O PORUŠOVÁNÍ LIDSKÝCH PRÁV).
Stručně shrnu, že můj syn Mirek Jadlovský, český občan, podle dohody rodičů s trvalým bydlištěm v Praze, byl v minulosti dvakrát svou matkou Teresou Panizovou Lobatovou, španělskou občankou s trvalým pobytem v ČR, unesen do Španělska, a aktuálně je tam pravděpodobně unesen potřetí. O synovi mi není nic známo od 7. října 2015, kdy nás nedaleko Jerevanu přepadla na dálnici skupina mužů spolu s Mirkovou matkou Teresou Panizovou Lobatovou a španělskou honorární konzulkou v Jerevanu Armine Adamjanovou. Syna odtáhli do auta s diplomatickými značkami a o několik hodin později zmizel z Arménie. Vzhledem k trestnímu stíhání v této věci pomlčím o podrobnostech, které jsem se dozvěděl během vyšetřování. Z uvedeného vidíte, že nepřeháním, když o španělských institucích hovořím jako o mafiánských.
Pravděpodobně si říkáte, že oba rodiče si nemáme co vyčítat a jsme únosci. Je to vizitkou fungování české a španělské opatrovnické justice, kdy ani po pěti letech od podání návrhu nemáme od místně příslušného českého soudu žádné rozhodnutí a platí pravidlo, že dítě má ten, kdo si ho unese či se s ním skryje. Aktuálně český odvolací soud předal spis uprostřed řízení do Španělska, což je sice protiústavní, ale v zájmu matky. Proto případ již podruhé míří k Nejvyššímu soudu. V ČR opatrovnické spory k Nejvyššímu soudu obvykle vůbec nechodí, v případě mého syna se tak děje podruhé a opět jsem dovolatelem já jako otec. Ještě dodám, že mezi matčinými únosy a naším ukrytím na Kavkaze tkví rozdíl v tom, že já jsem celou dobu navrhoval střídavou výchovu, aby syn měl výchovu obou rodičů. Manželka za všech svých únosů setrvale brání kontaktům mezi otcem a synem, nyní již s neskrývanou (a nezákonnou) podporou svého mafiánského státu a českých nezávislých soudkyň Hany Vrané, Anisji Pillerové, Blanky Chlostové a Jaroslavy Chaloupkové.
Čím pasivnější jsou české příslušné soudy, tím aktivnější jsou nepříslušné španělské soudy. Ze zatykače, který je na mne ve Španělsku vydán za údajný synův únos, jsem se dočetl, že syn by měl nyní patřit pouze matce a já k němu nemám žádná práva, a to mne staví do stejné situace jako jednu paní v Norsku, za niž bojuje celá česká politická scéna. Zaznamenal jsem Vaše vyjádření v tisku, že budete hájit zájmy českých občanů v cizině, proto se chci zdvořile zeptat, zdali to platí i pro rodiče, jejichž příjmení nekončí na -ová. Ocenil bych, kdybyste zajistil mně a mému synovi spravedlivý soudní proces (v pátém roce řízení je už načase), jehož výsledek bude odpovídat poměrům 21. století, tj. rovnosti mužů a žen a právu dítěte na výchovu oběma rodiči. Díky častému porušování unijního práva španělskými institucemi na Úřadu vlády ČR funguje meziresortní pracovní skupina pro spory českých a španělských občanů, kterých by mělo být více, jen se o nich příliš nemluví. Mohla by tato pracovní skupina podniknout konkrétní kroky směrem k českým i španělským soudům, objasnit jim unijní právo a zajistit jeho vymožení? Do skupiny patří zástupce ministerstva spravedlnosti a ministr má pravomoc podávat kárné žaloby na nezávislé soudkyně, které se dopouštějí průtahů a úmyslných protiústavních rozhodnutí. Ministerstvo zahraničních věcí, jež do skupiny rovněž patří, pak má celou škálu nástrojů, dokonce ještě širší než v případě Norska, které není v EU.
Předchozím odstavcem mám na mysli vyřešit nejen civilní část sporu, ale i trestní. V srpnu 2015 se ukázalo, že je na mne vydán Španělskem zatykač za údajný synův únos. Že jsou k jakýmkoliv úkonům kolem mého syna španělské soudy nepříslušné, jim samozřejmě nijak nebrání, podstatné pro ně je, že si to přeje matka. I když je od září 2015 českým soudem spis předán do Španělska, což změní až dovolání nebo ústavní stížnost, ani nepotřebuji právnické vzdělání k tomu, abych řekl, že žádná opatření v právním státě nemohou platit zpětně. Zatykač měl být vydán kdysi v lednu 2015, kdy ještě soudkyně Hana Vraná z Obvodního soudu pro Prahu 5 rozvážně bloumala, jak spis předat. Práv k synovi jsem měl pozbýt někdy na jaře 2015, podrobnosti nemohu napsat, neboť žádný dokument nemám, španělské soudy všechny opatrovnické věci k mému synovi projednávaly beze mne. To se ostatně často dělo i v minulosti, podrobnosti jsem Vám psal dříve. Arménie, kde jsem se o zatykači dozvěděl, ho neuznala, protože rodičovský únos zde není trestným činem. V ČR sice také ne, ale dodnes mi není schopna žádná česká instituce sdělit, zdali budu při příjezdu do ČR zatčen a uvězněn či nikoliv. Policie ČR mne odkázala na ministerstvo spravedlnosti, to zase na zákon č. 104/2013 Sb., s tím, že když mi něco nebude jasné, mám se poradit s advokátem. Advokát mi napsal, že nedokáže říct, jak bych byl po návratu domů úspěšný, neboť rozhodování českých soudů mu přijde jako věštění z křišťálové koule. ÚMPOD, který má právní kontakty v opatrovnických věcech směrem do zahraničí v národní gesci mi sdělil, že se trestní stránkou nezabývá, a že řešení je v rukách resortu zahraničních věcí. České MZV mi doporučilo, abych se se Španěly dohodl na zrušení zatykače sám, což je stejně smysluplná rada, jako když se Vám do bytu dobývá zloděj a někdo odpovědný za bezpečnost Vám po telefonu poradí, ať ho sám přesvědčíte, aby toho nechal. Španělská feminacistická justice pět let ignoruje unijní právo, lže, podvádí a moje návrhy vůbec nepřipouští k projednání, proto nevidím jako reálné, že zrovna nyní mne poslechne jen proto, že mi to poradilo české MZV.
Protože svoboda je mi cenná, žádný trestný čin jsem nespáchal a přesto mi při návratu domů hrozí věznění (viz též článek DOPIS ČESKÝM ÚŘADŮM Z ARMÉNIE), nezbývá než požádat o azyl v zemi s lepším stavem lidských práv. Zde v Arménii, kde mají evropské země pověst demokratických, se asi budou českým poměrům divit, tím spíše, že trestný čin rodičovského únosu je vyhrazen pouze mužům. Stejné jednání mé manželky přešly české i španělské instituce mlčením, prý jde o soukromý spor. Pokud by mi v Arménii azyl neposkytli, mohu ještě zkusit přeplavat hraniční řeku s Íránem a svou žádost přednést tam. Výsledek si netroufám předpovídat, ale myslím, že v Íránu by muži nemuseli být diskriminováni jako v zemích EU. Ještě než půjdu žádat o azyl před pronásledováním feminacistickou mafií, naposledy Vás žádám, abyste se do věci mého syna a tzv. zatykače vložil, zajistil mi jako bezúhonnému občanovi možnost nerušeného návratu do ČR a má rodičovská práva v souladu s nejnovějšími trendy, vyplývajícími z judikatury Ústavního soudu.
Napište mi, prosím, o přijatých opatřeních a podniknutých krocích.
20. 10. 2015 at 11:26
O.S. mi moc neporadil.
20. 10. 2015 at 12:21
Slyším a vidím zde slova „začněte postupovat podobně jako lidé pomáhající případu Michalákových (medializace, petice, demonstrace, dopisy politikům, jednání s nimi apod.)“ale proč,když si neplní základní povinnosti a dodržování zákonů a práv občanů-OTCŮ-DĚTÍ,že mají děti právo na oba rodiče!To že pak musíme výsledek řešit a fin.nákladné procesy dotahovat za někoho,kdo má usilovat o spravedlnost pro dítě a psychicky,fyzicky či jinak zdravotně dopadá na postižené díky tupostí soudkyň asoc.pracovníků je trestuhodné.To,že na diletantství a námi placeného úředníka,soudkyň-našich zaměstnanců,trpí naše děti a rodiny je nejen trestné ale krátkozraké.Tento póvl,musíme ihned vyrazit!A Sobotka Vám nepomůže,není to jeho spor a dítě.Dávno nehájí zájmy lidí,ale jen ty své.
20. 10. 2015 at 14:02
Pro muže v černém – na základě osobní zkušenosti Vám řeknu, že v ČR to trestný čin není. Když manželka unesla syna do Španělska, česká policie to se mnou ani nechtěla sepsat a když jsem naléhal, tak to obratem odložila – je to prý soukromý spor, jděte k soudu. Jak to soud vyřešil, vidíte ze článku. V Arménii to také není trestný čin. Španělské právo neznám, ale přestože španělský soud nebyl příslušný k rozhodování, usoudili tam, že jsem spáchal trestný čin, přitom jsme letěli s platným pasem, prošli jsme všechny kontroly za stavu, kdy místně příslušný soud poměry nijak neupravil a manželstvá není rozvedené. A teď jazykem prostého člověka – když to udělá matka, trestné to není. Když to udělá otec, a matka mu chce zavařit, aby se přestal soudit o syna, tak to trestné je. Proto jsou pro mne naplánovány 4 roky v chládku, aby synovi vymyli mozek a stihl zapomenout a odcizit se. Potom bude na věčné časy maminčin mazánek, ta si na něm vynahradí to, co se jí v životě nepovedlo, a nějaké posměšky ve škole typu – ty máš tátu v base – to prostě přežije, hlavně když se maminka pomstí za ztrátu monopolu.
20. 10. 2015 at 14:06
Milane, ano, je to trestuhodné, co se děje. A proč máte postupovat tak jako lidé v případu Michalákových? Právě proto, že na to všichni kašlou, takže to nikdo za vás neudělá! Tak to prostě je. Jak řekl bývalý ústavní soudce Vladimír Čermák: „Všechno právo ve světě bylo vybojováno na těch, kteří se mu vzpírali. Právo není pouhým pojmem, ale živou silou, nepřetržitou prací celého národa. Všechny vymoženosti, jež historie práva může zaznamenat – zrušení otroctví a nevolnictví, dosažení nejrůznějších svobod – byly vydobyty bojem trvajícím i celá staletí. Odpor proti bezpráví je povinnost nejen k sobě samému, neboť je splněním příkazu mravního sebezachování – ale je současně povinností i vůči celku. Hájí-li jednotlivec své právo, hájí tím současně platnost prává vůbec. Odpovědnost nemají pouze ti, kteří zákon přestupují, ale i ti, kteří neměli odvahu jej uhájit.“
20. 10. 2015 at 21:46
Tomáši J.: Děkuji. Nemyslím, že v tomto věku lze vymýt mozek. Mirek je zvídavé dítě. Pokud bude slyšet, že otec byl odsouzen, bude se ptát za co? Pak ho bude zajímat taky kde je táta a proč s ním nebyl. Tyhle dvě věci se v rámci dospívání zesílí a potkají. Nebudete první ani poslední, kdo přišel o dítě a nebudete první ani poslední, kdo se s ním setká arestartuje vztah. Je to opravdu crash test vaší osobnosti. Velká životní zkouška. Extrémní. Ale vy musíte vydržet. Kvůli Mirkovi. Sobě….avyššímu principu mravnímu…/citát z mého oblíbeného filmu/ Držím palce.
20. 10. 2015 at 21:56
nechci vám brát iluze, ale u toho norského případu uvádějí odebrání 2011,
tedy asi 4 roky k dokonalému odcizení, pokud je izolace prakticky 100%
ono „restartování“ po mnoha a mnoha letech je skutečně velmi obtížné
20. 10. 2015 at 22:07
Každé dítě je indiviuálně nastavené a já vidím z vlastní zkušenosti šance na udržení kontaktu jako slušné, ale protože Střídavku čtou různí lidé, nebudu zde psát podrobnosti.
21. 10. 2015 at 1:20
V článku toho Pan Tomáš Jadlovský (TJ) popsal mnoho. Vím i více, přesto osobní zkušenost je nepopsatelná, proto dávám palec nahoru, jakým způsobem je příběh sdělován včetně možnosti se u jeho čtení vzdělávat. Já tu sílu ve svém případě neměl aneb nadělal chyb mnoho, a protože s TJ máme případy podobné, tak jako s některými ostatními rodiči – otci (rodiče – ženu s obdobným případem neznám), tak vím jaké to je. Většina diskutujících to níže popsala, je to kombinace české malosti, hlouposti, výchovy jedinců i národa tj. kultura, historie, vzdělanost až po otázky hodnotové a mravní ve spojení s etickými principy. V české lokalitě je největší důraz kladen na materiální statky tj. peníze a mamon ve spojení sebeuspokojení vlastních potřeb – sobectví bez sebelásky i lásky k druhým. Výsledky vidíme denně kolem sebe nejen na soudech. U nás žádné vzdělané lidi systém nechce, proto se z lidí snaží dělat „vovce“ či lidi bez domova a rodiny, vyhovuje jim systém jedince, kterého si mohou podat. Základem je rozbití nejmenší základní sociální buňky tj. rodiny. Vládne tu plebejství, lokajství, buranství a tupost. Zatím vyhrává ten, kdo má peníze, dítě si ukradne a sobecky hájí své zájmy. Bohužel.
Pro Muže v černém: (v české lokalitě plné neprávních jistot aneb právních nejistot je situace následující – Pan TJ ji už popsal)
Únos rodičem – matkou = pouhé přemístění dítěte z místa trvalého pobytu do cizí země únosem není a je i bez souhlasu rodiče – otce zpětně zlegalizován včetně udělení souhlasu za otce s argumentací „dítě si zvyklo, má se v zahraničí dobře a je spokojené u matky)
Únos rodičem – otcem = trestný čin s příslušnou trestní odpovědností tj. sazbou nejlépe s nepodmíněným trestema omezením kontaktu s dítětem (od zákazu kontaktu až po zbavení rodičovských práv)
Česká lokalita pro své občany včetně dětí nikdy nic neudělá. Jde jen o planá slova = žvásty. Cíle a zájmy systému jsou v ČR nastaveny zcela jinak – dítě, rodina, láska a úcta jimi rozhodně ne
21. 10. 2015 at 14:40
k té vyživovací povinnosti mezi manžely – ta by měla být vždy také vzájemná,
ale v české kotlině jen těžko budete hledat případ, kdy by bylo manželce
uloženo platit výživné (bývalému) manželovi
20. 11. 2015 at 7:18
Smutny pripad, ale snad to media jako iDnes.cz (dnesni clanek) trochu rozdmychaji a zacne se o teto nespravedlnosti mluvit vice. Drzim palce!!!