Josef Jadlovský
Vážený pan
Bohuslav Sobotka
předseda vlády ČR
Úřad vlády ČR
nábřeží Edvarda Beneše 4
118 01 Praha 1
Vážený pane předsedo,
obracím se na Vás kvůli nečinnosti českých úřadů ve věci mého syna Tomáše Jadlovského a vnuka Mirka Jadlovského. Navazuji tím na bohatou korespondenci mého syna s Vámi, s několika českými ministry, s Úřadem pro mezinárodněprávní ochranu dětí a především s českými soudy v předchozích pěti letech.
Stručně shrnu, že můj vnuk Mirek Jadlovský, český občan, podle dohody rodičů s trvalým bydlištěm v Praze, byl dvakrát svou matkou Teresou Panizovou Lobatovou, španělskou občankou s trvalým pobytem v ČR, unesen do Španělska. O netradičním průběhu všech soudních řízení jste byl podrobně informován mým synem a jistě nebude problém pro Vaše tajemníky tuto korespondenci vyhledat. Můj syn Vás žádal o pomoc při nečinnosti Obvodního soudu pro Prahu 5, který má ve věci výchovy vnuka rozhodovat, ale nezávisle nic nedělá, a zároveň o důrazný krok směrem ke španělským úřadům a soudům, které několikrát porušily unijní právo v přesvědčení, že dítě je osobním majetkem matky a otec nemá do jeho výchovy co mluvit. Výsledkem Vaší korespondence s mým synem bylo, že jste mu doporučil, aby byl trpělivý a tolerantní. Ve věci se na Vás loni obrátil i Úřad pro mezinárodněprávní ochranu dětí (dále jen ÚMPOD) a žádal Vás rovněž o intervenci na španělské straně, ale nepřipadala Vám důležitá.
Syn byl podle Vaší rady další měsíce trpělivý a tolerantní, což vedlo k tomu, že svého syna Mirka třetím rokem nemohl vidět ani jeden celý den. Španělský soud prvního stupně (soud v Madridu č. 93), který má podle unijního práva automaticky bez návrhu vyslovit svou nepříslušnost, když běží k témuž dítěti dříve zahájené řízení v ČR, klidně sdělí, že otec nemá co namítat nepříslušnost a že Nařízení Rady EU č. 2201/2003 dodržovat nebude. Tento samozvaný soud, který podléhá unijnímu právu jen podle momentální nálady, vždy vyhověl na počkání všem návrhům matky, návrhy otce však přehlíží. Pro ilustraci – když můj syn na jaře 2014 žádal o určení letních prázdnin, tento soud rozvážně několik měsíců bloumal, poté se začátkem léta rozhodl, že je třeba vše ústně projednat a jednání nařídil na září, tj. až po prázdninách. Na tomto jednání potom španělská soudkyně řekla, že nerozhodne, ať se rodiče dohodnou sami. Na to reagovala má snacha tím, že syna nepředá ani na jeden celý den. Tolik pro Vaši představu o fungování opatrovnických soudů ve Španělsku, které jsou snad ještě horší než ty české.
Když už je řeč o českých soudech, na Obvodním soudu pro Prahu 5 leží od srpna 2010 návrh mého syna na určení výchovy a výživy nezletilého Mirka, a tento soud nic nedělá. Desítky stížností na průtahy a nečinnost skončily vysvětlením vedení soudu, že soudkyně paní Hana Vraná je nezávislá a nikdo ji nemá co popohánět. České nezávislé soudkyně na obou stupních, které v případu mého vnuka od té doby rozhodovaly, vesměs absolventky marxismu-leninismu, se celou dobu snažily řízení zamést pod koberec a odpinknout rozhodnutí podle přání matky do Španělska tamním rádoby spravedlivým soudům. Spis proto skončil u Nejvyššího soudu ČR, který v únoru 2014 určil, že rozhodnout mají české soudy a Obvodní soud pro Prahu tak má učinit s maximálním urychlením. Maximální urychlení v chápání soudkyně paní Vrané vypadá tak, že dosud – do května 2015 – se nic nestalo, nebylo žádné jednání, žádné opatření, žádná výzva, a paní soudkyně, sama rozvedená matka, rozvážně rozjímá, jak co nejvíce průtahy prospět matce. Takzvaná nezávislost soudců došla tedy v ČR tak daleko, že když Nejvyšší soud něco uloží nižšímu soudu, když Ústavní soud opakuje, že zájmem dítěte je výchova oběma rodiči (což žádá můj syn, na rozdíl od mé snachy), tak soudkyně prvního stupně jsou na této judikatuře nezávislé.
Za tohoto stavu, kdy můj vnuk, český chlapec, žil unesen ve Španělsku, téměř neuměl česky, matka vytrvale bránila nejen jeho otcovské výchově, ale i obyčejnému kontaktu s otcem, a soudy se chovaly tak, jak jsem popsal výše, nezbylo mému synovi než aplikovat článek 23 Listiny základních práv a svobod. Právo na odpor je posledním zákonným prostředkem obrany demokracie a chápe se spíše jako občanská povinnost za předpokladu vyčerpání všech možných prostředků. Můj syn vyčerpal všechny možnosti obrany proti justiční zvůli v obou zemích, včetně žaloby k Evropskému soudu pro lidská práva. ESLP však odpověděl, že může zasáhnout až po konečném rozhodnutí, které je ovšem v případě nezávislého Obvodního soudu pro Prahu 5 v nedohledném nekonečnu. Proto můj syn s vnukem žijí od října 2014 v ilegalitě a čekají, zdali se nějaká instituce pohne. Obvodní soud pro Prahu 5 se nenechal nijak vyrušit ze svého klidu, možná, že je paní soudkyně zaneprázdněna bojem za svůj vyšší plat. Reakce španělského soudu mi kromě vyhlášení pátrání není známa, ale vlastně ani není důležitá, protože věcná usnesení nepříslušného soudu jsou nezákonná.
Mrzí mne, že české úřady nepodnikly nic na ochranu zákonnosti a základních práv mého syna a vnuka, obzvláště za situace, když sleduji, jak celá česká politická scéna včetně Vás, prezidenta, ministrů, poslanců a ředitele ÚMPOD bojuje za práva chlapců Michalákových v Norsku. Nechci oba případy věcně srovnávat, protože norskou kauzu znám jen povrchně ze sdělovacích prostředků, ale jistý shodný rys vidím – malý český občan je/byl odčešťován a jeho práva na rodičovskou výchovu jsou/byla cizí mocí pošlapávána. Jako jistý potenciální rozdíl mezi oběma případy vidím například to, že můj syn celý život od promoce až do odchodu do ilegality platil v ČR daně, čili si svým způsobem platil politiky, a proto si myslím, že byste mohl v jeho případě vyvinout minimálně stejné úsilí jako v případě chlapců Michalákových – předvolávat si velvyslance, psát svému protějšku, vyvíjet aktivitu v nadnárodních institucích. Na norském případu si české instituce nacvičily postup a pevně věřím, že neděláte rozdíl mezi pohlavím rodiče, jehož práva byla zkrácena a jenž po Vás chce pomoc.
Pokud jde o český soud, i zde nemohu nevidět jistý návod, jak byste Vy a Vaši podřízení mohli postupovat k vyřešení celého případu. Samozřejmě plně chápu, že paní Hana Vraná z Obvodního soudu pro Prahu 5 je nezávislá, stejně jako je nezávislý předseda Okresního soudu Brno-venkov Petr Jirsa, jehož nedávno Vaše vláda ústy tehdejší ministryně spravedlnosti požádala, aby podal ústavní stížnost ve věci žádosti soudců o zvýšení platů v rozsahu pár miliard korun. Nepochybuji o tom, že tento postup nijak neohrozil ústavně zaručenou nezávislost justice a z tisku je mi známo, že pan Jirsa stížnost podal, tj. vládní vzkaz rychle a správně pochopil. I směrem k českým soudům již tedy máte vyzkoušen účinný postup.
Žádám Vás proto, abyste se do věci mého syna a vnuka vložil, projednal se španělskými úřady nezákonné jednání jejich justičních mafiánů a vyzval je k dodržování mezinárodních závazků, a dále abyste požádal český soud, aby začal alespoň v pátém roce řízení pracovat a chránit ústavou zaručená práva. Jsem přesvědčen, že pokud Obvodní soud pro Prahu 5 přijme efektivní předběžné opatření k zamezení dalšího vnukova únosu matkou do Španělska, můj syn a vnuk nebudou muset dále setrvávat v ilegalitě a řízení v Praze řádně podstoupí, a to může vést k pokojnému řešení sporu v zájmu nezletilého Mirka. Můj syn je připraven akceptovat jak střídavou výchovu, tak i alternativně svěření vnuka do jeho péče, pokud by snacha o střídavou výchovu nejevila zájem, což je řešení zcela v souladu s rozhodovací praxí Ústavního soudu.
Napište mi, prosím, o přijatých opatřeních a podniknutých krocích.
Související článek: MIREK JE S TÁTOU ZDRAVÝ A SPOKOJENÝ
6. 5. 2015 at 9:47
Pan Jadlovský jistě nečeká, že mistr Sobotka a jeho vláda udělají v justici pořádek. Tomáše obdivuji.
6. 5. 2015 at 10:00
Fašistické a totalitní poměry nadále pokračují. Stateční a nezdolní občané jsou nuceni odcházet do ilegality.
Dávám vyřešení případu dětí Michalákových tak rok, maximálně dva. Bude výsledkem jejich adopce v Norsku, nebo navrácení matce, která jediná se svou rodinou i ně jeví opravdový zájem.
Panu JUDr. Kapitánovi jde každý měsíc plat na účet a dalším nečinným a zodpovědným osobám.
6. 5. 2015 at 11:04
Bohužel podobné případy úplné izolace jsou i v případech, kdy rodiče bydlí dvě ulice od sebe.
6. 5. 2015 at 16:28
na nečinnost/průtahy soudu je třeba aplikovat:
1) stížnost správě (předsedovi) soudu
2) návrh na určení lhůty (nařízení jednání/rozhodnutí) – k nadřízenému soudu
3) žádost o zadostiučinění nemajetkové újmy na ministerstvo spravedlnosti
kárné žaloby příjemné nejsou a jedná se o jedinou cestu pro příp. odvolání
(vyjma prokázané trestné činnosti a dobrovolného odstoupení)
může jí podat kromě předsedů soudů i ministr spravedlnosti
příp. můžete zkusit ještě prezidenta, který soudce jmenoval
6. 5. 2015 at 23:14
jména soudkyň odvolacího soudu?
7. 5. 2015 at 10:08
Po Tomáši Jadlovském by se měla pojmenovat nějaká ulice v Praze. Třeba ta , na které sídlí Obvodní soud pro Prahu 5
7. 5. 2015 at 10:17
Viz článek ze 2.7.2013,několik státních zástupců se v tom povrtalo a došlo k závěru,že soudkyně jsou nezávislé.Jejich podvod pak zrušil až Nejvyšší soud. M.Jadlovská
7. 5. 2015 at 22:52
Městského soudu v Praze: JUDr. Anisja Pillerová, JUDr. Blanka Chlostová a JUDr. Zuzana Hrčková.
22. 6. 2015 at 19:37
Teda, to jsem myslela, ze uz to skoncilo! Kdybyswte potrebovali pomoct, napiste, adelka.krecek@gmail.com