Ing. Jiří Fiala

…aneb: Když tchýně nechce být babičkou – a geniální „odborník“ Šmolka pátrá, radí, informuje …. – a hlavně si neví rady.

Pokud si přečtete následující ČLÁNEK z loňských Květů, který se nám dostal do rukou s velkým zpožděním a čistě náhodou – při návštěvě jedné z lékařských ordinací – nebudete se stačit divit, kam až došla pokřivenost myšlení a chápání rodiny v širší společnosti. Tedy – pochopitelně – pokud touto feministickou slepotou nejste zasaženi rovněž.

Článek spočívá v dotazu čtenářky, resp. její stížnosti na to, že matka jejího druhého manžela se nebyla ochotná chovat k jejímu synovi z prvního manželství jako babička, ačkoliv ona jí tuto roli přisoudila, zato byla nadšena ze své skutečné vnučky, která se později narodila.

Když pomineme, nakolik je zkresleno chápání rodiny ze strany samotné čtenářky, neměli bychom pominout, nakolik je pokřiveno toto chápání i ze strany pseudooborníka Šmolky, který by rozhodně měl vědět, co to rodina je a měl by také umět se k ní fundovaně vyjádřit. Leč – neumí.

Podléhá – ať už nevědomky, či programově – feministickému bludu, že příbuzné lze s každým rozvodem, případně novým sňatkem vyměnit jako ložní prádlo a ty, co se nám nehodí, prostě vyloučit ze života a nahradit jinými.

Dotyčná matka byla – naprosto spravedlivě – potrestána za to, že se snažila narušit přirozené rodinné lidské vazby a svazky nahradit svými zcela bludnými představami o manželově matce coby milující babičce i pro jejího syna z prvního manželství – a zejména pak za to, že tyto představy zjevně malému klukovi vnucovala – namísto aby mu po pravdě řekla, že tahle paní jeho babičkou není a nikdy nebude, že to je sice máma jejího nového manžela, ale rozhodně ne jeho babička – a tu že má pochopitelně někde zcela jinde.

Neznáme sice podrobnosti případu, ale dost možná, ba dokonce dosti pravděpodobně, v téže době, kdy chlapec trpěl odmítavým chováním nové tchýně, někde jinde potajmu plakala jeho skutečná babička, tedy matka prvního manžela a jeho otce, steskem a smutkem, že nevidí své vnouče, které jeho matka odmítá synovi předat, neboť se „rozhodla, že si vybuduje novou rodinu“, ač tu původní samozřejmě nelze zrušit, a už vůbec ne z tak malicherných důvodů, jakým je rozvod.

Se znalostí stovek případů rozvodů můžeme i s velkou rezervou vidět „důvody“, které matka uvádí jako důvody, proč se rozvedla s otcem tohoto chlapce – prý proto, že to byl tyran a despota. Dost možná, že v praxi to pouze vypadalo tak, že pouze chtěl, aby byl doma pořádek a matka včas doma a starala se o dítě, čímž jí samozřejmě „despoticky bránil“ v jejích avantýrách a výletech bůhvíkam a bůhví za kým, kterých se – vzdor tomu, že je vdaná – nemínila vzdát. Takových případů jsme již viděli desítky a desítky – tak proč by zrovna tenhle „despota“ měl být výjimkou, že?

Zarážející samozřejmě je, že pseudoodborník Šmolka nedokáže takhle té paní odpovědět, nedokáže ten problém vůbec rozklíčovat a pravdivě popsat, v čem spočívá.

Abychom byli spravedliví – je nutno dodat i na adresu nové tchýně, že malé dítě nemůže za svou matku a její přiblblé feministické názory a že by se k němu alespoň mohla chovat laskavě a citlivě, a ne surově a cize – jako ostatně ke každému dítěti. Nicméně ale by asi nebylo od věci, kdyby se ho hned na úvod zeptala, kde má svou skutečnou babičku, kdy za ní naposledy byl, případně proč není u ní, když tak o babičku stojí.

A závěr?

Pseudoodborníků se radši na nic neptejte, stejně vám nic kloudného nebudou umět říct. Zeptejte se K 213 – to vám – jako vždy a všude – řekne holou a tvrdou pravdu, i když vás může zatraceně zabolet.

Ovšem – taková už pravda je, zejména pak pro ty, co na ni nejsou připraveni – a milosrdné lži od nás nikdy nečekejte!!

Převzato z webu K213