Adéla Roedlová

5. Současná specifika fenoménu otcovství

Koncem 70. let a na počátku 80. let se v odborné literatuře objevily první náznaky změny, která proběhla v chápání otcovství. V literatuře se totiž vyskytl termín „new fatherhood“, který vyjadřoval skutečnost, že generace současných otců se liší od generací předešlých. Tradičního otce, který se angažoval především v práci a s rodinou netrávil příliš času, nahradil otec angažovaný či aktivní. V tomto novém konceptu otcovství je muž pojímán jako stejně schopný a kompetentní pečovatel a vychovatel jako žena. Aktivní otec se od toho tradičního liší především tím, že již nenese primární zodpovědnost za ekonomické zajišťování rodiny a dokáže se kromě starších dětí postarat i o novorozence. [Maříková 1999: 19]. Angažovaný otec tedy v rodině zastává více rolí a je definovaný především větším zapojením do každodenní péče o dítě. [Lamb 1986 in: Maříková 1999: 19]

Tradiční otcovství je totiž silně spojeno s profesním rozměrem otcovské identity. Čas, který tradiční otec trávil v práci, byl nepřímo vnímán jako čas rodičovský. Otcova rodičovská role byla velice často zprostředkována matkou, tím, jak s dítětem o otci hovořila. V moderním pojetí otcovství to již neplatí a rodičovský čas je vnímán jako ten, který stráví otec přímo s dítětem. Moderní otec by tedy měl mít s dítětem přímý a individualizovaný vztah. [Maříková 2009: 90].

V současné literatuře se objevují celkem tři pojmy, které označují novodobé otce: noví otcové, aktivní otcové a angažovaní otcové. Jedna z nejstarších definic nového otce pochází od J. Plecka, který ho definuje jako muže, jenž je přítomen u porodu a ihned po něm se zapojuje do péče o dítě, nikoli až když je dítě větší, jako je tomu u otců tradičních. Takový otec si však s dítětem i hraje a věnuje stejnou pozornost synovi i dceři. [Pleck 1987 in Maříková 2009: 90].

Wall a Arnold definují nové otce jako muže, kteří jsou více ochranitelští, vyvíjejí bližší emocionální vztah s dítětem a spolu s matkami sdílejí jak radost z výchovy dítěte, tak práci spojenou s péčí o ně. [Wall, Arnold 2007: 509]

Conell představuje nové otce jako muže, kteří se podílejí aktivně na výchově svých dětí a zároveň o ně pečují. Tito otcové se také podílejí i na domácích pracích a na činnostech, které se s rodinou pojí. Aktivním otcům nesmí chybět také tolerantní a vstřícný vztah k ženám. [Conell 1999 in: Šmídová 2008: 10]

Analyzovat podmínky angažovaného otcovství a navrhnout opatření směřující ke zlepšení podmínek angažovaného otcovství v ČR si také kladlo za cíl MPSV ve svém Akčním plánu na podporu rodin s dětmi pro období 2006–2009. V tomto plánu je angažovaný otec definován jako muž, který „spolupracuje na vedení domácnosti, podílí se na denních povinnostech péče o dítě a aktivně vytváří vzájemný vztah s dítětem.“ [MPSV: Akční plán na podporu rodin s dětmi: 7]

Z výše uvedených definic tedy vidíme, že adjektiva spojovaná se současnými otci jsou v podstatě synonyma. Všechny definice zdůrazňují především větší zapojení do péče, navázání bližšího emocionálního vztahu s dítětem, ale také větší angažovanost v domácích pracích.

Ve spojení se současným otcovstvím se v literatuře také objevuje termín pečující otcové. Tento termín bývá používán především pro muže, kteří nastoupili na rodičovskou dovolenou. Může se však vyskytnout i ve spojení s mužem, jenž chodí do zaměstnání, ale který v sobě skloubil duální ženskou a mužskou složku a se svým pečovatelstvím se ztotožnil. [Badinter 1992 in Šmídová 2008: 10].

Poslední termín, který bych ráda uvedla ve spojení s novými specifiky fenoménu otcovství, jsou tzv. matkové. Tento termín zavádí Šmídová pro muže, kteří o své děti pečují každodenně a permanentně a zároveň jsou kompetentní vést domácnost a mít za ni také plnou zodpovědnost. Těmto otcům by nedělalo problém zůstat s dítětem na mateřské dovolené a vzdát se kariéry ve prospěch péče o svého potomka. [Šmídová 2003 in Rotreklová 2005: 12]

Jedním z cílů mého výzkumu pak bude zjistit, zda se i v České republice u mladých otců projevují tendence, které rozebírá výše uvedená literatura.

POKRAČOVÁNÍ

PŘEDCHOZÍ ČÁST