Adéla Roedlová
Úvod
O ženě, jejím vztahu k dítěti a o sladění profesní kariéry s rolí matky již bylo napsáno mnohé, zatímco téma otcovství nalezneme v odborné literatuře zřídka. Rolí otce se literatura donedávna zabývala především v souvislosti s právními otázkami, jako jsou např. určení otcovství, neplacení výživného a péče o dítě po rozvodu. V poslední době se však především v rámci gender studies objevují různé teorie o tzv. nových otcích a o vztahovém otcovství. Vycházejí speciální publikace pro nastávající otce, otcové jsou přítomni u porodů a dokonce mohou nastoupit na rodičovskou dovolenou. Tyto události jasně naznačují, že v instituci otcovství došlo ke změně. Změny samozřejmě neproběhly pouze v rámci otcovství, ale změnilo se i pojetí samotné mužské role a došlo ke změnám v rodině.
V době, kdy je krize rodiny či obrovské procento rozvodů skloňováno odborníky i médii velice často, je třeba pohlédnout na rodinu z jiné perspektivy. Myslím si, že by bylo vhodné zkoumat rodinu z pohledu jednoho z jejích hlavních aktérů, který však bývá často opomíjen. Svůj hlavní zájem tedy zaměřím na otce. V práci budu zkoumat pohled na otcovství z různých perspektiv. Zaměřím se také na současné teorie o otcovství a legislativu na poli otcovství. Budu se věnovat otcovství z hlediska právní, psychologické i sociologické stránky. Ve své práci představím různé typy otců, kteří se vyskytují v současné společnosti, a také uvedu jejich představy a názory na jejich roli otce.
Abychom mohli mluvit o současných a nových otcích, je třeba představit otce dřívějších generací a alespoň v hrubých obrysech naznačit vývoj, kterým instituce otcovství prošla. Ve své práci tedy nastíním vývoj otcovství a zároveň se ve své práci dotknu tématu vývoje rodiny.
Jak už bylo výše zmíněno, prodělalo otcovství obrovské změny. Od počátku 19. století, kdy byl otec ztělesněním moci a autority, zastupoval svou manželku i děti před právem, určoval dědictví a po rozvodu (i když k němu docházelo velice sporadicky) bylo dítě automaticky svěřováno otci, až po počátek 20. století, kdy se šířil kult mateřství. Role matky a mateřské instinkty bývaly v té době často přeceňovány a matce se přisuzovala nezastupitelná role při zdravém vývoji dítěte. V těchto dobách měl v evropské společnosti otec fungovat jako živitel rodiny a na psychický vývoj měla zdánlivý vliv pouze matka. Už na počátku dvacátého století se však psychoanalytici shodují, že otec hraje při vývoji dítěte nezastupitelnou roli, a pokud není fyzicky přítomen, je třeba o něm alespoň hovořit. [Radimská 2002]
Jelikož bude moje bakalářská práce zaměřena především na muže, nelze se nedotknout i tématu žen, potažmo nerovnosti mezi oběma pohlavími v oblasti rodiny. V jedné z kapitol tedy představím odlišné názory vědců na rozdíly mezi ženami a muži a naváži hlavními rozdílnostmi a podobnostmi mezi mateřstvím a otcovstvím. Jedna ze základních teorií, která je zmiňována při zkoumání genderu a nerovností, je teorie sociálních rolí. V době, kdy byla vlivná Parsonsova sociologická teorie rolí (50. léta) a rolové uspořádání v rodině, byla matka považována za osobu, která díky své péči a starostlivosti poskytuje citové zázemí a podporu ostatním členům rodiny. Otec byl považován za toho, kdo zajišťuje rodinu materiálně a kdo otevírá dětem svět mimo rodin. [Maříková 2006]
Na schematičnost a problematičnost tohoto uspořádání upozornila psycholožka B. Friedan. Tento sociální problém spočíval především v nerovnosti sociální pozice mužů a žen. Existovaly nerovnosti v jejich rozdílné sociální evaluaci a perspektivách společenského uplatnění, které se k jejich rolím v tomto uspořádání vážou. Začalo být tedy jasné, že je třeba pohled na rodinné i nerodinné role mužů a žen přehodnotit. [Maříková 2006] Současné teorie, které v práci představím, zejména teorie aktivního otcovství, mají za úkol zmenšit nerovnosti, jež v rodině v důsledku nerovného rozdělení činností vznikají.
V práci také uvedu současná specifika fenoménu otcovství. V nedávné minulosti se totiž objevil koncept tzv. „nového otcovství“, kde je otec pojímán jako stejně schopný a kompetentní rodič jako matka. Předpokládá se, že takový otec se aktivně podílí na výchově dětí, ale také na každodenní rutinní péči o ně. Dále se od „nového otce“ očekává větší citové zapojení v rodině, které má pozitivní vliv na děti i matku. [Maříková 2006]
Také se hovoří o tzv. „aktivním otcovství“, které nahrazuje otcovství institucionální, kde představoval otec hlavní autoritu a moc. Otcové se v současnosti snaží být pro své dítě trenérem a průvodcem v oblasti rozvíjení a sebeuskutečňování. Problémem je, že toto nové otcovství není vždy podporováno matkami, které ho mohou brát jako konkurenci, a zároveň nemá institucionální a právní rámec. Otcům je na druhou stranu velice často vyčítána jejich nízká participace na výchově, vzdělávání a nepřítomnost či rezignace na otcovskou roli. [Radimská 2002]
Ve výzkumné části práce se budu snažit pomocí strukturovaných rozhovorů zjistit, zdali se myšlení českých otců stále pohybuje v tradičních schématech, nebo mají nakročeno k otcovství novému.
24. 7. 2014 at 9:15
Otec je pojímán jako stejně schopný a kompetentní rodič jako matka.
JEHO PÉČE O DÍTĚ JE NEZASTUPILNÁ. (ani matkou, ani jiným mužem (přítelem matky, otcem matky).
Držím palce všem rodičům při péči o své děti.
V úmluvě o právech dítěte je v čl. 6 znění: Pro dítě musí být zabezpečen ROZVOJ V NEJVYŠŠÍ MOŽNÉ MÍŘE. Toto jsou schopni a povinni zabezpečit pro dítě oba rodiče. Je to jejich prvořadá rodičovská zodpovědnost. V rámci psychosomatického vývoje jsme rodičem do pubertálního věku dítěte, co do něj vložíme do této doby si nese s sebou celý život.