Martina Coufalová
Aleš Hodina, zakladatel portálu Střídavka, kandiduje za Stranu zdravého rozumu do Evropského parlamentu. Chce se zasadit o to, aby děti byly co nejméně odebírané z rodin do ústavů či k pěstounům a aby při rozchodu rodičů nepřicházely ani o jednoho z nich: „Je důležité nehledat důvody, proč to nejde, ale způsoby, jak to půjde.“ Jak moc dnes tohle platí při uplatňování střídavé péče?
Jaké je podle vašeho názoru společenské povědomí o střídavé péči?
Průzkumy ukazují, že veřejnost střídavé péči fandí. Lidé podvědomě cítí, že děti potřebují oba rodiče. Šíří se ale různé předsudky a společenské povědomí ovlivňují názory těch, kterým vyhovuje stav přežívající z 20. století. Kdy místo aby rodiče byli vedeni k dělbě péče o dítě, jsou stavěni proti sobě a nuceni bojovat o dítě, protože ho může „vyhrát“ jen jeden.
Kdo přesně podle vás tyto názory zastává?
Rodičovské spory jsou zdrojem obživy systému, jemuž se říká rozvodový průmysl a tvoří ho soudkyně, sociální pracovnice, znalci posuzující rodiče atd. Stávající stav obhajují také feministky, kterým, jak je zde vidět, vůbec nejde o rovnoprávnost, ale pouze o rozklad rodiny.
Co je předpokladem úspěšného zavedení střídavé péče, kromě ochoty obou rodičů?
Samozřejmě schopnost obou rodičů pečovat o děti. Rodiče se však v tomto ohledu mnohdy podceňují, protože postarat se o děti dokáže naprostá většina normálních lidí. Zapomíná se, že žádný učený z nebe nespadl a i zkušené matky se na začátku musely naučit o děti pečovat. Rozhodující je proto podle mne především ochota se o děti starat. Záměrně neříkám ochota ke střídavé péči, protože nechuť podělit se o výchovu s druhým rodičem nemůže být důvodem pro to, aby bylo dítě o jeho péči připraveno.
Jaké jsou nejčastější důvody, proč jí nelze využít?
Střídavou péči nelze využít pouze v případech, kdy jeden z rodičů nemá o dítě zájem, případně jde o výrazně problematickou osobnost, jako například těžký alkoholik nebo alkoholička, rodič, který dítě týrá a podobně. Všechny ostatní důvody proti jsou přesně ve stylu „kdo chce psa bít, hůl si vždycky najde“. A to včetně zmiňované vzdálenosti mezi rodiči.
Jak si mohou předávat dítě rodiče, kteří žijí od sebe třeba 300 kilometrů?
Může to přece dobře fungovat tak, že například ve všední dny budou děti u jednoho rodiče chodit do školy a na víkendy a prázdniny pojedou ke druhému. Je to i překvapivě vyvážené – asi 200 školních dní proti 160 volným, ve kterých si děti druhého rodiče zase víc užijí.
Ostatní „důvody“ typu neschopnosti dohodnout se snad ani nemá cenu komentovat. Proč se nikdo v těchto případech neptá, zda bude dobrá výlučná péče jen jednoho z nich? Vždyť dítě může být nepřátelsky naladěným rodičem mnohem více zmanipulované, pokud u něj tráví většinu času. Přitom potřeba dohodnout se o podstatných záležitostech ohledně dítěte je u obou typů péče stejná. Mnozí nevědí, že zákon vždy vyžaduje shodu obou rodičů, jinak o věci musí rozhodnout soud.
Když se ale podívám na informace a články na webu Střídavka.cz, vnímám tam hodně sporů, kontroverzí, křivd. Kdo je v současné době hlavní „pachatel“, který nejvíc brání zavedení střídavé péče? Jsou to otcové, matky nebo ti, které zahrnujete do „rozvodového průmyslu“?
Jednoznačně jsou to soudy, protože ty mají konečné slovo v případech, kdy se rodiče nedohodnou. Mohly by vést rodiče k tomu, aby se podělili o výchovu, a důsledně tuto dělbu hájit. Spory ale většinou probíhají stylem, kdo získá výlučnou péči, tedy „buď – anebo“, a staví tak rodiče proti sobě. Často navíc od začátku preferují jednoho z nich. To vede jen k vyostřování sporů, z čehož se všichni dobře živí.
Snad bych ani tolik nevyčítal některým matkám, že této situace zneužívají ve svůj prospěch. Lidé nejsou dokonalí a kdyby jim to soudy neumožňovaly, nedělali by to.
Matky jsou díky nastavení našeho společenského systému a asi i ze zvyku vnímány jako ten „důležitější“ rodič, ale na druhou stranu mnohé z nich často naopak bojují s nezájmem otce svého dítěte, ačkoliv by si přály, aby jejich společné děti byly v kontaktu s oběma rodiči. Jak často se ženy ocitají mezi těmi, jejichž zájmy hájíte?
Chráníme především zájmy dětí a jejich právo na oba rodiče. Většinou jsou toto právo nuceni hájit otcové, objevují se však i zavržené matky. Nerozlišujeme podle pohlaví, spolupracujeme se všemi, kdo chtějí zachovat dětem péči obou rodičů.
V čem vidíte hlavní problém nezájmu otců o děti?
Samozřejmě se setkáváme i s takovými případy. Jak ale máme vysvětlit mužům, kterých se to týká, že se mají o své děti starat, když otcové obecně jsou často odsouváni do role druhořadého rodiče? Když pečovat o své dítě je bráněno i těm otcům, kteří by se starat chtěli? Větší rozšíření střídavé péče by působilo motivačně i na otce, kteří se dnes svých dětí z nejrůznějších důvodů vzdávají.
Převzato z webu Sólorodiče.cz
28. 4. 2014 at 0:55
ano, jednoznačně jsou to soudy, které dělají porozvodové zlo.
28. 4. 2014 at 14:44
Neházejme to vše na soudy, hlavní vina je na tom, kdo soudní konflikt zapříčinil. Kdo není schopen se dohodnout na rozumném rozdělení a úpravě péče a výživy s respektem k druhému rodiči.
28. 4. 2014 at 15:43
To ja bych se zase to na soudy hazet nebal. Velice brzy by takove chovani prestalo, kdyby nevedlo s tak vysokou pravdepodobnosti k uspesnemu cili (vylucna pece, vysoke vyzivne).
28. 4. 2014 at 21:19
ForU: Soudy tady vytvářejí nějaké prostředí a povědomí žen, že si mohou dovolit vše, včetně únosu dětí do ciziny. Kdyby soudy nefugovaly tak špatně jak fungují, tak by ženy ani nenapadlo, že si mohou dovolit se z otcem dětí nedohodnout a jen z něj tahat peníze ….A druhá věc je špatná činnost Ministerstva spravedlnosti a poslanecké sněmovny – otcové vědí, že musí alimenty platit, protože jinak přijdou o řidičák, a matky zase vědí, že mohou bránit kontaktu dětí s otcem a třeba i sprostě unést děti do ciziny a nic, vůbec nic se jim nestane
29. 4. 2014 at 11:52
Přesně tak, na vině jsou státní “orgány”. Matky jen využívají situace, kterou jim tento nefunkční a nekonající aparát umožňuje.
30. 4. 2014 at 8:58
Nepopírám vinu systému a jeho vliv na podporu vadného chování řady matek. Ale primárně jde o zavinění konkrétní matky. Pokud systém toleruje nějaké nežádoucí jednání, pak tím nesnímá odpovědnost z konkrétních lidí za zneužití této benevolence státní moci.
30. 4. 2014 at 14:02
nesouhlasím, je to jako s vrahem – je to sice defektní osobnost, nicméně státní aparát je tady od toho, aby společnost před defektními osobami chránil, aneb když to nejde po dobrém, musí nastoupit restrikce. Problém opatrovnických sporu je, že nejsou vymáhány, analogicky vrazi dále vraždí, matky dále mentálně przní naše děti.