Ladislav Jakl
V souvislosti se ztrátou tempa našeho ekonomického rozvoje se správně připomíná, že jeho kořeny vězí v obecnějších dysfunkcích celého společenského systému, včetně krize zásadní instituce naší civilizace, kterou je rodina. Může mít ale tato krize skutečně nějaké dopady na ekonomické zdraví společnosti? Může. Možná více a bezprostředněji, než si často uvědomujeme.
Rodina, a to i ve svém širším smyslu jako komplex úzkých mezigeneračních vztahů, má totiž zdaleka ne v poslední řadě pro své členy význam i v ekonomickém významu. Je pro své členy výhodná. Zde po staletí fungovala skutečná mezigenerační i vztahová solidarita, která vůbec nemá jen altruistické motivy.
Dříve se lidé snažili, aby měli co nejvíce dětí a aby je co nejlépe vychovali, i proto, jelikož to pro ně byla nejlepší investice do vlastní budoucnosti: jejich děti se pak k stáří postarali o ně. Mimo jiné i z podobného důvodu se lidé starali o své rodiče: aby poskytli příklad a morální závazek svým dětem. Manžel se staral o svou manželku také proto, aby ona mu zase co nejlépe pečovala o domov. A manželka o manžela pečovala i proto, aby mu umožnila co nejlépe rodinu zabezpečit. Podobně po staletí fungovaly i další rodinné vazby.
Na erozi rodiny měla nejdříve vliv individualizace společnosti, rodina přestávala být společenskou jednotkou, tou začali být její samostatní členové. Daleko více devastující dopad na rodinu měla ale kolektivizace společnosti. A rozpad rodiny naopak na společnost a její prosperitu.
Dnes je možné s jistou nadsázkou mluvit o tom, že kdejaká manželka je svému manželovi nevěrná – se státem. Manžel přijde domu unaven a na výplatnici toho moc nepřinese. Zato stát jí zaplatí školu, školku, jesle, přídavky, mateřskou, porodné a jiné benefity. Pokud manželka svého manžela opustí, stát je k ní dokonce ještě štědřejší, vlastně ji k tomu svádí. Manželka si při tom všem nemusí uvědomovat, že její „milenec“ jí platí manželovými penězi, penězi, které mu vzal na daních.
Manžel zase necítí již tak naléhavou potřebu se o rodinu postarat: stará se přece stát (ale za jeho peníze, což však není vždy evidentní). Vzájemná manželská vazba se tím oslabuje, její viditelná výhodnost se ztrácí. Výsledkem je nižší motivace o tyto vazby pečovat. Pečovat také efektivním fungováním na trhu, pracovat.
Děti vidí, že studia jim platí ten velký dobrý strýček stát a ne rodiče. Proto k nim ztrácejí respekt a autoritou, od které nyní očekávají vše, se stává stát. Když rodiče zestárnou, nemají děti pocit, že to ony se MUSEJÍ o své rodiče postarat. Nemusejí, od toho je přece stát.
Demotivující dopad pečovatelského státu se neprojevuje jen v rodinných vazbách, ale právě v efektivitě společenského systému. Nač se ohánět, když staré rodiče zajistí stát. Proč se snažit, když o manželku se postará stát. Proč se chovat hospodárně, když děti vystudují za státní.
Na společný stůl, že kterého mohou všichni brát dle libosti, se nikomu nechce přidávat ze svého. Je snazší si také brát, jako to dělají ostatní. A to se projeví poklesem bohatství, které na onom společném stole leží.
25. 10. 2013 at 8:03
Tak to dopadá, když teoretik mluví o praxi, které nerozumí …
Myslet si, že rozpad rodiny postihuje spíš státy, kde je větší kolektivizace společnosti (např. Skandinávie, Německo či Česko) než státy, kde je větší individualizace společnosti (USA, Kanada či Velká Británie) je dle mého názoru nesmysl, aspoň neznám žádný průzkum, který by tuto tezi podporoval …
25. 10. 2013 at 10:05
Enormní rozvodovost je převážně evropským trendem – viz https://www.stridavka.cz/rozvodovost-u-nas-a-ve-svete.html A je pravda, že sociální stát je nejvíce rozbujelý právě zde.
25. 10. 2013 at 13:28
Článek je psán pohledem materialisty. Ve funkčním vztahu rodič-dítě by se nemělo stát, že rodič ztratí respekt dětí jen proto, že jim stát zaplatí studia. Stejně tak v nefunkčním vztahu si rodič nezíská respekt dítěte i kdyby tomuto stát na studia nepřispěl ani korunou.
25. 10. 2013 at 20:22
O tom v posledni dobe take premyslim. Obecne v tom ale nevidim pouze neblahy vliv statu jako prerozdelovace penez, ale bohatnouci spolecnosti. Dulezitost (i sirsi) rodiny jako ekonomicke jednotky upada, a pokud se nezhrouti bohatnouci spolecnost opet k nutnosti tvrde drit pro obzivu, budou asi vznikat jine modely nez tradicni rodina, a za par set let jim treba budou potomci rikat tradicni. Beru to jako fakt,neodvazim se soudit jestli je to dobre nebo spatne 🙂
28. 10. 2013 at 13:43
tuleni, opravdu je možné, že v budoucnu převání úplně jiné modely než tradiční rodina- Už nyní je tento model zcela rozvracen. Nicméně pratí, že rodiče jsou muž a žena, kteří dítě zplodili. A nikdo jiný. A měl byt být v souladu ten fakt, že rodič má povinost dítě život a zároveň právo ho vychovávat. Pokud stát jednomu rodiči odejme právo své diologické dítě vychovávat a dá toto právo milenci matky dítěte, tak by z toho rodiče měl zároveň sejmout povinost platit výživné. A toto se nyní neděje.
28. 10. 2013 at 17:43
Někdo by se měl zabývat tím, jak je vůbec možné, že tolik žen v dnešní době nemá vůbec žádnou uctu k rodině a rodinným hodnotám. Jak to, že jeim nepřipadá zvrhlá myšlenka, že by jejich milenec měl nahradit tátu dětem ???? Kde se to v těch ženských bere. Něco je špatně již při výchově dívek a žen.
29. 10. 2013 at 19:12
Spatna je myslenka, ze by mel tatu nahradit. Ano, spousta zen to tak ma. To je spatne. Ale pozor na vlastni myslenky a pripadnou “urazenou jesitnost”, mel bych si byt schopny pripustit, ze partner ex je dobry clovek, ze tatinka nenahrazuje, ale doplnuje, a ze hezky vztah deti k nemu neni nic spatneho.
Samozrejme muze to fungovat jen v pripade vyrovnaneho postaveni v peci o deti I ostatnim.
30. 10. 2013 at 17:18
Tuleni, napsal jsi to naprosto správně “muze to fungovat jen v pripade vyrovnaneho postaveni v peci o deti”, Pokud je otci umožněn kontakt 2x do roka, tak o vyrovnanem postaveni v peci o deti nelze vůbec mluvit.