PhDr. Jiří X. Doležal
Mladá fronta Dnes se minulý týden pustila na půdu novinářské nekorektnosti. Otiskla článek o „zlých otcích“, kteří nechávají zavírat své děti do blázinců, a to z pera novináře Radka Slánského. Jak snadné je podlehnout manipulaci matky, jež týrá svého syna popouzením proti jeho otci.
Především – na rozdíl od MF Dnes jsme se rozhodli rodinu, ve které se drama odehrává, nejmenovat, označit je vymyšlenými jmény, abychom problémy jedenáctiletého chlapce medializací jeho kauzy ještě nezvyšovali. MF Dnes ani pan Slánský podobné ohledy bohužel nemají.
Syn paní Dany a pana Cyrila se narodil po náhodném vztahu, ne tedy jako plánované, ale jako nechtěné dítě. Pan Cyril neměl nikdy v úmyslu s paní Danou žít, a ta se tedy rozhodla, že ho za to potrestá.
Setkávám se s panem Cyrilem a jeho vyprávění zní hrůzně, ale celkem věrohodně. Když mluví o matce svého jedenáctiletého syna, popisuje klinický obraz rozvinuté patologie v intenzitě nasvědčující nejspíše histriónské poruše osobnosti. „Snažila se mnou manipulovat přes dítě od počátku. Když mu byl rok, začala s ním házet o postýlku, pleskala ho po tváři a křičela na mě: ,Vidíš, ty svině, co se mnou děláš? Za to můžeš ty svým chováním ke mně, protože si mě nechceš vzít!‘ Vyhrožovala zprávami typu: ,Jestli mi neřekneš, kam se zítra chystáš, zmlátím kluka a můžeš za to ty!‘ Od jeho čtyř let ho zneužívala k tomu, aby mě v noci telefonicky citově vydíral. Diktovala mu, o co mě má žádat (většinou sňatek s maminkou), jinak ho prý už nikdy neuvidím. Nahrávala si jeho pláč, naříkání a sténání a nahrávky ukládala do mé hlasové schránky. Později nutila syna lhát, křivě svědčit, předstírat, že jsem ho napadl a fyzicky obtěžoval.“
Nátlak se stupňoval; syn jevil stále silnější znaky popouzení proti otci, až v roce 2008 přestala matka panu Cyrilovi dávat jeho syna úplně. Pan Cyril nejeví známky nějakého pokusu mě získat na svou stranu, jen cituje znalce: Dle nich je matka dítěte těžce disharmonickou osobností s nedostatečnými výchovnými přístupy, které lze hodnotit jako psychické týrání dítěte. Dítě je v tomto případě vydáno na milost a nemilost vychovávajícího a zde i programujícího rodiče – matky. Při míře agresivity, jakou matka v jednáních projevuje, dítě nemá jinou šanci než se s ní absolutně ztotožnit a chovat se zcela podle jejího přání. Matka se opakovaně přímo dožaduje potvrzení svých lží chlapcem, a tím ho výrazně neurotizuje. A vštěpuje mu nenávist k otci.
Posudky
Dle zpráv klinické psycholožky je matka poruchovou osobností, syna využívá pouze jako nástroj k vydírání, přičemž její chování vůči dítěti nelze nazvat jinak než psychickým týráním. Lékařka doporučuje vyjmout dítě co nejdříve z péče matky a umístit ho do léčebného zařízení, přičemž by neprotestovala ani proti předání dítěte do péče otce. Znalecký posudek psychiatra a dětského psychiatra a dalšího klinického psychologa říká, že matka není schopna vychovávat dítě, aniž by je duševně nedeformovala. Její výchovné schopnosti jsou zásadně narušeny poruchovostí její osobnosti a její výchova stále prohlubuje chlapcův disharmonický osobnostní vývoj. Matka vytváří se synem těsnou, jeho věku již zcela nepřiměřenou vazbu a při těsnosti této vazby na syna na něj přenáší i vlastní osobnostní patologii. Znalci pokládají dítě za ohrožené v jeho psychickém i osobnostním vývoji. Zpráva ze školy říká, že chlapec musí o svém otci mluvit jako o panu C. A policejní zpráva říká, že matka soustavně mařila výkon soudního rozhodnutí a v druhé polovině roku 2009 vůbec syna otci nedávala.
V léčebně
Po četných úředních iniciativách otce i sociálky se věcí zabýval soud a nařídil – po přezkoumání psychického stavu chlapce, který je již v úplnosti matkou popuzen proti otci a odmítá ho — chlapcovu léčbu v psychiatrické léčebně. Vypadá to na první pohled krutě, ale jde o obvyklý a doporučený postup při týrání dítěte popouzením proti druhému rodiči. Je prostě nutné dítě alespoň na nějaký čas vyjmout z prostředí, v němž je manipulováno. Ze zprávy z léčebny vyplývá, že chlapec byl krutě trestán za jakýkoliv pozitivní kontakt s otcem – když matka zjistila, že s ním absolvoval vycházku, tak se přestala ovládat a útočila na chlapce, jak něco takového mohl dopustit, i přesto, že styk s otcem měl zadán soudem. Když matku upozornila její sestra na to, že chlapce trápí, odpověděla jí, že je to její syn a může si s ním dělat, co chce.
Syn pobyl v léčebně tři měsíce. Jeho stav se zlepšoval a přestával tátu odmítat. Soud po třech měsících umožnil, aby si matka chlapce odvedla, ale ona podle očekávání neumožnila otci se s ním dále setkávat, takže krajský soud po odvolání opětně nařídil chlapcovo umístění do léčebny k odstranění následků vymývání mozku, jehož se matka soustavně dopouštěla. Otec mezitím – i když stojí o svěření syna do péče, není to vzhledem k vymytí chlapcova mozku momentálně úplně vhodné – zařídil, že by ho z psychiatrické léčebny přesunuli do přijatelnějšího Klokánku. Paní Dana ovšem rozhodnutí soudu neuposlechla a s chlapcem se v těchto dnech skrývá neznámo kde. Takže o jeho pobytu a o tom, zda vůbec chodí do školy, nic neví ani jeho vlastní otec. Neviděl ho dva roky. Patologická vazba na maminku vzniklá jejím brainwashingem se zjevně prohlubuje.
Pokus o zastavení
Pokouším se s paní spojit, přes jejího právníka jí pošlu kontakt na sebe, ona týden potom pozdě večer zavolá a vysměje se mi, že pro Reflex už o tom dávno píše někdo jiný a že se chlapec nevídá s otcem proto, že na něj otec kašle. O hodinu později, v noci, mi volá autor textu v MfD Radek Slánský a křičí na mě do telefonu: „Ty ču.…, ty mi kradeš témata a kurvíš je!“ Zavěsím. Tím jeho pokus zamezit otištění pohledu otce na kauzu jeho syna v Reflexu nekončí. Ráno rozešle do redakce zoufalý e-mail známá pana Slánského, také novinářka, v němž tvrdí, že jsem zmanipulovaný panem Cyrilem. Jinak řečeno – paní Dana vytušila, že se v článku nestavím na její stranu, zburcovala rotu lidí, aby se pokusili otištění článku překazit. Ona novinářka, co rozesílala mail po Reflexu, mi pak píše ještě jednou a na mne jde z toho dopisu smutek. Je také sama s dítětem, také je jako paní Dana hysterická a to, co mi píše, ukazuje, že paní Dana dokázala obrátit realitu naruby, a ještě totálně zmanipulovat další dospělou ženu:
„Cyril je jen úhledně maskovaný psychopat, kterého se jeho dítě děsí, sama jsem chlapce viděla několikrát plakat strachy z tohoto muže a z toho, co mu chce udělat a co už mu udělal. Ten člověk ho bil, urážel a ponižoval při každém setkání. Ale hlavně: už jednou nechal to dítě zavřít do psychiatrické léčebny – kdo se tam byl podívat, ví, že je to zařízení pro těžké případy duševních poruch. V léčebně chlapce měli ,naučit lásce k otci‘. Prováděli to tak, že ho vydírali tím, že se z blázince už nikdy nedostane, že už nikdy neuvidí maminku – když nepůjde s otcem na procházku nebo se s ním nebude mile bavit apod. Dítě se s matkou už půl roku skrývá, naštěstí jsou pod ochranou organizací, které chrání práva dítěte podle Úmluvy o právech dítěte.“
Novinářka už je naplno odhodlána chránit ženu, jež maří soudní rozhodnutí a staví se proti názoru znalců, a nějak podivně si vyfantazírovala, že pro paní Danu z nějakých jí zjevných právních důvodů neplatí české zákony. Z nějakých důvodů ví ta novinářka lépe než psychiatři-znalci, že chlapec nepotřebuje psychiatrickou léčbu. A konečně – psychiatrická léčebna je zařízení, kde děti týrají a vydírají … A dopis pokračuje: „Ten ,hodný tatínek‘ se totiž intenzívně snaží zavřít chlapce do blázince znovu, a to dlouhodobě. A když by to přece jen nevyšlo do blázince, tak aspoň někam jinam, třeba do Klokánku nebo v nejhorším do pěstounské rodiny. Hlavně ho chce odtrhnout od matky, kterou ten otec nenávidí a mstí se jí. Háček je v tom, že syn svou mámu vroucně miluje (vím to, strávila jsem s nimi v kuse 14 dní a odervat toho kluka od mámy násilím se rovná prostředkům genocid a koncentráků!!! Chápete to, sakra?!) To dítě je již přes rok těžce psychicky týrané tím chlapem a naším ,úžasným‘ státem!!! A víte, proč ho ten náš stát tak týrá, když nic neprovedl? Protože za jedno dítě, které v naší republice zavřete do ústavu, dostane ten ústav dotaci 350–500 tisíc korun ročně …“
Temné spiknutí
Novinářka si myslí, že patologicky těsná vazba dítěte na matku vytvořená paní Danou je něco dobrého. Dále tvrdí, že dítě je rok týráno svým otcem, jehož dva roky nevidělo, a nakonec odhalí temné spiknutí otce a psychiatrické léčebny, kteří společně tahají ze státu obětováním dítěte peníze.
Její dopis končí výkřikem, který je jak vlajka: „Vím, že tento otec si za nenávist svého syna může sám. I nás se ten člověk snažil obelhat, ale podařilo se ho usvědčit.“ Ano – ony, Sjednocené Velké Matky, konečně usvědčily toho Zlého Muže ze špatnosti, jež je tak mocná, že se kvůli tomu ten Zlý Muž přece nesmí stýkat s vlastním dítětem! A ony – dvě rozvedené matky s dítětem – to vědí lépe než soudy, zákony, sociálka a samozřejmě především lépe než TEN HNUSNEJ CHLAP!
A k dovršení všeho dorazí do redakce fotograf, který s novinářkou točil o příběhu dokument, a chce nám ho promítnout. Sledujeme první minuty dokumentu. Bez ohledu na to, že v takovémto sporu tahat do médií děti a nutit je k výpovědím na kameru je eticky těžko únosné, se v záběru objevuje chlapec. Jako stroj říká podle projevu zjevně naučenou větu: „V psychiatrické léčebně mi na terapii říkali, že maminka je hyena a tatínek je nejlepší!“ Zjevně nabiflované role. To, že by v rámci psychiatrické terapie dítěti říkali, že jeho matka je hyena, je prostě nesmysl. A stejně nepravděpodobné je, že by si to kluk vymyslel sám — slůvko hyena děti moc nepoužívají. To jen opakoval slova, jež mu do hlavy natloukla jeho matka. Dokonce i tento film, který se k nám dostal jako obhajoba vyšinuté matky, ukazuje, jak dokázala popudit, zmanipulovat a k lhaní donutit vlastní dítě.
Epilog
Konečně v pátek 18. února vychází v MF Dnes článek o cause z pera pana Slánského, jenž se plně zastává matky, přestože pan Slánský dobře ví, že otec chlapce zajistil jeho hospitalizaci v Klokánku, a ne na psychiatrii, nese článek doslova lživý název „Miluj tátu, nebo tě zavřeme na psychiatrii“. Autor se v něm vydává za znalce dětské psychologie a klade otci otázku: „To (rozuměj popouzení matkou proti otci) je důvod zavřít zdravé dítě do blázince?“
Všem, kteří se v tomto případě rozhodli nerespektovat názor znalců ani rozhodnutí soudu, chci říci toto: Popouzení dítěte proti otci, byť je u nás poměrně časté, je zásadním zločinem na dítěti. Je to týrání stejně zavrženíhodné jako bití nebo zavírání do skříně. Článek není ničím jiným než vášnivou a iracionální obhajobou hysterické ženy, která popouzí své dítě proti otci, maří soudní rozhodnutí a skrývá se před úřady. To, že jej MF Dnes otiskla jako své titulní téma bez jediného komentáře odborníka a bez jediné citace znaleckých posudků, je smutný vrchol diletantismu.
Převzato z časopisu Reflex
1. 3. 2011 at 0:17
Pod ochranou jakých organizací „chránících práva dítěte“ asi tak může být tato matka?
1. 3. 2011 at 7:31
zcela jasně feminonacistických.Kdyby to samé učinil otec,tak už je pod“ochranou“státu,ve vazbě.Je to přesně obraz naší společnosti,otec se snaží dodržovat zákony a je tedy lump a matce je zřetelně nadržováno,přestože devastuje syna a nerespektuje žádné zákony.MLADÁ FRONTA se postavila na stranu rozvodového průmyslu a chce vydělávat.Co na tom,že je článek naobjektivní a chování pisálka Slánského neprofesionální?
1. 3. 2011 at 11:48
Někteří psychologové, nebo psycholožky se snaží popouzení dítěte zakrývat, že tvrdí ve svých posudcích , že dítě má vlastní názor již od 4 let věku dítěte. Matka to pak ještě vystupńuje, že už ve čtyřech letech mého syna napsala, že syn se vychovává sám a nepotřebuje , aby ho někdo vychovával. Přitom to štvaní je dokazováno na každém kroku i při komunikaci dítěte s OSPOD. Jenomže všichni vědomně vše kryjí a prohlašují , že již od malička o všem rozhoduje dítě. Dospěláci se schovávají za dítě , jako oddíly SS za civilisty.
1. 3. 2011 at 23:54
Velké díky panu PhDr. Jiřímu X. Doležalovi. Žádné příkrasy, surová realita popisujíc feministické brojení proti mužům, otcům a rodině obecně.
Ano tak to je, matky popuzují společné děti proti vlastním tátům !!!
Nemuhu nevzpomenout, jak ne nepodobně moje dcera prozradila – „řekla jsem té paní, co jsem měla říct“jinými slovy naučenou básničku, proti otci !
3. 3. 2011 at 20:21
Vzpomene si ještě někdo na tento případ?
http://www.iustin.cz/art.asp?art=289