Mgr. Tomáš Jadlovský, Ph.D.

Úřadu vlády České republiky

Stěžuji si na nečinnost Úřadu vlády v otázce porušování lidských práv způsobených ignorantským přístupem španělského ústředního orgánu ve věcech rodičovské zodpovědnosti, potažmo celé struktury španělských soudů a státních úředníků. Předpokládám, že problém je Vám dostatečně znám z jednání meziresortní pracovní skupiny, na jejímž prvním zasedání dne 26. srpna 2014 byli všichni seznámeni s rozměrem problému (viz PŘÍLOHA Č. 1).

Pokud jde o samotné jednání, zachycené v přiloženém zápisu, udivuje mne, že účastníci porady bez dalšího vysvětlení akceptovali názor MZV (včetně zastupitelského úřadu v Madridu), „že je politická intervence předsedy vlády ve věci nezletilého Mirka Jadlovského zcela nepřiměřená a naprosto nevhodná, nemluvě o téměř jistém kontraproduktivním efektu“. Žádám Vás proto o vysvětlení, v čem spočívá nepřiměřenost a nevhodnost takové reakce, když všechny pokusy o řešení soudní cestou selhaly. V této souvislosti připomínám analogický postup téměř celé české politické scény ve věci chlapců Michalákových v Norsku. Pokud je pravdou, že v České republice si jsou muži a ženy rovni, což státní instituce rády tvrdí, nevidím žádné logické vysvětlení, proč v případě poškozené české občanky ženského pohlaví vyvinuly státní orgány nebývalou aktivitu, a proč v případě mého syna takový postup není možný. Pokud má ČR nějaké nadstandardní zájmy ve Španělsku, napište mi o nich, prosím. Velmi by mne zajímalo, co pro české úřady stojí výše nad lidskými právy vlastních občanů. Zároveň prosím, srovnejte uvedené důvody s Norskem a objasněte mi, v čem spočívá rozdíl rizik pro bilaterální relaci.

Dále Vás žádám o vysvětlení, co se skrývá pod vyjádřením paní velvyslankyně Kateřiny Lukešové o „genderovém rozměru případu Jadlovský“, který patrně všichni účastníci jednání akceptovali bez doplňujících otázek, alespoň v zápisu žádné podrobnosti nejsou. Není mi jasné, jaký genderový rozměr může mít rozvod manželství muže a ženy a otázka výchovy společného dítěte, když oba dva státy přiznávají oběma pohlavím stejná práva, zejména ve světle posledních nálezů Ústavního soudu, že zájmem dítěte je výchova oběma rodiči.

Závěrem srpnového jednání byl úkol pro ZÚ Madrid, že „bude ve věci nesoučinnosti španělského orgánu s UMPOD intervenovat u příslušných instancí španělského Ministerstva spravedlnosti s poukazem na vážnost situace a odhodlání české strany nalézt řešení případně i s využitím institutu podání stížnosti k Evropské komisi“. Napište mi, prosím, jaký byl výsledek této intervence. V dalším zápisu jednání uvedené skupiny, které se konalo 4. února 2015 (viz PŘÍLOHA Č. 2) stojí závěr, že „je nezbytné prověřit, zda ZÚ ve Španělsku dle původní dohody intervenoval a s jakými výsledky. Pokud dosud k žádným krokům nedošlo, je potřeba zjistit, kdy se tak stane“. Jinými slovy, půl roku po prvním jednání ani nebylo známo, zdali velvyslanectví vyvinulo nějakou aktivitu a podle informací z Úřadu vlády žádné další jednání pracovní skupiny dodnes nebylo. Napište mi, prosím, zdali jsou jednání této pracovní skupiny a úkoly z nich vzešlé pro účastníky závazné, případně zdali slouží jako debatní klub k nezávazné výměně názorů a vykázání činnosti. Pokud platí první varianta, napište mi, prosím, zdali vyjádření ZÚ Madrid někdo urgoval.

V zápisu z února 2015 se dále praví, že „je rovněž vhodné posečkat s podáním stížností k Evropské komisi a pokusit se situaci řešit smírnějšími kroky, především ve spolupráci se ZÚ“. Napište mi, prosím, zdali se již v rámci posečkání podařilo situaci řešit smírnějšími kroky a pokud se to zatím nepodařilo, jak dlouhé posečkání je plánováno, například zdali je cílem posečkání vyčkat, až unesené děti vyrostou. Úvodem únorového jednání uvedl ředitel ÚMPOD, že postoj Španělska se nezlepšil. Z vlastní zkušenosti mohu dodat, že se ještě zhoršil, a to snahou španělských orgánů mne pro můj nesouhlas s porušováním unijního práva kriminalizovat. Jako u všech lhářů a podvodníků, i u španělských soudců a státních úředníků s jídlem roste chuť k nezákonnému jednání, a protože Česká republika roky ukazuje nezájem o lidská práva svých vlastních občanů, povzbuzuje je k dalšímu porušování. Se synem jsme na podzim 2014, v době neexistence jakékoliv úpravy poměrů k synovi, kterou by vydal místně příslušný soud, odcestovali zpět do Prahy jako do posledního společného bydliště celé rodiny a poté jsme se s platnými cestovními doklady vydali na poznávací cestu na Kavkaz. Podotýkám, že moje manželka se bez mého vědomí se synem rovněž vydávala na zahraniční cesty, například do Španělska. Stejně jako zloděj křičí: chyťte zloděje, španělské instituce, které se pokoušejí legalizovat únos mého syna nyní vytvářejí dojem, jako bych já byl nějakým únoscem a dokonce na mne vydaly zatykač. Pravděpodobně ve Španělsku usoudili, že již příliš dlouho kritizuji tamní otřesné lidskoprávní poměry, možná se jim již donesly zprávy o mé stížnosti Evropské komisi a mé uvěznění je asi nejlepším řešením, jak mne umlčet a jak definitivně zakonzervovat mého syna v osobním vlastnictví matky. Situace je podrobně známa ÚMPOD i MZV, které Vám na dalším jednání skupiny mohou popsat podrobnosti.

V situaci, kdy panuje meziresortní shoda na tom, že Španělsko soustavně a komplexně porušuje lidská práva českých občanů včetně nezletilých dětí, kdy je známo, že běžnou soudní cestou není náprava možná, a kdy po půldruhém roce od prvního jednání skupiny nezabraly žádné intervence (alespoň v případě mého syna jsem si žádné změny k lepšímu nevšiml) je mimo vší pochybnost, že musí následovat rázné a rychlé řešení. Posečkání a neformální tlaky nic nezmění, naopak situaci ještě zhoršují. Žádám Vás proto, abyste začali urychleně konat formálními prostředky – podáním stížnosti a souběžně zvýšením diplomatického tlaku. Pokud nezabere intervence, resort zahraničních věcí zná celou řadu dalších nástrojů, jak konat. Nejkrajnějším řešením může být příprava zákonné normy, která v ČR umožní pozastavit platnost unijních norem mezi ČR a Španělskem, zejména Nařízení Rady č. 2201/2003 a evropského zatýkacího rozkazu. Jak ukázala novela služebního zákona, české instituce umějí expresně přijmout zákonná opatření a pevně věřím, že tento postup dokáží použít i na obranu lidských práv. Pokud byste usoudili, že již nazrál čas na stížnost a zároveň by se zdála jako příliš náročná, mohu nabídnout, abyste ve své stížnosti odkázali i na mou stížnost Evropské komisi, která popsala případ mého syna poměrně podrobně a komise již pořídila překlady všech usnesení do angličtiny. Porušení unijního práva je tak již zdokumentováno a vyřízení další stížnosti to může urychlit. Tuto možnost jsem často nabízel ÚMPOD, kterému mohu sdělit podrobnosti.

Napište mi, prosím, o přijatých opatřeních, o vyřízení mé stížnosti a odpovědi na mé otázky. Kopii tohoto dopisu poskytnu ke zveřejnění lidskoprávnímu serveru Střídavka.cz.

Příloha č. 1:

Úřad vlády České republiky
Sekce pro lidská práva

Zápis z jednání ve věci nesoučinnosti španělského ústředního orgánu ve věcech rodičovské zodpovědnosti s Úřadem pro mezinárodněprávní ochranu dětí

dne 26. srpna 2014

Přítomni: M. Štěpánková (ředitelka Sekce pro lidská práva Úřadu vlády), K. Lukešová (velvyslankyně ČR ve Španělsku), M. Jakobec (Odbor států jižní a jihovýchodní Evropy Ministerstva zahraničních věcí), Z. Fišerová (vrchní ředitelka Sekce mezinárodních vztahů Ministerstva spravedlnosti), P. Belloňová (vedoucí Mezinárodního odboru civilního Ministerstva spravedlnosti), D. Denková (vedoucí pracovní skupiny konzulární ochrany Ministerstva zahraničních věcí), Š. Veselá (Odbor konzulárních činností Ministerstva zahraničních věcí), L. Janura (Odbor protokolu a zahraničních vztahů Úřadu vlády), A. Plavinová (Sekretariát Rady vlády pro lidská práva Úřadu vlády)

Jednání zahájila a vedla M. Štěpánková. Shrnula dosavadní vývoj. Dne 1. 7. 2014 se ředitel Úřadu pro mezinárodněprávní ochranu dětí (dále jen „UMPOD“) obrátil na předsedu vlády s žádostí o politickou intervenci ve věci nesoučinnosti španělského Ministerstva spravedlnosti jakožto španělského ústředního orgánu v mezinárodních věcech týkajících se rodičovské zodpovědnosti v případě nezl. Mirka Jadlovského. Žádost zaslal ředitel UMPOD předsedovi vlády poté, co dne 23. 4. 2014 proběhla schůzka náměstka ministryně spravedlnosti Mgr. Petra Jägera, Ph.D., se španělským velvyslancem a ani po dvou měsících nebyl ze španělské strany poskytnut jakýkoliv písemný výstup. UMPOD přitom upozornil, že jako další krok zvažuje podání stížnosti k Evropské komisi. Pan předseda vlády pověřil zpracováním návrhu odpovědi ministra pro lidská práva, rovné příležitosti a legislativu, resp. Sekci pro lidská práva.

Na základě právního rozboru situace předložila dne 28. července 2014 Sekce pro lidská práva panu předsedovi vlády návrh odpovědi řediteli UMPOD, jímž předseda vlády souhlasil s možností jeho politické intervence u španělského předsedy vlády, kdy by ho upozornil na nesoučinnost španělského Ministerstva spravedlnosti, jež je v rozporu s právem EU, a dále mu předal informaci, že v konkrétním případě nezl. Mirka Jadlovského bylo řízení zahájeno dříve u českých soudů, které se prohlásily za příslušné. Předseda vlády návrh dopisu určeného řediteli UMPOD podepsal a zároveň požádal Sekci pro lidská práva o zpracování dopisu pro španělského předsedu vlády. V konzultaci s oddělením zahraničních vztahů Odboru protokolu a zahraničních vztahů byl dne 5. srpna 2014 zpracován vyžádaný návrh dopisu předsedy vlády, který primárně informoval o dlouhodobé nesoučinnosti španělského ústředního orgánu s UMPOD a následně se zabýval i nesoučinností ústředního orgánu v konkrétním případě nezl. Mirka Jadlovského. Závěrem návrhu dopisu byla vyjádřena žádost o nápravu situace a zmíněna možnost podání stížnosti k Evropské komisi, jestliže k této nedojde.

Oddělení zahraničních vztahů následně požádalo o stanovisko k návrhu dopisu Ministerstvo zahraničních věcí, potažmo příslušný zastupitelský úřad. Velvyslanectví ČR v Madridu v odpovědi zaslané dne 6. srpna 2014 uvedlo, že z pohledu obecných diplomatických zvyklostí a stavu česko-španělské bilaterální relace, s přihlédnutím k povaze kauzy, je politická intervence předsedy vlády ve věci nezl. Mirka Jadlovského zcela nepřiměřená a naprosto nevhodná, nemluvě o téměř jistém kontraproduktivním efektu.

Na základě domluvy s kabinetem předsedy vlády následně zahájila Sekce pro lidská práva jednání s Ministerstvem zahraničních věcí a Ministerstvem práce a sociálních věcí s cílem domluvit se na dalším postupu. První schůzka ve věci proběhla dne 19. srpna 2014 za účasti L. Janury (Úřad vlády ČR), M. Tomana (Ministerstvo zahraničních věcí), M. Miklušákové (Ministerstvo práce a sociálních věcí) a A. Plavinové. Účastníci se nejprve zabývali obecným problémem nesoučinnosti španělského orgánu a posléze konkrétním případem nezl. Jadlovského. M. Toman prezentoval negativní stanovisko k případné politické intervenci ze strany Ministerstva zahraničních věcí. M. Miklušáková za Ministerstvo práce a sociálních věcí uvedla, že naopak s ohledem na práva nezletilých dětí a jejich rodičů podporují aktivní přístup ČR. Stížnost k Evropské komisi vnímají jako krajní, ale zároveň též legitimní nástroj řešení. Pokud se nepodaří situaci rychle vyřešit jiným způsobem, nestaví se k možnosti stížnosti nijak odmítavě. Výstupem schůzky byla dohoda, že Ministerstvo práce a sociálních věcí zajistí bližší informace o rozsahu a závažnosti problematiky (kolik případů je zasaženo nesoučinností španělského orgánu, o jaký druh případů jde, srovnání s jinými státy EU) a o jednáních UMPOD s ústředním orgánem týkajících se problematické spolupráce. Sekce pro lidská práva se zavázala zjistit, zda jsou již výstupy ze schůzky náměstka ministryně spravedlnosti se španělským velvyslancem. Za tímto účelem byl následně kontaktován náměstek ministryně spravedlnosti. Dne 20. srpna 2014 proběhlo jednání Sekce pro lidská práva s náměstkyní ministryně práce a sociálních věcí Hanzlíkovou, z nějž vyplynulo, že MPSV podporuje snahy o rychlou nápravu situace a k politické intervenci ani podání stížnosti k Evropské komisi se nestaví nikterak odmítavě. Pro jednotlivé kroky by měl být stanoven jednoznačný časový rámec.

Po shrnutí dosavadního vývoje A. Plavinová shrnula informace UMPOD zprostředkované Ministerstvem práce a sociálních věcí. Konkrétní problémy spolupráce se španělským ústředním orgánem jsou zdokumentovány v hodnotící zprávě UMPOD k plnění závazků k mezinárodněprávní ochraně dětí při spolupráci se Španělským království a zprávě UMPOD o vymáhání výživného (obě zprávy dostali účastníci schůzky k dispozici). Spolupráce UMPOD se španělským ústředním orgánem je problematická ve většině řešených případů ve všech agendách (mezinárodní únosy dětí, ostatní případy rodičovské zodpovědnosti i vymáhání výživného). Aktuálně UMPOD eviduje 24 případů mezinárodních únosů, pouze v jednom případě došlo k navrácení dítěte do ČR. Zajištění práva rodiče na styk s dítětem se týkají 4 případy – španělský ústřední orgán se jimi odmítá zabývat a odkazuje na možnost využít služeb advokátů. Spisů týkajících se vymáhání výživného eviduje UMPOD 119, z toho 46 živých. Úspěšně je výživné vymáháno pouze ve 2 případech. UMPOD se věc pokoušel řešit prostřednictvím bilaterálních setkání Evropské justiční sítě (10. 10. 2012, 13. 3. 2014 a 2. 7. 2014). Na těchto schůzkách byla španělskému ústřednímu orgánu mj. předána komplexní zpráva o stavu vymáhání výživného ze Španělska a zmíněna možnost podání stížnosti k Evropské komisi. V květnu 2013 proběhla návštěva M. Kotasové z UMPOD u španělského ústředního orgánu, jejímž smyslem bylo vyjednat lepší spolupráci zejména v mezinárodních únosech dětí. Podle závěrů z návštěvy zahraniční partner neprojevoval ochotu zlepšovat spolupráci. Na konstruktivní nabídky řešení reagoval negativně. Situace je dle A. Plavinové velmi závažná. Má za to, že je vhodné snažit se ji aktivně vyřešit předtím, než případně dojde ze strany UMPOD k využití krajní možnosti – podání stížnosti k Evropské komisi. UMPOD provedl srovnání s jinými státy EU – dlouhodobě problematická je spolupráce zejm. s Itálií, kdy ústřední orgán především ve věcech vymáhání výživného komunikuje s prodlevami a až po urgencích, a s Řeckem ve věcech vymáhání výživného, což je však způsobeno nikoliv nesoučinností ústředního orgánu, ale vnitrostátní právní úpravou a činností národních orgánů. Ani s jedním státem EU však dle UMPOD není problém spolupráce tak rozsáhlý jako se Španělskem.

K. Lukešová seznámila přítomné s problémy fungování španělské administrativy, které je obecně pomalé a liknavé. Dále varovala s poukazem na historická specifika Španělska před ingerencí do španělské justice a zmínila genderový rozměr případu Jadlovský. Přítomné upozornila, že považuje za zcela nevhodnou politickou intervenci na úrovni předsedy vlády, takováto intervence by byla téměř jistě neefektivní a kontraproduktivní. Doporučila zvážit návrh odboru komunitárního práva MZV ve věci podání předběžné otázky ohledně příslušnosti soudů Soudnímu dvoru EU českým soudem a v hypotéze dalších průtahů i případné podání stížnosti k Evropské komisi. Š. Veselá informovala o schůzce J. Reinišové, vrchní ředitelky Sekce právní a konzulární Ministerstva zahraničních věcí, se španělským chargé d’affaires, jejímž smyslem bylo upozornit na problémy ÚMPOD při komunikaci s MS ES jak obecně, tak i konkrétně v případu nezl. Jadlovského, a urgovat odpověď španělského velvyslance na dotazy předané náměstkem ministryně spravedlnosti na schůzce na konci dubna 2014. Z. Fišerová potvrdila informace UMPOD o problematické spolupráci se španělským ústředním orgánem a informovala, že Ministerstvo spravedlnosti již obdrželo reakci španělského velvyslance na otázky náměstka ministryně spravedlnosti, nicméně odpověď je tradičně spíše zdvořilostní a neposkytuje potřebné informace. Dále sdělila, že podání předběžné otázky Soudnímu dvoru EU nepovažuje za přínosné vzhledem k tomu, že příslušnost českého soudu deklaroval již Nejvyšší soud ČR, a české soudy tedy o své příslušnosti nemají pochyb. Navíc by tento postup dle jejího názoru nevedl k řešení situace, kdy se za příslušné považují i soudy španělské. V neposlední řadě uvedla, že matka nezl. Jadlovského požádala český soud o přenesení příslušnosti do Španělska dle čl. 15 nařízení Brusel II bis.

Přítomní poté diskutovali nad možnostmi dalšího postupu, vhodností a efektivitou kroků na různých úrovních, a to jak ve věci nesoučinnosti španělského ústředního orgánu s UMPOD obecně, tak i konkrétně v případu nezl. Jadlovského. Následně se shodli, že:

– nesoučinnost španělského ústředního orgánu s UMPOD je systémovým problémem, který je třeba řešit komplexně, nikoliv fragmentovaně prostřednictvím jednotlivých případů, není tedy žádoucí intervenovat v politické rovině, ani ve věci konkrétní kauzy;

– bylo by vhodné, aby podání stížnosti k Evropské komisi předcházela intervence ze strany ZÚ Madrid, intervenci na úrovni předsedy vlády Ministerstvo zahraničních věcí v žádném případě nedoporučuje;

– Zúčastnění se shodli na následujících krocích:

• ZÚ Madrid bude ve věci nesoučinnosti španělského orgánu s UMPOD intervenovat u příslušných instancí španělského Ministerstva spravedlnosti s poukazem na vážnost situace a odhodlání české strany nalézt řešení případně i s využitím institutu podání stížnosti k Evropské komisi;
• MZV prověří u ostatních členských států, zda se jejich ústřední orgány při komunikaci se španělským ministerstvem spravedlnosti potýkají s podobnými problémy jako UMPOD. V případě kladné odezvy dále prověří, zda by daný ústřední orgán měl zájem připojit se ke stížnosti ÚMPOD k Evropské komisi;
• po posouzení všech aspektů stávající situace se zúčastnění shodli na tom, že podání stížnosti UMPOD k Evropské komisi ve věci nesoučinnosti, resp. nekonání, španělského orgánu s UMPOD je legitimním, byť krajním nástrojem, který by teoreticky mohl přimět španělskou stranu k žádoucímu jednání a zároveň neobsahuje riziko přímého poškození česko-španělské bilaterální relace.

Předběžně byl dohodnut, jako pracovní termín, konec roku 2014. V případě, že v tomto termínu nedojde ke změně přístupu španělské strany k dané věci, budou zúčastněné strany podporovat iniciativu UMPODU ve věci podání stížnosti k Evropské komisi.

Zapsala A. Plavinová dne 27. srpna 2014
Schválila M. Štěpánková

Příloha č. 2:

Úřad vlády České republiky
Sekce pro lidská práva

Zápis z jednání ve věci nesoučinnosti španělského ústředního orgánu ve věcech rodičovské odpovědnosti s UMPOD dne 4. února 2015

Přítomni: M. Štěpánková (ÚV ČR), P. Belloňová (MSP), Z. Fišerová (MSP), J. Horák (MZV), Z. Kapitán (UMPOD), M. Miklušáková (MSPV), L. Janura (ÚV ČR), E. Hrubá (ÚV ČR)

Jednání zahájila M. Štěpánková a byly shrnuty závěry z minulého jednání, které se konalo dne 26.8.2014, spolu s dotazem na úspěšnou realizaci navržených postupů.

Z. Kapitán uvedl, že se komunikace ze strany Španělska nezlepšila.

J. Horák informoval účastníky o výsledku zjišťování ZÚ. Problematickou komunikaci se Španělskem má také Německo, Nizozemsko, Finsko, Litva a Slovensko. Neutrální stanovisko zaujaly: Estonsko, Maďarsko, Polsko, Lotyšsko, Kypr, Chorvatsko, Švédsko, Itálie, Bulharsko a Rumunsko. Žádnou odpověď dosud neobdržely ZÚ ČR v těchto zemích: Velká Británie, Irsko, Dánsko (dánská reakce zněla tak, že Dánsko se neúčastní přijímání nařízení Rady ES č. 2201/2013). Žádnou odpověď nedostalo ústředí zatím od těchto ZÚ ČR: Řecko, Portugalsko, Belgie, Lucembursko, Francie a Rakousko.

Účastníci se shodli, že intervence na úrovni předsedy vlády je neefektivní a kontraproduktivní. Je rovněž vhodné posečkat s podáním stížností k Evropské komisi a pokusit se situaci řešit smírnějšími kroky, především ve spolupráci se ZÚ. Stížnost je nicméně legitimní nástroj a selžou-li ostatní postupy, bude vhodné ji využít (nikoliv však v rámci řešení konkrétního případu, ale jako obecný problém při komunikaci a spolupráci s konkrétním státem).

V tomto smyslu je také potřeba navrhnout postup, který by mohl být aplikován obecně i u jiných zemí (byť se od sebe země i jednotlivé případy liší).

Z. Kapitán dále uvedl, že obdobná problematická situace je v Itálii (především nevymahatelnost výživného, celková dlužná částka je nyní cca 1mil. EUR), v nečlenských zemích také v Rusku a Ukrajině. Rusko je zcela specifické, na Ukrajině dobře spolupracuje Ústřední orgán, ale chybí vnitrostátní návaznost.

J. Horák sdělil, že státy, které řeší obdobný problém se Španělskem, se vyjádřily zdrženlivě k možnosti připojení se ke stížnosti, nevylučuje však jejich spolupráci při vytvoření zatím neformálního tlaku.

Zúčastnění se shodli na následujících krocích:

– Je nezbytné prověřit, zda ZÚ ve Španělsku dle původní dohody intervenoval a s jakými výsledky. Pokud dosud k žádným krokům nedošlo, je potřeba zjistit, kdy se tak stane.

– Je vhodné oslovit země (neformálně, přes ZÚ), které mají se Španělském obdobně problematické zkušenosti, a zjistit, zda-li by se připojili k tlaku a společně zaintervenovali s cílem vylepšit spolupráci (zatím tedy neuplatňovat cestu stížnosti).

– MPSV zašle MZV podklady k situaci na Ukrajině.

– Otázkou je situace v Itálii – měl by být uplatněn podobný postup? Španělsko by mohlo být „pilotním“ státem.

Zapsala: E. Hrubá
Schválila: M. Štěpánková