Ing. Aleš Hodina
Když Senát v létě vrátil Poslanecké sněmovně novelu zákona o rodině (mírně posilující využití střídavé péče), byli jsme svědky zajímavého jevu: názory senátorů a senátorek střídajících se u řečnického pultu nebylo těžké předem odhadnout. Ne podle politické příslušnosti, ale podle pohlaví řečníka.
Ženy novelu kritizovaly a muži se jí – až na výjimky – zastávali. Jeden ze senátorů směrem ke svým kolegyním proto zareagoval: „Feministky tady rozpoutaly dívčí válku. A je otázkou, kdo z vás, vážené dámy, je ta Šárka a kdo je ta Vlasta.“
Všechno nebo nic
Mohli bychom se tomu zasmát, kdyby skutečná dívčí válka nezuřila v soudních síních, kancelářích orgánů péče o děti, někdy i na policejních služebnách. Rozvodové spory, v nichž stojí proti sobě táta a máma, přitom nejvíc odnášejí děti. Novela tomu měla částečně zabránit.
Děti se totiž stávají rukojmími rodičovských sporů ne při střídavé péči, jak se nám snaží namluvit její nepřátelé, ale naopak tehdy, když rodiče o děti musejí bojovat stylem „kdo s koho“. Když může být jen jeden vítěz, který bere vše – nebo skoro vše.
Máma i táta se pak snaží, aby to byli právě oni, a někdy pro to dělají i psí kusy. Unášejí děti, manipulují je, vymýšlejí jim nejrůznější choroby. Jako boj o „všechno nebo nic“ označil opatrovnická řízení také německý opatrovnický soudce Jürgen Rudolph.
Upozornil, že jakmile strach rodičů o výsledek sporu zmizí, začnou se soustředit na praktické detaily péče o děti. Mohou řešit otázku „jak“ místo nekompromisního „ty nebo já“. Rudolphovi se takto v jeho regionu podařilo dosáhnout 100 % společné péče.
Vynucený, ale blahodárný smír
Neměli bychom tedy čekat, až se rodiče zklidní, a pak jim teprve „dát“ střídavou péči. To bychom se také nemuseli dočkat. Právě naopak: spory o děti nejlépe zklidníme okamžitým a zásadovým zavedením střídavé péče.
Vědí-li oba rodiče, že druhého rodiče z výchovy nemohou vyloučit, nezbyde jim než se s tím smířit. Manipulace dětí by byla jen ztrátou času. Z takového – byť vynuceného – smíru mezi rodiči budou profitovat děti.
Nehledě na to, že výzkumy ze zemí, jež mají se střídavou péčí dlouholetou zkušenost, potvrzují to, co nám říká i zdravý rozum: ztratit péči a výchovu jednoho z rodičů je horší. Americká metaanalýza z roku 2002, sumarizující 33 výzkumů, zahrnujících celkem 2660 dětí, dokonce uvádí, že:
- Děti ve společné (střídavé) péči obou rodičů jsou významně lépe adaptovány ve všech ukazatelích – tělesné a duševní zdraví, rodinné vztahy, behaviorální a emoční adaptace, sebeúcta – než děti v péči jednoho rodiče.
- Adaptace dětí ve společné (střídavé) péči obou rodičů se neliší od dětí v úplných rodinách.
Feministky proti faktům
Na jedné straně tak stojí fakta, svědčící ve prospěch střídavé péče, na druhé straně názory feministek a zástupců „rozvodového průmyslu“, strašících nás batůžky a pendlováním dětí.
Ony ale ty děti pendlují i při výlučné péči, jen na kratší dobu – na takzvaný „styk“ s druhým rodičem. Než se rozkoukají, pendlují zase pryč…
Podobné je to i s dalšími argumenty. Nezapomínejme, že lidé v rozvodovém průmyslu (soudkyně, sociální pracovnice, soudní znalci v oblasti psychologie apod.) jsou na současném patologickém stavu přímo závislí. Jakékoliv jeho zlepšení ve prospěch dětí jim ubere práci, důležitost a moc.
Článek byl publikován také na serveru PSYCHOLOGIE.CZ
4. 10. 2011 at 12:52
přesně – poslední věta to jasně vystihuje, proč náš stát nemá zájem o řešení a nebude mít nikdy, stejně jako v romské problematice, tedy pokud se o změnu nezasadí samotní rodiče! a stát ke změně přístupu nedonutí svým tlakem. Jakým tlakem? Feministickým, díky kterému po mnoho let vznikl takový stav jaký je! Tím těžko. Z názorů a situace kolem této věci je více než zřejmé, že 99% českých žen jsou FEMINISTKY, i když se od nich mnoho z nich na oko distancuje, postoj k této problematice a diskriminace otců to ale jasně ukazuje, že tomu tak je a to bez těch lží a přetvářek milé dámy. Tedy pokud jste ve smýšlení feministek opačného názoru, je potřeba to jasně dát najevo, jinak jste v tom jednom českém feministickém pytli. Díky patří aspoň tomu 1%, které se mezi ně neřadí, díky Vám dámy
5. 10. 2011 at 11:20
Bezvadný článek, výstižně popisuje, proč současný porozvodový model péče o děti nefunguje a jak střídavkou z toho
Teď jen, aby stejný názor měla vláda a poslanci…
6. 10. 2011 at 7:17
Skvělý článek,souhlasím…Chápu že ženy mají ke střídavé péči skrze své mateřství odpor,otázkou jen je,zda u nich zvítězí mateřské pudy nebo rozum :-)) Jsem naprosto pro střídavou péči,mám s tím ty nejlepší zkušenosti…ovšem hlavně mé ženské okolí to naprosto není schopné přijmout…Což chápu…ale jsem vděčná tomu,že u mě zvítězil rozum :-))
6. 10. 2011 at 7:22
Každopádně i když nám dobře dopadl rozvodový soud ohledně střídavé péče,neodpustila si soudkyně tak nějak do mě rejpnout jako do krkavčí matky-tedy že za každou cenu nechci mít dítě v péči jen já…Starý model myšlení tu bude přetrvávat ještě dlouho,a je neštěstím,když cizí lidé rozhodují o osudu vašeho dítěte…my jsme naštěstí s manželem byli schopni se mezi sebou na střídavce domluvit i přes to,že nám to tzv.stát neodklepne :-))
7. 10. 2011 at 20:35
je naprosto evidentní že lidské vnímání se mění a trpět budou jenom ti kteří střídavku nevemou jako fakt který emancipace vyloženě žádá nechápu svoji maminku jak to zvládala všechno zvládla starat se o tři děti i chlapa doba se mění proto neplačte chlapy nebojte se toho je to pohodička a malá kte o první jsem přišel nešlo se tenkrát bránit ale dneska si to už jde užít máma to není monopol děcka musí být s oběma rodiči je na nich co si z nich vemou a měly by samy volit kde chtějí být na to musejí myslet inaše zákony ale s touhle vládou to půjde těškodřžte se čus Aldur ps.pár má být spolu z lásky ne kvůli dětem ztrácejí tak jenom čas a žijí ve lži
8. 10. 2011 at 8:06
Matrixo, díky. Je příjemné vědět, že jsou i takové ženy jako Vy. Jen více takových.