Jana Pužmanová
Střídavá výchova – to je dnes spíše téma otců. Jak jste se k němu dostala Vy?
Bohužel patřím do skupiny více než padesáti procent manželství, která nevydržela, tedy těch rozvedených. Když jsme se v roce 2005 rozváděli, nedovedla jsem si představit jiný druh porozvodové výchovy než výlučnou péči matky. O střídavé výchově jsem nevěděla nic, ani že existuje. Bývalý manžel ji však na základě zkušeností svého kolegy z práce navrhoval a byl o jejích kladech přesvědčen. Tak mi nezbylo nic jiného, než začít pátrat, hledat o ní nějaké informace. Nakonec jsem si řekla, že to zkusíme. No a vydržela nám dosud a naštěstí je i funkční. Alespoň tak soudím podle chování a jednání našich kluků.
Po rozvodu jsem také začala studovat vysokou školu a jako téma bakalářské práce mě napadla právě střídavá výchova A jelikož jsem se rozhodla s tímto tématem pokračovat i v diplomové práci, a jsem šťoura, začala jsem se o „střídavku“ zajímat více. A pak už to jelo: setkání s panem poslancem Staňkem, seminář v Parlamentu, setkání s panem Paterou zastupujícím sdružení Spravedlnost dětem, spousta životních příběhů, emocí, názorů, křivd, nepochopení, bolesti cizích lidí, hlavně dětí, kterým nemůžete pomoci, a konečně i nově vytvořený klub Střídáček.
Co je cílem klubu Střídáček? A jaké jsou jeho aktivity?
Střídáček je neformální klub rodičů a dětí se střídavou péčí. Jeho smyslem je vzájemná výměna zkušeností se střídavou výchovou i mnohdy potřebná morální podpora těch rodičů, jejichž střídavou péči o děti okolí nechápe či odmítá. Klub Střídáček chce ukázat, že střídavá péče o dětí je přirozená varianta výchovy. Pořádáme akce pro rodiče a děti se střídavou výchovou – třeba Čarodějnický den na Žofíně, oslavu MDD, výlet za indiánem, rozloučení s létem. Organizujeme besedy se zajímavými lidmi, např. spisovatelkou Věrou Noskovou, která se ve svých knihách nevyhýbá ani porozvodovým vztahům a čerpá náměty ze skutečných lidských osudů. A děláme veřejné debaty živě vysílané na internetovém rádiu Střídáček.
Vím, že píšete o střídavé výchově diplomovou práci. Není hotová ani odevzdaná, ale můžete i tak říct, na co jste – aspoň zatím – přišla?
Přišla jsem na to, že střídavá výchova je velice aktuální, žhavé a obrovské emoce vyvolávající téma. Velmi překvapující jsou například některé výsledky z praktické části práce, průzkumu. Až 80 % respondentů se domnívá, že by zavedení modelu, ve kterém by povinností rodičů bylo nalézt společnou dohodu o uspořádání porozvodové výchovy dětí – za pomoci psychologů, mediátorů, sociálních pracovníků, právníků – napomohlo snížení konfliktů mezi otcem a matkou při rozhodování o formě porozvodové výchovy. Tento model je využíván v části Německa – tzv. Cochemský model nebo Cochemská praxe. Na výsledcích průzkumu je, myslím, vidět, že se lidé chtějí dohodnout, jen nevědí jak a hledají pomoc. Třeba takovou mediaci moc lidí nezná a nevyužívá, a to je, dle mého názoru, velká škoda. Ta by jim mohla obrovsky pomoci.
Další zajímavostí je, že 60 % respondentů by v případě rozvodu chtělo střídavou výchovu dětí, 20 % nevědělo – zde vidím příležitost právě pro zmiňovanou mediaci. Pouhých 20 % tento druh výchovy zcela zamítlo.
Hodně zajímavá a živá byla i diskuse provázející průzkum. Docházely mi i maily s názory lidí, jejich zkušenostmi a dokonce i žádostmi o radu. S potěšením musím říci, že přestože lidé měli dost odlišné názory, nikdy nepřekročili rámec slušnosti a také ani nečekali před domem se shnilými rajčaty, jak mi prorokoval můj partner.
Ale Vy jen nebádáte, taky podnikáte „misijní cesty“…
Ano, snažím se zapojit do aktivit Slovensko-české společnosti Striedavá starostlivosť o deti, která pořádá takzvané 4S – Stretnutie so striedavou starostlivosťou. Jedná se o diskusní setkání na téma střídavé výchovy, na kterém je promítnut film „Střídavka“. Lidé se tady seznamují se střídavou výchovou a mohou klást dotazy i rodičům již střídavou péči praktikujícím. Zúčastnila jsem se takového setkání na OSPOD v Orlové u Ostravy a na Vysoké škole zdravotnictva a sociálnej práce sv. Alžbety v Bratislavě. Zájem lidí mne překvapil: plná aula, lidé sedící na schodech a tlačící se ve dveřích…
Co byste vzkázala otcům, kteří uvažují o střídavé výchově?
Že jim moc fandím. Ale pozor, je to výchova se vším všudy! Nerada bych se některých tatínků dotkla, ale znamená to i ony probdělé noci, pracovní absence, vaření, praní, úklid, výchovu se vším všudy, nejen hry a zábavu. Stojí to však za to! Považuji totiž děti za to nejcennější, co máme, za naše bohatství. Myslím, že vím, o čem mluvím, mám tři. Ale to tátové asi vědí, jinak by o střídavé výchově neuvažovali.
A matkám?
Obdivuji i všechny ženy, které mají střídavku. Obdivuji zvláště ty, které žádost o rozvod nepodaly, a přesto střídavou výchovu mají. Také vím, že někdy opravdu není lehké snášet názory okolí, odpovídat na otázky typu „Jak jsi mu je mohla dát, to jsi matka, máš je vůbec ráda?“. Zažila jsem to na vlastní kůži. Ale když víte, že jsou děti spokojené, můžete se na tyto věty povznést a jen se usmát. Jde přece hlavně o děti.
Jana Pužmanová odpovídala na otázky Martina Járy na serveru „Táto, jak na to?“
2. 11. 2011 at 14:07
Jano já tě chci za manželku!!! pusa pusa pusa:-)
2. 11. 2011 at 14:16
Všichni chceme JANU – před X lety, domácnost = 3 a více dětí, matka měla necky, mýdlo vyráběla, dojila krávy, sbírala vajíčka, starala se o děti o muže o domácnost žila. Dnes – TV, internet, mobilní telefony, platební karty, půjčky, auta řídí běžně ženy tak jako firmy, automatické pračky s 50ti smysly, sušičky prádla, myčky nádobí, automatické robotické vysavače, umělé nehty, umělé řasy, dovolené seychelly, malorca, řecko…. atd…..vše je stále málo a bude hůř, dokud nepřijde hladomor a chudoba, kterou tato zhýčkaná nejenom evropská společnost nemá šanci přežít a nyní přiletí palba kritiky…..kdo přežije leda emancipovaný samostatný muž A VO TOM TO JE…a tak i samostatné ženy mají také šanci na přežití – reaguji na to co jste nakousli
2. 11. 2011 at 14:28
Milá Jano, dovolte mi několik připomínek.
Jednak také děkuji za článek, za to, že můžeme vidět, že zase další žena vnímá správné řešení a že je schopna se dle toho i chovat. Jsem totiž přesvědčen, že mnoho žen, které jsou PROTI SP, jsou si vědomi toho, že pro dítě by byla SP nejlepší, jen se nedokáží přenést přes tu skutečnost, že by se o dítě dělili, a že by se dělili i o náklady. Je pro ně mnohem příjemnější, když mají dítě ve své „moci“ a současně je nestojí ani korunu, nejsou schopny ani spotřebovat výživné jen pro potřeby dítěte a tudíž jim to zvyšuje životní úrověň. Většina z nich potom toto nikdy nepřizná.
Další, co chci zmínit je, že většina těch mužů, kteří bojují o možnost podílet se rovným dílem na péči a výchově svého dítěte, se již před rozpadem partnerství/manželství minimálně 50% podílela na chodu o domácnost (to vaření, praní, žejlení, zašívání, vysávání, mytí oken, čtení pohádek dětem, čištění zubů dětem, atd.). Jsou to právě muži, kteří jsou častými návštěvníky těchto stránek, jsou to muži, kteří se zajímají o SP, jsou to muži, kteří jsou kvalitními rodiči a chtějí být plnohodnotnými rodiči a není jim to umožněno.
A snad poslední, co chci říct je, že na těchto stránkách často nejsme ve sporu, vnímáme tu situaci stejně, prostě „jen“ při svých úvahách ctíme zákon, to jest fakt, že oba rodiče, pokud jsou kvalitní, mají mít naprosto rovné postavení ke svým dětem a děti zase rovný přístup ke svým oběma rodičům.
2. 11. 2011 at 17:32
Lidi vy dva se mi líbíte jak JANA tak MIchal – naprosto souhlasím, škoda, že je vás tak málo jako šafránu
2. 11. 2011 at 17:38
On toto bude další obrovský průšvih žen dobudoucna, děti budou ve střídavých péčí. Karty budou tedy rozdány stejně, akorát domácnosti u otců budou vzkvétat bude tam klid, pohoda, blahobyt, odpočinek…
u matek to bude obráceně: nervozita, stres, chudoba, neproduktivní dřina v hloupě nastavené domácnosti…
mj. ženy víte jaký stres a fyzické vypětí je pro muže splodit dítě?:-) to nikdy nezažijete a nepochopíte, stejně jako mi nezažijeme utrpení těhotenství:-)
2. 11. 2011 at 17:40
my, než mě začnou napadat pro nesmysl.-)
2. 11. 2011 at 18:07
Oto, kdybys mě nechtěl za manželku, tak bych tě musela binknout Znám dost matek, ke kterým osud moc mírný nebyl, ale nervozita a stres jejich doménou rozhodně nejsou! Dřinu a skromné poměry, to mají, ale určitě ne z důvodu hloupě na stavené domácnosti, a klid, radost a pohoda u nich také nechybí!A plození dětí by měla být radost, ne? Alespoň já to tak vnímám
chlape – díky
2. 11. 2011 at 18:09
nastavené
a za vnímám mi vypadl
2. 11. 2011 at 18:26
velice si Tě vážím, děkuji,a bedlivě sleduji tvé počiny na netu, také znám holky které jsou neskutečně kvalitní a osud jim nepřeje. Ono je základ také to nespravedlivé a nezměřitelné fluidum sexuální přitažlivosti,
at chceme nebo ne, nepřitažlivý jedinec obojího pohlaví musí vkládat do vztahu daleko více než jedinec s neodolatelným sexapelem.
Já to v životě naprosto zřetelně pozoruju…
A zase upozornuji že mluvím všeobecně, nic neni absolutní, také je jeden cikán z deseti slušný , ale raději se s nima nekamarádíme a toho desátého nehledáme:-) no … nebo ze sta?:-)
9. 11. 2011 at 17:21
Jano děkuji… 🙂