Mgr. Pavlína Kysilková
3.2 Předpoklady pro střídavou péči
Střídavá péče může být skvělým řešením, ale musím konstatovat, že ne pro všechny rodiny a ve všech podmínkách. Jsou i tací rodiče, pro které opravdu střídavá péče není vhodným řešením. Jak uvádí Černá (2001, s. 39) ,,Jsou rodiče, kteří opravdu nemají předpoklady pro výchovu dětí a jejich péče by byla spíš na škodu.“ Někdy je totiž partnerský rozvrat natolik silný, že páry nejsou schopné překonat zlost a domluvit se jako rodiče. Domluva, komunikace a společný zájem je totiž hlavní podmínkou bezproblémového střídání, a proto by střídavá péče měla být podpořena velkou investicí do dítěte. Tato investice ale vyžaduje podle některých odborníků dobrovolný a vědomý souhlas. Odborníci se tedy shodují, že tyto alternativní úpravy kladou na rodiče velké nároky. Musí prokázat vyspělost a oboustrannou snahu si navzájem pomáhat, vycházet si vstříc ve věcech týkajících se péče a výchovy (Dudová & Hastrmanová, 2007; Klimeš, 2009; Novák, 2013).
Střídavá výchova by měla být výsledkem společné domluvy. V případě, že jeden je proti střídavé péči, by se soud neměl proti této variantě postavit a zavrhnout ji. Naopak by se měl snažit najít důvody, proč střídavá výchova není možná a nebrat v potaz každý neurčitý důvod proti střídavé péči. Takovým důvodem může být nefungující komunikace mezi rodiči. ,,Rozhodně toto uspořádání péče podle odborníků nefunguje u párů, které jsou během rozvodu ve výrazném konfliktu a nejsou schopny spolu komunikovat“ (Dudová & Hastrmanová, 2007, s. 94). Jak uvádí Francová a Dvořáková Závodská (2008) střídavá péče by měla být tedy výsledkem společné dohody a schopnosti spolu komunikovat a spolupracovat. Tuto myšlenku rozvíjí Novák (2012, s. 110), který píše, že ,,lepší nemusí být střídavá péče, ale rodiče, kteří se na ni dokážou dohodnout.“ Střídavá péče by se neměla stát kompromisem mezi rodiči. To znamená, že pokud oba žádají výhradní péči, neměla by být ,,střídavka“ jakýmsi schůdným řešením, aniž by se tato varianta nejdříve projednala (Novák & Průchová in Právo a rodina, 10/2003). Pokud by ale střídavá výchova byla určena proti jednomu z rodičů, mohlo by se z ní stát tzv. „vymývání mozků“, protože každý z rodičů by se snažil své dítě nalákat na svou stranu, což bohužel není vůbec správné. Dítě by se nikdy nemělo stát prostředníkem vyřizování si vzájemných sporů (Novák, 2012). Klimeš (2009) se k tomuto vyjadřuje tak, že by se střídavá péče měla prosazovat pouze u rozvodu, který proběhl vzájemnou dohodou, kde se nevyskytuje tolik vzteku a negativních emocí vůči druhému rodiči. Ovšem o souhlasu obou rodičů se vedou dlouhé diskuze. Touto otázkou se zaobíral i Ústavní soud ČR, který se ke střídavé péči vyjádřil následovně ,,svěření dítěte do střídavé výchovy rodičů nesmí být ústupkem jejich vzájemné rivalitě, ale vyjádřením kvalitního a pozitivního vztahu rodičů k dítěti, to předpokládá toleranci, vyspělost a dobrou vůli všech zúčastněných“ (Francová & Dvořáková Závodská, 2008 s. 16). S výrokem soudu samozřejmě souhlasím, ovšem z praxe vím, že kdyby byla střídavá výchova určována pouze párům, kteří se na této variantě domluvili, střídavá výchova by v podstatě neexistovala. Stejně tak se k tomu vyjadřují autorky Francová a Dvořáková Závodská (2008).
McIntosh (2007 in mpsv.cz) uvádí, že existují tři typy rodičovství. Zdůrazňuje, že ne všechny stanovené typy, jsou vhodným předpokladem pro střídavou péči. Prvním typem je spolupracující rodičovství. Rodiče jsou schopni spolupracovat, domlouvat se, mluvit, plánovat spolu a vynášet rozhodnutí o dětech společně. Dalším typem je rodičovství na dvou stezkách, kdy rodiče málo spolupracují. Příliš spolu nemluví, ale dokážou najít společnou cestu k rozhodování o dětech. Posledním typem je konfliktní rodičovství. Rodiče nejsou schopni najít společnou cestu, nemluví spolu a jsou uzavřeni v dlouhodobém konfliktu. Pro tento typ rodičovství není střídavá péče vhodná.
Důležitým aspektem je dále vzdálenost rodičů. Odborníci uvádí, že by střídavá péče měla probíhat v malé vzdálenosti tak, aby dítě navštěvovalo stejnou školu (Berger & Gravillon, 2011). O vzdálenosti se vyjadřuje i Průchová (2002, s. 18) ,,bydliště obou rodičů by od sebe neměla být příliš vzdálena, dítě by mělo mít zhruba stejně daleko od školy, mělo by mít možnost být stále v okruhu svých kamarádů, v dosahu míst, kde provozuje svoji zájmovou aktivitu ve volném čase.“
Diskuze se často také vedou o věku dětí svěřovaných do střídavé výchovy. Berger a Gravillon (2011) uvádí, že není vhodné svěřování do střídavé výchovy u dětí mladších 6 let. Stejně tak Průchová (2002) zmiňuje, že není vhodné zařazovat do střídavé výchovy příliš malé děti, ale třeba i děti v období puberty. Myšlenku nevhodnosti střídavé výchovy u pubescentů zmiňuje také Francová a Dvořáková Závodská (2010). Děti v tomto věku mohou využívat finanční výhody a také těží z toho, že rodiče mohou mít odlišné názory, či nechtějí rozhodovat bez druhého. Špaňhelová (2010) uvádí doporučený věk dítěte od 3 let. Své tvrzení podporuje tím, že děti mladší 3 let potřebují větší pocit bezpečí a jistoty, a až poté, co si tento pocit vytvoří, je vhodné ho vystavit proměnám prostředí. Stejně tak Novák (2012) nedoporučuje střídavou péči u malých dětí, ale neohrazuje se věkem nýbrž kojením, které otec vynahradit nemůže. Mertin (2004) uvádí, že časté změny u malých dětí mohou dokonce bránit všestrannému objevování světa. Dítě může pociťovat nejistotu, jelikož nemá vytvořené pouto na místo bydliště a na věci, které zná. O věku dítěte polemizuje i Klimeš (in Francová & Dvořáková Závodská, 2008). Ten uvádí, že střídání například 2letých dětí může vyhovovat tak možná rodičům. Podle jeho názoru je na to dítě ještě malé, dokonce ani u 4letých dětí týdenní interval nedoporučuje. Tvrdí, že malé děti mohou mít za tak dlouhou dobu pocit, že osiřely.
Špaňhelová (in Právo a rodina, 5/2005) se na předpoklady péče o dítě dívá hlavně z pohledu rodičů. Ti by se v prvé řadě měli shodnout, jak budou dítě vychovávat. Měli by zastávat stejné výchovné principy. Výchovný styl by měl být jednotný a předem stanovený. Rodiče musí klást důraz na toleranci vůči sobě navzájem a neměli by finančně o dítě nijak bojovat a získávat si ho tak na svoji stranu. Děti často bývají úplatné a může se stávat, že dobře situovaný rodič bude druhého rodiče přeplácet. Důležitost jednotného přístupu ke vzdělávání, zájmům či k výchově obecně, je podle mého názoru velmi potřebná. Při realizaci výzkumného šetření jsem byla sama účastníkem toho, co se stává, když matka a otec mají odlišný názor na výchovu dítěte. U matky bylo dítě zapojováno do povinností, byl kladen důraz na školní dovednosti, ale u otce mělo dítě naprosto volný režim. Matka pak každý svůj týden musí dohánět všechny potřebné studijní záležitosti a dítě tak velmi nutit k domácí přípravě či pomoci v domácnosti. U otce to totiž zvykem není. Proto i já zastávám názor, aby oba rodiče byli jednotní ve výchově.
V úvahu by rodiče či soudy měli brát i názor dítěte. Samozřejmě debaty o názoru dítěte jsou velmi různorodé. Novák (Právo a rodina, 11/2010 in Novák, 2013) se zmiňuje o tom, že názory dětí jsou často velmi ovlivnitelné názory rodičů. Dítě se často přiklání k tomu, co si přeje rodič jemu bližší. Ovšem i v zákoně o rodině je uvedeno, že dítě, které je díky své rozumové vyspělosti schopné si vytvořit vlastní názor, mělo by být před soudem bráno v potaz (Mašek in Právo a rodina, 7/2002). Stejně tak Dudová (in Dudová & Hastrmanová, 2007) píše o tom, že by si dítě střídavou péči mělo přát, protože ne každému dítěti tento styl života vyhovuje. Je proto důležité podle odborníků se o názory dětí zajímat.
Velmi dobrým předpokladem pro bezproblémové střídání je, jak uvádí Klimeš (2009), tzv. překryv. Znamená to, že při každém střídání si rodiče sednou společně s dítětem a proberou, co se událo a co dítě čeká. Dítě tak vidí, že rodiče spolu dokážou komunikovat a dohodnout se na věcech, které se ho týkají. Pokud se překryv nevyskytuje, je to podle Klimeše (Tamtéž) důvod ke zrušení střídavé výchovy.
Novák (2012) shrnuje předpoklady pro bezproblémovou střídavou výchovu následovně. Prvním předpokladem by měly být osobní rysy rodičů. Jednoznačně to musí být lidé, kteří jsou schopni se domluvit jak slovně, tak činy. Dalším předpokladem by mělo být, že si střídavou péči přejí všichni zúčastnění, ať už rodiče, dítě, noví partneři nebo prarodiče. Měly by být vytvořeny přiměřené sociální a prostorové poměry. To znamená, že oba rodiče by měli mít vytvořené zázemí pro dítě, neměly by být narušeny zájmové či sportovní aktivity, neměla by být narušena možnost chodit do stejné základní školy. Vzdálenost by tedy neměla narušovat život dítěte. Důležitým předpokladem podle Nováka (2012) je bezproblémová domluva na materiálním zajištění a technických věcech kolem střídavé výchovy, jako například předávání dítěte. Dítě by mělo mít zajištěno vybavení do školy, oblečení, různé pomůcky, které dítě využívá apod. Rodiče by se také měli domluvit na tom, kdo co bude platit. Důležitá je schopnost bavit se o druhém rodiči bez urážek, výčitek a odpustit si záporně laděné poznámky. V neposlední řadě je důležité se domluvit, kde bude mít dítě trvalé bydliště a kdo bude pobírat sociální dávky (Mašek in Právo a rodina, 7/2002). Novák (2012, s. 73) uvádí, že při dodržení těchto požadavků ,,může být střídavá výchova skutečně velkým přínosem na minimum snižujícím dopad rozvodu na děti.“
Warshak (1996) shrnul faktory, u kterých zdůrazňuje jejich důležitost pro bezproblémové střídání. Uvádí, že střídavá výchova funguje, když oba rodiče jsou přesvědčeni, že ten druhý je pro dítě stejně potřebný jako on a je přesvědčený o jeho dobré roli otce či matky. Další faktor, který zmiňuje je, že rodiče dokážou spolupracovat, jsou flexibilní, dokážou spolu komunikovat a nevnášet konflikty mezi děti. Rodiče mají ke střídavé péči pozitivní názor a nebydlí daleko od sebe. Warshak (Tamtéž) uvádí, že je vhodné, aby střídavou výchovu chtěly i samy děti. Důležitá je také vyřešená finanční stránka a hlavně její dodržování. Dále ale Warshak (Tamtéž) píše o tom, že střídavá výchova nebude fungovat, když jeden z rodičů není schopen se o dítě přiměřeně postarat nebo protestuje proti střídavé péči. Ještě také uvádí, že střídavou péči narušují dlouhé vzdálenosti, či silné nepřátelství mezi rodiči, které se může promítat do komunikace s dětmi.
6. 8. 2015 at 11:13
Nestabilní je především matka, která dává dětem do života špatný příklad.
6. 8. 2015 at 11:22
Carevno, dítě znají nejlépe rodiče. Oba rodiče!!!. Nemůžete zobecňovat, že dítě zná lépe matka než otec. Mnohdy je to i naopak. Myslím ale, že nejčastěji dítě znají oba stejně dobře. Tedy za předpokladu, že se dítěti oba rodiče věnují, je ta péče láskyplná a je alespoň srovnatelná časová dotace obou rodičů púro péči s dítětem (alespoň cca 30 % : 70 %).
Ale máte pravdu, že proti takové míře poznání dítěte je poznání jakékoliv soc. pracovnice, soudkyně či soudní znalkyně naprosto nedostatečné.
6. 8. 2015 at 11:27
O rozumové úrovni zmíněných psychologů lze s úspěchem polemizovat.
Znáte ten vtip, jak přestoupil jeden studen z přírodovědecké fakulty na filosofickou fakultu a jak se díky tomu zvýšilo průměrné IQ studentů obou fakult? 🙂
6. 8. 2015 at 12:59
2 stridavka – nejenom tato kapitola. Uz jsem se vyjadroval i k nekterym minulym. Jsemi na pokracovani zvedavy. Kazdopadne jsem myslel je je to nejaka bakalarka, seminarka …. Ale diplomka, to uz je do nebes volajici, ze ji s tim vedouci nevyhodil (a to se snazim nehodnotit z pozice, ze se mi nektere nazory nelibi – to bych ji vyhodil bez diskuzi hned 🙂 ).
6. 8. 2015 at 13:27
Na http://is.muni.cz/th/350143/ff_b/?lang=en lze najít, že vedoucí práce byla doc. PhDr. Dana Knotová, Ph.D., ÚPV FF MU, Ústav pedagogických věd – Filozofická fakulta. Co mne zaráží je, že se hovoří o „Bakalářská diplomová práce“ – přesně toto stojí na titulní straně samotné práce. Doteď jsem si myslel, že je to buď Bakalářská práce“ (ukončení 3-letého bakalářského studia) nebo Diplomová práce (ukončení 2-letého magisterského navazujícího studia, příp. souvislého 5-letého či 6-letého studia).
6. 8. 2015 at 15:22
Já vidím základní nedostatek v prezentaci názorů místo seznámení s poznatky a aktuálního stavu vědění.
Místo „XY tvrdí“ má být „XY PROKÁZAL“ (+ citační odkaz na studii, kterou byl poznatek prokázán) a logické zdůvodnění příčinné souvislosti mezi prokázaným a podmiňujícími faktory. Takto prezentováno utvrzuje asi nejen mne v názoru, že psychologie je obor, který se neopírá o důkazy, ale o mínění či názory. A nemá žádnou zobecnitelnou relevanci, založenou na biologické podstatě, ale jedná se o propletenec kulturně podmíněných názorů. Asi jako když sexuolog Zvěřina tvrdí, že sex v autě je sverázný a nebezpečný.Ono totiž záleží na počtu airbagů. Za dvacet let budou auta jiná, tak se bude tvrdit něco jiného.
6. 8. 2015 at 15:49
Slovensko je za pár roku podstatně dál, než ČR za skoro 20 roku. Problém není v dětech, ty mají rády oba rodiče, ale problém je v maloměšťáckém pohledu občanu ČR. Malá osvěta a specifická skupina lidí, co dělají ohromě moc a zbytek, který se veze. No a do toho takoví pitomci z jednoho domova a jejich smyslu pomatené kecy. Návody na internetu, ženské z OSPODU, co přeci ví, že jen matka je ta nej …… . Pak to jde raz dva, šup a z dítěte je víkendová hračka a otce bankomat. Vztahy rozbité, vzory taky a hlavně, že dítě má stabilní prostředi však ona si maminka najde jiného táty. Jenže dámy, je třeba podotknout jednu věc a to ženy s dětma nikdo moc nechce kromě sexu. Navíc jak víte že ten novej nebude ještě větší pitomec než táta dětí? No a pak paničky příjdou na to, že jsou na tom ještě hůř než předtím. Co si pak mají myslet děti, když maminka hledá ideálního táty ač je řešení na snadě. Nemusí hledat, většina dětí ma dobrého táty, jen mainky, kterým to dost často nedojde. Pak po rozvrácení rodiny, když maminky zjistí, že si nepomohli a s tím troubem, co od něj odešli si tak rozvrátili vztah, tak zahořknou natolik, že jediné co jim zbude jsou děti. Nástroj, odplaty, citu a mnohdy i prasátko na peníze. On to někdo psal totiž hezky a to tak že, když odejde můž od rodiny je špatný můž, ale když odejde žena je vlastně špatný taky můž. Ono to toiž není moderní budovat vztah. Stát totiž nepodporuje rodinu. Viděl někdo reklamu na spokojenou rodinu? Bilbord? Letáky o tom jak je důležité aby děti měli otce i mámu pod jednou střechou ( tohle není reklama na jeden domov, z lidí co tam pracují mě je nedobře od žaludku a myslím si o nich své). Rodinné poradny zde sice jsou, ale dost často čekáte měsíc, než se tam dostanete. ČR vymírá a je to smutné, ale je to tak. Proč? Protože rodina a děti jsou drahým a nejistím luxusem. Podporovat rodinu neznamená podporovat matky s dětma, aby se měli dobře! Podporovat rodinu znamená podporovat mámu, tátu a děti což našim politíkum nedochází.
6. 8. 2015 at 18:21
Bohuzel, pokud nekdo odkazuje v odbornem textu na Klimese, je mimo. Jeho teorie, ze je lepsi nechat dite uzurpujici matce a sam pro dite jako rodic „zemrit“ je mimo. Klimes ukaji svuj princip slasti medialni slavou a bude hlasat cokoliv co ho zviditelni. Soucasne, v kazdosenni rachote se chova jako libovolny konformni odpurce stridave vychovy a rejzuje z rozvodoveho industry nemale penize. Fakt ty reci o nevhodnosti stridavky me serou. Stridava vychova by mela byt primarne narizena tam, kde rodice chteji a jsou schopni pecovat. Teprv nasledne, pokud by byl problem by mela nastoupit alternativa vyhradni pece. Matky, ktere se nechteji domluvit a chteji vypestovat v diteti Syndrom zavrzeneho rodice by mely byt omezeny v pecovani. Cely system parazitu by se shroutil. Mluvim z pozice otce ktery ma stridavku proti vuli matky. Dokaze si vsak nekdo predstavit, co znamena vytvareni souladu, pokud matka chce nesoulad a zamerne obstruuje? Je to novodoby masochismus. A to jen pro udrzeni vtahu otec – dite.
6. 8. 2015 at 19:33
Taky mám SP proti vůli matky. Přišel jsem k tomu jak slepý k houslím. „Naštěstí“ bejvalka vypadla za milencem a o kluka nějaký čas nejevila zájem. Pak prozřela a to co prožívám už druhý rok za buzeraci bych nepřál nikomu. Všechno se ještě zhoršilo, když jí milenec přibral tak 100kg a já si našel přítelkyni. Proč to všechno píšu? Takhle hovadsky jak se teď chová ex se chovat já, tak mám styk jednou za měsíc a to ještě asistovaný. OSPOD slečna mi řekne, že ji musím chápat a že je vlastně dobře že má matka zájem. Teď mám na krku žalobu o svěření do její péče a už bych se nedivil ničemu..
7. 8. 2015 at 9:19
To Pitr. To si teda pište, že budete mít potíže, protože za to můžete Vy, že odešla! A ještě Vám řeknou, že „s Vámi se žít nedá“. K soudu si pozve milence a ten jí to spolu s kamarádkou dosvědčí.