Mgr. Pavlína Kysilková
Zkušenosti z české praxe
Přes všechny poznatky ze zahraničí se soudy přiklánějí na stranu péče výluční a to především matkám. Může to být vysvětlováno právě tím, že výzkumy k nám přichází z jiných společností, a tak se soudy nejspíš obávají, že co platí v jiných státech, nemusí platit u nás. V České republice se bohužel žádné reprezentativní výzkumy na toto téma zatím nerealizovaly. U nás o střídavé péči píší odborníci podle vypozorování ze své praxe. Například Novák (in Francová & Dvořáková Závodská, 2008) uvádí, že největší výhodou střídavé péče je to, že dítě není deprimováno pocitem ztráty druhého rodiče a tím se zvyšuje jeho sebeúcta. Další výhodou podle autora je, že je zachován rovnoměrný přístup muže a ženy. Dítě se může ztotožnit s ženskou či mužskou rolí a naučí se s opačným pohlavím komunikovat. Stejně tak Klimeš (2009) píše o menším traumatu na dítě z důvodu, že nepřijde o jednoho z rodičů, ale je stále zahrnováno láskou obou.
Špaňhelová (2010) řadí mezi hlavní pozitiva střídavé péče takové, které za svoji praxi vypozorovala. Jako hlavní plus stejně jako Novák (2013) zmiňuje vnímání rolí muže a ženy. Přebírá jejich dovednosti, vlastnosti, osobnostní rysy a poznává rodiče v krizových situacích. Pozoruje jejich řešení a zvládání, což je velmi podstatné pro osobnostní rozvoj dítěte. Další výhodou vypozorovanou v naší společnosti je, že dítě nepřijde o rodinný život, na který bylo zvyklé (padesatprocent.cz). S čímž souhlasím, jelikož se domnívám, že pro dítě je velmi podstatné, zda stále přijímá lásku od obou nebo jen od jednoho rodiče.
Střídavá výchova nepřináší pozitiva jen pro dítě, ale je i plusem pro rodiče. Jak uvádí Špaňhelová (2010), rodič se může ve svém volném týdnu více zabývat svými koníčky, kariéře či domácnosti. S tímto názorem přichází i Novák a Průchová (2007). Rodič si může naplánovat čas a rozvíjet svoji kariéru. Nemusí si volný čas vázat pouze na práci. Rodič může rozvíjet své koníčky, na které neměl dříve čas. Tím vzniká ale i výhoda pro dítě, jelikož rodič si splní povinnosti v týden určený pro druhého rodiče, a tak má ve svém vymezeném čase dostatek prostoru pro něj. Často mají rodiče celý čas naplánovaný pro dítě a naplno se mu věnují. O této šanci pro rodiče píše Novák (2013) jako o prevenci syndromu vyhoření rodiče, jelikož i rodičovství může být vyčerpávající. Rodiče často provází bolesti hlavy, úzkost, slabost a další, a právě díky volnému času, který se mu vytvoří, má šanci odpočinout si a nabrat nové síly. Matka neřeší klasické dilema obětování kariéry pro dítě, jelikož je takto schopná být vyhraněný čas plnohodnotnou matkou a ve zbylý čas se z ní může stát workoholička.
Špaňhelová (2010) také zdůrazňuje i nevýhody střídavé výchovy. Ze začátku může být střídavá výchova velmi náročná na organizaci, čas, finance ale také je velmi náročná na psychiku rodičů. Hlavně matky mají často problémy se zvládnutím situace, kdy je dítě u otce. Je těžké se vyrovnat s emocemi, když je matka v situaci, kdy ví, že o dítě se stará i nová partnerka bývalého manžela. Je tedy zřejmé, že nároky na psychiku matky a otce jsou u střídavé péče vysoké. Pro dítě může být ze začátku náročné přejíždění, může být unavené a nervózní. Tyto aspekty velmi záleží na ochotě rodičů spolupracovat a co nejvíce dítěti pomáhat. Často se vyskytuje názor, že dítě se neustále stěhuje. Špaňhelová (2010) uvádí, že se to může stát, ale dodává, že vytváření vztahu s oběma rodiči je daleko důležitější, než žít v jednom prostředí, protože domov pro dítě vytváří rodič.
Střídavou péči můžeme také brát jako prevenci syndromu zavrženého rodiče. Gardner (1992) tento syndrom popisuje jako neoprávněné popouzení dítěte proti druhému rodiči. Tento jev se vyskytuje nejčastěji u dětí, které procházejí dlouhými soudními spory. V dnešní době je tento syndrom natolik rozšířený, že postihuje až 90 % dětí, které se v rozvodech vyskytují. Základem tohoto syndromu je fakt, že je nepřátelství neopodstatněné, nevyskytlo se žádné násilí či zneužívání, které by dítě odradilo od rodiče. Rodič naopak dítě velmi miluje a o dítě pečuje. Jeho hlavním znakem je neoprávněná až přehnaná nenávist. Tento syndrom podporuje právě nenávist rodičů proti sobě. Novák a Průchová (2005) uvádí, že právě kvůli dlouhým sporům a předběžného svěření do péče výhradní se dítě dostává pod vliv jednoho rodiče a s tím příjme jeho názory na rodiče druhého. Zavrženým rodičem často bývá ten, který rodinu opustí a nemusí se to vztahovat pouze na něj, ale i na jeho rodinu (Novák, 2012). Přítomností obou rodičů se tak může daleko více eliminovat tento jev.
Výzkumů na téma střídavé péče není v naší společnosti mnoho, ale přece jen se již rozvíjí. Vohlídalová (2014) vytvořila kvalitativní studii, kdy provedla 13 rozhovorů se 7 páry. Čtyři páry měly děti ve věku 3-5 let a tři páry ve věku 11-20 let. Výsledky z výzkumu ukázaly, že střídavá péče vyžaduje velkou kooperaci mezi rodiči. Páry většinou nedodržují přesný interval střídání, ale upřednostňují domluvu. Iniciativu ke střídavé péči projevili otcové, matky požadovaly péči výhradní. Matky sice nejdříve projevily nesouhlas. Poté ale uznaly, že je vhodné, aby děti nepřišly o kontakt se svým otcem. Tím, že iniciativa ke střídavé péči vyvstala od otce, je také ovlivněno celé prožívání. Matky většinou prožívají chvíle bez dětí jako krušné, pociťují prázdnotu a pocit, že již nejsou matkami. To naopak otcové ve svých chvílích jsou hrdí na to, že se mohou starat. Posílala se jejich otcovská sebedůvěra. Zmiňují se o tom, že se jejich vztah k dítěti prohloubil. Otcové celkově vnímají střídavou péči velmi pozitivně. Cítí se obohaceni.
20. 8. 2015 at 11:04
K tvrzením v článku:
„Výzkumy k nám přicházejí z jiných společností“ – nemyslím si, že byvýsledky o pozitivech střídavé péče pocházely ze sociálního prostředí amazonských pralesů nebo severní sibiře. Výzkumy pocházejí ze států euroamerické civilizace. Pokud autorka neuvede konkrétní faktory, ovlivňující péči a nerozebere odlišnost jejich dopadů u nás, je její tvrzení falešné. Civilizační úroveň i organizace péče (zaměstnání, školky, školy) jsou shodné u nás i v Belgii.
„velmi náročná na organizaci, čas, finance..“ Od toho máme státní správu a poradce, kteří by měli v zájmu dítěte pomoci s logistikou, ačkoliv nenacházím reálné argumenty, proč by se nároky na péči 4-5 dnů/14 dní měly podstatně lišit od péče 7/14. To nejdůležitější je domluva na předání -termínu, věcí, informací. Finance rodičů jsou jedny při jakémkoliv rozdělení péče.
„..náročná na psychiku rodičů…“ – manipulace: autorka tvrdí náročnost SP na psychiku rodičů, ale své tvrzení opírá o nároky na psychiku matek. V další větě pak tento „mateřský“ důkaz vztáhne i na otce (kteří tím, že mohou své dítě vychovávat nad rámec obvyklého styku 2/14 opravdu trpí:-)).
Spolupráce – střídavá péče může fungovat i při nulové spolupráci, v opačném případě by se totiž jednalo o společnou péči.
U syndromu zavrženého rodiče autorka pro změnu cudně upustila od rozlišování mezi otci a matkami. Jaký je poměr mezi zavrženými matkami a otci?
V posledním odstavci chybí zdůvodnění tvrzení, že střídavá péče vyžaduje velkou kooperaci mezi rodiči.
Věta – střídavá péče nevyžaduje kooperaci mezi rodiči má vyšší pravdivostní hodnotu, vyplývající jen z názvu – pečuje totiž vždy jen jeden z rodičů.
Nemáme-li pro mýtus důkaz, posilujeme jej tím, že jej opakujeme.
Pro pobavení uvádím motto na jednom gender serveru:
VYŠŠÍ ÚČAST ŽEN VE VĚDĚ A ZAHRNUTÍ
GENDEROVÉHO POHLEDU DO VYTVÁŘENÍ VĚDECKÉ
ZNALOSTI A INOVACÍ JSOU NUTNÝMI PŘEDPOKLADY
PRO TO, ABY BYLA VĚDA ORIGINÁLNÍ, KVALITNÍ
20. 8. 2015 at 14:40
Myslím, že všem lidem, kteří jsou psychicky a sociálně v pořádku je jasné, že střídavá péče je to nejlepší porozvodové řešení. Bohužel toto není jasné převážné čísti českých soudkyň a soudů. A dokonce se stává, že české soudkyně schvalují takový vážný zločin, jako je únos dítěte do ciziny, proto ho spáchá matka. V zájmu českých dětí to prostě chce radikální personální čistku na soudech.
20. 8. 2015 at 17:26
Pro celou řadu matek je to velmi dobrý bussines, dostat děti do péče. Je těžké se vyrovnat s emocemi, když je otec v situaci, kdy ví, že o dítě se nestará nový přítel bývalé manželky. Co z nich bude? Pobírači dávek? Navyknutých na to, že peníze přistanou na jen tak na účtu? Matka si otčímem vesele parazitují, na vzdělání dětí peníze nebudou.
20. 8. 2015 at 17:46
Je těžké se vyrovnat s emocemi, když znalkyně řekne, že nový vztah matky je pevný a jistý. Jak to může vědět??? Takových vztahů už bylo. A děti? Jejich přání, je ignorováno. A že nejsou malé.
20. 8. 2015 at 18:23
Proč by vůbec znalec/znalkyně měl hodnotit vztah matky s jejím milencem a jestli je momentálně pevný ? To přece nemá vůbec žádnou souvislost s dětmi a péči o ně. To je záležitost rodičů dětí a nikoli milenců matek ! Vztah matky je zde naprosto irelevantní a až druhá věc je, že nějaký znalec vůbec není schopen hodnotit jeho pevnost !
20. 8. 2015 at 21:32
Protože matka s novým chlapem tvoří „rodinu“. Proto bylo nutné otce o vlastní děti připravit a současně děti o vlastního tátu. Je to strašná nespravedlnost. Proto to zkoumají.
23. 8. 2015 at 22:34
Člověk by opravdu řekl, je to znalec, šaman…