Mgr. Pavlína Kysilková
3.5 Zkušenosti se střídavou péčí v zahraničí
K nám se možnost střídavé péče, jak jsem již zmiňovala, dostala teprve v roce 1998. Sice se mohla uskutečnit i dříve, ale legislativně byla uzákoněna právě v tomto roce. To v ostatních státech Evropy, nebo dokonce za mořem, byla šance na tento typ péče daleko dříve. Tam se začaly objevovat první legislativní zmínky již v 80. letech minulého století.
Hlavními státy v Evropě, které se střídavé výchově naplno věnují, jsou státy severské, a to především Švédsko. V tomto státě je střídavá výchova uzákoněna od roku 1983. A to hned jako první automatická volba porozvodového uspořádání. Samozřejmě mají rodiče šanci promluvit o jiné variantě péče, ovšem na střídavou výchovu se zde nenahlíží jako na krajní možnost, nýbrž jako na okamžité nastavení péče. Právě ve Švédsku je výchova vždy součástí jak role otce, tak role matky. Otcové se daleko více zapojují do výchovy, péče, ale mnoho otců ve Švédsku využívá možnosti rodičovské dovolené (jedendomov.cz). Podle mého názoru je právě tento trend je prospěšný pro střídavou péči, jelikož otcové se daleko více zapojují a mají o své děti zájem. To může být způsobeno právě tím, že švédská společnost je k tomuto vedena.
Švédsku blízká je ve střídavé péči Belgie. V podstatě je zde naprosto stejný způsob svěřování dětí po rozvodu. Zde se od roku 2006 v prvé řadě upřednostňuje automaticky střídavá péče. Pokud však není možná nebo k ní mají rodiče výhrady, mohou se obrátit na soud. Ten poté zvažuje, zda bude lepší péče výhradní. V prvé řadě je ale stejně jako ve Švédsku zákonem upřednostněná péče střídavá (jedendomov.cz; stridavka.cz)
Střídavá výchova je velmi rozvinutá i u našich nejbližších sousedů v Německu. I zde je střídavá výchova první volbou po rozvodu rodičů. Když se u rodičů vyskytnou spory, soudy velmi manipulativním způsobem rodiče nutí k uzavření dohody o uspořádání, které jim bude vyhovovat. V Německu se řídí podle tzv. Cochemského modelu. Tento model vychází z přesvědčení, že o dětech nemůže rozhodovat nikdo jiný než jejich rodiče. Nemělo by být úkolem soudů rozhodovat o dítěti, ale je to především záležitost rodiny samotné (iustin.cz).
Další zemí, která stojí za zmínku je Francie. Zde se ještě v roce 1994 svěřovalo dítě po rozvodu v 85% případů matkám a nikdo se nad tím stejně jako u nás nepozastavoval. Otec většinou trávil svůj čas v práci, a tak děti vídal o víkendu či o prázdninách. Do zákona ve Francii se střídavá péče dostala až v roce 2004. Dokonce mají ve Francii v tomto zákoně stanoveno, že střídavá péče může být ukládána buď při návrhu alespoň jednoho rodiče nebo při nemožnosti dojít konsenzu (Berger & Gravillon, 2011). Stojí za zmínku, že u nás se střídavá péče uzákonila již o šest let dříve. Také se ale domnívám, že není správné, že se ve Francii stala střídavá výchova tou možností, kdy se rodiče dohadují o péči, protože tím se narušuje hlavní předpoklad, že střídavá péče vyžaduje dobrovolný souhlas obou.
Pokud se přesuneme za hranice Evropy, například do USA, tak zde se střídavá výchova prosadila ještě o chvíli dříve. V USA byla střídavá péče uzákoněna již v roce 1973. V současné době je v USA do střídavé výchovy svěřováno 20% dětí po rozvodu (Novák, 2013). Ovšem každý stát si svěřování dětí do péče řeší podle svého. Není naprosto plošné, že by každý stát byl jejím zastáncem. Hlavními průkopníky a bojovníky za prosazení střídavé péče byly vždy Kalifornie a Arizona, kde procento svěřování dosahuje až k 25% (iustin.cz; stridavka.cz). V USA ale soudy a orgány sociálně právní ochrany dětí kladou značný důraz na zklidnění a usmíření rodičů po rozvodu, aby se děti ve střídavé výchově nedostaly do konfliktů mezi rodiči.
3. 9. 2015 at 14:27
Děkuji za hezká článek ukazující, že ve vyspělých zemích jsou před námi i s porozvodovým upořádáním. Ovšem mám otazku, kde autorka přišla na nějaký “hlavní předpoklad hlavní předpoklad, že střídavá péče vyžaduje dobrovolný souhlas obou rodičů” Naopak, aby střídavka fungovala v praxi, tak hlavní předpoklad je, že může být nařízená i přes nesouhlas jednoho rodiče, který by si chtěl uzurpovat péči i děti jen pro sebe. Případně by měl být ctěn princip, že pokud jeden rodič se střídavkou nesouhlasí, tak by měl děti dostat do výhradní péče ten druhý rodič.
3. 9. 2015 at 16:00
“..Také se ale domnívám, že není správné, že se ve Francii stala střídavá výchova tou možností, kdy se rodiče dohadují o péči,..”
Ja te vete hlavne vubec nerozumim :-).
Klast duraz na zklidneni situace je urcite spravne. Vedomi obou rodicu, ze pokud se nedomluvi oba dobrovolne na vyrovnane peci, mohl by take pecovat ten druhy, ochote se domluvit vyrazne napomuze.
3. 9. 2015 at 18:27
Škoda, mgr. Kysilková nepochopila základní věc. Pokud rodiče souhlasí se střídavkou, žádný problém není. Pokud matka nesouhlasí, dostane dítě do výlučné péče sama a otec nemá možnost vychovávat. Proč si dítě nezaslouží vídat oba rodiče, pokud ho matka chce uzurpovat pro sebe? Proč by soud nemohl nařídit matce, aby respektovala i existence otce ve výchově a to rovným dílem? Proč, panímagistro, má otec o dítě přijít?
3. 9. 2015 at 23:04
obecně ty soudy a společnost vůbec tlačí rodiče k tomu, aby se dohodli. Střídavá péče tudíž následně opravdu není moc často proti vůli rodičů. Navíc nejčastěji ji používají státy, kde se otcové obecně více podílejí na výchově, včetně části rodičovské dovolené.
4. 9. 2015 at 6:45
2sara ..” obecně ty soudy a společnost vůbec tlačí rodiče k tomu, aby se dohodli..”
Bohuzel prave moc ne u nas :(, a vsechno to vetsinou zacina na ospod, kde tlak na dohodu neni zadny (teda ten aby otec prijal vyrazne omezeni od matky nepocitam)
4. 9. 2015 at 9:54
Tuleň, píšete to naprosto přesně. Otec musí přijmout omezení od matky, stýkat se se svými dětmi. OSPOD mu rozhodně nepomůže. Je to těžkopádné.
4. 9. 2015 at 11:28
Otec musí především platit. Otčím s matkou mají podprůměrný příjem, a žijí si na vysoké noze.
4. 9. 2015 at 14:35
Člověku až zůstává rozum stát, proč nemohou být děti u lépe situovaného otce. Raději děti pošlou do nejistoty k cizímu chlapovi. Matka se zamilovala a děti vždy dostane.