Mgr. Pavlína Kysilková

5.1.2 Začátky se střídavou péčí

Poté, co se lidé dohodnou na institutu střídavé péče, přichází realita, která nemusí být vždy snadná. Nastávají začátky, ale ve vztahu rodičů mohou být stále nevyřešené partnerské rozepře, které by se do střídavé péče již neměly promítat. Začátky rodičů se mohou velmi lišit od začátků dětí. Ať se jedná o citovou či organizační stránku. Nejprve se tedy zaměřím na rodiče a následně se zaměřím na děti pohledem rodičů.

Začátky rodičů

Začátky u rodičů probíhaly stále s emocemi, jelikož doznívaly porozvodové rozepře. Z výzkumu vyplynulo, že změna ke střídavé péči s sebou přináší perné začátky. Je důležité, aby se rodiče nejdříve vyrovnali s rozvodem, ale současně přichází i samotné střídání. Na rodiče je tak kladen tlak oprostit se od minulosti a směřovat současnost na dítě v péči. Pro Petra byla změna větší, jelikož se musel kvůli dětem stěhovat, což ho uvedlo do velké samoty.

,,Člověk se nemohl připravit vůbec na nic a musím říct, že teda ty začátky byly docela šílený… znamenalo to samozřejmě jednak se teda vyrovnat s tím, že tam ty děti nejsou a samozřejmě i to rozpadlý manželství to je druhá věc, k tomu stěhování vlastně přes celou republiku… jak přátelé tak i rodina vlastně zůstali na Moravě a člověk se dostane do velmi silné izolace… ten první rok teda určitě byl strašně těžkej, aby se člověk vůbec vyrovnal s těma všema osudama, co má vlastně v tom životě.” (Petr)

,,…bylo to náročný že jo, protože pro mě celá ta záležitost byla naprosto jako nečekaná, že jo. Já jsem ani do poslední chvíle nevěděl, že manželka se ode mě chystá odstěhovat, takže když pak to teda nastalo, tak jsem si prostě musel, já nevím, řekněme ze dne na den úplně přeorientovat jako na danou situaci, jo.” (Ota)

Zejména pro matky byla změna ke střídavé výchově těžká. Matky se většinou podílí na péči více, a tak život bez dítěte je velmi složitý. Z výzkumu vyplynulo, že respondentky mají problém s koncentrací, prázdnotou či s pocitem nemožnosti starat se o dítě.

,,Úplně ten první týden, když jsem byla bez ní, tak dělala jsem, jako bych se sama neuměla zkoncentrovat… prostě jak člověk má svoje rituály, budíte dítě, bojujete s ním ráno v posteli, aby vstalo, máte společnou snídani, vedete ho do školy a prostě najednou v té posteli nikdo neležel a pro mě to ráno vždycky bylo tak hrozný, že vlastně mám vypravovat sama sebe, že jsem vlastně ráno nevěděla, co mám dělat.” (Tamara)

Nina pociťovala pocity nepotřebnosti a její každodenní nezapojení do péče ji přinášelo negativní emoce.

,,netušila jsem, že to bude ze začátku takový to krušný, kdy já budu ten tejden sama doma, nikdo nebude nic potřebovat.” (Nina)

Tamara měla neustále nutkání otce s dcerou kontrolovat. Musela se vyrovnat se samotou a naučit se žít sama se sebou.

,,S čím mám jako začít, protože mi to vždycky přišlo takový strašně prázdný. Prostě já jsem jenom seděla u stolu, ani jsem nesnídala, jenom jsem se dívala a vždycky jsem přemýšlela, jestli oni nezapomenou.” (Tamara)

Prožívání a emoce není pouze jednou stránkou, pro které jsou začátky těžké. Dále respondenti uvádí, že se museli naučit organizovat čas a zvládat péči o dítě. Ota těžkost výchovy pocítil hned na začátku, ale věděl, že po zvládnutí začátků se bude vše jen zlepšovat.

,,Náročný to bylo z hlediska časovýho, hlavně jsem musel zvládat chodit do práce, vodit ji do školky, vyzvedávat ji ve školce… ten první tejden, co sem si ji převzal do péče, bylo to náročný hodně po tý organizační stránce… No a vychovávat teda dítě, to je jako těžký.” (Ota)

Radka jako jedna z mála rodičů u nás v České republice, začínala s péčí společnou. I přesto, že měli s otcem stanovená pravidla, jak bude péče probíhat a kdo se kdy bude starat, nefungovalo to tak, jak si Radka myslela. Radka se o syna musela starat neustále. Bylo to pro ni těžké, jelikož jejich rozvod neustále probíhal. Ale vnímala to pozitivně, jelikož pro jejího syna to nebyla natolik rázná změna.

,,No takhle, tam ještě bylo to, že jsme spolu rok bydleli v jednom bytě po rozvodu, takže já na jednu stranu jsem to brala jako plus pro toho Ivana jo, že prostě je vlastně, nemusí se nikam stěhovat… Prostě to bylo daný, od tohoto týdne ho mám já a od toho týdne bude u něho. Jo, takže on s ním třeba dělal úlohy, ale Ivan si to víceméně psal doma jo.” (Radka)

Pro otce byly začátky také spojené se změnou role. Museli se stát i matkou a starat se o domácnost a o dítě z hlediska emocí, což není pro muže v rodině natolik běžné. Marek ale uvádí, že vše proběhlo bez problémů.

,,Když platila ta dohoda o té střídavé péči, tak už to bylo jako v klidu z mýho pohledu. Protože já jsem předtím kluka jakoby měl. Ten rozsah té péče se tím rozšířil a říkám, předtím jsem mu normálně pral, vařil, žehlil, koupal, lítali jsme spolu na procházky, cokoliv. Takže akorát to prostě znamenalo, že to bylo pro mě tady ty činnosti jakoby víc častěji. Problém byl, když samozřejmě hraje tam velkou roli ta citová stránka.” (Marek)

Shrnutí podkapitoly

Začátky s péčí mohou být pro rodiče náročné, ale to není vinou střídavá péče, ale celým rozvodem. Každé začátky bývají těžké a měly by i svá negativa pokud by se jednalo o péči jinou. Ale přesto je na rodiče kladen tlak. Rodiče se potýkali s prázdnotou, samotou a nepotřebností. Také se rodiče museli naučit nové dovednosti, a to převážně v domácnosti a v péči o dítě. Hlavně otcové se stali napůl matkami a zapojili se do činností, které jim byly dříve skryté. Důležitá byla také dovednost organizování času. Jelikož již vedle sebe neměli nikoho, s kým by se o péči o dítě ve svém týdnu podělili.

POKRAČOVÁNÍ

PŘEDCHOZÍ ČÁST

...

Facebook

Twitter

Linkedin

Whatsapp

Vk

Email

Print