Mgr. Pavlína Kysilková
5.2.2 Rodiče o dětech
5.2.2.1 Šance na oba rodiče
Střídavá péče je bezesporu pozitivní v její přítomnosti obou rodičů. Dítě neztrácí kontakt a je součástí života matky i otce. Respondenti vnímají střídavou péči právě jako šanci na možnosti podílet se na výchově svého dítěte. Převážně otcové totiž po rozvodu o tuto možnost přichází, když uvážíme trend svěřování dětí po rozvodu. Proto tedy vnímají střídavou péči jako šanci, která se jim po rozvodu naskýtá. Respondenti otcové ovšem zároveň vnímají potřebu matky a respektují i její podíl na výchově.
,,…že jsem chtěl dceru vychovávat že jo. Spolupodílet se na tý výchově jo, zároveň jsem samozřejmě i prostě respektoval, že ju musí vychovávat i ta matka, a to bylo bez diskuzí.“ (Ota)
,,V podstatě je to jediná možná varianta, tak aby člověk neztratil kontakt s těma dětma, a druhá věc je, že samozřejmě já sem zastáncem toho, že děti mají dva rodiče a je potřeba, aby se stýkaly s obouma, a tak aby jeden z nich nebyl vlastně vysunutej jakoby takovej ten víkendovej strýček nebo tetička.“ (Petr)
,,No tak samozřejmě, když to vezmu ze svýho pohledu, tak je to takový, tak můžu prostě normálně říct, že mám prostě syna a syn otce.“ (Marek)
Respondenti se nad pozitivem kontaktu s oběma rodiči shodují. Vnímají výhodu rovnocenného kontaktu pro děti. Niny manžel se o děti stará daleko více než před rozvodem, což Nina vnímá pozitivně pro své děti, jelikož si svého otce daleko více užijí. Střídavou péči z tohoto hlediska považuje za nejlepší řešení.
,,…vlastně mají obojí… Vidím, že prostě pro ty děti, jim to vyhovuje, že maj toho tátu, on je má rád, se mnou jsou taky rádi, tak tohle je jakoby nejlepší řešení.“ (Nina)
Ota si této šance velmi cení a jeho důvodem pro střídavou péči byla právě možnost se podílet na výchově své dcery a udržet se s ní stále vztah – otec a dcera. Pochopil, že jediná možnost jak se na výchově podílet, je s dcerou žít. Být s ní pravidelně alespoň ve svém týdnu, moci o ní rozhodovat a žít s ní plnohodnotný každodenní život.
,,…jakože jsem prostě chtěl dceru vychovávat, chtěl sem s ní pěstovat ten vztah, a to mi došlo, že je v podstatě možný jen tehdy, když prostě přejdem na nějakej pravidelnej jakoby dlouhodobější styk… žije se mnou v nějakým prostředí, že prostě není možný vychovávat dítě tak, že ho zkrátka budu jenom navštěvovat, ale jakoby žít spolu v té domácnosti.“ (Ota)
Tamara má z dětství zkušenosti se ztrátou rodiče, a proto nechce, aby stejné pocity zažívala její dcera. Proto vnímá střídavou péči jako šanci, kdy dítě neztratí kontakt ani s jedním rodičem a tento aspekt vnímá velmi pozitivně.
,,No tak určitě největší pozitivum je, že nepřijde ani o jednoho rodiče…Protože já osobně jsem byla poznamenaná tím, že moji rodiče se rozvedli… a já přišla o otce. A vím, že jsem jako dcera tím strašně moc trpěla… Tak tady tohle jsem já nechtěla, aby prožívalo prostě moje dítě. Mně šlo hlavně o to, aby ten kontakt nebyl nikdy přestřiženej… A to jsem si říkala, že nesmím dopustit, prostě ztrátu toho kontaktu. Takže to si myslím, že pro dceru to je nejdůležitější, že má oba dva rodiče.“ (Tamara)
Respondenti také považují za pozitivní to, že dítě se nedostává pod tlak a manipulaci jednoho rodiče. Pokud je dítě ovlivňováno jedním z rodičů, snadno se na druhého bezdůvodně nazlobí. Díky rovnocennému kontaktu je tento jev eliminován. Muži ve výzkumu tento problém vnímají důrazněji než ženy.
,,…může docházet k tak silné manipulaci s tím dítětem… Takže když toho tatínka nebo tu maminku případně neuvidí, neuvidí třeba dva měsíce v kuse, což se klidně může stát, tak potom tam ten prostor pro manipulaci je strašně silnej, strašně velkej jo.“ (Petr)
,,Takže byly tam takovýhle prostě trošku náznaky nějaký manipulace a to si právě myslím, že prostě tady ty věci, ta střídavka prostě tím, jak je ten režim danej, jako 50 na 50. Tak je prostě automaticky vyblokuje. Když by to byla prostě ta česká špína, ten standard, víkend za 14 dní a nic, tak ten prostor na tu manipulaci je prostě dvanáct dní vůči dvěma dnům, a to už je prostě velkej problém to nějak zvrátit.“ (Marek)
Shrnutí podkapitoly
Střídavou péči jednoznačně můžeme řadit jako šanci na oba rodiče a pro oba rodiče. Dítě má díky ní šanci žít s oběma rodiči, ale i rodič tak má šanci žit život se svým dítětem. Jak respondenti uvedli, právě šance na oba rodiče je jeden z hlavních důvodů, proč právě střídavou výchovu. Respondenti žijí každodenní život pro boku svých dětí a mohou se tak co nejvíce podílet na jejich životech a utvářet jejich osobnosti.
26. 11. 2015 at 9:24
Mám pocit viny vůči vlastním dětem, že jsem hned zpočátku, když bývalka začala mluvit o rozvodu, nebojoval za střídavku. Místo toho jsem se snažil nesmyslně zachránit rodinu. Myslel jsem to dobře. Chtěl jsem aby děti vyrůstaly v úplně rodině a neviděl jsem vážný důvod k rozvodu (nevšiml jsem si, že mám parohy) a tak jsem se snažil zachránit to, co se zachránit nedalo. Bývalka dostala děti do péče a unesla je do ciziny milencem a děti tátu vidí 2x za rok. Takže kvůli mému nebojování a snahou o dohody to dopadlo úplně opačně než jsem chtěl. Ono platí to známé „cesta do pekla je dlážděná dobrými úmysly“. Bohužel. Moje bývalka dovedla děti do pekla (život jen s jedním rodičem a navíc v cizině) a já jsem ji tu cestu vydláždil svými dobrými úmysly.
26. 11. 2015 at 14:32
Pane Tomáši, takto přijít o děti je hrozný. Vidět je 2 x za rok. Vy jste jak Michaláková. Tady otec, paroháč dostal ještě nabančíno, jelikož rozsu-dek byl posilující. (je stále nepravomocný, ale předběžně vykonatelný.) A teď matka běhá se synem k psychiatrovi. Děcka jsou v cizím prostře-dí s cizím chlapem, zhoršený prospěch ve škole. Nová rodina z otce žije. To bylo keců u soudu, jak otčím děti zabezpečí výchovně a hmotně.
26. 11. 2015 at 15:06
Tady v tomle státě i když děti bydlí 11 km od vás a již jste je ve střídavé péči mněl ( a to j rok na základě ústní dohody s matkou), máte zázemí, práci která vám umožnuje děti vyzvedávat, s dětmi dobrý vztah, tak stačí, aby si to matka rozmyslela a opatrovnická justice vás o výchovu ráda připraví. Oni mají jasnou představu o tom, kam děti patří o co s otcem.
26. 11. 2015 at 16:04
Je to hnus velebnosti… co s otcem, který jaksi překáží. Pak z toho nemají být děti na psychiatrii. Ne děti kluci! O to je to horší. Ve 12-ti letech na psychiatrii. Za chvíli nebudou vědět kdo je jejich táta. Budou si myslet,že peníze rostou na stromě. Rostou z toho bábovky. A potom bysme chtěly abychom nás takovýto chlapi ochraňovali. A že těch maminek- samoživitelek je.
26. 11. 2015 at 16:20
Do jisté míry tyhle maminky vytváří systém! Stejně tqak jako otce co nemají zájem. Když odděli děti od rodiču tak se vazby i zájem ničí. Tyhle maminky v tomto duch byly vychovávané tak jako tatínci. Kde mají brát děti představu o tom, jak má rodina fungovat? Kde brát vzory, když se maminka s dětmi odstěhuje mnohdy za chlapem, co mu děti překáží. Matka si to posere natolik, že nemá možnost se vrátit. Žije mnohdy s chlapem, co hodně horší než byl vlastně otec dětí. Otci soud zakáže s dětmi trávit čas a vychovávat je. Tak tu máme další a další generaci. No a chtíc či nechtíc v jaké rodině vyrustáte, tak ty vzory přebíráte. Vychova není o zatracených dvouch dnech za 14 dní. Je vlastně jedno jestli je otec dobrý nebo špatný, ale je třeba ho do dětí oddělit, protože paní soudkyně v tom mají jasno.
26. 11. 2015 at 17:30
Vy, kterým zničila česká justice život, kteří víte, že ho zničila/ničí i Vašim dětem, ze kterých dělá občany druhé kategorie, Vy, kteří máte dobojováno, nemáte chuť se s takovým státem rozloučit? Nebo tam dál budete platit daně a ten bordel financovat?
26. 11. 2015 at 19:06
Tomáš J.: Ano, když platím daně, tak se mi zvedá žaludek z toho, že mé daně jsou i na přemrštěné platy těch hnus-bab v talárech na soudech. Nicméně z ČR se stěhovat nechci, i když je to bordelistán a neprávní stát. Česko je stále můj domov a domov mých dětí. I když mé děti momentálně žijí někde v cizině. Ale doma jsou v Česku a věřím, že se čase vrátí domů, ke své rodině.Z domova se neutíká (jen dočasně v případě nutnosti musí člověk na čas do exilu, třeba v Arménii). Tady jsem doma a tady budu bojovat proti bordelu v české justice a proti diskriminací otců v ČR. Je třeba bojovat za to, aby soudkyně pohrdající právem byly ze soudů všechny vykopány a v ideálním případě, aby šly za své diskriminační rozsudky sedět do vězení.
27. 11. 2015 at 12:28
V Evropě to vře a počitám, že se budou dít věci, které by mohli zajistit, že by soudcové opustily své posty. Prostě jak začnou demonstrace a ono se ktomu schiluje, tak nesedět doma a dát o sobě vědět. Jediná škoda je, že po sametové revoluci neproběhlo i výmněna soudcu. Ty staří totiž jedou v zaběhlích kolejích a své moresi učí právě ty nové soudce.
27. 11. 2015 at 16:46
Josef Šálek: Samozřejmě, že to chce nějakou revoluci, nějakou velkou změnou. Psaním stížností na špatný postup soudů a nerespektování zákonů soudkyněmi ničeho nedosáhneme. Jen se nám arogantně vysmívají a vysmívají. Je pravda, že v roce 1990 měly všechny soudkyně, který byly v KSČ vyletět ze soudu jak špinavé prádlo. Tyto komunistické soudkyně jakoNiedobová, Žídková a jim podobné , nemají žádnou úctu k právu a platným zákonům a tyto móresy bohužel opravdu přenášení i na mladší soudkyně. Chce to opravdovou revoluci jinak se nic nezmění. Sice trošku vzroslo procento střídavek, ale jinak je otec u soudu stále diskriminován a ponižován.
27. 11. 2015 at 18:49
Pane Holku také to tak vidím.