Mgr. Pavlína Kysilková

5.3 Pohled na střídavou péči

Jelikož mají respondenti děti ve střídavé péči již nějaký čas, jejich názory se většinou proměňují. Je normální, že lidé vstupují s představami, které se buď naplňují či nikoliv. Názory respondentů na střídavou péči ovlivnily převážně jejich zkušenosti a celý proces zvládnutí jejich střídavé péče. Respondentům, kterým se střídavá péče vyvíjela bez velkých komplikací a překážek, se jejich názor zachoval. Ale jsou stále opatrní se zavedením střídavé péče jako s první variantou porozvodové péče. Ota začínal s přesvědčením, že by střídavá výchova měla být více prosazována, ale nyní sám pochopil, že stoprocentně první volbou by být neměla.

,,…v počátcích jsem byl úplně jednoznačně pro to, že střídavá péče musí být prostě v každým případě jo a pak jsem taky zjistil, že jakoby můžou být situace, kdy jako skutečně to musí bejt minimálně nevhodný řešení hned v počátku. Třeba já nevím pokud jsou otcové, se kterýma ty děti opravdu nemaj dobrej vztah.” (Ota)

Z výzkumu vyplynuly také názory, že střídavá péče by se neměla nasazovat hned, ale měla by být spíše výsledkem. Je důležité budovat vztahy k rodičům a postupně se k tomu dopracovat. Alespoň tak si to myslí Ota.

,,Tak jako ta střídavá péče hned není z počátku nemusí bejt dobrý řešení jo prostě, já si myslím, že je dobrej jakoby dobrým cílovým stavem ta střídavá péče, to rozhodně jo, ale prostě bych se třeba k ní jakoby dobral, tak to může někdy jakoby trvat jo.” (Ota)

Ovšem Petr naopak tohoto názoru není. Dítě pokud je dlouho v péči jednoho rodiče, může být zmanipulované a rychle na druhého zapomene nebo si utvoří bludné negativní představy. Proto by rád zavedl střídavou péči jako první variantu při soudním řízení. Střídavá péče by neměla být první variantou vždy po ukončení soudních řízení, ale dokud by soudy probíhaly, je potřeba, aby dítě stále udržovalo vztah s oběma rodiči a nebylo tak pod nátlakem. Podle zkušeností respondentů, převážně matky mají tendence si dítě přivlastňovat a tak ho zmanipulovat na svoji stranu.

,,To znamená ten můj názor se možná trošičku posunul tím směrem, že nechci říct, že bych tu střídavou péči navrhoval absolutně, to určitě nejde, ale nandal bych to jako prvotní volbu vůbec v rámci těch opatrovnickejch soudů, to znamená fajn, když jste teď spolu měli dítě, asi jste si museli nějak domlouvat jako rodiče a tím pádem teď nastavíme střídavou péči a případně mě přesvědčíte o tom, že je to špatná varianta a pak to můžeme změnit.” (Petr)

,,A hlavně vím ze svýho okolí, že většinou ty maminky mají nějaký ty přivlastňovací tendence a mají na ty děti takovej vliv, že když bude u tatínka, já budu smutná a budu tady plakat… Vydíráním můžou to dítě ovlivnit.” (Tamara)

Respondenti se shodují, že pokud se dítě dostane do předběžné péče výhradní, těžko se poté nastavuje péče střídavá. Dítě už může být navyknuté na režim u jednoho rodiče a více k němu přimkne.

,,…ale vytrhnout jakoby to dítě od jednoho z těch rodičů a pak se tím zaštiťovat to, co tady probíhá… řeší se to soudní cestou několik let a soudy potom s úsměvem řeknou, fajn dítě si zvyklo u matky v daným místě, tím pádem je to pro dítě nejlepší, když to zůstane tak jak to je, a můžete se postavit na hlavu a neuděláte vůbec nic, jo.” (Petr)

Také respondenti pochopili ze svého okolí, že to v některých případech, pokud otec nespolupracuje, je tato volba víceméně nemožná. Jak jsem uváděla v teoretické části, otcové, kteří se o své děti nehlásí, jsou běžnou realitou. Proto se vždy střídavá péče u soudu nevyskytuje, jelikož o ni nikdo nežádá.

,,Nikdy jsem takovýto případ neřešil jo a tak, takže je to spíš u mě taková teoretická úvaha, ale minimálně nejsem jakoby radikální v tom, že bych si myslel, že jo střídavka musí vždycky být… jsou jakoby rodičové nebo otcové, zejména, kteří jakoby nechtějí moc vychovávat svoje dítě, že jo. To jako v podstatě tu střídavku jako ani moc nechtěj, tak jako já si sice myslím, že je to špatně… tak v takovým případě střídavka asi stejně by nefungovala.” (Ota)

U respondentů, kde střídavá péče neprobíhala podle představ rodičů, se názory změnily. Důvodem je nefungující komunikace, rozdělení domova a neustálé stěhování. Soňa i Radka by nyní raději přistoupili na výhradní péči otce, než na střídavou péči.

,,Řekla bych, že střídavá péče je pro dítě to nejhorší, co může být, si myslím já. Že teda by měl vychovávat táta, nebo ať je to máma, tak by to dítě mělo mít jeden domov. Pokud ti dva rodiče jsou schopný se domluvit, tak ať se domluví tak, ať je teda u mámy, nebo ať je u táty… Hlavně ne takhle na půl.” (Soňa)

,,Prostě dneska jo, už vím co to prostě obnáší a už bych já na to nikdy nepřistoupila. Teďka bych normálně řekla, dobře když ho chceš tak si nech Ivana ve své vlastní péči… Kdežto takhle se furt v tom plácá týden co týden že jo a … Fakt dneska už bych jednala úplně jinak.” (Radka)

Respondenti se také domnívají, že je potřeba se více zajímat o názory dětí. Pokud soudní spory neprobíhají dlouho, dítě není pod takovým tlakem a jistě k tomu má co říci.

,,Já považuju za důležitý, když se v nějaké rodině rozhoduje o tom, jestli ta střídavá péče bude nebo nebude, aby prostě dostaly slovo ty děti. Aby se jich někdo zeptal, jestli to chtějí.” (Tamara)

Shrnutí podkapitoly

Rodiče na střídavou péči pohlíží různě. Jak z kapitoly vychází rodiče jsou střídavé péči nakloněni, ale ne výhradně. Střídavá péče by měla být spíše cílem než momentálním řešením, ale i s tímhle tvrzením respondenti polemizují. Pokud se rodiče nedomluví, měla by být střídavá péče řešením. Dítě totiž zapomene na jednoho z rodičů velmi snadno a rychle a poté se již střídavá péče navozuje těžko. Ti respondenti, kteří mají vlastní zkušenost se střídavou péčí negativní, by se nyní rozhodli jinak a tím si i vytvořili na celý institut střídavé péče negativní názor.

POKRAČOVÁNÍ

PŘEDCHOZÍ ČÁST