Mgr. Pavlína Kysilková
1.2.1 Dopady rozvodu na dítě
Rozvody s nezletilými dětmi byly v roce 2013 v 57,1 % z celkového počtu rozvodů. Je zajímavé, že během let je počet snižován. Jelikož před více jak dvaceti lety bylo 72 % rozvádějících se manželství s dětmi a před deseti 63,4%. Je to ale lehce vysvětlitelné z důvodu klesající plodnosti a také vyššího zastoupení párů, které se rozvádějí již s dospělými dětmi. Obecně ale v dnešní době platí, že rozvádějící se pár má v průměru 1,5 dítěte (czso.cz). Rozvodem si v roce 2010 prošlo 26 500 dětí (Novák, 2012).
I když se rodiče snaží své děti z rozvodu vynechat, pro dítě vždy znamená ztrátu a vnímají napjatou situaci jako rozpad celé rodiny. Vnímání rozvratu rodiny se nemusí projevit hned. Jeho následky se mohou vyskytovat i léta po prožití rozvodu (Matějček & Dytrych, 1994). Společnost si v dnešní době často myslí, že rozvod je pro děti to nejhorší, co je v životě potká. Daleko důležitější je přístup rodičů k rozvodu a k tomu, co všechno budou přes dítě ventilovat (Smith, 2004). Každé dítě je odlišné, a tak i jeho prožívání přináší mnoho odlišných reakcí. Coloroso (2008) uvádí, že děti nejčastěji zažívají pocity zoufalství. Snaží se jakkoliv odvrátit rozvod, protestují proti němu a hledají cesty, jak se rozvodu vyhnout. V záchvatech zoufalství se mohou vztekat, a to nejen doma ale i ve škole a mezi kamarády. Další cestou jak projevit emoce z rodinného rozpadu může být smutek či silný zármutek, který dítě provází. Třetí variantu, kterou Coloroso (2008) uvádí, je smutek doprovázený pocitem smíření. Tato varianta je v nastalé situaci nejmenším zlem. Aby ale dítě takto rozvod prožívalo, je zapotřebí co největší iniciativy rodičů. Pokud dítě vidí, že rodič zvládá komunikovat s druhým rodičem, respektuje ho, dokáže dítě svoji lásku rozdělit mezi oba a potlačit hněv. Podobně o tématu uvažují Matějček a Dytrych (1994), kteří píší, že dítě při a po rozvodu prožívá traumata, otřesy, konflikty a frustrace a je traumatizováno rozvráceným prostředím. Děti jsou daleko více úzkostlivé, méně cílevědomé, nervózní a ve školním prostředí i méně oblíbené. Stávají se z nich spíše děti samotářské. Smith (2004) uvádí, že hlavním následkem rozvodu bývá u dětí ztráta sebedůvěry.
Rozvod sice patří na druhou příčku stresové zátěže, pro dítě ale nemusí být vždy jen traumatem. Děti jsou sice poznamenány, ale neznamená to ihned předurčení k patologickému chování (Novák, 2012). Také Gardner (1991) uvádí, že nemůžeme jednoznačně tvrdit negativní dopad rozvodu, pokud rodiče udržují vztah jen kvůli dětem. Dítě prožívá daleko větší traumata za trvání nefungujícího svazku. Z výzkumu, který jsem realizovala v roce 2012, vyvstal zajímavý fakt. Když se rodič zmínil dítěti o tom, že vztah mezi rodiči byl udržován pouze kvůli němu, dítě zareagovalo překvapivě – a jak si asi myslíš, že se mi žilo – v pekle (Kysilková, 2012). Je velmi těžké posoudit, zda je rozvod negativní či ne. Lze ale konstatovat, že je vždy silným emočním zážitkem pro všechny zúčastněné.
Okomentovat