Mgr. Pavlína Kysilková
2.1 Výhradní péče
Péče tohoto typu je v našem prostředí nejvíce využívaná. Již jsem zmínila pravidlo 9:1, kdy je devět dětí svěřeno matce a jedno otci. Tuto zvyklost potvrzují i Francová a Dvořáková Závodská (2008, s. 15) ,,svěření dítěte na dobu po rozvodu do péče jednoho z rodičů je nejčastější formou úpravy výchovných poměrů nezletilých.”
V případech stanovení péče výhradní musí být také stanoven rozsah styku s druhým rodičem, který nepřichází o svá práva a povinnosti. Rozsah by měl být vždy v zájmu dítěte, ať už co nejširší v případě opačného pohlaví, ale může být i nulový. Ideálně by neměl být pevně stanoven, ale měl by se přizpůsobovat potřebám dítěte. Pokud je dítě malé, je potřeba, aby byl styk s druhým rodičem rozsáhlý. Dítě v tomto věku může na druhého rodiče při dlouhém odloučení rychle zapomenout. Dále se vymezuje výše výživného, které platí rodič, nemající dítě ve své péči rodiči druhému. Ten musí tyto finance využívat na potřeby dítěte a jeho zabezpečení (Francová & Dvořáková Závodská, 2010; Průchová, 2002; Šmolka & Mach, 2008; Warshak, 1996).
Průchová (2002) píše, že výhradní péči vidíme všude tam, kde se lidé spíše nedokážou domluvit. Soudy tak svěřují děti matkám nebo otcům do péče výhradní. I když matka i otec jsou prokazatelně stejně kvalitními rodiči. Soudy jsou i přesto vůči matce benevolentnější (Černá, 2001).
Podle mého názoru, který může být genderově zaujatý, je to v některých případech přirozené. Přestože žijeme ve 21. století, žijeme v době, kdy je stále uznáván kult mateřství. Velké procento matek je s dítětem na rodičovské dovolené. Otcové se sice v rodičovské dovolené začínají stále více angažovat, matky mají však stále převahu. Je tedy zřejmé, že soudy jsou potom k matkám více nakloněny. V minulých letech jsem absolvovala rozhovory o střídavé péči i s odborníky a ráda bych zde citovala manželskou poradkyni, která se střídavou péčí nemá z praxe dobré zkušenosti. Svěřování dětí matkám obhajuje právě tím, že matky jsou s dětmi na rodičovské dovolené, vychovají je, starají se o ně, odsouvají svoji kariéru do pozadí. A tak ona sama hovoří o střídavé péči o jakémsi trucu od otců, kteří se roky nestarají a najednou se hájí o svá práva (Kysilková, 2012). O tom ovšem mohu vést dlouhé diskuze, jelikož v mé empirické části se vyskytli i tací otcové, kteří prožili rodičovskou dovolenou místo matky. Starali se, pečovali a než byla stanovena střídavá péče, přišli ze dne na den v podstatě o dítě, které pro ně bylo středem vesmíru. Jak tedy píše Novák (2013) mělo by se vždy přihlížet k tomu, kdo se o dítě staral v předchozích letech a otce vždy nediskriminovat. Přitom Warshak (in Černá, 2001) představil výzkum z USA, kde bylo jednoznačně zjištěno, že dítě vyrůstající ve výhradní péči matky je stejně psychicky zdravé jako dítě vyrůstající ve výhradní péči otce. Obě dvě skupiny dětí měly stejné problémy. Navíc bylo zjištěno, že typický otec si vede stejně dobře jako typická matka, která má dítě ve své výhradní péči. Stejně tak Jovanovich (in De Man, 2009, s. 4) uvádí výsledky z USA, kde nebylo zjištěno silnější pouto u dětí k matce nebo k otci. Dítě strádá vždy, ať chybí kterýkoliv z nich. ,,Uvedené vědecké studie dokládají, jak škodlivé je pro dítě odloučení od jeho psychologických rodičů. Dítě potřebuje oba rodiče.”
Samozřejmě jako každý druh uspořádání výhradní péče přichází s určitými pozitivy a negativy. Špaňhelová (2010) uvádí výhody a nevýhody tohoto způsobu porozvodového uspořádání. Výhodou je, že dítě vyrůstá v jednotném výchovném stylu. Je vychováván jednotnou výchovou, protože druhý z rodičů většinou nezasahuje do výchovy. Dítě tak vnímá pouze jednu dominantní rodičovskou roli, což ale jednoznačně není úplně to pravé. Mezi další výhody Špaňhelová (2010) řadí to, že dítě je v jednotném stabilním prostředí. Dítě má jeden domov. Domov druhého rodiče je pro něj pouze návštěvní prostředí. Vnímá plnohodnotně roli matky či otce podle toho, u koho žije. Pozitivní je, když dítě vnímá postavení, schopnosti, dovednosti a například i organizaci času ženy nebo muže. Samozřejmě zde vyvstává i negativum, jelikož žije vždy pouze s jedním z nich. Nevnímá tak opačnou roli. Když se stane z jednoho rodiče pouze víkendová osoba, dítě nezažije jeho každodenní život, a tak neví, jak se chová v určitých situacích, jaké má názory, postoje a schopnosti. Na škodu ovšem je i to, že víkendový rodič nezažije život dítěte. Od psaní domácích úkolů po oblékání do školy. Pokud se touto víkendovou osobou stane matka, dětem často chybí objetí a přitulení i přesto, že otcové se to snaží vynahradit. Matka nikdy nebude otce a otec nebude matka a to i přes jejich všechnu snahu. Hlavní nevýhodou výhradní péče ovšem je to, že dítě vždy přijde o plnohodnotný vztah s jedním z rodičů (Černá, 2001).
16. 7. 2015 at 18:53
Jezispri, to jsrne kecy. JezisProjit s touhle formou bakalarky ke me studentka, vyhodim ji.
16. 7. 2015 at 18:54
Pardon, mobil mi to komoli.
16. 7. 2015 at 21:15
Tvrdá realita. Většina otcu nemá zájem o své děti a matka vzdy se musí postarat …
17. 7. 2015 at 6:07
Presto, i kdyby to pravda byla, neni zadny duvod detem peci otcu, co se starat chteji, upirat a vyrazne omezovat.
17. 7. 2015 at 6:23
Hlavně, že kluci vnímají roli matky. To je opravdu užitečné pro jejich život. Všechny ty dámy, které o tom rozhodují se na nich podepisují. Jde jenom o peníze ne o výchovu!
17. 7. 2015 at 6:32
Právo dítěte sdělit svůj názor je až na posledním místě. Všichni matce pomáhají, aby nebyl slyšet. Kluci se dostávají do pasti. Mají svého tátu, který se stará. Nepotřebují otčíma!
17. 7. 2015 at 6:34
Matka za sebou nechává jenom spoušť.
17. 7. 2015 at 18:24
Otců, kteří by neměli vůbec žádný zájem o své děti je minimum. Drtivé většině bude na jejich dětech určitě alespoň nějakým způsobem záležet.
Navíc v ČR se určitě najde dostatek otců, kteří o své děti mají hodně vážný zájem a takovým by měla být jednoznačně péče umožněna. A matka se určitě nemusí vždy starat. Stačí jí jen umožnit svěření dítě do péče otci, který o ně má takovýto zájem. Jen tady na Střídavce jich je několik, přičemž mnohem větší množství otců, co chtějí pečovat o své děti, o tomto webu nejspíše ani neví.