Jan Stach
Začátkem února jsem oslavil rok, kdy jsem získal své malé děti, Matěje, Danielu a Elišku, do střídavé péče. Předcházel tomu, jak už je v naší zemi zvykem, tuhý boj, který tentokrát měl pro děti dobrý konec.
Drama naší rodiny začalo v listopadu roku 2009, kdy manželka – po krátké krizi – nečekaně odešla i s dětmi ke svému příteli. Během pátečního dopoledne, když jsem byl v práci, vystěhovala kompletně prakticky veškeré vybavení dětí, odvezla rodinné auto a vybrala většinu peněz ze společného účtu. Napsala mi dopis, že až se uklidním, tak mi „s přítelem umožní děti vídat“… Zároveň podala žalobu na svěření dětí do výhradní péče a žalobu na rozvod. Ještě jednou jsme se krátce sešli, kdy mi vnutila jakousi prozatímní dohodu, na základě které jsem měl děti každý čtvrtek odpoledne a každý druhý víkend.
Hned první pracovní den po stěhování jsem navštívil příslušnou sociální pracovnici, které jsem objasnil situaci a taky řekl, že budu chtít střídavou péči. Zároveň jsem ji pozval domů a ukázal vystěhovaný byt. Po dvou týdnech byla u nás opět a to už jsem měl veškeré nezbytné věci pro děti znovu nakoupené. Jakmile jsem začal psát manželce e-maily, že si děti budu brát do střídavé péče, z její strany přicházely stále více agresivnější odpovědi. V tu dobu jsem kontaktoval některé psychology, kteří kupodivu jakoby nechápali situaci, ve které žiju a tak jsem dostal zarážející rady. Jeden mediálně známý psycholog mi radil, že střídavou péči mohu mít, až se usmířím s manželkou (která v tu dobu maximálně psala nenávistné e-maily). Jak poznamenal můj právník, „to už Vaše děti nebudou vědět, jak vypadáte“. Byl jediný, který mi radil odstěhovat děti zpět a tak jsem manželce před koncem roku poslal e-mail, že od nového roku si děti budeme střídat po týdnu. Manželka s advokátem den před nařízeným jednáním podala předběžné opatření …“vzhledem k obavám, že otec nebude respektovat jeho styk s dětmi tak, jak se rodiče dohodli, je matka přesvědčena, že je namístě vydat předběžné opatření, kterým budou nezl. Matěj, Daniela a Eliška, do právní moci rozsudku ve věci samé svěřeni do péče matky“.
Těsně před jednáním jsme i my doručili předběžné opatření a já napjatě čekal, jak to u soudu dopadne. Překvapivě, manželka neudělala u soudu nejmenší dojem a spolu s advokátem se zmohli jen na podivné blekotání a tak výsledkem bylo, že soudkyně na Praze 9 jim doporučila, ať mi den přidají a tak jsem najednou měl 5 dnů ze 14. Krátce na to, za tučnější výživné, manželka ustoupila a střídavá péče „na zkoušku“ byla na světě. Později i soudem potvrzená.
Abych minimalizoval konflikty, nakoupil jsem prakticky veškeré oblečení, takže v tuto chvíli střídáme jen boty, zimní bundy, školní tašky a sportovní vybavení. Děti si předáváme tak, že jeden z nás je dá v pondělí do školy a druhý je odpoledne vyzvedne. Sdílené výdaje (boty, bundy, stravné, kroužky) platíme napůl a každý měsíc platby vyrovnáváme. Každý týden napíšeme e-mail, jak jsou na tom děti se zdravím, co ve škole atd.
Manželka se sice se střídavou péčí nesmířila, ale šanci ji mařit už snad nedostane.
Každý týden s dětmi mě baví a děti také, od počátku mě podporovaly v mé snaze dostat je aspoň na týden zpět ke mně a nezapomenu na to, jak mi před soudem říkaly „táto, musíš to u soudu vyhrát“. Myslím, že je pro ně zcela přirozené, že mají střídavou péči.
Stěhování jim nevadí, a když už přišly o kompletní rodinu, tak aspoň nepřicházejí o smysluplný kontakt se mnou. Debaty psychologů a různých znalců o tom, kdy je střídavé péče vhodná, nemají žádný smysl. Střídavá péče je určitě vhodná vždy, když se oba rodiče chtějí o děti nadále starat, a nezáleží na tom, jaké mají rodiče po rozchodu vztahy. Soudy by už nadále neměly ke stanovisku psychologů vůbec přihlížet. Nahoře je vzkaz mé 7leté dcerky, který mi napsala 14 dní poté, co ji matka odstěhovala ke svému příteli.
Všem, kdo se dostanou do podobné situace, přeji mnoho štěstí a nevzdávejte se lehce!
4. 3. 2011 at 19:06
S tou komunikací to mám s bývalou stejné. I s věcmi. I stejný názor mám . Držím palce
4. 3. 2011 at 21:08
Kumunikace se “současnou” není žádná, drží se rad, pokud není komunikace mezi rodiči – žádná střídavá péče. To papouškuje i místní rozvedené osazenstvo OSPOD.
Když dcerka přišla do prázdného “vybíleného” bytu, kdy jěště před týdnem měla pokojík, postýlku, hračky……namalovala pár pěkných obrázků a nalepila na holé zdi. Aby prý tatínkovi nebylo smutno, bylo to velmi dojemné a hezké.
No a potom přišlo tzv. vymývání dětského mozečku, jak je tatínek zlý, dítě ti nedám, obvinění z DN atd. Což všichni podobně znáte.
Dnes po letech těžkých bojů, má dcera opět vybavený pokojík a ve “stanovenou dobu” ho užívá.
Bohužel, jak možná někteří také znáte, v tzv.”zájmu dítěte” si na vybavení již dělá zálusk exekutor!
4. 3. 2011 at 22:37
Hmmm…
Ako to bolo?
“Pravda a láska musí zvítězit nad lží a nenávistí.”
Hmm… asi na tom niečo bude…
Tak “tátové”, urobte všetko pre to, aby ste sa jedného dňa nemuseli hanbiť za vaše činy, alebo ne-činy…
6. 3. 2011 at 14:56
Díky za popsaný případ reálně dělané střídavé péče, i za zmíněné problémy a okolnosti.Jenom škoda, že se k podpoře tohotouspořádání výchovy dětí po rozvodu rodičů nepřipojují ještě více další tátové a současní uživatelé tohoto způsobu péče.Tyto zveřejňované příklady jsou nejlepší odpovědí na zaujatý a málo konkrétní případ jejího údajného nefungování, jak ho přednesl připravený dědeček na semináři v Praze
5. 7. 2011 at 16:18
aj u nas to je 3roky velmi podobne, mala je spokojna ,stastna a stahovanie zvlada absolutne bez problemov. Horsie je ze Ex ziarly na nas paradny vstah a dala ziadost na skratenie casu.